Kapitola 4. jak si nakreslit Plán
aneb
Na co isou hypotézy
rm5hort enough and u*«"* «succeed on my own.
„„„d, Men, PW»«*S""
.naM„ianUKlno»veUkoSlp-*oOT}=h
5 „cúplné pop«" » J-                                , sia„vah jam-
—— ľUt  1— .—*—C"lCm' pol,riil»S-"P—"V                                                    ^ehonÄm.n^,
--—~~ ť——r-
rcccpl, UlÄ <* »p«*   ^         u5piml s, „. «, ^      ^
VJVttona. A1«P°"                            s„, Ale presto pr«                       ^ .^ VItanu
- vv-.^ie to, a uviditu /-1- ^
74
pravidla jsou důležitou pomůckou i pro optimalizaci rozhodnutí o mnohých technických krocích ve výzkumu.
Ještě jednu důležitou poznámku než opravdu začneme: v teto kapitnie, stejně jako v předchozích, se budeme zabývat hlavně kvantitativním výzkumem, a to ještě většinou v jeho silně standardizované verzi. Není to proto, že bychom tento typ výzkumu považovali za nadřazený. Jediný důvod pro tento popis je fakt, že v kvantitativním výzkumu jsou všechna naše zraniteíná místa jasně viditelná.
4.1. Výzkum jako idiot
Můžeme začít třeba pravdivou pohádkou z počítačového pravěku:
Pohádka pro odrostlejší děti 6. O tom, co je počítač
PŕĽd divnými a dávnými časy byl představen tisku jeden z prvních počítačů. Dyl obrovský, nesmímč drahý, pomalý a neumel o moc víc, než trochu lepší kulkulačka.Ale protože to bylo dávno a dávno, novináři byli okouzleni. Hovořili s jedním z tvürcü toho počítače:
Novinář: "Pane profesore, ten počítač je genius!"
Profesor: "Ale, pánové, to se mýlíie. To je úplný idiot. Umí je jednu v Se: rozeznal nulu od jedniřky. Ale umí to velmi rychle a nedělá chyby,"
-     v < takový idiot Umí jenom rozenu zda
~z::=——"~
mn0h0Chyb"                                                                               .          Míze co 10 vlasmi
. kterém   pátráme po
pmvidelnostn-h,                                                „verveme (ULsím i
popila ve fomspnrfb^hwvo«.
produktem je nová teorie.
Cvičení 4.1.                                                                , ,    . -v SUerhck Holmes?
^,«———- 'to'ítaW
Tahulka4.1.
DEDUKCE	INDUKCE
Teorie	Pozorování
▼	V
Hypotézy	Nalezené pravidelnosti
T	T
Pozorování	Předběžné závěry
T	T
Přijaté/zamítnuté hypotézy	Teorie
Kvantitativní výzkum používá deduktivní metodu. To znamená, zeje schopen řešit jen určitou kategorii problému:
Kvantitativní výzkum může nalézt řešení jen pro takové problémy, které je možno popsat v termínech vztahů mezi pozorovatelnými proměnnými.
77
Preformuloval problém tak, aby vyhovoval těmto podmínkám, přeložit teoretický problem do jazyka výzkumu, nemusí být snadné. Naštěstí máme nástroj, který nám tuto operaei podstatně ulehčí. Jsou to pracovní hypotézy. Je to velice užitečný nástroj, který nám pomůže minimalizoval problémy  vyplývající  /. redukce a transformace informací, nevyhnutelné
v sociologickém výzkumu.
4.2. Aby hypotézy nebyly jen hypotetické
4.2. Aby hypottzy »ľuj.j j—
Cesta od teorie k výzkumu je dlouhá u musíme se snažil, aby nebyla příliš klikatá. První krok od teorie k výzkumu je obvykle formulace základních, ještě dost obecných hypotéz. Taková hypotéza muže hýl definována třeba lakto: "Hypotéza je očekáváni o charakteru věcí, vyvozené z teorie" (Babbie 1979). Uveďme si alespoň jeden příklad takové hypotézy:
Hypotéza 1.
Čím více podnětu týkajících se politiky osoba dostává, tím vyšší je pravděpodobnost,
že bude participovat v politice.
