Grundkurs Deutsch PhDr. Alena Kovářová Učebnice Grundkurs Deustch je zpracovaná podle nových pravidel německého pravoipisu Lektion 1 Hallo! Guten Tag! - Wer ist hier? - Ich bin hier. Wir sind hier. - Wie heißt du? Wie heißen Sie? - Ich heiße ________________________________ . - Was machst du jetzt? Was machen Sie jetzt? - Ich lerne. - Was lernst du? Was lernen Sie? - Ich lerne Deutsch. - Warum lernst du Deutsch? - Es ist wichtig. Warum lernen Sie Deutsch? - Wer ist noch hier? - Hier ist noch unser Lehrer. Hier ist noch unsere Lehrerin. Ich bin Student und lerne jetzt Deutsch. Wir alle lernen Deutsch. Andere Studenten lernen noch Englisch, Französisch oder Spanisch. Alle Fremdsprachen sind interessant. e Lektion, -, en lekce (s) Englisch angličtina r Tag, (e)s, e den (s) Französisch francouzština gut dobrý (s) Spanisch španělština wer kdo e Fremdsprache, -, en cizí jazyk sein, ich bin být, jsem interessạnt zajímavý hier tady, zde r Herr, n, en pan, pán wie jak, jako e Frau, -, en paní, žena heißen jmenovat se s Fräulein, s, - slečna was co s Kind, (e)s, er dítě machen dělat e Schule, -, n škola jetzt teď r Schüler, s, - žák lernen učit se e Schülerin, -, innen žákyně (s) Deutsch němčina e Studẹntin, -, innen studentka deutsch německý studieren studovat warụm proč r Tisch, (e)s, e stůl wichtig důležitý s Haus, es, äu-er dům noch ještě zu Hause doma unser náš antworten odpovídat r Lehrer, s, - učitel arbeiten pracovat e Lehrerin, -, innen učitelka fragen (se 4.p.) ptát se r Studẹnt, en, en student groß velký und a klein malý alle všichni auch taky andere Studẹnten jiní studenti in v Osobní zájmena: Zapamatujte si: ich já Guten Tag! Dobrý den! du ty Prag Praha er on / sie ona / es ono Berlin Berlín wir my Wien Vídeň ihr vy (tykání) sie oni, ony, ona / Sie vy (vykání) Poznámka: Ve slovníku je u podstatných jmen použito místo členu odpovídajících zkratek: der = r, die = e, das = s, v množném čísle pak die = e. Již od 1. lekce je u podstatných jmen rovněž uváděna koncovka pro 2. pád jednotného čísla a koncovka pro číslo množné (viz 3. lekce §11). Slovní přízvuk, pokud není na první nebo kmenové slabice, je označen tečkou nebo čárkou pod přízvučnou slabikou. Tečkou je značena krátká přízvučná slabika (der Studẹnt), čárka značí dlouhou přízvučnou slabiku (studieren). GRAMATICKÁ ČÁST § 1 Podstatná jména - užívání členu Rod podstatných jmen v němčině určuje člen: a) určitý člen - der, die, das; v čísle množném die (pro všechny tři rody). Do češtiny překládáme jako ten, ta, to; ti; b) neurčitý člen - ein, eine, ein; v čísle množném člen neurčitý odpadá. Překládáme pomocí nějaký, nějaká, nějaké nebo jeden, jedna, jedno. Určitý člen se užívá, mluvíme-li o osobě nebo věci dříve zmíněné nebo blíže určené. Neurčitý člen užijeme, jestliže mluvíme o příslušném podstatném jménu poprvé nebo není-li blíže určeno. Podstatná jména mohou stát také bez členu, např. vlastní jména a oslovení, označení povolání, podstatná jména látková, nebo v ustálených spojeních. Všechna podstatná jména píšeme vždy s velkým počátečním písmenem. Rod německých podstatných jmen se může lišit od češtiny, např. das Haus x ten dům. Silné skloňování podstatných jmen Na rozdíl od češtiny má němčina pouze čtyři pády. Pády tvoříme skloňováním příslušného členu, nikoli koncovkami jako v češtině. Pouze u mužského a středního rodu přidáváme ve 2. pádě jednotného čísla k podstatnému jménu koncovku -(e)s. mužský rod ženský rod střední rod 1.p. der / ein Lehrer die / eine Schule das / ein Kind 2.p. des / eines Lehrers der / einer Schule des / eines Kind(e)s 3.p. dem / einem Lehrer der / einer Schule dem / einem Kind 4.p. den / einen Lehrer die / eine Schule das / ein Kind V množném čísle se používá jen člen určitý a je pro všechny tři rody stejný - die (viz 3. lekce § 11). Člen neurčitý se v množném čísle neužívá. 