Staročeské nápoje a stolování



medovina

stč. med, medovka, sladuška


pivo

z psl. slovesa piti pomocí sufixu –vo = „pití, nápoj“

Smil Flaška, z konce 14. století: „kde škop, tu pivo; kde zvonie, tu kostel; kde oběd, tu milá; kde
večeře, tu jiná“

Dalimilova kronika, na poč. 14. století: „nerad by jí škopa piva rozvrátil“

pivo „staré, mladé, prostřední, lechké, husté,  tenké, nevykysalé, řídké“

pivo pálené – kořalka z piva

Odvozeniny:

pivko ve stč. s pejorativním významem, Jan Rokycana: „pivko nějakové řiedké

pivnicě, u Husa: „nenie lepšie silnice než z kuchyně do pivnice“;

„radějše běžíme do pivnicě než do kaplicě“;

Odvozená vlastní jména:

Pivolúšček (z pivo a lúskati), Pivonóška (z pivo a nositi)

Zlámalpivo, Pišpiivo/-a, duspivo/ duspiva/ ojed. pivodus



víno

buď přímo z latinského vinum nebo z německého wein

stč. rév, révie pochází z německého rebe

sídla Vinná, Vinary, Vinaře, Vinařice, pražské Vinohrady = Viničné hory

vinobeř, vinobercě (osoba)

vinné jahody nebo jahódky;

lisicě

přísloví u Štítného: „sahaje vína rozlíš piva“

víno žžené – pálenka z vína



malvaz

stč. malvazí - z Řecka, z města Malvasia na Peloponesu,

další druhy: „vína těžká, totižto malvazie, romanie, rivola“

Jan Neruda: „Pivečko je jako malvaz.“