Lester W. MiftraiU, Political Participation. Chicago 1965. Str.31)
Tato hypotéza je mnohem konkrétnější, než včišina hypotéz na léto úrovni. Přešlo nemůže býl ještě bezprostředním východiskem pro technickou konstrukci výzkumu a výzkumných nástrojů. Je třeba ji rozložil do souboru pracovních hypotéz.
78
My definujeme pracovní hypotézu takto: Tabulka 4.2.
1.
Pracovní hypotéza je tvrzení, předpovídající existenci souvislosti mezi
dvěma nebo více proměnnými.
2.
Všechny proměnné zmíněné v hypotéze musí mít validní operační
definici.
3.
Soubor pracovních hypotéz musí zahrnovat nejen proměnné reprezentující zkoumané koncepty, ale i ty proměnné, které mohou významné zkreslit interpretaci testovaných vztahů.
Především si musíme ujasnil, co znamená termín "operační definice". Začneme jednoduchým příkladem. Co je vlastně kyselina? Chemik by nám nabídl definici, popisující "kyselinu jako sloučeninu s vodíkovým atomem, klerý je schopen odštěpit se ve vodním roztoku jako vodíkový katión H* a udělit roztoku kyselou reakci.." (Příruční slovník naučný, 1963. JJ.díl, str.741).
Operační definice kyseliny by mohla znít asi lakto: Kyselina je taková tekutina, která zrněni barvu lakmusového papírku z modré na čen-enou. Vidíme, že operační definice je mnohem méně precizní, daleko volněji spojená s teoretickými koncepty. Nevysvětluje nám vůbec, co kyselina je. Má však jednu velice užitečnou vlastnost: dává nám bezprostřední návod, jak poznat, co je kyselina.
V operační definici je koncept vyjádřen popisem operací, kterými bude měřen.
Ovšem i operační definice musí být zakotvena v teorii. Problém je, že v sociálních védách
-„•-> a to muže ohrozit -„{AefinicíWacnJ, J'u'
■ tte„tíasi*ýpfM!"l0I":r'":'0°       .  '      ldcde(>r,0vá^■ajA[> - --*—r^i-** —^r-* - - --.
„epntomnost norem. V 00                                     „y. ]Unl,ü,                             „^^
anomic b* •*» ^*         BklWd<.**^1'         viao „^^«i
mnoho zajímavých
ztraceno.                                                                                       ^.^ na kllždem kroku
f -    n,vyhnutelné htemc.o. které ^ ** ^     ,„ ^ kdyhycho«
výzkumných operní.                                „.plniac, iu>n.i.
^„„duss.mun-O               ncs- (^,no« - «-""'
lcslovatpl««   B™                     lcoriC.
překladem do jazyU pr
v
,„,—— — -......"""""
Podívejme sc, j
30
3.2. Hypotéza předpovídá existenci spojeni mezi dvěma proměnnými, ale pro žádnou z nich nemáme operační definici a ještě nevíme, co znamená třetí podmínka, zmíněná v tabulce. Je však zřejmé, že hypotéza 1. není pracovní hypotézou, že musí být do ní teprve přeložena.
Nejdříve můžeme začít s pátráním po měřitelných ukazatelích politické participace. Není těžké vyjmenovat jich celou řadu. Za krátkou dohu bychom mohH skončit se seznamem obsahujícím nékouk desítek přijatelných indikátoru. Ale které z nich vyhrát? Takový seznam muže obsahovat všechno, od faktu, že respondent je třeba předsedou vlády, kandiduje na politickou pozici, pres účast na demonstracích, až po prosté hlasování ve volbách a všichni víte z nedávné minulosti, že stávka, účast na mši, na určitém divadelním představení nebo koncerte muže být navýsost politickým aktem. Stejně dobře si umíte představit, že záměrná neúčast v oficiálních kanálech politické participace, muže být velice silným a významným vyjádřením politického postoje.
Co tedy vybrat? Záleží především na cíli výzkumu, na teoretickém rámci, ve kterém chceme politickou participaci studoval. Milbralhova hypotéza by mohla být použita právě tak ve studii zabývající se psychologickými a filosofickými dimenzemi politické participace, jako ve výzkumu snažícím se porovnat participaci ve standardních politických kanálech u nižných skupin obyvatelstva. Operační definice politické participace by ovšem musela býl v obou případech riizná.
