Snahou ekumenického hnutí je odpovídat na dar Boží milosti, jímž jsou všichni

křesťané povoláni k víře v tajemství církve podle Božího plánu, kterým chce Bůh

skrze Ducha svatého přivést lidstvo ke spáse a k jednotě v Kristu. Toto hnutí je volá k

naději, že se Ježíšova modlitba "aby všichni byli jedno" plně uskuteční.9 Volá je k

lásce, která je novým Kristovým přikázáním a darem, jímž Duch svatý spojuje

všechny věřící. Druhý vatikánský koncil katolíky jasně žádá, aby láskyplně činili

první kroky a přicházeli za všemi ostatními křesťany s láskou toužící v pravdě

překonat vše, co je od sebe navzájem rozděluje, a aktivně se na překonávání rozdělení

podílet. Podle koncilu mají katolíci jednat s nadějí a v modlitbě a podporovat jednotu

křesťanů. Podněcovat a vyučovat je bude jejich víra v tajemství církve a jejich

ekumenická činnost bude inspirována a vedena pravdivým chápáním církve jakoby

"svátost neboli znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého

lidstva".10

10. Učení církve

Katolická církev se na Druhém vatikánském koncilu slavnostně zavázala, že bude

usilovat o jednotu křesťanů. Dekret Unitatis Redintegratio vysvětluje, že jednota,

kterou chce Kristus pro církev, se uskutečňuje "věrným hlásáním evangelia a

udělováním svátostí prostřednictvím apoštolů a jejich nástupců, totiž biskupů s

Petrovým nástupcem jako hlavou, i jejich láskyplným vedením", a jednotu nahlíží

jako sestávající z "vyznávání jedné víry,... společného slavení bohoslužby a bratrské

svornosti Boží rodiny".32 Tato jednota, která ze své podstaty vyžaduje plné a

viditelné společenství všech křesťanů, je konečným cílem ekumenického hnutí.

Koncil potvrzuje, že jednota v žádném případě nepožaduje obětovat bohatou

rozmanitost spiritualit, disciplíny, bohoslužebných ritů a podrobných zpracování

zjevené pravdy, která mezi křesťany vyrostla, pokud tato rozmanitost zůstává věrná

apoštolské tradici.33

21. Od dob Druhého vatikánského koncilu je ekumenická činnost celé církve

inspirována a vedena jednotlivými dokumenty a iniciativami Svatého stolce a

ekumenická činnost partikulárních církví dokumenty a iniciativami biskupů, synod

východních katolických církví a biskupských konferencí. Je nutno si povšimnout také

pokroku, jehož bylo dosaženo v různých druzích ekumenického dialogu a v četných

formách ekumenické spolupráce. Ekumenizmus se slovy Biskupské synody konané v

roce 1985 "hluboce a nesmazatelně zapsal do povědomí církve".34

Ekumenizmus v životě křesťanů

22. Ekumenické hnutí je Boží milost daná Otcem v odpověď na Ježíšovu modlitbu35

a na prosby, které církvi vnuká Duch svatý.36 Přestože je uskutečňováno v rámci

všeobecného poslání církve, jímž je spojit lidstvo v Kristu, jeho vlastním úkolem je

znovu nastolit jednotu křesťanů.37 Ti, kdo jsou pokřtěni v Kristově jménu, jsou touto

pouhou skutečností voláni, aby se zapojili do úsilí o nalezení jednoty.38 Společenství

pokřtěných tíhne k plnému společenství církve. Žít svůj křest znamená být vtažen do

Kristova poslání, kterým je přivést vše k jednotě.

23. Katolíci jsou v souladu s pokyny svých pastýřů vybízeni, aby solidárně a vděčně

odpovídali na snahy o opětovné nastolení jednoty křesťanů, projevované mnoha

církvemi, církevními společenstvími a různými organizacemi, s nimiž spolupracují.

Tam, kde není prováděna žádná ekumenická činnost, nebo není prováděna účinně,

mají se katolíci snažit ji podporovat. Kde jsou jí kladeny překážky nebo je brzděna

sektářskými postoji a činnostmi vedoucími k ještě větším rozdělením těch, kdo

vyznávají Kristovo jméno, by měli být trpěliví a vytrvalí. Místní ordináři,39 synody

východních katolických církví40 a biskupské konference mohou někdy shledat

nezbytným zavedení zvláštních opatření na překonání nebezpečí indiferentizmu nebo

proselytizmu.41 Jako obzvláště potřebné se to může prokázat v případě mladých

církví. Při veškerých stycích s příslušníky jiných církví a církevních společenství mají

katolíci jednat poctivě, rozvážně a s věcnou znalostí. Připravenost k postupným a

uvážlivým krokům, při nichž nejsou přehlíženy obtíže, zároveň chrání před

podlehnutím pokušení indiferentizmu a proselytizmu, které by byly zanedbáním

pravého ekumenického ducha.

24. Aby katolíci byli schopni učinit zadost své ekumenické zodpovědnosti v jakékoli

místní situaci, musí jednat společně a ve shodě se svými biskupy. Především by měli

důkladně znát svou vlastní církev a být schopni vyložit její učení, kázeň a ekumenické

zásady. Čím lépe je znají, tím lépe je mohou předkládat v diskusi s ostatními křesťany

a podávat k nim dostatečná odůvodnění. Měli by také mít přesné znalosti o jiných

církvích a církevních společenství, s nimiž jsou ve styku. Je nutno bedlivě dodržovat

nezbytné podmínky ekumenické práce, které jsou vyloženy v Dekretu o ekumenizmu

Druhého vatikánského koncilu.42

25. Ekumenizmus je se všemi lidskými a morálními požadavky natolik zakořeněn v

tajemném plánu Otcovy prozřetelnosti skrze Syna v Duchu, že zasahuje do hlubin

křesťanské spirituality. Vybízí k "obrácení srdce a svatosti života spolu se

soukromými i veřejnými modlitbami za jednotu křesťanů", které Druhý vatikánský

koncil nazývá "duchovním ekumenizmem" a považuje je za "duši ekumenického

hnutí".43 Ti, kdo se hluboce ztotožňují s Kristem, se musí ztotožňovat s jeho

modlitbou a zvláště s jeho modlitbou za jednotu; ti, kdo žijí v Duchu, se musí dát

proměnit láskou, která pro jednotu "ať se děje cokoliv, vydrží, věří, má naději,

vytrvá";44 ti, kdo vedou kajícný život, nechť jsou obzvláště citliví k hříšnosti

rozdělení a nechť se modlí za odpuštění a obrácení. Ti, kdo hledají svatost, nechť

dokáží rozeznat její plody také mimo viditelné hranice své vlastní církve.45 Dojdou k

pravdivému poznání Boha, jako jediného, kdo je schopen spojit