Výukové strategie a organizace výuky Školní pedagogika Teorie vyučování (didaktika) Jaro 2011 Hana Filová, katedra pedagogiky PdF MU Organizace výuky = vyučovací formy •Definice: •Organizační forma výuky = způsob •uspořádání vyučovacího procesu •jak je organizovaná činnost žáků •jak škola a učitel pracují „navenek“ • •XXXX METODA = činnost, postup, cesta k cíli (methos) Organizace výuky - 3 platformy: •1. „Makro“ – úroveň (vnější): organizace školního roku, měsíce, týdne, dne •(princip - „konkrétní události“ a křivka výkonu): roční plán školy a rozvrh hodin – ŘEDITEL, VEDENÍ ŠKOLY •2. Běžná forma: vyučovací jednotka •(princip - dobrá forma): vyučovací hodina, výukový blok, projekt, exkurze, vycházka, výcvik, dílny, praktika,… individuální výuka; domácí příprava žáků - UČITEL •3. „Mikro“ – úroveň (vnitřní): organizace uvnitř vyučovací jednotky •(princip - způsob organizace činností ve výuce): výuka frontální, skupinová, individualizovaná – UČITEL S DĚTMI 1. Vnější organizace: to, jak funguje škola (v jednotlivých ročnících a stupních) •Koncepce (proklamovaný způsob práce) •Organizace školního roku (roční plán školy) •Vnitřní řád školy – režim (školní řád) •Školní klima •Pravidla pro všechny zúčastněné (oficiální i skryté kurikulum) •Skutečný život školy – tradice, akce, události •Rozvrh hodin (týdenní pracovní režim každé třídy) • 2. Organizační formy výuky: •Vyučovací jednotky •vyuč. hodina tradiční = kombinovaná •45 min., struktura: zahájení – motivace (cíl) – diagnostika (zvládnutí dosavad.učiva, prekoncepcí) – expozice nového učiva – procvičení – aplikace – diagnostika výsledků učení – hodnocení - shrnutí a závěr) •specificky zaměřená (homogenní): • motivační, diagnostická, expoziční, „procvičovací“ atd. •formálně specifická (podle prostředí): •laboratorní práce, práce na pozemcích, dílny, vycházka, exkurze, odborný výcvik,…výukový blok v ITV, projekt, … individuální výuka (např. klavír, balet,…1 U + 1 Ž),...domácí příprava na vyuč. 3. Organizace činnosti uvnitř vyuč. jednotky: •Dělí se podle specifického typu pedagogické komunikace U-Ž, Ž-ŽŽ v hodině: • •Frontální (hromadná) výuka •Skupinová výuka •Individualizovaná výuka Frontální (hromadná) výuka •tradiční forma: •Výhoda: •rychle – U může bezpečně a spolehlivě předat všem žákům, co je třeba (výklad, ukázka, procvičení, test a zkoušení) •Nevýhoda: •pasivita žáků, různá míra (ne)pozornosti (podle místa ve třídě – komunikační zóny), formálnost komunikace, nepřehlednost apod. Skupinová výuka •= progresivní forma rozvíjející kompetence pro týmovou spolupráci; realizuje se jako KOOPERATIVNÍ UČENÍ (H. Kasíková): •Principy: •komunikace tváří v tvář (naslouchat ostatním a vyjadřovat své názory) •dělba rolí (experti) •převzetí odpovědnosti za společný úkol všemi členy (individ. zodpovědnost a společný zájem) •nutnost prezentace výsledků a vyhodnocení práce skupin • •Tvorba skupin: •velikost (optim.=5) a složení (diferenciace) •homogenní •heterogenní Skupinová výuka •Výhoda: •zaměstnává děti aktivizujícím způsobem, •umožňuje diferenciaci výuky, •rozvíjí komunikaci a kooperaci • •Nevýhoda: •možnost, že někteří žáci se „schovávají“, „vezou“ (lze to mít pod kontrolou), •někteří učitelé nemají rádi ruch, který s ní souvisí • • Individualizovaná výuka •Umožňuje přizpůsobit nároky výuky každému žákovi podle jeho možností a individuálních předpokladů formou: • •různě náročných úkolů •různě tematicky zaměřených úkolů (individ. zájmy) •různě dlouhého času, který dáme dětem k dispozici (Mastery Learning) • Individualizovaná výuka •Výhody: •umožňuje vzdělávací inkluzi (rovnocenné začlenění všech dětí) •všichni mohou mít úspěch (na své úrovni) – zaostávající i talentovaní •opodstatňuje konstruktivistické pojetí výuky a slovní hodnocení zaměřené na osobní pokrok •„Nevýhody“: •pro „tradiční“ učitele – přijmout fakt, že každý má jiné předpoklady, a proto všichni nemusí umět všechno stejně dobře •vyšší nároky na diagnostickou práci učitele a přípravu úkolů •vyžaduje specifické formy hodnocení - optimální je slovní hodnocení – nelze porovnávat žáky navzájem Výukové strategie (Pasch 1998, s. 195) •= promyšlené způsoby vedení výuky, které jsou optimální v konkrétní třídě, pro konkrétního učitele a konkrétní učivo (téma, předmět), a které učitel volí, aby se žáky dosáhl vytyčených cílů výuky; •Integrují v sobě „správnou“ kombinaci metod, forem, prostředků a podmínek výuky • •3 základní strategie: •Deduktivní •Induktivní •Sociálně zprostředkovaná výuka • • 1. Deduktivní výuka •Typická pro transmisivní školu (ale také nepostradatelná) – „jasný cíl a účel“, učitel „má vše pod kontrolou“ • •Schéma: 1.Výklad – vysvětlení (nový pojem, definice, vzorec) – hotový poznatek 2.Předvedení, procvičení v příkladech („řízené procvičování“) 3.Aplikace v úkolech („znalost“, porozumění) 4.Zhodnocení výsledků, ověření znalostí (žák umí - neumí) 2. Induktivní výuka (problémová) – AUTENTICKÉ UČENÍ •= typická pro konstruktivistické pojetí výuky, umožňuje budování poznatků „zevnitř“ (od prekoncepcí), •rozvíjí metakognitivní schopnosti dětí (učit se) • •Schéma: 1.problém – bádání, zkoumání, přemýšlení, hledání řešení 2.objevování významu pojmu nebo teorie 3.použití, ověření v autentických situacích 4.Vyhodnocení výsledků a POSTUPŮ 5. Autentické učení (Pasch, 1998, s. 149) •= „skutečné“ učení – učení NĚČEMU (nikoli O NĚČEM) • •Založené na bádání, zkoumání •Používá autentických metod (z běžného života) •Výsledkem je produkce (nikoli reprodukce poznatků) 3. Sociálně zprostředkovaná výuka: •Moderní koncept edukace pro 21. století: děti se učí společně a od sebe navzájem • •Kooperativní učení •Simulace •Hraní rolí • Děkuji za pozornost! •Literatura: •PASCH, M. a kol. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha : Portál, 1998. •MAŇÁK, J. Nárys didaktiky. Brno : MU, 1996. •Aj. didaktiky