Sociální analýza chování (sociální interakce, zkušenosti, „socializační analýza chování“ )



Hodnocení sociální kompetence = strategií v sociální interakci
npro vyhodnocení její dosažené aktuální úrovně
npro účely stanovení priorit a zaměření intervenčních postupů.
nPostupy:
na) vymezení dvou základních východisek - stanovení indikátorů kompetentnosti a stanovení metod
zjišťování.
nb) Diagnostické hodnocení sociálních dovedností u dětí s poruchami chování probíhá v pěti
koherentních etapách:
1)klasifikace deficitů sociálních dovedností
2)situační analýza problému,
3)volba cílového chování pro intervenci,
4)aplikace intervence a její průběžná evaluace,
5)výstupní evaluace intervence.

Efektivní způsob zkoumání socializačního procesu (Stankowski, 2004)
n
n mechanizmy sociálního přizpůsobení – funkce chování
qúčinnost nebo stupeň, na jakém jedinec realizuje požadavky
§osobní nezávislosti,
§společenské odpovědnosti
n
n ve vazbě na očekávání a požadavcích sociálního prostředí.
n

SLEDUJEME
Co si pod tím představíte? Práce ve skupině…….


Indikátory posouzení kvality sociální kompetence (Výrost, Slaměník (2008)
nSociální adjustace – míra úspěšnosti jedince v dosahování důležitých vývojových úloh a cílů.
nSpolečenský status v různých oblastech jedincova života. Pro zjištění úrovně sociální kompetence
se porovnává sociální status se statusem dobře adjustovaného jedince dané společnosti, který by měl
mít určitý socioekonomický status.
nObecné posouzení sociální kompetence - zdroji jsou sebeposouzení, hodnocení vrstevníky, učiteli,
rodiči.
nSociální chování – zdrojem je frekvence sociálních interakcí, výskyt prosociálního chování,
hodnocení míry naplňování požadavků relevantních aktuálním sociálním rolím.
nPosouzení produktů sociálního chování, tzn. úroveň sociálních vědomostí, akceptace jedince
vrstevníky (sociometrické metody).
n
n

Indikátory dobré přizpůsobivosti
njsou v realitě ukotvený pohled na sebe i sociální prostředí,
nhledání žádoucích forem uvolňování emočního napětí,
nzdokonalování řešení konfliktů.
n

Indikátory sociálního chování
Sociální, kognitivní a konativní způsobilosti
nKognitivní, sociální a konativní vnímání a interpretování sociálních situací.
nSociální způsobilosti - Komunikace, asertivita, Způsobilost pro rozvoj zdravých sociálních vztahů,
vyjednávání, odmítnutí,, empatie
nKognitivní způsobilosti - Rozhodování a řešení problémů, anticipace svého chování, reflexe
následků svého chování, kritické myšlení
nKonativní způsobilosti - Stres management, Manažerování emočního prožívání, včetně agrese,
Sebekontrola

Sledujeme



Indikátory identifikující deficitní oblasti sociální kompetence
1.Deficit osvojení (nabytí) sociálních dovedností - je způsoben nedostatečně rozvinutými či
absentujícími sociálními znalostmi a dovednostmi, což se odráží v omezeném repertoáru chování v
různých podmínkách. Intervence by se měla zaměřovat na osvojení nových dovedností.
n
n2. Výkonový deficit - nechybí sociální vědomosti a dovednosti, ale absentuje neuro-kognitivní
schopnost pro aplikaci nabyté sociální dovednosti a demonstraci sociálně způsobilého chování v
sociálních situacích. Problém v používání žádoucího sociálního chování úzce souvisí s nedostatečnou
motivací. Intervence by se měla zaměřit na podněcování a posilování žádoucích sociálních
dovedností.
n
n
n(Elliot, S. N., Gresham, F. M. 1993; Gresham, F. M. 1997; Lane, K. L., Gresham, F. M.,
O´Shaughnessy, T. E. et al., 2002)
n
n

Indikátory identifikující deficitní oblasti sociální kompetence 2
n3. Deficit v plynulosti (obratnosti) pouţívání sociálních dovedností - jedná se o neobratnost v
sociálním kontaktu, kdy dítě chce sociální dovednost pouţít, zároveň ví jak, ale její aplikace je
strnulá, nešikovná, neúčelná. Mŧţe mít pŧvod v nepřítomnosti kompetentního modelu sociálního
chování nebo v nepřiměřeném pouţití nově osvojené nebo málo uţívané sociální dovednosti. Intervence
se bude zaměřovat na opakování a procvičování sociálních dovedností. Vyšší procento jedincŧ trpí
deficitem plynulosti neţ předchozími dvěma deficity (Watson, T., S., Gresham, F. M. 1998).
n
n4. Konkurenční problémové chování (externalizačního i internalizačního charakteru) – tuto
deficitní oblast dělí na dvě podúrovně:
qa. Deficit sebekontroly sociálních dovedností (inhibovanost nebo impulzivita narušují rozvoj
sociálních dovedností)
qb. Deficit sebekontroly výkonu (absence schopnosti uplatňovat získané sociální dovednosti)
n
n

Chyba v sociálním výkonu
nZ hlediska perspektivy problematického chování považuje Spence (2003) chyby v sociálním výkonu za
výsledek zpevněného soupeřivého (konkurenčního) chování nebo chování zamezujícího užití vhodné
sociální odezvy.
nNapř. děti a mladiství s poruchou řízeného chování (conduct disorder) bez pozitivní vazby ve svém
blízkém okolí (sociálním a emočním poli), inklinují k vrstevnickým partám s odlišnými normami, kde
může být přijetí násilí základní hodnotou uspokojování potřeb či řešení konfliktů. Užití agrese tak
převládne nad adekvátními sociálními dovednostmi, které byly neúspěšné.
nU sociálně úzkostných dětí Spence (1999) identifikovala sklon ke kognitivním problémům při
zpracování situace, k podceňování vlastní sociální zdatnosti, nízkou schopnost vyjadřovat vlastní
očekávání, předjímání negativních výsledků interakce, což u těchto dětí vede k vyhýbání se
sociálním situacím.
nObě skupiny – jak děti s poruchami chování externalizačního charakteru, tak i internalizačního
charakteru (sociálně úzkostné, inhibované) méně často iniciují sociální interakci a významně méně
získávají pozitivní zpětnou vazbu od vrstevníků.
n