Specifika osobnosti žáků s lehkým mentálním postižením • V sociálně nenáročných a známých situacích mohou být tito jedinci zcela bez problémů. • Důležitým prvkem v péči o osoby s lehkým mentálním postižením je podnětné rodinné prostředí a stimulující výchovně vzdělávací proces, zahrnující osvojení základních dovedností, vědomostí, návyků, pravidel chování, pracovních činností, s cílem maximálního zapojení do společnosti. • Největší potíže nastávají u osob s lehkým mentálním postižením při nástupu do školy a následné teoretické práci, pro kterou je důležitý proces učení, myšlení a kvalita pozornosti a paměti. • Behaviorální, emoční a sociální potíže osob s lehkým mentálním postižením a z toho plynoucí potřeba léčby a podpory, jsou bližší potřebám jedinců s normální inteligencí, než specifickým problémům osob s těžšími formami mentální retardace. Kognitivní procesy - vnímání, učení, pozornost, paměť, myšlení, představy, fantazie J. S. Rubinštejnová (1973): • tempo zrakového vnímání je u osob s mentálním postižením zpomaleno, což má za následek zúžení rozsahu vnímaného materiálu, • nediferencovanost jevů, především podobných předmětů, barev a tvarů • inaktivita vnímání - spočívá v neschopnosti prohlédnout si předmět do detailů či opětovně rozeznat předmět, který byl dříve předložen v jiné poloze. základní podmínkou rozvoje vnímání: • prvotně důsledná diagnostika obtíží • následně dostatečné množství zrakových, sluchových a motorických podnětů Učení • I. Švarcová (2011) dodává, že učení je specifický jev dětského věku a probíhá i při patologickém stavu organismu. Učení osob s mentálním postižením je založené na mechanickém osvojování vědomostí, dovedností, pravidel a norem chování, však často bez schopnosti aplikovat je účelně v praxi. • dominantním druhem učení je verbální (paměťové) učení, jehož podstatou je osvojení si jazyka jako prostředku socializace. Je založené na mechanickém zapamatování, které je možné postupně zlepšovat. • Z hlediska socializace má nezastupitelnou funkci sociální učení, které je významné vzhledem k osvojování společensky akceptovatelných způsobů chování. • Jako problematické se jeví pojmové učení a učení řešením problémů, jež vyžadují vyšší myšlenkové operace a logické myšlení. Pozornost a paměť • paměť je krátkodobá, mechanická, narušená ve všech fázích, nestálá, zaměřená na jediný jev, • typické je pomalé tempo zapamatování informací a slabá schopnost udržet vědomosti a dovednosti v paměti, • u žáků s lehkou mentální retardací nelze vyloučit, že někteří jedinci dosáhnou logické paměti nižší výkonnosti, • doba maximálního soustředění žáků s lehkým mentálním postižením se pohybuje mezi 15-20 minutami. Pro správné zaměření pozornosti, koncentraci a vybavení z paměti je důležité: • pravidelné opakování, • rozmanitost podnětů a činností, • variabilita didaktických metod, • strukturace učební látky na kratší úseky, • opakovací úkoly, • verbalizace činnosti, • emocionální motivace • relaxace. Myšlení • myšlení osob s lehkým mentálním postižením se vyznačuje stereotypností, rigiditou, nekritičností, vázaností na konkrétní myšlenkové operace a neschopností aplikovat naučené do praxe, • myšlení dosáhne v nejlepším případě stádia konkrétních logických operací, přičemž uvažování bude vždy vázáno na realitu. • podle O. Müllera (2001) většina žáků s lehkým mentálním postižením nepřekročí hranici konkrétního myšlení, přičemž část osob z horního pásma lehké mentální retardace se může dostat k určitému stupni abstraktního myšlení, kterým je schopnost abstrakce a generalizace. Řeč • obsahově chudá s nedostatečnou artikulací, obsahující agramatizmy, • významný podíl na nedostatcích v porozumění řeči a vyjadřovacích schopnostech má nedostatečná sluchová diferenciace, • začátek vývoje řeči může být u osob s lehkou mentální retardací opožděn o 1-2 roky v porovnání s normou. • artikulace může být rozvinuta na dobré úrovni, zvláště u dětí s neporušenou motorikou a s dobře vyvinutou napodobovací schopností, které dokáží napodobovat modulaci řeči a reprodukovat celé písničky, • osoby s LMR potřebují řečové stereotypy, které jim pomohou při překonávání nepředvídatelných životních situací Emoce J. S. Rubinštejnová (1973, s. 178-179) uvádí následující zvláštnosti emotivity osob s mentálním postižením: • nedostatečná diferencovanost citů, • neadekvátnost citů, • silné egocentrické emoce, • slabé řízení citů intelektem, • možnost výskytu chorobných citových projevů (poruchy nálady). Motivace a vůle • nedostatek vůle (hypobulie) či její úplné chybění (abulie), projevující se nesamostatností, nedostatkem iniciativy, neschopností řídit vlastní jednání, impulzivitou a neschopností překonávat překážky • u žáků s lehkým mentálním postižením je proto, vzhledem k nedostatečnému rozumovému vývoji, účelné pro korekci učení využívat motivace spojené s emočními prožitky, Sebehodnocení • také člověk s lehkým mentálním postižením poznává v průběhu vývoje své „já“ a do určité míry si uvědomuje svoji vlastní osobu, což je ovlivněno výchovou v rodině, ale i postoji ve škole, • sebehodnocení lidí s mentálním postižením je často nadhodnocené, což je projevem nedostatečného rozvoje rozumových schopností, ale i celkové nezralosti osobnosti, • speciální pedagog musí klást na žáky s lehkým mentálním postižením přiměřené požadavky, spočívající v dostatečném zatěžování rozumové složky vedoucí ke zdravému sebevědomí, • nedílnou součástí práce speciálního pedagoga je působení vlastními postoji, dostatek lásky a povzbuzení, Socializace • socializaci osob s mentálním postižením ovlivňuje stupeň a typ postižení, osobnostní vlastnosti, výchova v rodině, ale také společenské prostředí, především celkový postoj společnosti a společenské (inkluzivní) podmínky, • překážkou socializačního procesu osob s mentálním postižením může být fakt, že mentální postižení je společností přijímána jako stigmatizující postižení, jehož hlavním problémem je dorozumění s lidmi s mentálním postižením, jejich reakce, sebeovládání a chování, • cestou naplnění socializace osob s mentálním postižením je společenská podpora rodinám, kvalitní sociální péče, zajištění rovnoprávného přístupu k výchově a vzdělávání, celoživotnímu učení, přístup k adekvátní profesní přípravě a pracovnímu uplatnění, podpora samostatného pobytu v domácnosti a podpora v oblasti partnerských vztahů. Zařazení v povinné školní docházce: Základní škola praktická, popřípadě integrace do běžné ZŠ. Profesní příprava: Odborné učiliště, Praktická škola. Pracovní návyky a dovednosti: jednoduché učební obory, jednoduché manuální činnosti, mnoho dospělých schopno jednoduché práce. Výskyt: z celkového počtu jedinců s MR – 80%, v populaci 2,6 %.