Psychologie osobnosti popisuje, jak a čím se lidé od sebe navzájem liší i podobají ve svém vědomí a jednání, a vysvětluje analýzou vnitřních a vnějších podmínek, příčin a cílů proč tomu tak je. Psychologie osobnosti • poskytuje člověku nástroje k popisu a výkladu předmětných činností, sociálního jednání i vnitřního psychického a duchovního života člověka a umožňuje porozumět též konkrétnímu jedinci. Etymologie termínu osobnost • český termín odvozen z termínu osoba, který koresponduje s latinským (a odtud do většiny evropských jazyků převzatým) termínem PERSONA , z něhož se ve středověké latině vyvinul termín PERSONALITAS. Osobnost •Termín „persona“ původně znamenal masku, kterou si nasazovali herci antického dramatu po dobu hry. •Význam z masky, která dávala člověku tvářnost se rozšířil na tvářnost člověka vůbec, jeho vnější výraz a na jeho povahu. Termín osobnost v běžném užívání • • se chápe jako „významný člověk“ •- dodnes ve filozofii dějin „být osobností“ znamená „ být něčím víc než obyčejným člověkem“ Osobnost •- Osobností je každý konkrétní živý člověk (A. Jurovský, 1965) •- V psychologii termín osobnost stále častěji označuje jednotu psychických procesů, stavů a vlastností, souhrn vnitřních determinant prožívání a chování. Osobnost -vyjadřuje integrovaný, jedinečný celek duševního života člověka. -bio-psycho-sociální celek se všemi svými vlastnostmi (konstitučními, výrazovými, charakterovými, temperamentovými a intelektovými -co člověk chce (pudy, potřeby, zájmy, hodnoty), co člověk může (schopnosti, vlohy, nadání), co člověk je (temperament, charakter) - Osobnost •Mostem jímž se osobnost sjednocuje s organismem jsou temperament, vitalita a vlohy. •Mostem jímž se osobnost spojuje se světem druhých lidí, společnosti a kultury, jsou charakter a schopnosti. •Mostem, jímž se osobnost spojuje s ideálním já a s duchovní vrstvou osobnosti, je sebereflexe, k níž jedinec dospívá cílevědomým autoregulačním úsilím. Trojdimenzionálnost osobnosti (V.E.Frankl, 1994) • • Osobnost je chápána jako složitý celek, jenž se utváří v životních vztazích individua ze tří zdrojů: tělesnosti, psýché, a duchovnosti. Tři zdroje utváření osobnosti: 1.tělesnost - poskytuje genetický a fenotypický deterministický rámec 2.psyché - je nositelem rodových zkušeností a váže jedince sociálními pouty k lidskému společenství 3.duchovnost, kterou se člověk otvírá říši hodnot a smyslu • 1. • Osobnost • není tělo, ale v tělesnosti člověka se vyjevují mnohé její zvláštnosti a stav těla má vliv na mnohé její potenciály a dispozice. Osobnost • nelze redukovat ani na její psychosociální dimenzi, i když se v sociálních vztazích utváří ve značném rozsahu svých dispozic a rozhodujícím způsobem se projevuje. Duchovní dimenzí •svého bytí osobnost překračuje (transcenduje) svou každodennost a otvírá se formování takových charakteristik jako je láska, odpovědnost a prozíravost, moudrost, uměřenost, ušlechtilost, ale i pýcha, zpupnost, sobeckost a zlovůle. Problematika osobnosti •zahrnuje 2 základní okruhy -struktura osobnosti - určení prvků, částí, složek z nichž je osobnost vystavěna -dynamika osobnosti – zkoumá a klasifikuje všechny síly, uvádějící prožívání a chování člověka v činnost Složky (komponenty) osobnosti 1.Temperament – JAK ČLOVĚK REAGUJE? 2.Zaměřenost (motivace) – CO V ŽIVOTĚ CHCE? PROČ TAK JEDNÁ? NA ČEM MU ZÁLEŽÍ? 3.Tělesná stavba – konstituce – JAK VYPADÁ? 4.Schopnosti – NA CO TEN ČLOVĚK MÁ? CO UMÍ? CO DOVEDE? 5.Charakter – JAKÝ JE TO ČLOVĚK? CO JE ZAČ? 6.Životní dráha – ODKUD PŘICHÁZÍ? KAM JDE? CO ZDE DĚLÁ? 7.Jáství – KDO JSEM JÁ? 8. 8.