Co. i'ak a proč, hodnotíme ve výtvarné výchově
Proč hodnotíme výtvarnou činnost a ieií výsledky?
-Hodnocení rozlišuje věci důležité od nedůležitých a mezi důležitými
věcmi odliš,uje dobré od méně dobrých.
Ten, kdo neumí hodnotit průběh a výsledky nějaké činnosti,
není schopen rozeznat, co dělá hůře a co .lépe, nedokáže odlišit
důležité od nedůležitého, <neví, co nového by mohl poznat.
Kdo neumí určitou činnost hodnotit, ten ji ani neumí uspokojivě
ovládat, nerozumí jí a nedokáže jejím prostřednictvím dost
dobře obohatit ani sebe, ani druhé lidi.
Z toho vyplývá, že výtvarnou, činnost hodnotíme proto,
abychom s ní uměli lépe zacházet, lépe jí porozuměli a mohli ji
využívat pro vlastní poučení a pro radost sobě i jiným lidem.
Proto hodnocení ve výtvarné výchově nemá sloužit vyučujícím ke
"škatulkování" studentů, ale má být jak pro ně, tak především pro
samotné studenty prostředkem poznáváni i sebepoznáváníJy
má rozvíjet
schopnost kritického myšlení. Studenti mají mít co nejvíce
příležitostí výtvarně hodnotit a učit se výtvarné hodnocení používat
.
Abychom si při výtvarném hodnocení lépe porozuměli, potřebujeme
umět pojmenovat jeho kritéria a-měli bychom vědět, co které
kritérium znamená. Musíme se ale smířit s tím, že slovní popis
vždy zjednodušuje vlastnosti výtvarného projevu. Základem každého
výtvarného hodnocení je především zraková i tvůrčí zkušenost
a cit pro barvy, tvary, linie, objemy a povrchy nejrůznějších věcí.
To vše se slovy nedá v úplnosti vyjádřit. Hodnotící kritéria
proto mohou sice pomoci lépe porozumět výtvarnému 'hodnocení, ale
nedokáží plně popsat výtvarné zážitky. Vždy je také třeba mít na
paměti, že všechna pravidla mívají v tvůrčí výtvarné činnosti
mnoho výjimek. Ostatně právě proto výtvarná.tvorba patří do sféry
uměni, které si vždy zachovává svá nečekaná kouzla a neodhalená
tajemství.
'— kritéria hodnocení výsledku výtvarné práce — : —
VÝRAZ
Výrazem nazýváme celkový dojem z výtvarné práce, její přitažlivost
, působivost, tvůrčí uvolněnost.
(+) práce na první pohled přitahuje pozornost, upoutává, je půso­
bivá.
(-) práce postrádá "sílu", nezaujme, je "studená".
ORIGINALITA
Originalitou nazýváme odlišnost od obvyklého průměru, jednak
vzhledem k nějaké skupině tvůrců (např. odlišnost od průměru třídy)
, nebo i vzhledem k vlastnímu vývoji ("nový krok" ve vlastním
vývoji). Originalita se projevuje (1) ve formě práce jako neobvyklé
použití výrazových prostředků (neobvyklost tvaru, barvy,
techniky) anebo (2) v obsahu práce (humornost, fantastičnost) .
(+) práce je překvapivá, zvláštní, neobvyklá, "hýří nápady", dokáže
rozesmát nebo rozčílit.
(-) práce je "tuctová" ("takových jsem viděl(a)"), působí nudně.
1
OBSAH
Obsahem nazýváme obsažnost, sdělnost a srozumitelnost práce.
(+) práce je obsahově bohatá, ale přitom "čitelná", zřetelně vyjadřuje
záměr a myšlenky tvůrce, přestože "čtení" může od diváka
vyžadovat úsilí.
(-) práce je málo obsažná, "chudá", nebo je natolik chaotická
a nesrozumitelná, že nelze odhalit její obsahy.
FORMÁT
Formátem nazýváme vztahy mezi figurou a formátem, tj. poměr velikosti
figury vůči formátu á způsob umístění figury ve formátu.
