Reformní pedagogika PaedDr. Jana Škrabánková, Ph.D. Reformní pedagogika (1900 – 1939) l Období začátku 20. století s těžištěm ve 20. a 30. letech l Reformní pedagogika jako celosvětový jev - progresivismus v anglosaských zemích - aktivismus v Itálii - reformismus v německy mluvících zemích - nová výchova ve frankofonním světě (Hnutí nových škol) Reformní pedagogika – záměry l Požadavek především změnit školu, ale také životní styl l Snaha nabídnout světu lepší společnost a školu l Pedocentrismus jako základní orientace výchovy l Změny byly omezeny pouze na základní školu l Výchozí idea: volná škola (J. J. Rousseau ) Principy reformní pedagogiky l Princip individualizace – každý má jiné možnosti l Princip diferenciace – kvalitativní a kvantitativní l Princip samostatnosti a aktivity l Projektová metoda, projektové vyučování, činná a pracovní škola l Princip globalismu (jev jako celek), proti atomizaci učiva Někteří hlavní představitelé - vývoj ve světě l Cecile Reddie, Abbotsholme, Anglie (1889) l Ellen Keyová, Švédsko, Století dítěte (1900): reforma školy, nezůstane kámen na kameni l Gustav Wyneken (1906) Wickersdorf, Německo l Marie Montessoriová (1907) Řím, Itálie l Rudolf Steiner (1919) Stuttgart, Německo Někteří hlavní představitelé - vývoj ve světě l Carleton W. Washburne, winnetská soustava ve Winnetce u Chicaga l Celestin Freinet (1920) moderní škola, Francie l A. S. Neill (1924) Summerhill school, Lime Regis (hrabství Suffolk) USA l Peter Petersen (1927) Jena plan, Německo Ovide Decroly (1907), Brusel, Belgie l Životní vyučování, životní celky, vše, co dítě může vidět kolem sebe l Pospolitá práce – kolektivní metoda l Provází dítě etapami lidského života: - organismus s životními potřebami - sociální prostředí rodiny, školy, města, kraje, národa, lidstva - příroda (zvířata, rostliny, nerosty, hospodářský cyklus, vesmír) Paul Geheeb (1910) Odenwaldská škola v Oberhambachu severně od Mannheimu l Školní obec – svobodná obec, škola uprostřed přírody v Porýní l Asi 100 žáků od 5 do 18 let. 6 budov, jedna ústřední l Žáci mají samosprávu a obec sami spravují – zahrada, elektrárna, žehlírna, ústřední topení, pořádek, čistota, vkus, dojem krásy a harmonie l Rodiny dětí platí vysoké příspěvky l Svobodná práce často bez učitele, starší se starají o 5-12 mladších Paul Geheeb (1910) Odenwaldská škola v Oberhambachu severně od Mannheimu l Dobré vztahy s ředitelem, všichni ho ctí, atmosféra je srdečná a přátelská l Kurzy – na začátku měsíce se žáci hlásí do několika předmětů, věnují se jim celý měsíc nebo i několik měsíců l Žáci si zvyknou učit se sami l Zkoušení neexistuje, na závěrečné schůzi se skládají účty ze všeho, co žák udělal, za přítomnosti rodičů a hostů. Má něco jako portfolio. Helen Parkhurstová (1919) Dalton, USA l Nikoli systém, ale plán, aby se dal přizpůsobovat l Samostatnost – spoléhání na sebe, rozhodování, svoboda –výběr, vlastní tempo, volba způsobu práce l Spolupráce – možnost vybrat si, nemusí to být učitel, kdo vysvětluje l Mnoho kompilací, cizích myšlenek, málo vlastní tvorby l Učitel v pozadí Eduard Claparéde (1873 – 1940), Ženeva, Švýcarsko l Lékař a později profesor a ženevské univerzitě se zájmem o dětskou psychologii l Další z protagonistů reformní pedagogiky, kdo preferoval činnou školu, jejíž podstatou byla aktivní činnost žáka l Osvojení učiva má probíhat prostřednictvím praktických úkolů, které vedou k přemýšlení a k důkladnému pozorování okolí l Seznamování se světem se děje za pomoci vlastního úsudku John Dewey (1859 – 1952), pracovní škola, progresivní výchova, Vermont, USA l Škola má být místem, kde se žije l Životní učení – pospolitost, duch volné sdílnosti, výměny myšlenek, úspěchů i chyb l Organizace školy: přízemí: kuchyně a jídelna, dílny pro truhlářství, krejčovství, kuchařství, tkaní uprostřed je muzeum a knihovna. Ta je současně klubovnou, přednáškovou místností, kde se stýká praxe z dílen s teorií v knihách horní patro: pracovny pro biologii, fyziku, chemii, výtvarné práce a umění John Dewey (1859 – 1952), pracovní škola, progresivní výchova, Vermont, USA l Přízemí je prvním stupněm poznání, senzorické, styk s materiálem l První patro: dílna imaginativních schopností žáka, syntéza zkušeností a názorů v různých okruzích žákovy školní práce l Kniha – nesmí být zástupcem zkušenosti, ale je potřebná při jejím šíření l Projektová metoda: skupiny, každá volí činnost – hra, dramatizace, pozorování přírody, ruční práce, návštěva továrny, soudu, parlamentu. l Skutečná účast na pracích a provozu, někdy skládají i zkoušky Antipedagogika l ve světě a u nás v 60. a 70. letech 20. století Někteří hlavní představitelé - vývoj u nás l 1918 – vznik samostatného Československa l Na počátku 20. století vzniklo tolik myšlenkových proudů a bylo realizováno tolik nápadů, že není lehké rozdělit je tak, aby toto třídění obsahovalo přesnou a zároveň úplnou informaci o této době plné pedagogického entusiasmu l 1920 – 1. učitelský sjezd v Praze - učitelé se shodli na požadavku svobody dítěte i učitele a jeho pedagogické činnosti I. 20. léta 20. století – romanticky orientovaný proud l Mnoho myšlenkových proudů a realizovaných nápadů – není možné přesné rozdělení l F. Bakule – Malá Skála u Turnova 1902-1913 l B. Hrejsová – Strážnice, 1918 – 11930 l F. Mužík – Praha 1921 – 1924 l E. Štorch – Dětská farma, 1926 – 1930 Praha l J. Bartoň – 1910 – 1925 Brno-Husovice l F. Krch, L. Havránek a L. Švarc – Horní Krnsko, Mladá Boleslav 1919 – 1924 II. Snahy o vědecky založenou reformu celého školství, převládly ve 30. letech l Snahy o reformu školy, nová kvalita pedagogických pokusů – prosazení vědeckých základů pedagogiky l Pražské křídlo reformní pedagogiky v čele s Václavem Příhodou l Brněnské křídlo vedené prof. Otokarem Chlupem l Školy pokusné (ověřování Příhodových návrhů, příprava nových učebnic, osnov a pomůcek) l Školy reformní (jejich vliv už nebyl tak výrazný, novoty osvědčené na pokusných školách se měly ověřovat na školách reformních) Plán školské reformy l Zlepšit život celé společnosti l Racionalizace školského systému - jednotná škola, třístupňová (obecná, komenium, atheneum) - pracovní škola - společenská škola Plán školské reformy l vnitřní motivace k učení l metody podporující samočinnost žáků l problémové vyučování l daltonský plán l projektové vyučování l výchova k samostatnosti Plán školské reformy l žákovská samospráva l společné řešení problémů školy l školní časopisy l exkurze l individuální vyučování (respekt k potřebám jedince) l kolektivní výchova (sociální výchova)