Dítě ve věku 3-6 let Věk mateřské školy — Mateřská škola ano či ne? — Výhody rodinné výchovy — Kombinace – rodinná výchova jako základ, na němž školka dále účelně staví a napomáhá dalšímu rozvoji dítěte — Stabilizace vlastní pozice ve světě, diferenciace vztahu ke světu — Fantazijní zpracování informací, představivost pomáhá pochopení světa — Intuitivní uvažování, které není zcela regulováno logikou Motorický vývoj — Tříleté dítě – chůze i běh plně rozvinut po způsobu dospělých, zvládnutá jízda na tříkolce, koloběžce či kole s postranními kolečky — 4-5 leté dítě – skáče snožmo, leze po žebříku, prolézačkách, seskočí z nízké lavičky, stojí na jedné noze, umí házet a chytat míč. — Zručnost jako základ narůstající soběstačnosti – samostatně jí, svléká se i obléká, obouvá boty, učí se tkaničky, vykoná toaletu, umyje si ruce, je schopno se samo koupat… — Grafomotorický vývoj – viz vývoj kresby Vývoj řeči — Velký pokrok ve výslovnosti, mizí dětská patlavost, přetrvává-li ještě kolem vstupu do školy je vhodná logopedická podpora. — Větná skladba – narůstá složitost, vedle souvětí souřadných se kolem třetího roku objevují souvětí podřadná. — Zájem o mluvenou řeč – poslouchají pohádky, povídky, učí se básničky, říkanky. — Užívání řeči k regulaci svého chování – zprvu nahlas, od 5 roku vnitřní řeč, bez hlasitého vyjadřování svých záměrů. — Rozvoj hudebních schopností – učí se zazpívat písničku. — Správně pojmenovává základní barvy. — 5 leté dítě – tvoří jednoduché definice známých věcí — Chápání časové perspektivy v řeči – večer, zítra, musíš počkat… Vývoj myšlení — Kolem 4 let – předpojmové (=symbolické) myšlení je nahrazeno názorovým (=intuitivním) myšlením. — Usuzování je stále vázáno na vnímané nebo představované, úsudky stále vázány na názor (jednoduchý x rozčleněný názor). — Přetrvává centrace myšlení (=zdůraznění pouze jednoho apsektu), centrace k různým vlastnostem, není schopné vzít do úvahy více parametrů – známe pokusy Piagetovy s korálky, s plastelínou… — Myšlení je stále prelogické, hlavními charakteristikami je egocentrismus, antropomorfismus, magičnost (dovoluje měnit fakta podle vlastního přání). Typické znaky uvažování — Centrace – redukce informací, ulpívání na jednom centrálním znaku, neschopnost uvažovat komplexněji a vzít do úvahy více aspektů situace — Kognitivní egocentrismus – subjektivní názor považuje za obecně platný, „zakrývání očí, když nechce, aby byl viděn“, „máš bratra“ — Fenomenismus – důraz na zjevnou podobu světa, svět je takový jako se jeví, „velryba je ryba“ — Prezentismus – důraz na přítomnost, představuje jistotu, je to teď a tady, dítě to tak vidí Způsoby zpracování informací — Magičnost — Antropomorfismus — Arteficialismus — Absolutismus — — Ignorování informací, které překážejí a komplikují pohled na svět — Vnímání množství – percepční odhad (cca do 5 kusů) — Počítání – znalost jmen číslovek, ale ne pochopení podstaty číselného pojmu. Objektům přiřazují čísla „náhodně“. — Paměť – 3 leté děti dva objekty, 4 leté tři, 5 leté čtyři. Socializace v předškolním období — Týká se třech oblastí: — 1. Vývoj sociální reaktivity – bohatě diferencované emoční vztahy k lidem v blízkém i vzdálenějším společenském okolí. Selhání v této oblasti – autistické děti. — 2. Vývoj sociálních kontrol a hodnotových orientací – normy, které si dítě vytváří na základě příkazů a zákazů udělovaných dospělými a které postupně přijímá za své. Selhání v této oblasti anetičtí psychopati. — 3. Osvojování sociálních rolí – chápání takových vzorců chování a postojů, které jsou od jedince očekávány ostatními členy společnosti, a to vzhledem k jeho věku, pohlaví, společenskému postavení, atd. Vývoj sebepojetí — Základy sebepojetí se utvářejí již v batolecím období (kolem 2 let), děti znají své „základní charakteristiky“, uvádějí, že jsou děti a ne dospělí, znají své pohlaví. — V předškolním období – popisují své vlastní fyzické rysy (jsem silný), své vlastnictví (to je moje) a své vlastní preference (co mají a nemají rády). Je to ovšem nestabilní a vázané k dané situaci. — Ve školním věku se zaměřují i na psychologické vlastnosti, schopnosti a emoce. — Sebehodnocení v předškolním věku – poměrně vysoké (to zvládnu, já to udělám), ale nestabilní, hodně závislé na aktuální sociální situaci. Pozitivně koreluje s jistotou ve vztazích s rodiči. Teorie mysli — Porozumění prožívání druhých lidí. — Základem teorie mysli je vědomí, že i druzí lidé mají vnitřní prožitky. — Experiment se schováváním věcí, zlom kolem 4 roku života. Děti, které mají sourozence, jsou v řešení takových úloh úspěšnější než jedináčci. — Kolem 4 let dokáže dítě předpovídat emoční reakce druhých na určitou situaci. Předškolní dítě se domnívá, že myšlenky a pocity se musí projevit přímo v chování (když se někdo usmívá, je šťastný). Pocity provinění dítěte. — Teprve školní dítě si uvědomuje možnost maskovat vlastní pocity a odvozují, že výraz emocí může být zavádějící i u druhých. Vývoj sociálních rolí — Předškolní období – období hry. — Sociální role se utvářejí a posilují i v průběhu vývoje hry. — Role kamaráda, lišící se od sourozence, riziko odmítnutí, rozvoj altruismu, pokud je kamarád v nějaké nevýhodě, morální pravidla vycházející ze symetrie „něco za něco“. — Uvědomuje si rozdíl platnosti norem ve vztahu k dětem a k dospělým. — Potřeba seberealizace – aktivita, za kterou je dítě pozitivně hodnoceno. — Morální uvažování (Kohlberg) – heteronomní stadium