(+) práce není ani příliš "prázdná", ani nadmíru "přeplněná", velikost
figur vůči formátu je přiměřená tvůrčímu záměru, právě
tak je přiměřené i jejich umístění ve formátu.
(-) práce má figury buď omezeny na malou část formátu a nevhodně
umístěny ("krčí se" vprostřed nebo na okraji), nebo figury až
příliš vyplňují formát, "přetékají".
KOMPOZICE
Kompozicí nazýváme rozmístění výrazových prvků ve formátu, míru
harmonie, vyváženost, "vnitřní řád", ucelenost, vhodné využití
kontrastu (dostatečně silný, ale "zvládaný" kontrast) .
(+) práce je dostatečně rozmanitá ve velikosti, tvaru i barvách
výrazových prvků, ale přitom v ní vládne zřetelný vnitřní
řád, nepůsobí chaoticky a nejednotné.
(-) práce má buď výrazové prvky příliš jednoduše uspořádané ("vojáci
na přehlídce"), nebo naopak je příliš neuspořádaná, chaotická,
postrádá náznak jednotícího řádu.
TECHNIKA
Technikou nazýváme dovednost v zacházení s výtvarnými prostředky
(nástroji a materiály), "řemeslnost" nebo "čistotu" provedení,
citlivost k materiálu - výtvarné "myšlení v materiálu", propracovanost
a zároveň i schopnost "včas skončit", dokud práce není
"přeplácaná".
(+) práce využívá co nejlépe možností, které poskytují výtvarné
prostředky, není "utahaná" nebo "bezradná", je propracovaná,
ale velkorysá v použití výtvarných prostředků, není "ušuchtěná"
("upracovaná" nebo "přepatnáctěná").
(-) práce působí neobratně, nešikovně, neúmyslně zaměňuje, způsob
zacházení s technikami (např. je kreslená tam, kde měla být
rozmalóvaná), působí buď nedokončeně nebo naopak "přeplácané"
.
BAREVNOST
Barevností nazýváme kvalitu výběru a použití barev, dovednost jejich
harmonizace a kontrastování v souladu se záměrem barevného
vyjádření, citlivost pro rozlišování barevných odstínů (valérů)
a pro "rozmalování" barevné plochy.
(+) práce přitahuje působivým výběrem, zpracováním a rozložením
barev, je barevně neobvyklá a nápaditá, je citově působivá
svou jemnou barevnou harmonií nebo naopak zvládnutou kontrastností,
"průrazností" barev.
(-) práce je barevně nevýrazná, působí "špinavě", "tvrdě" nebo
"zakřiknutě", bývá spíše kreslená, než rozmalóvaná.
f
• KRESEBNOST
Kresebností nazýváme kvalitu lineárního (obrysového) vyjádření
tvaru, schopnost kresebné abstrakce a stylizace.
(+) práce se vyznačuje lehce vedenou a citlivě "modulovanou" linií,
která v proměnách síly přítlaku a šířky stopy přiléhavě
a působivě vyjadřuje záměr tvůrce a působivě vymezuje tvar.
(-) práce vykazuje bezradnost ve vedení linie - neúmyslné nenavazování
nebo příliš chaotické hledání správné stopy, zbytečný
přítlak nebo naopak přílišnou nezřetelnost stopy, nejistotu
v důležitých místech vyjadřovaného tvaru.
MODELACE
Modelací nazýváme kvalitu vyjádření objemu a kvalitu prostorové
práce s hmotou, "cit pro objem a hmotu", plasticitu, robustnost
výtvarného vyj ádření.
(+) práce má zřetelně vyjádřený objem a prostor, vhodně používá
světel a stínů k vystižení hmotnosti, monumentality, prosto-
rovpsti.
(-) práce nemá dostatečně vyjádřenou hloubku ani objem, je nevýrazná
ve využití.stínů a světel při vymezení objemu a prostoru;
pokud jde o prostorovou práci, nebere zřetel k vícepohle-
dovosti.
