Pedagogické poradenství ve výchovně vzdělávacím procesu etopedie, poradenství ve vztahu k sociální
práci, k intervenci


mindmap_Porucha_chovani.jpg
INTERVENCE


Rizika vývoje poruchy chování z perspektivy WHO, 2001 – kvality života, inkluzivních přístupů
•biologické faktory nepředurčují vývoj chování v jasné a neměnné linii, •jsou to kvalita sociálního
prostředí, sociálních vztahů a individuální postoje, sebedůvěra a kompetence, které určují, zda se
rizika v osobnostní rovině jedince rozvinou v poruchu chování
•
•
•
•

klíčová osoba
absence
negativní vzor
odmítání
vylučování z přirozených sociálních sítí
neúspěch ve škole
záškoláctví
rizika nadání
snížená odolnost
stresový faktor
emocionální disbalance
patologické
vzorce chování
konflikt historických a aktuálních socializačních
požadavků
chudoba
zanedbání
patologické chování rodičů
odmítání
střídání škol
sociální nestabilita
Triáda ve vývoji chování
dětí s poruchami chování
zkušenost
osobnost
sociální vlivy

Inkluzivní koncept poradenství
5
Odlišnost dítěte

Konflikt v přístupech k intervenci



Proces intervence
PROVÁZENÍ
PORADENSTVÍ
DIAGNOSTIKA
INTERVENCE

Strategie intervence v etopedii
Poskytovatel
Příjemce
dialogicko-kooperativní vztah
Poznání chování dítěte
Sebepoznání
Aktivní přístup

Vnímání odlišnosti
3P strategie
9




Opatření při malé efektivitě intervence
•Nevhodné chování přetrvává je potřeba:
•Rediagnostikovat strategie, dovednosti, kompetnce cílové osoby
•Posílit motivaci
•- procházet stejnou intervencí častěji a s větší intenzitou (např. pětkrát týdně místo třikrát
týdně);
• - silnější, intenzivnější intervenci;
• změnu místa (srov. Gresham, 1989, Vojtová, 2004).
•