Deklinace feminin

substantivní deklinace

vzor tvrdý: žena

kolísání mezi vzory žena a růže:

podvzor skica

podvzor sója


vzor měkký: růže

podvzor: ulice – Gpl. nulová koncovka, nebo -í/-Ø


vzory s koncovkou nulovou: píseň a kost (velká homonymie koncovek)

kolísání mezi vzory kost a píseň:


zeměpisná jména: zakončená na -v, -m (Břeclav, Chrudim) – Gpl. -i/-ě


Pozor!

ruka, noha

práce

studna/studně a berla

Vánoce, Velikonoce



adjektivní delinace (bytná, původčí, Veselá,…)



Deklinace neuter

substantivní deklinace


vzor tvrdý: město

Lsg. -ě(e)/-u

Lpl. -ích/-ách



vzor měkký: moře

Gpl. -í/-Ø:  koncovka nulová u jmen se sufixem -iště


vzor stavení: velká homonymie


vzor kuře: smíšený – část tvarů jako typ měkký, část jako typ tvrdý


adjektivní deklinace

nájemné, školné, …


Pozor!

oko, ucho, koleno, rameno/rámě (kuře)

dítě – v pl. rod ženský (kost)

pomn. kasárna/kasárny

nebesa (vz. město), ale na nebesích

století – v pl. století/staletí