1 RVP → ŠVP ve školní praxi 2 ŠVP ve školní praxi • Obecné problémy při startování prvních kroků reformy: Ønebyly vytvořeny podmínky pro pochopení a přijetí reformních záměrů v učitelské veřejnosti, Øtotéž platí pro rodičovskou a obecně občanskou veřejnost, Øbyly embargovány informace o RVP a jeho struktuře ve vztahu k učitelským fakultám, což zapříčinilo, že fakulty se tím necítily být vázány a povinny zařazovat principy reformy a modely RVP do pregraduální přípravy učitelů, Ønebyly vyčleněny potřebné finanční prostředky pro podporu reformy, což v podstatě trvá dodnes a je to o to nepříznivější, že 3 ŠVP ve školní praxi Ø dnes jsou školy povinny mít vytvořen svůj ŠVP, který není a nemůže být hotov definitivně, protože se stále vyvíjí a jedná se tak o paralelní zátěž učitelů – učí ještě podle dobíhajících vzdělávacích programů a současně v 1. a 6. ročníku už podle svých ŠVP a ty pak domodelovávají pro další ročníky (2. a 7.) 4 ŠVP ve školní praxi •Ve školách může být problémem: • nnegativní postoj ředitele ke změně, což se zcela automaticky přenese na pedagogický sbor – co to vyvolá? * snahu nějak to formálně splnit – napsat, ale stejně podle toho nebudeme učit, * nechat si to napsat zakázkově, což vyvolá obvyklý efekt – „oni nám to napsali a my teď podle toho máme učit“. * • Určitě máte už vlastní zkušenosti s tím, co se odehrává, když se nastoluje nějaká změna. Vždycky, a to zcela zákonitě, je prvotní reakcí odpor ke změně, argumentace proti (a to ještě před tím, než se se změnou podrobněji seznámíme), protože to s sebou nese nutnost „opustit dynamické stereotypy, začít více a hlouběji přemýšlet a zamýšlet se nad tím, co změna přináší, učit se novým věcem, osvojovat si nové dovednosti atp.“ 5 ŠVP ve školní praxi npočetný pedagogický sbor (PS) → mnohem náročnější a složitější komunikace, nvysoký věkový průměr PS→ „já už se nebudu učit nic nového“, nněkolik učitelů – důchodců v PS, kteří „nemají zapotřebí se na tom podílet, protože se to stejně vytratí do ztracena a když na to přijde, zítra už nenastoupí “. nnaproti tomu několik učitelů začínajících, kteří si nejsou jisti – protože nedostatečně připraveni v rovině učitelské profese. * 6 ŠVP ve školní praxi •K jednotlivým problémům možná řešení: • nDostatek času věnovat prodiskutování problému tak, aby mohl každý vyslovit svou pochybnost, projevit argumentovaný nesouhlas, vznést dotaz, atp., protože to vše je legitimní a směřuje k upřesňování, vyjasňování a i přijímání společných/žádoucích cílů, záměrů, postupů či řešení. n nŽádný dotaz či pochybnost nejsou směšné či odsouzeníhodné a navíc zúčastnění tak uplatňují právo a možnost se aktivně zapojit, zažívají, že se nejedná s nimi direktivně. Vždy by měl takovou diskusi moderovat člověk klidný, trpělivý, komunikačně a argumentačně nejschopnější. n 7 ŠVP ve školní praxi nOporu hledat v prvních krocích u osvědčených, vstřícných, tvořivých a pedagogicky zdatných (poučených a citlivých), nejlépe prvně prodiskutovat téma a vhodné postupy právě s nimi. n nZanalyzovat si stav PS z hlediska potřeby klíčových témat pro celý PS a podle toho stavět plán DVPP. n nNeustále se zabývat rozvojem komunikace a spolupráce v PS – to je naprostý základ, protože, pokud toto neovládají a nezvládají