1.p. 2.p. 3.p. 4.p. die der den die § 2 Slovesa - časování slabých sloves Německá slovesa můžeme rozdělit do 5 skupin: l. Slabá slovesa - naprostá většina německých sloves, mají pravidelné časování 2. Silná slovesa - asi 180 sloves, typická je změna kmenové samohlásky v minulých časech, v učebnicích bývají označována také jako nepravidelná slovesa 3. Způsobová (modální) slovesa - 6 sloves (např. dürfen, können), ke kterým se svými tvary řadí sloveso wissen 4. Smíšená slovesa - 8 sloves (např. kennen, nennen) 5. Pomocná slovesa - 3 slovesa (haben, sein, werden) Infinitiv německých sloves je zakončen na -en, někdy jen -n. Časování slabých (pravidelných) sloves v přítomném čase: typ lernen učit se jednotné číslo množné číslo 1. ich lern-e učím se wir lern-en učíme se 2. du lern-st učíš se ihr lern-t učíte se (tykání) 3. er sie lern-en učí se sie } lern-t učí se Sie lern-en učíte se (vykání) es typ arbeiten pracovat jednotné číslo množné číslo 1. ich arbeit-e pracuji wir arbeit-en pracujeme 2. du arbeit-est pracuješ ihr arbeit-et pracujete (tykání) 3. er sie arbeit-en pracují sie } arbeit-et pracuje Sie arbeit-en pracujete (vykání) es V němčině vykáme 3. osobou množného čísla, např.: Lernen Sie Deutsch, Frau Černá? Učíte se německy, paní Černá? Obracíme-li se na kolektiv, zpravidla nevykáme: Lernt ihr auch Deutsch, Monika und Eva? Učíte se taky německy, Moniko a Evo? U sloves, jejichž kmen je zakončen na -t nebo -d (typ arbeiten), vsouváme kvůli snadnější výslovnosti před příslušnou koncovku ještě -e-, a to ve 2. a 3. osobě jednotného čísla a ve 2. osobě množného čísla. Slovesa s kmenem končícím na sykavku -s, -ß, -z, -tz mají ve 2. a 3. osobě jednotného čísla stejnou koncovku: du tanzt - er tanzt (tanzen tancovat); du reist - er reist (reisen cestovat). Časování slovesa sein (být) v přítomném čase jednotné číslo množné číslo 1. ich bin jsem wir sind jsme 2. du bist jsi ihr seid jste (tykání) 3. er sie sind jsou sie } ist je Sie sind jste (vykání) es § 3 Slovosled ve větě hlavní Němčina má na rozdíl od češtiny pevný pořádek slov, důležité je zejména postavení určitého slovesa ve větě. a) Přímý pořádek slov - sloveso v určitém tvaru stojí na 2. místě ve větě: 1 2 3 Ich arbeite in Brno. podmět sloveso určité ostatní části věty b) Nepřímý pořádek slov - sloveso v určitém tvaru stojí na 2. místě ve větě, na 1. místě stojí jiný větný člen než podmět: 1 2 3 4 Jetzt studieren wir Deutsch. zdůrazněný určité sloveso podmět ostatní části věty větný člen Obdobně se nepřímý pořádek slov užívá v otázkách doplňovacích, např.: Was machst du jetzt? c) Obrácený pořádek slov - určité sloveso stojí na l. místě ve větě, jedná se např. o otázky zjišťovací (odpověď ano nebo ne) a o věty rozkazovací (viz 4. lekce, § 19): 1 2 3 Studiert ihr auch in Brno? sloveso určité podmět ostatní části věty V německé větě musí být vyjádřen podmět. Není-li podmětem podstatné jméno, užívá se příslušné osobní zájmeno: Was macht Herr Schwarz? Co dělá pan Schwarz? Er arbeitet. Pracuje. Was macht Frau Klein? Co dělá paní Kleinová? Sie lernt. Učí se. Wie ist die Schule? Jaká je ta škola? Sie ist groß. Je velká. Také v jednočlenných větách musí být v němčině podmět vyjádřen. Zde se užívá zájmena středního rodu es: Es schneit. Sněží. Es regnet. Prší. § 4 Vyjadřování záporu v němčině a) Negace celé věty - záporka nein: Studiert Eva in Brno? Nein, sie studiert in Prag. Studuje Eva v Brně? Ne, studuje v Praze. b) Zápor u slovesa - záporka nicht neguje celou větu nebo jednotlivé větné členy: Lernst du jetzt Tschechisch? Nein, ich lerne nicht Tschechisch, jetzt lerne ich Deutsch. Učíš se teď česky? Ne, neučím se česky, teď se učím německy. c) Negace u podstatného jména - zájmeno kein (žádný): viz 3.1ekce, § 13. V německé větě může být jen jeden zápor, např.: Das Haus ist eine Schule. Ten dům je škola. Das Haus ist keine Schule. Ten dům není (žádná) škola. CVIČENÍ 1. Vyskloňujte tato podstatná jména v čísle jednotném se členem určitým i neurčitým: die Frau, das Kind, der Schüler, die Studentin, der Tisch, das Haus, der Tag, die Schule 2. Doplňte příslušné tvary slovesa "sein": l. Wir __________ zu Hause. 