9. Předškolní pedagog 1.Kvalifikace 2.Kompetence učitele 3.Kariérní řád 4.Přístupy k dítěti 5.Komunikační dovednosti 6.Interakce s dítětem jako základ pro jeho učení Požadavky na: •KVALIFIKACI -Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících •KVALITU (profesionalitu) -Kompetence učitelky MŠ (Vašutová, 2001) -Rámec kvalit učitele MŠ (Syslová, 2013) -Požadavky vyplývající z RVP PV PRACOVNÍ DOBA a PRACOVNÍ NÁPLŇ •31 hodin -přímá práce u dětí • •9 hodin – nepřímá práce: •Plánování •Příprava pomůcek •Vedení dokumentace (TK, záznamy o dětech, hodnocení…) •Další vzdělávání, samostudium •Účast na ped. a provoz. radách •Organizační záležitosti třídy – výzdoba, spolupráce s kolegyní… •Spolupráce s rodiči – schůzky, hovorové hodiny…. •Specifické úkoly – vyplývají z náplně práce (BOZP, Inventarizace, knihovna, výzdoba školy….) Povinnosti pedagoga •analyzovat věkové a individuální potřeby dětí a v rozsahu těchto potřeb zajišťovat profesionální péči o děti, jejich výchovu i vzdělávání •realizovat individuální i skupinové vzdělávací činnosti směřující cílevědomě k rozvoji dětí, rozšiřování jejich kompetencí (schopností, dovedností, poznatků, postojů) •samostatně projektovat výchovné a vzdělávací činnosti, provádět je, hledat vhodné strategie a metody pro individualizované a skupinové vzdělávání dětí •využívat oborových metodik a uplatňovat didaktické prvky odpovídající věku a individualitě dětí •projektovat (plánovat) a provádět individuální výchovně vzdělávací činnosti s dětmi se specifickými vzdělávacími potřebami •provádět evaluační činnosti - sledovat a posuzovat účinnost vzdělávacího programu, kontrolovat a hodnotit výsledky své práce, sledovat a hodnotit individuální pokroky dětí v jejich rozvoji a učení, monitorovat, kontrolovat a hodnotit podmínky, v nichž se vzdělávání uskutečňuje •výsledky evaluace samostatně uplatňovat v projektování (plánování) i v procesu vzdělávání •provádět poradenské činnosti pro rodiče ve věcech výchovy a vzdělávání jejich dětí v rozsahu odpovídajícím pedagogickým kompetencím předškolního pedagoga a mateřské školy •analyzovat vlastní vzdělávací potřeby a naplňovat je sebevzdělávacími činnostmi •evidovat názory, přání a potřeby partnerů ve vzdělávání (rodičů, spolupracovníků, základní školy, obce) a na získané podněty reagovat RVP PV •Předškolní pedagog má vést vzdělávání tak, aby: •se děti cítily v pohodě (fyzické, psychické i duševní) •se děti rozvíjely v souladu se svými schopnostmi a možnostmi a současně byl podněcován jejich harmonický rozvoj •děti měly dostatek podnětů k učení a radost z něho •bylo posilováno sebevědomí dětí a jejich důvěra ve vlastní schopnosti •děti měly možnost vytvářet a rozvíjet vzájemné vztahy a cítit se ve skupině bezpečně •byl dostatečně podporován a stimulován rozvoj jejich řeči a jazyka •se děti seznamovaly se vším, co je pro jejich život a každodenní činnosti důležité •děti mohly pochopit, že mohou prostřednictvím vlastních aktivit ovlivňovat své okolí. •děti obdržely speciální podporu a pomoc, pokud ji dlouhodobě či aktuálně potřebují RVP PV •Ve vztahu k rodičům má předškolní pedagog: •usilovat o vytváření partnerských vztahů mezi školou a rodiči •odpovídat za to, že rodiče mají přístup za svým dítětem do třídy a možnost účastnit se jeho činností •umožňovat rodičům účastnit se na tvorbě programu školy i na jeho hodnocení •vést s rodiči dítěte průběžný dialog o