Ø Individuální vzdělávání a jeho varianta domácí vzdělávání (DV) Ø Ø Doc. PhDr. Stanislav Střelec, CSc. Individuální vzdělávání a jeho varianta domácí vzdělávání (DV) 1) Co je to domácí vzdělávání? 2) Důvody pro DV? 3) Z historie DV v USA a v Evropě. 4) Nástin vývoje situace s DV v ČR. 5) Školský zákon č.561/2004 Sb. § 41 6) Argumenty pro a proti DV v reflexích odborné veřejnosti. ØLiteratura: ØAsociace pro domácí vzdělávání (www. domaciskola.cz) ØDomácí vzdělávání aneb škola bez zvonění? Ø(Škola): Dobromysl (www.dobromysl.cz) ØInternetové periodikum Nová Budeč (www.nova-budec.szm.com) ØMertin, V. Pedagogicko-psychologické aspekty individuálního vzdělávání. Pedagogika, 2003, č. 4, str. 405-417. ØŠtech, S. Škola, nebo domácí vzdělávání? Pedagogika, 2003, č. 4, str. 419-435. ØCo je to domácí vzdělávání: Øvzdělávací proces, realizovaný mimo školu, Ø vzděláván bývá jeden žák nebo více žáků, zpravidla sourozenců, Øvzdělavatelem bývá nejčastěji jeden z rodičů či prarodičů, popřípadě domácí učitel, Øžák studuje kurikulem dané učivo, Ø v určených časových intervalech se dostavuje ke zkouškám do školy, Ø pokud v nich obstojí, získává vysvědčení, ØDV je jednou z možností, jedním z typů vzdělávání, Øpřed jeho zahájením je nutno pečlivě zvážit všechny faktory, rizika, schopnosti dítěte pro tento typ studia, schopnosti rodičů vést jeho studium atd. ØDůvody pro DV: Øzdravotní stav dětí, Øpůsobení rodičů v zahraničí (bez přiměřené možnosti vzdělávat děti), Øv roce 1997 přibyla v ČR možnost DV dětí navštěvujících 1.-5.ročník ZŠ bez udání důvodu, Øskupina rodičů,kteří volí DV ze světonázorových důvodů (tzv.“ideologové“), Øskupina rodičů,která se domnívá,že bude své děti vzdělávat lépe než škola (tzv.“pedagogové“). ØNástin vývoje situace s DV v ČR: Øod šk. roku 1998/1999 pokusné ověřování domácího vzdělávání, Øhledání funkčního modelu spolupráce rodin s kmenovými školami, Øpravidelné hodnocení výsledků DV jednou za půl roku, Ønabídka nepovinných konzultací rodinám prostřednictvím čtyř kontaktních ZŠ zařazených do experimentu, Øpočet dětí v DV se stabilizoval na asi 350, Øjen v několika případech rodiče DV nezvládli nebo zanedbávali. ØŠkolský zákon č. 561/2004 Sb. § 41 Øo povolení individuálního vzdělávání (DV) žáka rozhoduje ředitel školy, do které byl žák přijat k plnění povinné školní docházky, Øpísemná žádost zákonného zástupce žáka, Øpouze pro 1. stupeň ZŠ, Øpovinnost skládání pololetních zkoušek z příslušného učiva na kmenové škole, Ø ředitel školy může za určitých podmínek zrušit individuální vzdělávání žáka, Øvýdaje spojené s individuálním vzděláváním hradí zákonný zástupce žáka s výjimkou učebnic, základních školních potřeb a kompenzačních pomůcek ØArgumenty pro DV: Ø každé dítě je jedinečné a vyžaduje individuální a specifický přístup, Ø DV je pro dítě přirozenější než školní vzdělávání, Øpro DV je charakteristická výrazná osobní angažovanost učitele-rodiče, Øpro DV je typický pozitivní vztah k dítěti, Øcelou řadu vzdělávacích dovedností (zejména trivium) nelze rozvinout bez angažovaného rodinného prostředí, Øškola neefektivně hospodaří s časem pro žáky ( má velké časové ztráty), ØDV umožňuje vyšší a trvalejší vzdělávací angažovanost dítěte, Øškola je odtržena od života více než rodina (vzdělávací dekontextualizace) ØDV umožňuje aplikaci autentické diagnostiky (portfolio,činnostní a kurikulární prvky-učitel nepotřebuje jednoho nebo dva své žáky zkoušet), Øškolní zkoušková diagnostika je silným stresorem, Øvýrazný školní neúspěch znamená propadání,propadání znamená opakování téhož, Øve škole jsou zpravidla úspěšní žáci ještě úspěšnějšími a neúspěšní trvaleji neúspěšnými, Øza nejdůležitější podmínky DV je považována pevná citová vazba mezi rodičem a dítětem,vřelá a akceptující atmosféra a bezprostřední pomoc a podpora,které se dítěti dostává. ØArgumenty ve prospěch školního vzdělávání Ødůvody ekonomické, Øpřirozená novověká (moderní) tradice, Økvalifikovanost učitelů (specifická odborná, pedagogicko- psychologická a osobnostní kultivace) Øriziko problémové rodiny při DV, Ø„skleníkové podmínky“ v rodině (limitovaný prostor pro rozvoj komunikativních , koopertivních a dalších sociálních dovedností), Ødítě se potřebuje naučit jednat a vycházet také s jinými dospělými než s rodiči, Ømusí umět přijímat a respektovat pravidla sociálního soužití (škola umožňuje pocity společného sdílení,společných zážitků…, Øškola zprostředkovává žákům společné poznatky a hodnoty,které musejí sdílet všichni členové společenství,mají-li si navzájem alespoň trochu rozumět a má-li společenství přetrvávat, Ødítě potřebuje pevnou strukturaci míst,osob a rolí bez konfúzí,t.j. zaměňování rolí (matka-učitelka,matka-kamarádka či partnerka), Øškola umožňuje dítěti vytvořit si jinak strukturovaný pohled na sebe sama a svět kolem,než to dělá uzavřenější prostředí rodiny, Øzáklady primární socializace vytvořené v rodině potřebují konfrontaci a rozvoj v procesu sekundární socializace mimo rodinu, Øškola není jen místem plným anonymity, ztráty odpovědnosti, neosobních kontaktů s učitelem, prostředím ohrožujícím dítě stresem,šikanou a nebezpečím drog, Øškola učí dítě například podřizovat se nadosobním pravidlům,pokynům,principům, Øškola učí děti oceňovat systematičnost,formu,model a další obecněji platné poznatky a hodnoty, Øspolečnost si „vytvořila“ školu proto, že potřebuje, aby její členové úsporně,bez zbytečných ztrát,v relativním bezpečí získávali způsoby myšlení a dispozice k chování, které nelze získat jinde nebo jen s vynaložením příliš velkých nákladů. Ø Ø Ø Ø Děkuji vám za pozornost!