UHK 11.5.2010, K. Vlčková
Druhy výzkumů
Tabulka slouží jako podkladový materiál pro výukové účely základů empirického kvantitativního výzkumu
na UHK (JS 2009/2010). Jedná se o shrnutí druhů výzkumů. Více k danému tématu se dozvíte v níže
uvedené literatuře.
rozlišovací
kritérium
Druhy výzkumů
míra obecnosti
základní – badatelský, cílem je
obohatit vědění, řeší klíčové problémy
aplikovaný – cílem je využití výsledků v praxi,
řeší konkrétní problémy praxe
vztah ke
skutečnosti
teoretický – využívá abstrakce,
analýzy, syntézy, modelů atd.,
nepracuje s konkrétními daty
empirický/praktický – spojení s praxí, realitou,
exaktní metody, konkrétní poznatky
paradigma
kvantitativní – exaktní metody,
ověřování hypotéz, statistické nástroje
kvalitativní - popis, prožitek, postižení
jedinečnosti, ..
způsob využití
akční – reaguje na určitou potřebu, na
dílčí problém praxe; směřuje přímo do
praxe; řeší je učitelé, ředitelé; na škole,
v kraji
strategicko-koncepční – podklady pro
rozhodování a dlouhodobé plánování, teoretický
+ opřen o empirický výzkum, směřován obecněji
a s širším časovým horizontem
komplexnost
objasňování
monodisciplinární –
používá teorie a nástroje
jedné disciplíny
interdisciplinární –
integrace poznatků a
přístupů vícera disciplín
transdiciplinární – řešení
problému se skládá jako mozaika
pohledů všech disciplín, které
mají k řešení problému co říci
účelovost
deskriptivní –
charakterizuje,
popisuje stav
diagnostický –
charakterizuje stav
(úroveň, příčiny) a
dává doporučení
explorativní –
heuristické,
odhalení nového
explikativní – co je
a proč, verifikace
hypotéz
evaluační -
hodnotící
prostředí laboratorní terénní/ přirozený – přímo na školách, např. Školní etnografie
přístupy,
metody
experimentální observační longitudiální - dlouhodobý průřezový – dlouhodobý
průřezový
komparativní historický – zkoumání jevu
v celé minulosti
prognostický interkulturní
délka trvání krátkodobé dlouhodobé/longitudiální
míra postižení
předmětu
dílčí – do hloubky, částečný, speciální komplexní – pohled z různých hledisek,
multidisciplinární
přístup, postup
ex post facto – většina pedagogických
výzkumů, pozorujeme závisle proměnnou,
nezávisle proměnná známa, zjišťujeme její
vliv
experiment – opačný postup – ověřujeme,
zda předpokládaná intervenující proměnná,
když ji měníme, vyvolá změny v proměnné,
kterou považujeme za na ní nezávislou
Literatura (více k dané problematice):
PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-399-4. (s. 181 – 187)
PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha : Karolinum, 1998. (výzkum ex post
facto, experiment)
PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-
579-2.