Reformní pedagogika PaedDr. Jana Škrabánková, Ph.D. Reformní pedagogika (1900 – 1939) l lObdobí začátku 20. století s těžištěm ve 20. a 30. letech lReformní pedagogika jako celosvětový jev l l- progresivismus v anglosaských zemích l- aktivismus v Itálii l- reformismus v německy mluvících zemích l- nová výchova ve frankofonním světě (Hnutí nových škol) Reformní pedagogika – záměry l lPožadavek především změnit školu, ale také životní styl l lSnaha nabídnout světu lepší společnost a školu l lPedocentrismus jako základní orientace výchovy l lZměny byly omezeny pouze na základní školu l lVýchozí idea: volná škola (J. J. Rousseau ) l Principy reformní pedagogiky l lPrincip individualizace – každý má jiné možnosti l lPrincip diferenciace – kvalitativní a kvantitativní l lPrincip samostatnosti a aktivity l lProjektová metoda, projektové vyučování, činná a pracovní škola l lPrincip globalismu (jev jako celek), proti atomizaci učiva l Někteří hlavní představitelé - vývoj ve světě lCecile Reddie, Abbotsholme, Anglie (1889) l lEllen Keyová, Švédsko, Století dítěte (1900): reforma školy, nezůstane kámen na kameni l lGustav Wyneken (1906) Wickersdorf, Německo l lMarie Montessoriová (1907) Řím, Itálie l lRudolf Steiner (1919) Stuttgart, Německo l Někteří hlavní představitelé - vývoj ve světě lCarleton W. Washburne, winnetská soustava ve Winnetce u Chicaga l lCelestin Freinet (1920) moderní škola, Francie l lA. S. Neill (1924) Summerhill school, Lime Regis (hrabství Suffolk) USA l lPeter Petersen (1927) Jena plan, Německo Ovide Decroly (1907), Brusel, Belgie lŽivotní vyučování, životní celky, vše, co dítě může vidět kolem sebe lPospolitá práce – kolektivní metoda lProvází dítě etapami lidského života: l - organismus s životními potřebami l - sociální prostředí rodiny, školy, města, kraje, národa, lidstva l - příroda (zvířata, rostliny, nerosty, hospodářský cyklus, vesmír) l Paul Geheeb (1910) Odenwaldská škola v Oberhambachu severně od Mannheimu lŠkolní obec – svobodná obec, škola uprostřed přírody v Porýní l lAsi 100 žáků od 5 do 18 let. 6 budov, jedna ústřední l lŽáci mají samosprávu a obec sami spravují – zahrada, elektrárna, žehlírna, ústřední topení, pořádek, čistota, vkus, dojem krásy a harmonie l lRodiny dětí platí vysoké příspěvky l lSvobodná práce často bez učitele, starší se starají o 5-12 mladších Paul Geheeb (1910) Odenwaldská škola v Oberhambachu severně od Mannheimu lDobré vztahy s ředitelem, všichni ho ctí, atmosféra je srdečná a přátelská l lKurzy – na začátku měsíce se žáci hlásí do několika předmětů, věnují se jim celý měsíc nebo i několik měsíců l lŽáci si zvyknou učit se sami l lZkoušení neexistuje, na závěrečné schůzi se skládají účty ze všeho, co žák udělal, za přítomnosti rodičů a hostů. Má něco jako portfolio. l Helen Parkhurstová (1919) Dalton, USA lNikoli systém, ale plán, aby se dal přizpůsobovat l lSamostatnost – spoléhání na sebe, rozhodování, svoboda –výběr, vlastní tempo, volba způsobu práce l lSpolupráce – možnost vybrat si, nemusí to být učitel, kdo vysvětluje l lMnoho kompilací, cizích myšlenek, málo vlastní tvorby l lUčitel v pozadí Eduard Claparéde (1873 – 1940), Ženeva, Švýcarsko lLékař a později profesor a ženevské univerzitě se zájmem o dětskou psychologii l lDalší z protagonistů reformní pedagogiky, kdo