Učení v rodině v mezigeneračním pohledu Tématem příspěvku je mezigenerační učení v rodinách. Výzkumná otázka zní: Co se dospělé děti, rodiče a prarodiče od sebe navzájem učí a jak toto učení vnímají? K získání odpovědí bylo zorganizováno dotazníkové šetření mezi účastníky kurzů neformálního vzdělávání, jichž se účastní dospělí různých generací. O čem je vlastně můj příspěvek? Dotazování bylo zaměřeno na zjištění charakteristik účastníků a jejich rodin, na jejich hodnocení komunikace v rodině, sdílení volného času, atmosféry v rodině vztahy a směr vzájemnost učení. Výzkum může přinést nový pohled na rodinu. Jestliže se totiž členové rodiny mezi sebou učí, předávají si svoje vědomosti a zkušenosti, potom se obohacují navzájem a posilují soudržnost rodiny jako takové. Na co byl výzkum zaměřen? Něco z teorie… o učení vrstevnické (minimálně 2 účastníci jedné generace, sourozenecké, partnerské) o učení mezigenerační (2 generace, otec učí dceru, prarodiče učí vnoučata, atd.) Aktéry učení v rodině jsou všichni její členové. Mezi nimi se objevují dvě úrovně učení: • záměrné a nezáměrné • vědomé či nevědomé • senzomotorické • verbálně kognitivní • sociální Učení dělíme na: …je zjistit, jak probíhá mezigenerační učení v českých rodinách a jak toto učení souvisí s kulturou rodiny. První část: zjištění, jaká je situace učení v rodině v českém prostředí očima zúčastněných generací. Druhá část: souvislosti mezi atmosférou, komunikací a soudržností jako znaky kultury rodiny a mezigeneračním učením v rodině. Cíl výzkumu • V dnešní době se projevuje se oslabování mezigeneračních vztahů, a to díky individualizovaným modelům rodinného chování. Což znamená, že mezi nejběžnější patří jednogenerační nebo dvougenerační soužití. • Na druhou stranu se rozšiřují příležitosti pro mezigenerační vztahy díky prodlužujícímu se věku. Díky tomu mezi sebou máme více prarodičů než dříve. V kontaktu s prarodiči již být nutně nemusíme, jelikož s námi většinou nežijí v jedné domácnosti, ale pouze můžeme. O to právě může tento být kvalitnější a vztah trvat déle. Model rodiny jako obecný kontext mezigeneračního učení Jak tedy funguje v dnešní době mezigenerační učení v rodině? Díky konceptu kultury rodiny a konceptu mezigenerační solidarity. Kultura rodiny jako podmínka učící se rodiny Kultura rodiny je důležitým aspektem, který s učením souvisí a současně ho ovlivňuje. Je definována čtyřmi základními aspekty: atmosféra rodiny soudržnost v rodině komunikace učení Pro mezigenerační učení je ideálem rodina, jejíž členové si předávají svoje vědomosti, dovednosti, zkušenosti, hodnoty, všechno to, co umí, za účelem obohacení toho druhého. Aby docházelo k pozitivnímu ovlivnění učení v rodině, je třeba dosáhnout takové kultury rodiny, kdy členové spolu tráví společný čas rádi a vyhledávají společné chvíle, upřímně se radují z toho že mohou být spolu, důvěřují si mezi sebou, mají vzájemná smysl pro sdílení důvěrností a hodnot. Takovou situaci označujeme jako proučící se rodinná kultura. „Proučící“ se rodinná kultura Je solidarita odehrávající se mezi dětmi a jejich rodiči. Každá generace přináší do vzájemných interakcí rozdílné vklady. Starší rodiče trvale vykazují vyšší míru blízkosti a soudržnosti s dětmi než jejich děti s nimi. Rodiče se více starají o rodinnou kontinuitu a udržování blízkých rodinných vztahů, zatímco děti mají sklon se více soustředit na obhájení své vlastní individuality a udržení své autonomie a nezávislosti. Z toho důvodu mají tendenci odmítat hodnoty a tradice starších generací. Mezigenerační solidarita • První sada otázek: jedná se o otevřené dotazníkové otázky, jež byli následně kategorizovány. • např.: Co a od koho se učíme? • Druhá