A ovšem, definice závisí na konkrétním politickém a historickém kontextu. Operační definice politické participace obyvatel hlavního města Prahy 1991 by se podstatně ušila od definice panicip:ice na téže populaci o pět let dříve. Jiné indikátory musí býl použity pro měření politické participace v nižných politických systémech. Indikátory použitelné v demokratických zemích by sotva daly smysluplné výsledky, kdyby byly aplikovány v zemi, kde je demokracie silně omezena. I v zemích se shodným politickým systémem mohou býl ukazatele platné v judné zemi býl neplatné v jiné, stejně demokratické. Prostě se tyto země liší v politické kultuře, rnzné politické akty mohou mít riizný význam a nebo nemusí mít v určité zemi vůbec '■■•■i~iý význam.
icipace v běžných formách politiky je v severní Americe měřena často ukazateli ■'bílými těm uvedeným v naší tabulce 4.3. Tyto ukazatele bývají často exportovány do Cii  zemí,  bohužel   často jen   mechanicky,   a to   muže   vyvolat   povážlivé   zkreslení,
81
nebezpečně zejména ve srovnávacím výzkumu. K lomu se vrátíme v jedné /. našich budoucích pohádek. Bude to smutná pohádku, protože je pravdivá,
Naše tabulka je adaptací ukazatelů hierarchie politické participace, navržených Milbrathem (Milbrath 1982, sir. 18) Indikátory jsou řazeny sestupně. První skupina zahrnuje aktivity, kteié jsou v angloamerické literatuře označovány jako "gladiátorské" aktivity, poslední skupina "divácké" aktivity. Prostřední reprezentuje přechod mezi oběma vyhraněnými typy. Tabulka 43.
Výkon vereine lunkce nebo itinkce v politické sírane Kandidovaní na takovou pozici Vybíráni peněz pro politické účely
Participace na politických schůzích plánujících strategii
Aktivní členství v politické straně
Aktivní účast v předvolební kampani
ú«»p^^nB«ff ...m
Politické plakáty na nárazníku auta, na trávniku pred domem Přemlouvání druhých, aby hlasovali určitým způsobem Iniciováni politické diskuse Hlasováni
Poneehme stranou otázku platnosti hierarchie jednotlivých ukazatelů a podívejme se na ( validity těchto ukazatelů v našich pumetech.
Cvičení 4.2.
tom*-« by <"»"'?'yyvoM *"
:sicm, kdyby hyb'r"',íil>',!ri'
politické participace
„cisich pontei
82
I když bychom pravděpodobně pro výzkum u nás některé z těchto ukazatelů vypustili, je zřejmé, že naše závisle proměnná, politická participace, musela být měřena v celé řadě proměnných. Protože si nemužeme být jisti, že každý z indikátoru odráží politickou participaci ve stejné míre. každý z indikátorů musí být použit ve zvláštní pracovní hypotéze.
Podívejme se ted na naši nezávisle proměnnou, expozici politickým stimuliim. Ta by mohla hvi sledována kupř. následujícími ukazateli:
-  frekvence sledování politických pořadu v TV
-  tiekvence sledování politických pořadu v rozhlase ľ:ck vence člení politických úvodníku
-  pi .litické debaty v rodině
-  [vhucké debaty s přáteli
-  iJil.-bíráni' nebo pravidelná četba politicky orientovaných periodik
Ji.iič by bylo možno v tomto výčtu pokračoval. Tradice politické participace v rodině muže iiíl velmi silným politickým stimulem. Tento jev by ovšem musel být operacionalizován do nékulika proměnných (kupř. kdož rodiny participoval v politice; jak; jak intenzivně; kdy aid.) Jiľ.ýin, pravděpodobně silným politickým stimulem by mohla býl četba knih s politickou iématikou, a tak bychom mohli ještě hodnou chvíli pokračovat v našem výčtu.
