Dům, obydlí Střecha - označuje dům vůbec, celé obydlí; B. Němcová: „ Pod nízkou střechou přebývala spokojenost a láska.“ - v češtině 14. století přěbývati pod jednú střechú s někým = žít s někým pod jednou střechou; ve společné domácnosti - proč střecha v jazyce zastupuje celý dům? – je jeho nejdůležitější částí, dává člověku to, co hlavně dům poskytuje – útočiště před deštěm, větrem, nepřízní počasí - posadit někomu na střechu červeného kohouta = zapálit stavení; hned byl oheň na střeše = hned bylo zle; vždyť nehoří střecha nad hlavou = není nutný spěch – vypovídá o hmotné úrovni dřívějšího bydlení, o tom, že střecha byla postavena z velmi hořlavých materiálů – slaměných došků, dřevěných šindelů komín - rodný, domácí krb – tato sousloví ve stč. označovala domov – vedle střechy nejdůležitější zařízení obydlí; slovo krb poprvé v češtině doloženo ve 14. století – původní vytápění primitivnější: nejprve ohniště, z něhož se kouř rozptyloval v místnosti a nedokonale odcházel dírou ve střeše, později nad ohništěm zbudován komín, větším tahem odváděl pryč většinu kouře z místnosti, později se ohniště obezdívalo, vznikl krb nebo komín; zpočátku odváděl s kouřem i teplo, takže místnosti byly málo vytopené: ještě 1695 dle pramenů na královské tabuli ve Versaillích zmrzla voda v pohárech, ačkoliv byl sál vytápěn několika krby teprve v 18. století byla konstrukce krbů vylepšena a v místnostech zůstávalo více tepla - komín se do střední Evropy rozšířil od 13. století z Itálie, zpoč. byly hlavně v městských domech: komín a kamna pocházejí z it. camino jizba, světnice - luxusem bylo dříve teplo, a ještě větším přepychem dostatek světla v obytné místnosti - ta původně vůbec nebyla světlá, byla vyhřívaná otevřeným ohněm tedy plná dýmu, začouzená tmavá - název jizba odvozen z lat. aestuare – výraz pro vytápění; stč. název místnosti jistba, německy Stube; v archeologické literatuře někdy název „dymnice“ - velkým zdokonalením bylo, když se ohniště/ kamna přestěhovaly do sousední místnosti, odkud se přikládalo a v obytné místnosti do prostoru vystupovala jen teplá pec/ kamna – přibylo světla, čistého vzduchu, začouzená zůstala menší sousední místnost = síň a ta obytná se nazývala světnice = souvisí se slovem světlo sklep - původně jiný význam, viz latinská kronika Eneáše Silvia Picolominiho z 15. století (v českém překladu) – o činech krále Vladislava I., že dal postavit Juditin most přes Vltavu (na místě, kde později Karlův most): „Most nad Vltavú, kterýmž se stará Praha od Menšie dělí, velmi nákladně ustavěl … na čtrmezcietma sklepuov.“ = 14 oblouků - z toho plyne: sklep = mostní oblouk i jiné oblouky sklenuté z kamenů · - klenutá konstrukce, odvozeno od slova sklenouti – tam ale původně byl základ sklep- a hláska –p- zanikla ve výslovnosti před souhláskou –n o technika sklenutí – valená klenba – z kamene, který se skládal na bednění na skružích půlválcových (formách kruhovitých) – ty podpírány lešením. Postup kladení kamenů – klenáků (nebo cihel napříč) zdola nahoru – tam se oba směry zdění setkaly a prostor mezi stěnami vlastně zaklopily o odpovídá tomu etymologie sklenouti – utvořeno předponou s- ze základu klep- příbuzného se slovesem sklopiti – viz výše sklenouti vlastně sklepnouti o předpona s- zdůrazňuje význam spojování - významy slova sklep – Dalimilova kronika, poč. 14. st.: „Pakli bude která dívka jata, já mám sklep pln Libučšina zlata.