sada otázek: byl sestaven soubor výroků, s nimiž respondenti vyjadřovali souhlas nebo nesouhlas na 4stupňové škále. Výroky se týkaly oblasti komunikace, sdílení volného času, atmosféry v rodině, soudržnosti a učení v rodině. • např.: Jak souvisí atmosféra, komunikace a soudržnost s mezigeneračním učením v rodině? Metodologie výzkumu a popis výzkumného souboru Generační rozložení souboru Na dotazníky odpovídali účastníci kurzu neformálního vzdělávání, jichž se účastní dospělí z různých věkových kategorií. Sběr dat proběhl od prosince 2009 do března 2010 v Brně. Výsledky výzkumu „Uveďte to nejpodstatnější, co si myslíte, že jste se naučil/a ve své rodině a od koho to bylo?“ Odpovědi kategorizovány dle jednotlivých druhů učení. Co jste se naučili ve své rodině? (druhy učení) „Uveďte to nejpodstatnější, co si myslíte, že jste se naučil/a ve své rodině a od koho to bylo?“ Od koho ve své rodině jste se to naučili? • Oblast kultury učení v rodině byla analyzována na základě vyhodnocení sady 24 výroků, se kterými respondenti vyjadřovali míru souhlasu či nesouhlasu na čtyřstupňové škále. • Z jednotlivých výroků, u nichž byla ověřena vnitřní konzistence (Cronbachovo Alfa by větší než 0,7 – indexy byly vytvořeny jen z těch výroků které podmínku splňovaly) byly vytvořeny 4 indexy: • index komunikace v rodině, atmosféry v rodině, soudržnosti v rodině a učení v rodině. Kultura rodiny a učení v rodině Index komunikace v rodině Index tvořen výroky: „V naší rodině má každý dost prostoru pro vyjádření svých názorů.“ „V naší rodině mluvíme o věcech otevřeně.“ „V naší rodině si často povídáme o různých věcech.“ „V naší rodině mezi sebou nemáme tajnosti.“ Index atmosféry v rodině 1,61 Index tvořen výroky: „Moje rodina je mi oporou.“ „Ve své rodině se cítím dobře.“ „Členové rodiny se vzájemně respektují“ „V naší rodině spolu sdílíme všechny radosti a strasti.“ Index soudržnosti v rodině Index tvořen výroky: „Společně strávené chvíle považujeme za důležitou hodnotu.“ „Pro mé rozhodnutí je důležitý názor ostatních členů rodiny“ „O rodinných záležitostech rozhodujeme vždy společně.“ Shrnutí • Ve všech třech oblastech – komunikace, atmosféra a soudržnost v rodině, jež chápeme jako komponenty „proučící se kultury rodiny“, projevovala nejstarší generace (prarodiče) největší míru souhlasu. • Rodiče a prarodiče se více než děti soustřeďují na udržování rodinné soudržnosti a blízkých vztahů. • Opakem je generace nejmladší, která takto o své rodině uvažuje mnohem méně často. • Děti mají mnohem větší tendenci pěstovat svou vlastní individualitu, autonomii a nezávislost, než se věnovat posilování soudržnosti své rodiny. Čím člověk více stárne, tím vstřícněji hodnotí svou vlastní rodinu. Index učení v rodině Index tvořen výroky: „V mé rodině se navzájem učíme různé věci.“ „Je dobré získávat zkušenosti ve vlastní rodině.“ „Neustálé učení je pro naši rodinu typické.“ „Jsem člověk, který se celý život učí.“ Učení v českých rodinách pohledem mezigeneračním – tři generace v rodině: děti, rodiče, prarodiče. Nejčastěji bylo zmiňováno učení mezigenerační a sociální. Sociální učení je nejčastější druh učení v rodině. Generace prarodičů nejvíce zmiňovala vzájemné učení všech generací rodině, nejčastěji však uváděla učení starších od mladších. Rodičovská generace naopak nejvíce zmiňovala učení mladších od starších. Jedná se tedy o model tradiční a můžeme říci, že všechny generace vnímají jako zásadnější a důležitější učení mladších od starších. Závěr Pedagogická orientace 4/2010 str. 92 – 110 autorky článku: Milada Rabušicová, Lenka Kamanová, Kateřina Pevná www.google.cz/obrazky - rodina Zdroj Zpracovala: Adéla Eliášová 371537 Děkuji za pozornost