ORNÁMENTACE
Ornamentaci nazýváme kvalitu dekorativního vyjádření, cit*pro
dekorativní stylizaci a pro rytmus.
(+) práce vhodně abstrahuje a stylizuje tvar se zřetelem k rytmizaci,
působí dekorativně. '
(-) práce nenalezla přiléhavou dekorativní stylizaci tvaru, postrádá
rytmus, nadužívá nebo nedoceňuje detail v jeho dekorativní
úloze.
FUNKČNOST
Funkčností nazýváme účelnost práce, vyváženost vztahů mezi funkcí,
materiálem a dekorem, uměřenost v tvarech i barvách.
(+) práce je účelná a zároveň má osobitý výraz, její výtvarná
a užitková složka se harmonicky doplňují.
(-) práce je buď výtvarně podbízivá, "přeslazená" na úkor účelnosti
anebo uměřenosti (kýč) nebo je přespříliš neosobní,
strohá, neukazuje tvůrčí osobitost.
Shrnutí
Nejobecnějšími a také nejtradičnějšími (již od dob antického Řecka)
kritérii estetického hodnocení jsou účinnost (intenzita), uspořádanost
(integrita), složitost (komplexita). K nim můžeme
přiřadit i výše popsaná dílčí kritéria.
ÚČINNOST (INTENZITA)
Účinnost je v podstatě totéž, co síla výrazu (odpovídá výše popsanému
kritériu výraz. K účinnosti přispívá zejména originalita,
ale také barevnost, technika, modelace aj.). Důležitou podmínkou
3
účinnosti je dostatečný (silný), ale zvládnutý kont rast tvarů,
barev, povrchů anebo objemů, který spadá pod kritérium kompozice.
USPOŘÁDANOST (INTEGRITA)
Uspořádanosti také říkáme harmonie. Je to vyváženost vztahů všech
jednotlivých složek díla. Ve výše popsaném hodnocení jí odpovídá
zejména kritérium kompozice a formát. Podporuje ji technika, kresebnost,
barevnost, modelace aj . .
SLOŽITOST (KOMPLEXITA)
Složitostí je nazývána rozmanitost, rozrůzněnost jednotlivých
prvků díla a jeho velká obsažnost. Odpovídá jí zejména kritérium
obsah.
.kritéria hodnocení procesu výtvarné činnosti
TVŮRČÍ ODVAHA
Tvůrčí odvaha je podmínkou uvolněného výrazového projevu. Prokazuje
se v chuti zkoušet nové postupy, beze strachu volně tvořit,
bez obav hodnotit a nebát se hodnocení. Důsledkem tvůrčí odvahy
je i vstřícnost ke změnám a k tomu, co je originální a nezvyklé.
NÁPADITOST
Nápaditost se projevuje jako odhalování nových problémů a objevování
neobvyklých (originálních) řešení. Předpokladem nápaditosti
je fantazie a tvůrčí odvaha.
(SEBE)KRITIČNOST
(Sebe)kritičnost je vyjádřena při (výtvarném) hodnocení a sebehodnocení.
Je to schopnost (sebe)kriticky myslet, posuzovat míru
hodnoty a hledat cesty k dosahování hodnot.
ZÁJEM
Zájmem nazýváme vstřícnost k novým poznatkům, chuť vyměňovat si
znalosti a zkušenosti, zaujetí pro poznávání.
ZNALOSTI
Znalostmi nazýváme schopnost dobře si zapamatovat a vybavovat
poznatky (pojmy) a dokázat je vysvětlit.
ZRUČNOST .
Zručností nazýváme řemeslnou dovednost, šikovnost při zacházení s
výtvarnými prostředky, cit pro materiál, "fortel".
SNAHA
Snahou nazýváme úsilí při práci a aktivitu v dialogu.
SOUSTŘEDĚNOST
Soustředěností nazýváme odolnost - proti rušivým vlivům, schopnost
setrvat u práce a dokončit ji.
4