“- tj. místnost s klenbou, v níž se zpravidla uchovávaly cennosti o od 15. století nový význam – kupecký krám o vlastně tedy nesklepní klenutá místnost obecně o sklep staročesky pivnice – to dodnes ve slovenštině komora - z lat. camera = „klenutí, sklepení“ , původně zděná místnost sklenutá z kamene nebo cihel, tedy existovaly nejprve na hradech, v klášterech, pak ve městech a nakonec na venkově - tmavší, méně vytápěná místnost na spaní, pro soukromou potřebu jednotlivce mohla být zdobená obrazy, sloužila též k uchovávání cenností (výhodou pevné zdi) – šaty, knihy, šperky; v latinsko-českých slovnících z 15. století je zmínka o kněhové komoře - získalo i druhotný význam – protože místo pro uchovávání cenností, začalo se tímto slovem označovat i místo pro poklad, movitosti a panovníkovy finance; v českých dějinách komora = souhrn královských příjmů, např. královská města, kláštery, korunní statky – odtud plynuly pravidelné finanční příjmy do královské komory (obdoba dnešních daní) – spravované královskými komorníky okno - slovo odvozeno od substantiva oko, v některých jazycích mají 1 společný název; souvislost zřejmá – úkolem okna ne jako dnes osvětlovat místnost, ale umožnit vidět, co se děje venku – tedy stejná funkce jako u oka; osvětlení vnitřku dříve zajišťovaly dveře a otvory ve střeše; u starých Slovanů byla okénka vysekána mezi dvěma břevny ve tvaru elipsy – zase podobnost s okem - původně nevyplněný otvor jen s dřevěnými ochrannými záklopkami proti větru a dešti, a proto okno označovalo ve stč. jakýkoliv otvor, např. vysekanou díru v ledu nebo průzory v rytířské helmě se jmenovaly helmové okence - později se okenní otvory vyplňovaly, nejprve pergamenem, zvířecí kůží od 14.-15. století se ve stč. památkách píše o oknech křištalových nebo oknech sklenných – skleněné výplně nebyly celistvé tabule jako dnes, ale drobná sklíčka upevněná v olověných lištách – jak to dnes známe z kostelů - okna byla zasazena do silných zdí, u oken stěny vytvářely osvětlený výklenek okence, okénečko; někdy, zvláště na hradech výstupky ve zdi obloženy dřevem nebo se příležitostně vystlaly polštáři a sloužily k sezení např. ženám při ručních pracích, protože okenní výklenek nejosvětlenějším místem v místnosti - stč. milostná lyrika: mládenec v „okénečku stáše“ a na dívku „vočkem vzhledáše“ znamená že stál nikoliv v rámu otevřeného okna, ale v okenním výklenku nábytek - cennosti se dříve ukládaly hlavně do truhel, ve 14.-15. století jich existovalo mnoho druhů, dochována pojmenování jako truhla písaná (malovaná), vyrytá, okovaná, truhla špižérní (na potraviny), s knihami, s šatstvím, s klenoty, skříně na obilí – slovo skříň znamenalo dříve také truhlu - dnešní časté úložní prostory – police; toto slovo dříve označovalo sušicí konstrukci - skříň – z lat. scrinium = přenosná schránka, truhla - almara – z lat. armarium = schránka na zbraně nebo náčiní, stč. almařie, almara, armara – slovo poprvé doloženo v Klaretově slovníku po polovině 14. století a znamená skříň (stojící s dveřními křídly) – Klaret cítil jeho cizí původ, proto vymyslel české synonymum: tajník – neujalo se, ale naznačuje funkci almary – uschovávat cennosti – v našich zemích tento kus nábytku od 14. století, postupně se rozšířil i do venkovských obydlí, kde sloužil k úschově nádobí a šatstva - dnes místo almara užíváme slovo skříň a „almarou“ rozumíme starobylý kus nábytku (podobně jako truhla) - nábytek – slovo existovalo ve stč., ale mělo mnohem širší význam = všechny hmotné prostředky, věci i zvířata, kterých bylo možno nabýt (odvozeno od slovesa nabýti) – ještě v Jungmannově slovníku (1. třetina 19. století) má takto široký význam, k zúžení došlo v 19.-20. století – projev nové bytové kultury – ve srovnání se střv. se neobyčejně rozrostl množství nábytku, který užíváme, i jeho druhy, vyvstala potřeba toto základní vybavení našich bytů nějak souhrnně pojmenovat