POZOROVÁNÍ - VZORKY UDÁLOSTÍ
●Vzorky událostí - specimen records, anecdotal records, chronicles
●- jsou to velmi podrobné zápisy o lidech a osobách
●- výzkumník zaznamenává vše, co se děje v pořadí, jak se to událo
●- výzkumník vše pozorje jakoby zdálky, není do pozorované činnosti zainteresován
●- Nevyvozuje z počátku žádné závěry („Milan sedí ve čtvrté lavici u okna“ - to je výrok
odpovídající vzorku událostí, ale „Milan má rád tělocvik“ není výrok odpovídající vzorku událostí,
protože jde o odvozený vztah
●Gavora 150 čtení
●úkol s. 151
●podle Gavora 2000

VZORKY UDÁLOSTÍ - ZÁSADY
●Pozorovatel si musí přesně ohraničit, co bude pozorovat a jaké jsou cíle jeho pozorování (je to
dost náročné, tak si vybírá jen jednu nebo několik málo osob). Pozorování nebývá dlouhé
●Pozorovatel musí zachytit přesný sled událostí
●Záznam z pozorování musí být úplný, přesný a verbální (přesné citace výroků, přesný popis situace
- tím se podstatně liší od kvantitativního pozorování)
●Pozorování musí bý co nejvíc objektivní (nezaujatý postoj)
●Úloha 1. Gavora s. 150 podle Gavora 2000

VZORKY UDÁLOSTÍ - ZÁSADY
●Úloha 2 (podle Gavora 2000): Rozhodněte, zda (a v kterých případech) uvedené výroky z pozorování
vyjadřují  pozorovanou realitu, nebo odvozovaní z pozorovaného:
●Zuzka je líná
●Jan zahodil své knihy
●Michal zabouchl dveře
●Daniel se v přítomnosti dospělých ostýchá
●Petra se dá lehce ovlivnit jinými dětmi
●Alenka je velmi čilé dítě
●Milan si sedl
●Julie odevzdala domácí úlohu
●Helena je inteligentní dítě
●Alan se většinou chová neuroticky

VZORKY UDÁLOSTÍ - ZÁSADY
●Vzorky událostí jsou dokumentárním materiálem. Přinášejí velmi bohaté údaje
●mají i historický význam - kronika výchovně vzdělávací situace
●často se používají jako základ pro další výzkum

POZOROVÁNÍ - TERÉNNÍ ZÁPISY
●Terénní zápisy - field notes
●Pozorovatel neuskutečňuje úplný záznam věcí, ale z existujícících jevů vybírá věci, kterým věnuje
pozornost (sám rozhoduje, co je důležité - to záleží na jeho teoretických východiscích)
●zápis je ovšem chronologický a podrobný
●Terénní zápisy si pozorovatel obyčejně zaznamenává na konci pozorování (během nemá na podrobné
zápisy čas)
●záznam terénních zápisů je doplněn vlastními komentáři výzkumníka (arch je obyčejně rozdělen na
dvě půlky - do první se píše pozorované, do druhé komentáře)
●u psaní komentářů se výzkumník nevyhýbá vlastním pocitům a vhledu, který při pozorování získal
● příklad : Gavora 153 podle Gavora 2000

PARTICIPAČNÍ POZOROVÁNÍ
●participační pozorování (účastnické)
●znaha o získání rozsáhlé a hluboké znalosti zkoumané reality
●participační pozorování je dlouhodobé (týdny, měsíce)
●záměrem je, aby se pozorovatel sžil s prostředím
●pozorovatel se účastňuje na aktivitách pozorovaných osob (pozorované osoby v dlouhém čase výzkumu
ztrácí zábrany a chovají se otevřeně a přirozeně)
●participační pozorování se používá souběžně s jinými metodami (nestrukturované interview, sbírání
artefaktů - listů, dokumentů, výtvorů zkoumaných osob) podle Gavora 2000

PARTICIPAČNÍ POZOROVÁNÍ
●kategorie účasti při participačním pozorování:
●- úplný pozorovatel - je o něm známo, že je pozorovatel (pozor na hawthornský efekt), věnuje se
jen pozorování
●- pozorovatel jako participant - výzkumník nepředstírá, že není skutečným participantem, ale
částečně participuje (např. kulturní antropolog v domorodé vesnici)
●- participant jako pozorovatel - výzkumník plně participuje, ale nepředstírá že není výzkumníkem
(nebezpečí GO NATIVE - státi se domorodcem - výzkumník ztratí nezbytný vědecký odstup)
●- úplný participant - plná participace, role výzkumníka není známa nikomu v pozorované skupině (go
native - velké nebezpečí); závažné etické problémy - výzkumník nebo vyzvědač či fízl; výzkumník by
měl respektovat etická kriteria skupiny, kterou se rozhodl pozorovat, i když jsou mimo hranice
legality

