Referenční seznam poruch chování Měl/a během uplynulých 6 měsíců jakýkoliv z následujících problémů? 1 Agresivita 15 Nevyhovění požadavkům 2 Hádání se 16 Pomočování, pokálení do kalhot 3 Soupeření 17 Odbíhání 4 Stěžování si 18 Smutek/sklíčenost 5 Plačtivost 19 Kradení 6 Vzdorování 20 Škádlení 7 Ničení věcí 21 Výbuchy hněvu/špatné nálady 8 Strachy - Úzkostné chování 22 Jiné 9 Konflikty se sourozenci, s dětmi 23 10 Zakládání požárů 24 11 Ubližování ostatním 25 12 Hyperaktivita 13 Popudlivost 14 Lhaní Referenční seznam poruch chování - Definice chování Zaznamenat kontext projevů a jejich frekvenci – v měřítku nikdy / ojediněle / často. Nepatologizovat vývojové potřeby – byť se projevují zdánlivě nesmyslně. 1. Agresivita: Nepřátelské verbální nebo fyzické chování směřované k jiné osobě, které znamená, že druhá osoba je nepřítel. Cílem chování bývá ublížení druhému. Násilná reakce je nepřiměřená. 2. Hádání se: Slovní debaty, často jednostranné s velkým množstvím tvrdohlavosti. Například: Dítě se pře o čas, kdy chodí spát, který je stanoven vychovateli. Hádá se o jakýkoliv požadavek, aby si uklidil pokoj, napsal úkol atd. 3. Soupeření: Dítě usiluje trvale o čelní pozici ve skupině. Neumí uvolnit čelní místo druhému dítěti. Usilování o pozornost vychovatelů/jiných dospělých, strhávání pozornosti na sebe atd. 4. Stěžování si: Vyjádření bolesti, nespokojenosti a odporu. Často si stěžuje na lidi ve svém okolí, podmínky, smůlu… Například: Dítě si často stěžuje pedagogovi na kamarády. 5. Plačtivost: Vzlykání, brekot - nepřiměřeně reaguje na drobné bolístky a příkoří. Například: Dítě pláče pokaždé, když k němu mluví pedagog důrazně, když jej někdo šťouchne atd. 6. Vzdorování: Provokuje autoritu, vyzývavé, provokativní chování, záměrné nespolupracující chování. 7. Ničení věcí: Hrubé zacházení nebo ničení majetku. 8. Strachy – úzkostné chování (bezdůvodné): Dítě bývá vyděšené, strachuje se a obává v situacích, které jsou objektivně nezastrašující. Úzkost jako bariéra aktivity… Naučená bezmocnost/pasivita Například: Dítě odmítá navštěvovat školu kvůli nespecifikovanému strachu, dítě odmítá spát v noci ve své posteli kvůli strachu z útočících monster. 9. Nepřiměřené verbální (fyzické) konflikty se sourozenci nebo ostatními dětmi ve skupině: Nadměrně časté a intenzivní konflikty. 10. Zakládání ohňů: Záměrné zakládání požáru na nevhodných předmětech či majetku. Například: Zapálení školy, podpálení garáže nebo auta; ovšem i drobnějšího vlastního/cizího majetku. 11. Ubližování ostatním: Záměrné udeření se záměrem vyvolat bolest. Například: Dítě často reaguje na odmítnutí požadavku udeřením osoby, která jeho požadavek zamítla. 12. Hyperaktivita: Nadměrně aktivní chování, které je pro ostatní těžké ignorovat. Například: Pobíhání tam a zpět v obývacím pokoji, hrubé chování doma, poskakování nahoru a dolů na podlaze. 13. Popudlivost: Snadno a často naštván, vyprovokován, špatně naladěn, často nepřiměřeně. Například: Nadměrně hostilní reakce na požadavek nebo příkaz, nevyprovokované podráždění jinou osobou. 14. Lhaní: Záměrný podvod či faleš. Například: Dítě často lže, s kým se sdružuje nebo kde tráví čas mimo domov. 15. Nevyhovění požadavkům: Systematicky a záměrně neplní pokyny. Může a nemusí zahrnovat vzdorovitost. Může být aktivní či pasivní. 16. Pomočování, pokálení do kalhot: Pomočování, pokálení v různých situacích, i když dítě je schopno čistotu udržet. 17. Odbíhání: Nepřítomnost bez dovolení. Například: Dítě opouští domov bez toho, aby řeklo rodiči, kam jde, i přes stanovenou dohodu, že dítě o tomto bude rodiče informovat. 18. Smutek/sklíčenost: Obličejové, postojové nebo verbální vyjádření sklíčenosti. Například: Dítě má často smutný výraz a prohlašuje, že je nešťastné. 19. Kradení: Braní něčeho, co patří někomu jinému, aniž by na to měl právo či povolení. Například: Dítě domů přinese ze školy věci, které mu nepatří a pro jejichž vlastnictví nemá uvěřitelné vysvětlení. Dítě sebere a ukrývá věci, které patří jiným. 20. Škádlení: Rozzlobení, obtěžování nebo zesměšňování druhé osoby takovým způsobem, na který druhá osoba reaguje projevením pohoršení a nelibosti. Toto chování nemusí být verbální, ale může to být čin, který znemožňuje pokračovat druhé osobě v tom, co dělala; současně aktér nedokáže respektovat reakci druhého. 21. Výbuchy hněvu/špatné nálady: Záchvat špatné nálady, který může zahrnovat nekontrolované vokalizace, verbalizace nebo fyzickou aktivitu, obvykle není výslovně zaměřen na konkrétní osobu.