1. přednáška:

Dětský svět. Dětské naivní teorie. Dětská pojetí

___________________________________________________________________________


VSTUPNÍ OTÁZKY:

1.      Jak dítě rozumí světu, ve kterém žije? Jaké jsou jeho představy o světě a proč?

2.      Můžeme jako dospělí zprostředkovat dítěti skutečné poznání?

3.      Jaké to bude mít komplikace? S čím je nutno počítat?


Žák nepřichází do školy nevědomý, prázdný jako čistý list papíru, který učitelé teprve odshora dolů
popíší pravdivým a objektivním vědění o světě. Každé dítě už světu kolem sebe nějak rozumí, má o
něm své představy. Učební proces je pak vždy střetáváním jeho prvotních představ s novými
informacemi.

Tradiční pojetí školy a vyučování (transmisivní):

1.      Dítě přichází do školy a nic neví

2.      Úkolem učitele je všechno je naučit

3.      Inteligence je chápána jako suma vědomostí, které si dítě osvojí v průběhu školní docházky


Konstruktivistické pojetí školy a vyučování (humanistické):

1.      Dítě přichází do školy a o světě ví spoustu věcí

2.      Úkolem učitele je vytvořit při učení takové podmínky, aby si dítě svoje poznatky pod jeho
vedením utřídilo a (re)konstruovalo ve spolupráci s ostatními dětmi do reálného obrazu světa

3.      Inteligence se rozvíjí v aktivní myšlenkové činnosti při učení


Dětské poznávání světa začíná od prvních okamžiků jeho života. Zdroje:

§  subjektivní zkušenost

§  přebrané interpretace (od dospělých – “takhle to je” – prostřednictvím řeči, jazyka)

§  sociokulturně zprostředkovaná zkušenost (kulturní reprezentace)

§  vědecké poznání (škola)


V prvních třech stupních se formuje dětské poznání jako “dětské naivní teorie”, příp.
“prekoncepce”.


Terminologický rámec:

dětské naivní teorie mohou být chápány jako složitější konstrukty (obsahují odpovědi na otázky co –
proč – jak - s jakým výsledkem – k čemu to slouží)

dětská pojetí;  žákovo pojetí, studentovo pojetí

prekoncepce  =  osobní pojetí, individuální a specifická představa o urč. věcech a jevech

miskoncepce = chybné pojetí


Dětské prekoncepce představují úhel pohledu  dětí na svět, přes který tento svět “čtou” a
vysvětlují si jej pro sebe (Pupala 2001, s. 212).


Dětské znalosti o světě mají podobu velmi stabilních kognitivních struktur, které se poměrně
obtížně mění; pokud  je chceme dítěti pomoci nahradit dokonalejším schématem, musíme navodit tzv.
kognitivní zlom (Piaget) – AHA!!! zážitek.



Konstruktivistický přístup ke školní výuce předpokládá:


§  vycházet z tzv. „žákova pojetí učiva“ (souhrn žákových subjektivních poznatků, představ,
přesvědčení, emocí a očekávání týkajících se školního učiva; má složku kognit, afekt. a konativ.)

§  opírat se o dětské prekoncepce (vycházet vždy z toho, co už dítě ví – příp. pomoci mu objevit
samostatně chybu – AHA!)

§  umět dětské prekoncepce (miskoncepce) diagnostikovat!

§  navodit ve skupině kooperativní vyučování a učení (“zdolávání” chybných koncepcí v sociální
korekci)


Diagnostické techniky (např.)


  * kresba s komentářem (“nakresli… podívej se a řekni, co jsi nakreslil… co je toto…“)
  *




Ø




  * odpovědi na hyperkonkrétní otázky (Proč prší? Co se děje v těle, když se člověk ohýbá? Jak
vypadá a co dělá stará bela?…)


  * fenomenografický rozhovor (např. „Co to je voda?“ – viz otázky v Úkolech do semináře; pro menší
děti je velmi vhodné spojit jej s kresbou:„podívej se…co vidíš?“)


  * uvažování dětí per negatio (co by se stalo, kdyby nebylo…) Co by bylo, kdyby neexistoval vítr?
Jak by vypadala společnost, kdyby nebyly vůbec žádné rozdíly mezi lidmi?…


  * vysvětlování rozporuplných faktů nebo zkušeností (Říká se, že vlna sama o sobě nehřeje; proč si
tedy lidé v zimě oblékají vlněné svetry?…)



Úkoly do semináře:


Zadat dětem na praxi úkol (alespoň 3 děti, různý věk, příp. celá třída):

     1. Namaluj zeměkouli. Řekni, co jsi nakreslil/a  (kresba s komentářem)

Zásada: nehodnotit, neopravovat chyby, v rozhovoru používat zásadně pojmy, kterými komentuje dítě
svůj výtvor)


2.      Nakresli, jak vypadá lidské tělo vevnitř (zevnitř). Řekni, co jsi nakreslil/a



3.      Napište, co podle vás znamenají tato slova (příp. jiná):

§  potok – teplota – louka – poledne – pokrm

§  peníze – láska – zdraví – nebezpečí – zábava


4.      Fenomenografický rozhovor nad vybraným fenoménem:

Např. Co je to domov? (voda, svět, mapa, nemoc – zdraví, …….

          Co pro lidi znamená? Co ještě? A co ještě?...

          Jaký/á může být? Jaký/ý ještě?...

          Proč si to myslíš? Kde jsi to slyšel?

          Co s ním jde dělat? (podle specifik fenoménu)

         Atd.: vymyslete další otázky s cílem zjistit co nejvíc, co dítě o věci ví.



Literatura:

KOLLÁRIKOVÁ, Z.; PUPALA, B. Předškolní a primární pedagogika. Praha : Portál, 2001. ISBN
80-7178-585-7

Aj.