•   Už v prvních  dnech a týdnech života vykazují děti zjevné rozdíly v chování
•   Při stejné péči a stejně dobrém zdraví - jeden novorozenec  radostný a spokojený, druhý náročný
a obtížný, jeden pasivní, jiný aktivní se zájmem o všechno co se děje kolem.

•   Nakolik je osobnost předurčena dědičností a nakolik závisí na prostředí?



Pokus o odpověď na tuto otázku:
•Výzkum - New York,  pedidatři Thomas, Chessová a Birch – 1986
•Vzorek 141 dětí ve věku 12 týdnů
•Ve spolupráci s rodiči s rodiči je doma podrobně sledovali a hodnotili v řadě vlastností chování –
např. úroveň aktivity, rozsah pozornosti, pravidelnost tělesných funkcí (krmení, spaní,
vyměšování), přizpůsobivost a celkové citové ladění (radostný, mrzutý).

Výsledky ukazují, že
•   65 % vzorku mohlo být již v tomto věku přiřazeno k jedné z těchto tří skupin:
1.Skupina snadno vychovatelných dětí (40%)
2.Skupina obtížně vychovatelných dětí (10%)
3.Skupina pomalu reagujících dětí
•     (15%)

1. Skupina snadno vychovatelných dětí
•Vyznačují se:
-pravidelností tělesných funkcí
-značnou přizpůsobivostí
-celkově přátelským a kladným citovým laděním
-přiměřeným reagováním na podněty

2. Skupina obtížně vychovatelných dětí
•Vyznačují se:
-nepravidelností tělesných funkcí
-negativním reagováním na nové osoby a situace
-celkovým mrzutým citovým laděním
-přehnaným reagováním na podněty (sklon protestovat, nebylo-li vše hned podle chuti)
•

3. Skupina pomalu reagujících dětí
•Vyznačují se:
-malou aktivitou
-malou přizpůsobivostí
-sklonem vyhýbat se novým podnětů a situacím
-obecně mírně negativním citovým laděním  se slabším reagováním na podněty
-

•Při zahájení školní docházky
•„Snadná“ skupina -  se rychle přizpůsobovala novému řádu, radostně a ochotně se účastnila všech
činností a projevovala se celkově přátelsky a společensky – chovala se obdobně jako v prvních
dnech  a týdnech života.
•„Obtížná“ a „pomalá“ skupina -  působily více problémů, často odmítaly „zabydlet se“ ve škole,
skamarádit se s druhými a účastnit se různých činností.

•
•      Děti byly sledovány až do
•               dospělosti.
•
•   Při porovnání prostředí, v němž byly děti vychovávány, badatelé zjistili, že mezi těmito třemi
skupinami nejsou významné rozdíly.
•
•

Tyto časné rozdíly v chování byly označeny výrazem temperament.
•
•            Nevyhnutelný závěr – pozorovatelné rozdíly mezi dětmi
•        jsou způsobeny dědičností.

• Velký vliv na stupeň, v němž se děti svému temperamentu přizpůsobily měli rodiče.
•
•   Zvláště děti z „obtížné“ a „pomalé“ skupiny byly mnohem úspěšnější ve zvládání své potenciálně
problémové povahy, pokud byly obdařeny rodiči, kteří byli ve svém chování mimořádně trpěliví,
důslední a objektivní.

Děti z „obtížné“ skupiny
•   nejlépe reagují na rodiče, kteří jsou
•   citliví a přitom pevní, kteří jsou ochotni argumentovat a vysvětlovat a kteří na jedné straně
mají jasné nároky, avšak na druhé straně usilují spíše o spolupráci , než aby spoléhali na sílu a
trestání.

Nejpříznivěji se projevovaly děti
•   jejichž rodiče jim poskytovali mnohé rozmanité podněty a příležitosti k činnostem a užívali
přitom spíše povzbuzování a podporu než ultimativní požadavky.

Přísná a něžná láska
(Biddulph, Steve: Tajemství výchovy šťastných dětí. 1999)
•Úkol najít rovnováhu:
•Něžná láska – je schopnost chovat se uvolněně, srdečně a laskavě, nemusíte se k ní nutit, jen jí
dát prostor k růstu
•Přísná láska – je schopnost chovat se k dětem laskavě, ale přísně – stanovit jasná pravidla a
trvat na jejich dodržování, aniž bychom se rozzlobili nebo ustoupili. Stát si za svým. Je to
rozhodné chování s láskyplným úmyslem. Opakem -  přísné a chladné.