2. Das Kind __________ noch klein. 3. Ich __________ Student. 4. Der Tisch __________ nicht groß. 5. __________ ihr noch hier, Monika und Peter? 6. Wer __________ das? 7. Alle Fremdsprachen __________ wichtig. 8. __________ du jetzt zu Hause? 9. Hier __________ auch unsere Lehrerin. 3. Přeložte: a) já a ty, my a oni, ty a on, my a vy, on a ona, oni a vy, já a Vy, ona a ty b) já nebo ty, my nebo oni, ty nebo on, my nebo vy, on nebo ona, oni nebo vy, já nebo Vy, ona nebo ty c) proč já a ne ty, proč my a ne oni, proč ty a ne on, proč my a ne vy, proč on a ne ona, proč oni a ne vy, proč já a ne Vy, proč ona a ne ty 4. Doplňte správné tvary sloves: a) heißen Ich ____________________ Eva. b) antworten Er ____________________ der Lehrerin. c) fragen Sie ____________________ den Schüler. d) studieren Du ____________________ in Prag. e) arbeiten Wir ____________________ zu Hause. f) lernen Ihr ____________________ Französisch. 5. Utvořte věty se slovesem ve správném tvaru: l. Was (machen) du? 2. Ich (lernen) Deutsch. 3. Jürgen (studieren) in Berlin. 4. Wie (sein) das Haus? 5. Der Lehrer (fragen) und wir (antworten). 6. (arbeiten) ihr auch zu Hause? 7. Der Tisch (sein) klein. 8. Was (fragen) das Kind? 9. Es (sein) interessant. 10. Wir (studieren) Fremdsprachen. 6. Doplňte do vět slovesa fragen a antworten: Wer fragt und wer antwortet? a) Ich _______________ ____ und du _________________________. b) Er ________________ ____ und ihr _________________________. c) Du ________________ ____ und wir _________________________. d) Ihr _______________ ____ und ich _________________________. e) Wir _______________ ____ und Sie _________________________. f) Das Kind ___________ ____ und der Lehrer ___________________. g) Die Lehrerin ________ ____ und die Schüler ___________________. 7. Tvořte otázky a odpovězte záporně: Vzor: Hans arbeitet in Prag. ® a) Arbeitet Hans in Prag? ® b) Nein, Hans arbeitet nicht in Prag. 1. Das Kind lernt Englisch. 2. Wir antworten der Studentin. 3. Die Schule ist groß. 4. Sie studieren in Wien. 5. Ihr seid zu Hause. 6. Frau Müller arbeitet in Frankfurt. 7. Der Lehrer fragt den Schüler. 8. Odpovězte na otázky: l. Wer ist hier? 2. Was machen wir jetzt? 3. Was studieren wir? 4. Was lernen andere Studenten? 5. Lernt ihr auch zu Hause? 6. Warum lernen wir Fremdsprachen? 9. Přeložte: l. Pracuji doma. 2. Učíme se němčinu a angličtinu. 3. Jak se jmenuje ta paní? 4. Co studujete, Evo a Karle? 5. Zeptáme se paní Kleinové. 6. Kdo je nyní v Berlíně? 7. Jaký je ten dům? 8. Je malý? 9. Ne, je velký. 10. Cizí jazyky jsou důležité. 10. Přečtěte a přeložte: Alle reden Ich rede. Du redest. Er redet ständig. Sie redet. Sie redet sehr laut. Wir reden. Ihr redet auch. Sie reden. Alle reden. Wovon? Von nichts. Es ist eine Party. reden hovořit wovon o čem ständig stále von nichts o ničem sehr laut velmi hlasitě e Party večírek, párty Rozšiřující slovní zásoba: Pozdravy a zdvořilostní rčení Guten Tag! Dobrý den! Guten Morgen! Dobré ráno! Guten Abend! Dobrý večer! Gute Nacht! Dobrou noc! Grüß Gott! Dobrý den! (užívá se v Rakousku) Grüß dich! Nazdar! Ahoj! Hallo! Ahoj! Mahlzeit! Dobré poledne! Guten Appetit! Dobrou chuť! Gute Reise! Šťastnou cestu! Auf Wiedersehen! Na shledanou! Auf Wiederschauen! Na shledanou! (v Rakousku) Auf Wiederhören! Na slyšenou! (při telefonování) Tschüs! Ahoj! (pouze při rozchodu) Ade! Sbohem! Bis bald! Bis gleich! Na brzkou shledanou! Uvidíme se za chvíli! Bis morgen! Na shledanou zítra! Bis später! Zatím na shledanou! Mach's gut! Měj se dobře! Entschuldigung! Promiň! Promiňte! (Es) tut mir leid! Je mi líto! Willkommen! Vítám tě! Vítáme Vás! Nehmen Sie Platz! Posaďte se! Wie geht es (dir)? Jak se (ti) daří? Wie geht es Ihnen? Jak se Vám daří? Danke! Danke schön! Vielen Dank! Díky! Děkuji! Bitte! Bitte schön! Prosím