Pru jednoduchost předpokládejme, že pro popis politických stimulu použijeme jenom prvých íest proměnných. Každá z nich ovšem musí hýl použita v samostatné hypotéze; každý /. lěchto politických podnětu miiŽe mít různě silný vliv na různé typy politické participace. Řekněme, že bychom pro popis politické participace použili třeba jen šest proměnných. Někieré z nich jsou u nás sotva validní, jak jste sami zjistili ve cvičení 4.2. U jiných jt; frekvence výskytu tak nízká, zeje v řadě výzkumu můžeme ignorovat (kupř. v USA v prvých irech typech "gladiátorské" participace působilo méně než 2'7c populace).
M ani c tedy 6 proměnných popisující politické stimuly a 6 dalších, popisujících politickou ipaci. Naše pracovní hypotézy by mohly vypadat třeba takto:
Osoby, které čtou pravidelně politické úvodníky, hlasují ve volbách častěji, než osoby, které je nečtou.
Osohy, klerě čtou pravidelně politické úvodníky, jsou častěji aktivními členy politické strany než osoby ostatní.
83
Čím   častuji   respondent   sleduje   televizní   politické   porady,    tím    vyšší   je pravděpodobnost., že se bude aktivně podílet na předvolební agitaci.
Abychom  popsali všechny vlivy  stimulů  na všechny typy  participace, museli  bychom zformulovat 36 podobných pracovních hypotéz.. Vidíme, že nám počet hypotéz požehnaně roste a to ještě nejsme zdaleka u konce s naším úkolem. Zatím jsme se ještě ani nestačili vypořádávat s třetí podmínkou z naší definice pracovní hypotézy: s nutností zahrnout do souboru hypotézy o proměnných, které by mohly podstatně zkreslil naši interpretaci vzlahii mezi diskutovanými proměnnými.
A opět je tu naSe stará bolest: komplexnost přirozených systému v sociálních vědách. Podívejme se alespoň na nejmarkantnější příklady:
í kdyby čtení úvodníku nemělo vůbec Žádný vliv na aktivní členství v politické t vysoce pravděpodobné, že souvislost mezi Čtením a členstvím stejně naměříme, Je \ naší staré známé z prvé kapitoly, nepravé korelace. Ve většině demokratických spi vzdělanější osoby participují v politice více, než lidé méně vzdělaní. Ale více respondenti budou také s daleko větší pravděpodobností vystaveni politickým slim ledy možné, že souvislost mezi politickými stimuly a participací je zcela nebo vyvolána vlivem vzděláni na obe diskutované proměnné. Podobnou roli muže h1 i sociálně   ekonomický   sialus.   Osohy   v určitém   ekonomickém   postavení   mo angažovány v politice, protože je to dobré pro jejich obchod. Z téhož důvodu p informaci o politických problémech a záměrně se tedy vystavuji politickým stimuli.
Takových situací, kde nějaká vnější proměnná ovlivňuje vztah mezi studovanými je< být  mnoho.   Naštěstí,   statistická   analýza  je   schopna   odizoloval   vliv   těchto proměnných. Mužeme toho však docílil jen tehdy, víme-li o každém respondentov, jeho vzdělání, socioekonomický status aid. 1 kdyby náš výzkumný cíl byl velu kdybychom se zajímali jenom o vztah mezi politickými stimuly a participací, mu našeho souboru pracovních hypotéz zahrnout Iřeba tyto:
Čím vyšší je jednotlivcovo vzdělání, tím je vyšší pravděpodobnost, Že bud
navštěvovat politické schůze a shromáždění.
Osoby s vyšším vzděláním čtou politické úvodníky časiěji než osoby méně v
Osoby, které vlastní v obci obchod, budou participovat v předvolební kampani pro místní volby časiěji, než osoby ostatní.
Takových hypotéz budeme muset formuloval mnoho: vřme z literatury i z denní zkušeností, že účast v politických aktivitách je silně ovlivněna proměnnými jako pohlaví, věk, sociabilita jedince, jeho sociální sebedůvěra a mnoho dalšími a většina z těchto proměnných muže být asociována s tím, jak silně je jedinec vystaven politickým siimuliim.
Soubor pracovních hypotéz musí zahrnou! hypotézy o všech proměnných, které mohou mít významný vliv na závisle proměnnou a jsou přitom asociovány laké s nezávisle proměnnou.