preferoval činnou školu, jejíž podstatou byla aktivní činnost žáka l lOsvojení učiva má probíhat prostřednictvím praktických úkolů, které vedou k přemýšlení a k důkladnému pozorování okolí l lSeznamování se světem se děje za pomoci vlastního úsudku John Dewey (1859 – 1952), pracovní škola, progresivní výchova, Vermont, USA lŠkola má být místem, kde se žije l lŽivotní učení – pospolitost, duch volné sdílnosti, výměny myšlenek, úspěchů i chyb l lOrganizace školy: l přízemí: kuchyně a jídelna, dílny pro truhlářství, krejčovství, kuchařství, tkaní l l uprostřed je muzeum a knihovna. Ta je současně klubovnou, přednáškovou místností, kde se stýká praxe z dílen s teorií v knihách l l horní patro: pracovny pro biologii, fyziku, chemii, výtvarné práce a umění l l l John Dewey (1859 – 1952), pracovní škola, progresivní výchova, Vermont, USA lPřízemí je prvním stupněm poznání, senzorické, styk s materiálem lPrvní patro: dílna imaginativních schopností žáka, syntéza zkušeností a názorů v různých okruzích žákovy školní práce lKniha – nesmí být zástupcem zkušenosti, ale je potřebná při jejím šíření lProjektová metoda: skupiny, každá volí činnost – hra, dramatizace, pozorování přírody, ruční práce, návštěva továrny, soudu, parlamentu. lSkutečná účast na pracích a provozu, někdy skládají i zkoušky Antipedagogika l l l l lve světě a u nás v 60. a 70. letech 20. století l Někteří hlavní představitelé - vývoj u nás l1918 – vznik samostatného Československa l lNa počátku 20. století vzniklo tolik myšlenkových proudů a bylo realizováno tolik nápadů, že není lehké rozdělit je tak, aby toto třídění obsahovalo přesnou a zároveň úplnou informaci o této době plné pedagogického entusiasmu l l1920 – 1. učitelský sjezd v Praze - učitelé se shodli na požadavku svobody dítěte i učitele a jeho pedagogické činnosti I. 20. léta 20. století – romanticky orientovaný proud lMnoho myšlenkových proudů a realizovaných nápadů – není možné přesné rozdělení l lF. Bakule – Malá Skála u Turnova 1902-1913 l lB. Hrejsová – Strážnice, 1918 – 11930 l lF. Mužík – Praha 1921 – 1924 l lE. Štorch – Dětská farma, 1926 – 1930 Praha l lJ. Bartoň – 1910 – 1925 Brno-Husovice l lF. Krch, L. Havránek a L. Švarc – Horní Krnsko, Mladá Boleslav 1919 – 1924 II. Snahy o vědecky založenou reformu celého školství, převládly ve 30. letech lSnahy o reformu školy, nová kvalita pedagogických pokusů – prosazení vědeckých základů pedagogiky l lPražské křídlo reformní pedagogiky v čele s Václavem Příhodou l lBrněnské křídlo vedené prof. Otokarem Chlupem l lŠkoly pokusné (ověřování Příhodových návrhů, příprava nových učebnic, osnov a pomůcek) l lŠkoly reformní (jejich vliv už nebyl tak výrazný, novoty osvědčené na pokusných školách se měly ověřovat na školách reformních) Plán školské reformy lZlepšit život celé společnosti l lRacionalizace školského systému l- jednotná škola, třístupňová (obecná, komenium, atheneum) l- pracovní škola l- společenská škola Plán školské reformy lvnitřní motivace k učení lmetody podporující samočinnost žáků lproblémové vyučování ldaltonský plán lprojektové vyučování lvýchova k samostatnosti l Plán školské reformy lžákovská samospráva lspolečné řešení problémů školy lškolní časopisy lexkurze lindividuální vyučování (respekt k potřebám jedince) lkolektivní výchova (sociální výchova) l