Zvláštnosti výuky matematiky na málotřídní škole


Málotřídní škola je škola, v níž jsou žáci 1. stupně základní školy vyučováni ve spojených třídách.
Tyto školy jsou stále složkou naší školské vzdělávací soustavy a jsou zřizovány v místech, kde by
pro děti 1. stupně bylo  obtížné např. dojíždění do školy plně organizované. Existují  jako školy
jednotřídní, dvojtřídní event. trojtřídní. Spojování jednotlivých ročníků se řídí počtem dětí
v jednotlivých ročnících a zkušenostmi jednotlivých škol. Spojují se např. 1. a 3. ročník, 2., 4. a
5 ve dvojtřídní škole, nebo 1, a 2. ročník,  3. a 4. ročník, 5. ročník v trojtřídní škole.


Vzdělávání se řídí Rámcovým vzdělávacím programem pro ZV a z něho vyplývajícím Školním vzdělávacím
programem každé školy. Ve vyučovacích hodinách se střídá přímá a nepřímá práce.


Postavení učitele:

Nároky na práci učitele jsou vyšší jak  hlediska přípravy na vyučování matematice, tak z hlediska
organizace vyučování.  Učitel provádí přípravu pro výuku matematiky pro každý ročník ve třídě a
zároveň scénář  celého průběhu vyučování z hlediska metod a forem práce a využívání pomůcek a
didaktické a výpočetní techniky. Učitel připravuje dostatek didaktického materiálu pro žáky, kteří
pracují rychleji nebo pro žáky nadané pro matematiku.

Vzhledem k tomu, že žáci zpravidla přecházejí na druhý stupeň  na jiné škole v jiné obci či městě,
je nezbytná spolupráce učitelů obou škol, aby děti neměly problémy, kterým by se dalo předejít.
Jedná se zejména o školní vzdělávací programy obou stupňů škol a očekávané výstupy
v matematice.



Formy práce:
  * Samostatná práce žáků – vhodně se mohou využít individuální zvláštnosti žáků
  * Skupinová práce – práce ve dvojicích, kdy jeden žák může pomáhat druhému, nebo práce ve
skupinách homogenních či heterogenních, nebo práce ve skupinách žáků různých ročníků.
  * Využívání  pomůcek, pracovních listů, počítačových programů apod.


Postavení žáků:

            Pro děti může být zpočátku problémem zvyknout si na práci ve dvou odděleních,
nerozptylovat se prací druhého oddělení a koncentrovat se na práci svoji. Děti jsou samostatnější,
jednak proto, že samostatná práce je často používanou formou, jednak proto, že při nepřímém
zaměstnání jsou vedeni k samostatnému rozhodování. Výhodou je, že žáci nižších ročníků pochytí
některé učivo vyšších ročníků a umí je využít. Naopak žákům vyšších ročníků  se může dodatečně
objasnit učivo, které je probíráno s ročníkem nižším, nebo si mohou zopakovat učivo, které jim činí
problémy.


Učebnice:

            Specifická učebnice matematiky pro málotřídní školy neexistuje, používají se učebnice
matematiky pro běžné základní školy. Při výběru učebnice pro školu málotřídní  by měla být podrobně
prostudována její koncepce. Měla by obsahovat výklad učiva, vzorově řešené úlohy, dostatek úloh a
příkladů pro samostatnou práci, dostatek úloh a příkladů pro  žáky průměrné i v matematice slabší a
také dostatek úloh a  příkladů rozvíjejících  myšlení a podněcující tvořivost pro žáky se zájmem o
matematiku a pro žáky nadané.


Literatura:


TUPÝ, K.: K didaktickým problémům málotřídních škol. Praha: SPN, 1978.