2 Fyziologie slyšení a klasifikace sluchových vad Význam sluchu: •základ pro komunikaci (sociální vztahy) •pramen informací o věcech a dějích v okolí •základ pro vytvoření vnitřní řeči (rozvoj abstraktního myšlení) •citová vazba na okolí svět - duševní zdraví •pomoc při orientaci v prostoru •plastičnost vnímání (povrch, hloubka) •jistota v pohybu (nositel varovných signálů) Anatomická stavba sluchového analyzátoru: •zevní ucho boltec a zevní zvukovod *atrézie – zúžení zvukovodu, vrozená vada •střední ucho bubínek, sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek) Eustachova trubice - zajišťuje propojení středního ucha a nosohltanu, které slouží k vyrovnání tlaku mezi dutinou bubínku a zevním •vnitřní ucho hlemýžď, vestibulum a polokruhovité kanálky •nervové dráhy (VII. a VIII. hlavový nerv) Etiologie sluchového postižení: •vnitřní příčiny (endogenní) - dědičnost (hluchota)- •vnější příčiny (exogenní) prenatální - nemoc v těhotenství (rubeola,toxoplazmóza, spalničky), RTG v těhot., RH inkompabilita rodičů perinatální - vlásečnicové krvácení do labyrintu, protrahovaný porod, klešťový porod, NPH (nízká porodní hmotnost) enviromentální faktory (získané, postnatální) - infekce (zánět mozkových blan – percepční nedoslýchavost, příušnice, spála, spalničky, černý kašel, meningoencefalitida, příušnice, spálový zánět středouší), léčba ototoxickými léky - opakované záněty středního ucha (Streptomycin, Canamycin, Gentamycin), mechanická závada - ucpání zevního zvukovodu (převodní vady), úraz - ucha (perforace bubínku), hlavy či mozku, cévní krvácení, dále např. akustické trauma - zalehnutí uší, šum/hluk v uších Typy sluchových vad: Periferní nedoslýchavost či hluchota npřevodní (důvodem např. překážka ve zvukovodu, perforace bubínku) - „slyší méně, ale rozumí“ npercepční (porušena funkce vnitřního ucha, sluchového nervu nebo mozkové kůry) - „slyší hodně, ale nerozumí“ nsmíšená (kombinace převodní a percepční) Centrální nedoslýchavost či hluchota - postižen korový a podkorový systém sluchových drah Stupně sluchových vad: nedoslýchavost lehká (ztráta 20-40 dB) střední (40-70 dB) těžká (70-90 dB) hluchota úplná (totální) praktická (zbytky sluchu) ohluchlost Důsledky sluchových vad: oblast poznávání - orientace v prostoru, narušení pocitu sebejistoty a osobní bezpečnosti, ztráta zvukového pozadí, vytváření představ oblast vztahu k okolí (soc. kontakty) - zhoršená komunikace s intaktní populací až společenská izolace oblast osobnosti - citová nevyrovnanost, labilita, citová oploštělost, neadekvátní reakce, vztek, agresivita Psychologické zvláštnosti SP: •řeč - nedostatečná sluchová kontrola, méně srozumitelná, nižší úroveň řeči •myšlení - statické, nepohotové, založené na konkrétních pojmech, vzniká nezávisle na řeči •pojetí sebe sama - cítí se méněcenní, když nerozumí, nebo jim není porozuměno, stáhnou se, mohou se snadno vzdávat •výkonnost - snadno se unaví, opožděná motorika (neotáčí se za zvuky) •vůle – slabá, nutná velká motivace •nesamostatnost - závislost na rodičích, tlumočníkovi, mnohdy snadná ovlivnitelnost Odborná diagnostická vyšetření: – metody objektivní BERA (elektrické odezvy v mozkovém kmeni) CERA (korové sluchové evokované odpovědi) SSEP – vyšetření ustálených evokovaných potenciálů, není potřeba spolupráce dítěte, provádí se především u kandidátů na kochleární implantát. Tympanometrie – vyšetření bubínku OAE (bez spolupráce dítěte) - měří sílu zvuku při tření vláskových buněk za zvukového signálu různé intenzity – metody subjektivní Slovní audiometrie nslovní sestavy o 10 slovech, sestavy informačně rovnocenné (častost výskytu, počet slabik, výška frekvence atd.) nvýsledkem slovní audiometrie je slovní audiogram ncelek - 100 % (určování vady) Tónová audiometrie nvyšetřovaný sám signalizuje okamžik, kdy zaslechne tónový podnět nzáznam tónové audiometrie se zpracovává do audiogramu Literatura: LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003. ŠLAPÁK, I., FLORIÁNOVÁ, P. Kapitoly z otorhinolaryngologie a foniatrie. Brno: Paido, 1999.