A ještě jedna důležitá terminologická poznámka: termín "závislá" a "nezávislá" proměnná neznamenají existenci kauzální závislosti a často ani ne očekávaný směr vlivu. VéLšinou je to jen terminologická konvence, jejíž užitečnost vyplyne, až se budeme zabývat statistickou analýzou. Kupříkladu v našem případě, kdyhy naše obecná hypotéza byla potvrzena daty, tento výsledek muže být interpretován v termínech expozice stimulům ovlivňujících participaci, stejně dohře jako vliv participace na expozici stimulům. Ale to všechno už dobře známe z diskuse kauzality a experimentu v prvé kapitole.
4.3. Je to k něčemu?
Teď už jasně vidíme, že konstrukce pracovních hypotéz je nesnadný úkol, již1 jen vzhledem k pouhému počtu nezbytných hypotéz. Je to úkol náročný, většinou spíše nudný, avšak bohužel nezbytný. Pracovní hypotézy hrají ve výzkumu několik velice důležitých rolí:
.1- Formulace pracovních hypotéz je testem, zda je výzkum vůbec možnv.
V kvanutativním výzkumu mužeme zkoumat jen takové problémy, které je možné přeložit do jazyka pracovních hypotéz, tj. jen takové problémy, jež je možno vyjádřit jako vztahy mezi proměnnými, pro které máme valídní operační definici.
85
• hvoolé/v ismL^^^^--------------------------
n  Pracovní hvp"" /v 'M "-------
Lák n^ naši nejnebezpečnější chorobu, nutnost pracovat s neúplným popisem reality, nebude asi nikdy vynalezen. Musíme se ledy naučil, jak optimálně s louhle nemocí žil. Musíme si být rozumně jistí, že jsme vybrali alespoň ty nejdůležitější proměnné, které ovlivňují zkoumaný problém, a zároveň se vyhnout sbírání informací, které nutně nepotřebujeme. Víme už sice. že zavedení proměnných, které nepatří do zkoumaného systému, nevyvolá zkreslení, ale každá proměnná navíc znamená investici Času, peněz u energie, a to je něco, co si prostě nemůžeme dovolit. Většinou jsou naše limity překročeny ještě dříve, než jsme zahrnuli do výzkumu proměnné, které považujeme za nezbytné. Omyly tohoto typu jsou bohužel dosti časté. Náš výzkum má totiž ješiě jednu populární dětskou nemoc: začíná zpravidla formulací otázek p- • interview nebo dotazník. To je zajímavá, vzrušující a tvořivá Činnost; zdaleka ne lak nudt jako formulace pracovních hypotéz.. Skončíme se seznamem chytrých a zajímavých otázc které s našim problémem nějak souvisejí. Bohužel, při analýze dat zjistíme, že pro řai proměnných nemáme žádné použili. To není moc dohré. Ale horší je, když při analý zjistíme, že kdybychom položili jednu jedinou, hloupou otázku navíc, mohli jsme opraví něco objevil. To je opravdu nepříjemné, já vím. Sám jsem si to taky vyzkoušel.
Ovšem existence pracovních hypotéz, jak svědět naše pravdivá pohádka Č. 7, nemusí automatickou pojistkou proti katastrofám tohoto typu.
B6
Pohádka pro odrostlejší děti 7.
Pohádka v prvé osobě jednotného čísla.
Bylo, nebylo, byl jsem kdysi zodpovedný za metodologii mezinárodního srovnávacího výzkumu. V průběhu se k nám připojili kolegové z jedné půvabné země. Převzali většinu našich pracovních hypotéz, přidali několik svých, zmínili několik operačních definic mm, kde by naše původní indikátory byly v jejich zemi neplatné, a pečlivě testovali validitu nových indikátorů. Připravili takřka perfektní výzkumný nástroj.