PRŮBĚH PARTICIPAČNÍHO POZOROVÁNÍ
●Začátek: vstupní výzkumný problém, předběžné výzkumné otázky
●hlavbní zdroj výzkumných materiálů jsou datované zápisky (popř. záznamy) pozorovatele (výroky,
popisy, atd.)
●na konci každého pozorovacího bloku (např. dne) vytváří pozorovatel souhrny pozorování (v nich
shrnuje hlavní myšlenky, vytyčuje otázky, problémy a formuluje předběžné komentáře; to vede k
vytyčení předběžných nosných pojmů a teorií
●výsledkem celého výzkumu je nová teorie o zkoumaném pedagogickém jevu (je to teorie vzniklá
indukcí ze shromážděných dat ) podle Gavora 2000

Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách
●Etické dimenze výzkumu
●- na každém badateli zůstává pečlivé zvažování všech etických aspektů výzkumu
●- důvěrnost - nebudou zveřejněná žádná data, jež by umožnila čtenáři identifikovat účastníky
výzkumu (příklad Švaříček s.45); leda, že by všichni zúčastnění souhlasili, ale nedoporučuje se to
- ovlivní to výsledky, aj.; výběr pseudnymů pro osoby i místa
●- poučený souhlas - získání souhlasu k výzkumu od účastníků výzkumu (výzkumník by to měl
zdokumentovat - např. na diktafon); nepodávat klamavé informace (např. o délce rozhovoru, nebo
výzkum na téma šikana je prezentován jako výzkum komunikace žáků)
●- utajené výzkumy - etický problém, je vždy důležité se ptát, jestli výzkum přinese i jiné
informace než pikantní (které významně ovlivní vědecký diskurs); poradní etická komise rozhoduje o
porušení kodexů, nikoli pouze výzkumník

Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách
●Etické dimenze výzkumu
●- zpřístupnění práce účastníkům výzkumu: sporné, ale, když jim to výzkumník slíbí, měl by to
dodržet
●
●výše uvedené informace byly čerpány z Švaříček 2007
●

Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách
●Fáze kvalitativního výzkumu a jejich plánování
●- “Kvalitativní výzkum je proměnlivě plánovitý - to znamená, že se v něm střídají fáze, kdy se
výzkumník drží předem stanoveného plánu s fázemi, kdy hledá použitelná řešení problémů a situací,
které na počátku nepředpokládal“ (Šeďová 2007 s. 53)
●- plán je důležitý ze dvou důvodů:
●a) první důvod směřuje k výzkumníkovi - zpřesňuje svoji představu o předmětu, cílech zkoumání a
cestách...
●b) druhý důvod směřujek lidem z vnějšku - k vedoucí diplomové, disertační práce, k lidem v
grantových komisích, atd.

Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách
●Fáze kvalitativního výzkumu a jejich plánování
●- stanovení cílů výzkumu: na začátku výzkumu je třeba stanovit cíle a posoudit, jsou-li dostatečně
významné - vyplatí se výzkumníkovi investovat? Pro koho jsou cíle obohacující?
●typické pojmy, které se používají v kval. výzkumu při vymezování cílů jsou: prozkoumat, vysvětlit,
poposat, porozumět, odkrýt... mohou poskytnout zpětnou vazbu, pomoci zlepšit, poskytnout vodítko ke
změně, ukázat možná řešení, atd.
●- Maxwell (2005) - 3 typy cílů:
●1. intelektuální - jak výzkum rozšíří odborné poslání
●2. praktický - jak výzkum pomůže praxi
●3. personální - jak práce obohatí výzkumníka samotného
●tyto 3 typy cílů se vzájemně nevylučují

Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách
●Fáze kvalitativního výzkumu a jejich plánování
●- vytvoření konceptuálního rámce: systém konceptů, předpokladů, očekávání a teorií;
●formulování výzkumného problému (pojmenovat čemu se bude výzkum věnovat - blíží se tomu, co
označujeme jako “téma” výzkumu);
●definování klíčových konceptů (jasná definice nejdůležitějších termínů ve v.p.);
●nastínění teoretického kontextu - literatura; nutné, ale u kval. výzkumu je to problematické,
dokonce někteří odborníci na zakotvenou teorii varují, že by výzkumník neměl vcházet do výzkumu
zatížen existující teorií
●

Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách
●Fáze kvalitativního výzkumu a jejich plánování
●- definování výzkumných otázek - jádro každého výzkumu; tázací věty; měly by být dostatečně
široké; nevjadřují vztah mezi proměnnými; nedají se zodpovědět pomocí statistických analýz (př.
Šeďová st. 71)
● příklady kval. v.o.: Jaké jsou divácké zvyklosti dítěte? Jaké názory a postoje vyjadřují rodiče
ohledně dětského sledování televize?
●- rozhodnutí o metodách - rozhodnutí o vzorku, výběr metod sběru dat a zajištění vstupu do terénu
●
●Příklad výzkumu: Šeďová str. 55
●Výše uvedené informace byly čerpány z Šeďová 2007
●

Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách
●literatura:
●Švaříček R.; Šeďová K. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha : Portál, 2007. ISBN
978-807367-313-0.