sami učitelé, nemohou k tomu úspěšně vést své žáky. • 8 ŠVP ve školní praxi nVést členy PS k tomu, aby vždy, než předstoupí před žáky, měli rozmyšleno, CO a PROČ chtějí to či ono žáky učit a naučit, mít zdůvodněno K ČEMU JE TO DOBRÉ a rozmyšleno, JAK je to budou učit! n nVést členy PS ke společnému dialogu o využitelnosti a efektivitě používaných vyučovacích strategií, ke vzájemným návštěvám vyučování a následným diskusím o viděném a zažitém, tzn. postupně překonávat vzájemný ostych a obavy a naopak rozšiřovat míru reflexe a sebereflexe se zaměřením na vzdělávací a výchovný proces. 9 ŠVP ve školní praxi nVést členy PS k všeobecnému respektování a důslednému uplatňování dohodnutých zásad a postupů, a to nejen v rámci kolektivu učitelů a ostatních zaměstnanců školy, ale především vůči žákům i jejich rodičům, a to bez ohledu na momentální náladu, „počasí“ či zdravotní nebo psychický stav především právě učitelů. n n Je známou skutečností, že děti a jejich rodiče jsou schopni přijmout „sebetvrdší“ režim za předpokladu, že platí vždy (v čase a prostředí) a pro všechny bez výjimky. • 10 - ŠVP ve školní praxi •„TELESKOP“ •modelování ŠVP 1.r. REALIZACE 3.9.07 - 30.6.08 REALIZACE 6.r. 3.9.07 - 30.6.08 27.8. a 3.9.2007 ladění ŠVP pro 1. ročník a 6. ročník 2.r. 2008-09 2008-09 7.r. 3.r. 2009-10 2009-10 8.r. 4.r. 2010-11 2010-11 9.r. 5.r. 2011-12 Od 1.3.2008 modelování ŠVP pro 2.ročník a 7.ročník Od 1.5.2008 analýzy ŠVP Korekce ŠVP Dokončení ladění ŠVP R. 2011-12 – konečná redakce ŠVP ZV na základě průběžných analýz a od nich odvozených průběžných korekcí. 11 ŠVP ve školní praxi • •„Největší neštěstí je v tom, že škola děti netěší, to je zlé. A že si často neuvědomuje, že by se je měla snažit získat. … Musí je získat tím, že zažijí úspěch z toho, že se něco naučí. To se mi zdá, že je ze všeho nejdůležitější. Aspoň v nějakém předmětu nebo v nějaké oblasti by mělo každé dítě zažít, že je dobré, když se něco naučí. A na to učitelé mnohdy dostatečně nemyslí.“ • •Citát z rozhovoru Dr. J. Strakové s prof. Janem Sokolem v časopise Moderní vyučování č. 9/2007 12 ŠVP ve školní praxi PRAVIDLA BIOLOGIE UČEBNÍCH PROCESŮ (Podle Frederica Vestera) DĚTI POTŘEBUJÍ: ü Chápat jaký význam a hodnotu má to, co se mají naučit. ü Mít jasně stanovené učební cíle, popřípadě i stupně obtížnosti. ü Vzbudit zvědavost a očekávání (což je cesta k prožitku). ü Neznámé mít „zabaleno“ do starého (předcházíme obavám). ü Pro zapamatování mít vytvořen přehled (a nikoli změť detailů). ü Seznámit se s jednou věcí v různých variantách, a to vždy po určitém čase na zapamatování. ü Nejprve vysvětlení, až potom odborný popis. ü Pro zapamatování využívat různé způsoby vnímání (nejen oko a ucho). ü Pozitivní ladění zábavou a pak úspěch při opakování. ü Učené mít spojeno s realitou. ü Opakování s určitým časovým odstupem. 13 ŠVP ve školní praxi •Závěrem návrat do historie •k J.A.Komenskému, •→ který se v systému didaktiky •„…vydal na cestu dramatizace učiva, což mu dovolilo zjednodušit ho na podstatné vztahy a přitom zachovat osobní zážitek.“ a → později došel k tomu, „…že tento svět mohou pochopit i prostí lidé, dokonce i děti, a to na základě zkušeností z jejich vlastního, osobního života v prvotním, přirozeném světě, světě dítěte.“