Syntax – použití indikativu plusquamperfekta a futura II. Ve větách


-         v hlavních větách zřídka

-         ve vedlejších větách POUZE tehdy, je-li děj vedlejší věty předčasný před jiným dějem
minulým věty hlavní (plpf.) nebo předčasný před jiným dějem budoucím věty hlavní (fut. II.)

-         XXX při dějích současných se v HV i VV používá imperfektum nebo futurum I.



1.     Věty vztažné


Omnes, qui Caesarem viderant, in victoriam crerederunt.

Všichni, kteří uviděli Caesara, uvěřili ve vítězství.


Omnes, qui Caesarem viderint, in victoriam credent.

Všichni, kteří uvidí Caesara, uvěří ve vítězství.

XXX

Omnes, qui ibi sedebant, tacebant.

Všichni, kteří tam seděli, mlčeli.  (současný průběh obou dějů).


2.     Věty důvodové

Quod (quia) amicos meos audiveram, eos advocavi.

Protože jsem uviděl své přátele, zavolal jsem na ně.


3.     Věty podmínkové


Si aliquod acceperam, aliquod dabam /dedi.

Jestliže jsem něco získal/la, něco jsem dával/a –dal/a.


4.     Věty časové

-         se spojkou cum = až + budoucí čas (cum temporale)


Cum librum legero, omnia tibi narrabo.

Až (jakmile) knihu přečtu, všechno ti budu vyprávět.

Cum libros legerimus, omnia vobis narrabimus.

Až (jakmile) knihy přečteme, všechno vám budeme vyprávět.