ETNOGRAFICKÉ INTERVIEW
●cíl: zjistit, jak zkoumané osoby interpretují svět kolem sebe
●raport - navození příjemné, uvolněné atmosféry
●informant - osoba, se kterou se uskutečńuje interview
●etnografické interview je obyčejně nestrukturované
●přátelský rozhovor (neformální atmosféra)
●e. interview vede často k monologu informanta
●výzkumník se často vrací k probraným tématům, aby je informant interpretoval z jiných úhlů
(opakované otázky)
●často dochází i k více setkání výzkumníka a informanta
●zpětná verifikace zjištění (member check) - ověřování - výzkumník se často vrací k informantovy a
ověřuje zda to, co odpověděl, pochopil správně podle Gavora 2000

VÝZKUM ŽIVOTNÍHO PŘÍBĚHU
●výzkum životního příběhu (life history, oral history)
●je zápisem, analýzou a vyhodnocením života určité osoby
●důležité pro výzkumníka: jaké subjektivní významy zdůrazňovala osoba v průběhu svého života
●fakta nejsou cílem ale prostředkem výzkumu (z nich se rekonstruují subjektivní významy)
●životní příběh má někdy podobu biografie (autobiografie); v beletrizovnané podobě však většinou
nemá výzkumnou hodnotu
●délka rozhovoru je velmi dlouhá (opakovaná setkání s vypravěčem)
●někdy se také označuje jako narativní interview (narace - vyprávění) podle Gavora 2000

VÝZKUM ŽIVOTNÍHO PŘÍBĚHU
●tři fáze: 1. Raport, narativní impulz (spouštěcí podnět), vyprávění příběhu; 2. výzkumník klade
otázky, aby objasnil některé momenty v životě vypravěče; 3. výzkumník společně s vypravěčem vytvoří
abstraktnější kategorizování života na základě opakujících se momentů (extrahuje z vyprávění teorii
o životním cyklu člověka)
●výzkumník zkoumá - přelomové momenty (critical incidents); hlavní fáze života; klíčové osoby
●spolehlivost údajů se často podporuje pomocí artefaktů (zápisky, deníky, fotografie, dokumenty,
atd.)
●životní příběhy učitelů - hlavní fáze: 1. volba profese; 2. vstup do praxe; 3. první školní rok;
4. třetí rok od nastoupení; 5. střed profesionální dráhy; 6. období před odchodem do důchodu podle
Gavora 2000

Ohniskové skupiny a skupinový rozhovor
●hloubkový rozhovor - jedna z nevyužívanějších metod kval. výzkumu
●- struktorované interview s více nž 3 osobami najednou (nepracuje se se skupunovou interakcí)
●ohnisková skupina - získáváme data pomocí skupinových interakcí
●- začátek 20. léta v marketingových průzkumech
●- skupinový fenomén (determinanty skupiny ovlivňují jednotlivce)
●- podstatou ohniskové skupiny je téma ohnisko vyplývající z v. problému, téma diskuse vždy vede
výzkumník
●- skupina ideální 6 - 8 lidí (někdy až 16)
●- například šetření zaměřené na hodnocení vzdělávacího kurzu - ohniskovou skupinu tvoří
frekventanti

Ohniskové skupiny a skupinový rozhovor
●ohnisková skupina
●- strukturovaná konverzace
●- role výzkumníka:
●moderátor - podporuje do zapojení do diskuse
●pomocný moderátor - pomocník moderátora
●tichý pozorovatel - je ve skupině - zaznamenává skupinovou dynamiku, gesta, adt. (t. zápisy)
●výhody a limity ohniskových skupin Švaříček 2007 s. 191

Videozáznam
●slouží kvant. i kval. výzkumu
●menší redukce reality
●Zákon o ochraně osobních údajů (s. 198)
●Zásady pro práci s kamerou
●- stát zády k oknu
●- co nejvíc umělého osvětlení
●- širokoúhlý konvektor
●výhody - možnost opakované analýzy videozáznamu
●nevýhody - efekt přítomnosti kamery

Q - metodologie
●


DĚKUJI ZA POZORNOST
Zdeněk Hromádka
13549@mail.muni.cz
Katedra pedagogiky, Pedagogická fakulta MU v Brně