Ale když přišla dala na zpracování do Toronta, nevěřil jsem svým očím: Hledal jsem
a hledal, ale níkdĽ jsem nemohl najít údaj o pohlaví respondenta. Při přepisování dotazového
archu vypadla rubrika pro záznam pohlaví. Nikdo si toho nevšiml, až bylo pozdě. U
některých osob bylo možno pohlaví odhadnout. Uvedi-li respondent povolání "žena
v domácnosti", pravděpodobně to nebyl muž. Ale ve většině případů museli tazatelé znovu
do terénu. Nechtěl bych být v jejich kůži. Nemusí být pravé příjemné zaklepat znovu na
téměř třista dveří s pošetilou otázkou: Jsle muž, nebo žena?
A lak, niáme-li smůlu, ani pracovní hypotézy nepomohou.
3. Pracovní hypotézy obsahují základní informaci pro optimálni rozhodnutí o technikách výzkumu
Tak jsme zase nazpátek u naší dětské nemoci "začneme s dotazníkem". Nejenže dotazník se v podmínkách postindustriální společnosti stává pomalu a!e jistě nepoužitelným monstrem, ale na samém začátku výzkumu nemáme prostě dostatek informací k rozhodnulf, kterou z dost bohaté pokladnice technik sběru informací vyhrát. Teprve pracovní hypotézy nám umožní se optimálně rozhodnom. Tomuhle problému však věnujeme později celou kapitolu. Pracovní hypotézy, protože popisují strukturu spojení mezi proměnnými, ukáží nám, alespoň v hrubých obrysech, jaký typ statistických operací budeme potřeboval, i v tomto časném stadiu výzkumu lak budeme schopni odhadnout, zda pro analýzu dat použijeme kalkulačku, osobní počítač, nebo zda budeme muset - je-li náš vzorek opravdu obrovský - bojovat o čas na střediskovém počítači.
4. Pracovní hypotézy jsou základem pro odhad rozsahu vvzkumu.
37
Většinou teprve polom, když jsme připravili soubor pracovních hypoléz, isme schopni alespoň přibližně odhadnom, jak náročný bude náš výzkum. Obvykle budeme překvapeni; teprve proces formulace pracovních hypoléz nám ukážu, jak mnoho proměnných, a ještě víee analyzovaných vztahu mezi nimi potřebujeme pro řešení zdánlivě jednoduchého problému. Pracovní hypotézy jsou diiležilým výchoľÄm bodem pro časové, a ledy i finanční plánováni výzkumu. A na závěr ještě jedno velice nevědecké, ale užitečné doporučeni pro odhad čiiiu, který budeme potřebovat; udělejme nejdříve spíše pesimistický odhad, násobme odhadnuly čas třemi, a když všechno dobře půjde, snad tento nový termín splníme. Tenhle sp༠prostoduchý recept se nám už Často dobře osvědčil,
Vidíme tedy, že ty nepříjemné pracovní hypotézy mohou být velice užitečné. Neměli bychom se jim vyhýbat. Alespoň ne ze začátku, alespoň ne po prvých deset, dvacet let výzkumné praxe. Ale pak už je z toho návyk; dost zdravý a hlavně hezpečný.
Řešení úkolů z kapitoly 4.
Cvičení 4.1.
Bohužel, tento mistr dedukce používal induktivní metodu. Snažil se najít vzorec, vysvětlení, které existuje ve fyzických stopách chování. Podívejte se pro potvrzení na kteroukoliv z Doyleových povídek, ve které tento hrdina vystupuje, a pokud by Vám tento důkaz nestačil, přečtěte si "Skandál v Čechách", kde Holmes explicitné popisuje svoji gnozeologii. Ale s tím se v téhle knížce ještě setkáme.
Cvičení 4.2.
Některé z ukazatelů prostě neodpovídají naši politické kultuře a tradicím, nicméně jejich použití by nevyvolalo vážné zkreslení. Jen frekvence pozitivních odpovědí by byla nízká. Psaní dopisů veřejným činitelům, finanční příspěvky na politické účely jsou u nás mnohem řidší než v USA, kde byla tato stupnice vytvořena. Jedna z nejběžnějších forem amerického politického výrazu, "bumperstickers" a volební tabule umístěné na trávníku před rodinnými domky u nás téměř neexistují. Když však jsou takové indikátory použity beze změn ve srovnávacím výzkumu, vyvolají nebezpečné etnocentrické zkreslení. S jedním takovým případem se později seznámíme.
89