Vývojové poruchy učení – stručný přehled


V naší populaci jsou vývojovými poruchami učení znevýhodněna asi 4 % žáků. Z nich  přibližně  95 %
připadá na dyslexie. Termín „vývojový“ je ve spojení s těmito dysfunkcemi velmi nadějnou
záležitostí. U dyslexie  se náprava podaří u 80 – 85 % postižených. Všechny vývojové poruchy učení
se projevují a diagnostikují většinou až po nástupu do školy v souvislosti se školní zátěží a
provázejí žáka po celý první stupeň  školy.


DYSLEXIE  je porucha čtení.

Varovné signály:

1. Záměna zrcadlově podobných písmen ( b – d ; p – d ; p – b ;  n – u ). Nerozeznávání písmen
tvarově blízkých ( m – n; k – h ) a zvukově podob- ných ( v – f ; h  - ch ; t – d ; s – z). Těchto
chyb se dopouští jak při čtení, tak při psaní.

2. Žák druhého až třetího ročníku nezná spolehlivě všechna písmena abecedy, nejistě slabikuje,
nerozeznává švy slov, neumí spojovat písmena ve smysluplná slova.

3. Žák přehazuje písmena a slabiky ve slovech, vymýšlí si slova, odhaduje je podle možného významu
v textu nebo podle některých grafických signálů. Plete např. slova samo – maso, psát – spát atd.

4. Žák těžko skládá slova ze slabik a nezvládá jejich rozdělování, dělá mu potíže číst víceslabičná
slova. To souvisí s poruchou orientace v prostoru.

5. Žák nespolehlivě a spíše náhodně rozlišuje měkké a tvrdé slabiky.

6. Nerozlišuje krátké a dlouhé samohlásky, chybuje v umísťování interpunkčních znamének, což se
týká hlavně háčků a sykavek.

7. Obtížně chápe a čte dlouhá a složená slova nebo sousloví. V jejich reprodukci potom chybuje i
při přepisu, přičemž chyby, jichž se dopustil, nevnímá , a není tudíž schopen je opravit.

Náprava: Trpělivost, brát ohled na jeho individuální tempo, dbát na pečlivost v nácviku s minimem
zafixovaných chyb.Metody slabičného čtení, nácvik rychlého čtení slabik a slov s pomocí odkrývacího
okénka, užívání barevných písmen, zvukových signálů  k nácviku kvality hlásek a jejich délky.


DYSGRAFIE je poruch psaní. Hlavní projevy jsou shodné s dyslexií, avšak mají písemnou podobu. Patří
mezi ně například.

  1. Záměna písmen, která jsou si vizuálně podobná ( m  - n , r - e , u – n , h – b atd.).

  2. Zrcadlová záměna písmen ve slově ( např. spal – psal ).

3. Vynechávání částí slov, písmen, chyby v psaní interpunkčních znamének, hlavně háčků nad
sykavkami.

4. Vynechávání krátkých slov, předložek, spojek, přičemž  tyto chyby není žák schopen odhalit a
opravit.

5. Neúpravné, mnohdy nečitelné, jakoby nedbalé písmo, které se často nedrží na řádce. Kvalita
písemných projevů takových žáků příkře kontrastuje s jejich mluveným projevem  a s jejich
intelektovými předpoklady.


      DYSORTOGRAFIE  je porucha pravopisu.

Tato porucha ještě více posiluje rozpor mezi mluvenou a psanou formou projevu žáka. Neschopnost
osvojit si gramatickou normu se netýká celé gramatiky, ale výběrově jen některých specifických
jevů, například psaní i – y, nerozeznávání  sykavek, nedodržení délky samohlásek, nerozeznávání
hranic mezi slovy.

      Odstraňování těchto chyb je velmi náročné, přesto však na ně nelze rezignovat. Je třeba se
vždy řídit radami odborníků a důsledně dodržovat  jimi navržené  postupy nápravy.

DYSKALKULIE  je porucha  počítání, která se diagnostikuje poměrně zřídka.

Nejčastějším projevem je zrcadlová záměna číslic ( 36 – 63 ), záměna číslic podobných ( 3 – 8, 6– 9
). Může se projevit i tak, že žák  „plete“ jednotlivé matematické  operace ( sčítání, odčítání,
dělení, násobení ). Dyskalkulie je záležitostí velmi  složitou, příčiny  a projevy jsou velmi
různé.

Je třeba si uvědomit, že do zvládnutí matematických úkonů je třeba zapojit mnoho dovedností,
z nichž každá může být nějak poškozena.

      Náprava: názorná práce, řazení prvků podle velikosti, zobrazování prvků, vkládání
geometrických tvarů do odpovídajících výřezů v desce, kostce apod. Používání čtvercové sítě,
počítadla, tabulky násobků, číselné osy, kalkulačky.