dítěti, jeho prospívání, rozvoji a učení Kariérní řád •Hlavním cílem je stanovit principy kariérního systému učitelů umožňujícího celoživotní zvyšování kvality jejich práce, propojeného s atestacemi a navázaného na motivující systém odměňování na základě transparentních pravidel. • Tři dílčí činnosti -Tvorba standardu -Kariérní systém -Portfolio učitele Opatření se vztahuji ke: •Zvýšení kvality počátečního vzdělávání pedagogických pracovníků •Zvýšení kvality dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků •Přípravě platového systému odměňování pedagogických pracovníků, v němž bude propojen základní platový postup s kariérním systémem tak, aby kromě pozvolnějšího růstu platů byla lépe ohodnocena kvalitnější práce učitelů. •Harmonizaci obsahu stávajících právních předpisů s potřebami profesního rozvoje tak, aby byla jasně vymezena pravidla pro všechny účastníky a nastavit postupy, které umožní rozeznat, ohodnotit a odměňovat kvalitní práci učitelů. Přístupy k dětem •Autoritativní •Liberální •Demokratický (partnerský) Přístupy k dětem •Autoritativní •Založen je na uplatňování moci •Jsou v něm role nadřazenosti a podřízenosti •Důsledkem je vzdor nebo poslušnost •Často bývá provázen i ze strany dětí vzdorem, vzpourou, bojem o moc • •Partnerský •Je založen na respektu •Vede k zodpovědnosti •Vytváří bezpečné sociální prostředí * Mocenský model sděluje :„Přinutím tě dělat, co je správné.“ • * Partnerský model sděluje:„Tato věc má tento a tento smysl, takové a takové důsledky. Očekávám, že uděláš, co je správné." Partnerský přístup •Je založen na: •respektu - ničím nepodmíněném, zohledňujícím lidskou důstojnost a přijímajícím odlišnost lidí •uznání – kterým dáváme najevo, že si někoho vážíme pro to, jaký je a jak se chová • Neefektivní a efektivní způsoby komunikace * Ty zase (vždy, nikdy, pořád)…! Kdybys aspoň…! (výčitky, obviňování) * Měl/a by sis uvědomit, že…(poučování, vysvětlování, moralizování) * Tohle jsi udělal/a špatně! (kritika, zaměření na chyby) * Já (někdo) kvůli tobě…(lamentace, citové vydírání) * Nedělej to, nebo se ti stane..! (zákazy, varování) * Z tebe jednou vyroste… (negativní scénáře, proroctví) * On je takový…(nálepkování) * Udělej…(pokyny) * Okamžitě udělej…! (příkazy) * Přestaň…nebo…! Běda, jestli…! (vyhrožování) * Křik * Podívej se na …, vezmi si příklad z.. (srovnávání, dávání za vzor) * Já pro tebe…, a ty…! (poukazování na vlastní zásluhy) * Ty snad chceš..? Copak ty nechceš? (řečnické otázky) * Ty jsi ale… (urážky, obviňování) * To je náš génius! To ses teda vyznamenal! (ironie, shazování) * Vidím (slyším) že..(popis, konstatování) * Je…; Je potřeba…; Tohle děláme (tak a tak)…; Pomůže, když …; Když…, tak… (informace, sdělení) * Očekávám, že…Pomohlo by mi, kdyby… (vyjádření vlastních očekávání a potřeb) * Uděláš to tak… nebo tak..? (možnost volby) * Aničko…! (dvě slova) * Co s tím uděláme? A co si o tom myslíš ty? (prostor pro spoluúčast a aktivitu dětí) Jak komunikovat: ☺ Šetřit otázkami ☺„Já výroky“ ☺ Empatické reakce Složky empatické reakce •Aktivní naslouchání (soustředěné naslouchání provázené projevy účasti) •Pojmenování pocitů, záměrů, očekávání druhé osoby •Vyjádření podpory Empatická reakce •NASLOUCHEJTE S ÚČASTÍ - hovořte málo, dejte najevo, že vás zajímá, co dítě prožívá, ale nechte na něm, co vám o tom poví; svůj zájem a účast dejte najevo neverbálně nebo krátkými slůvky ( „Aha“, „hmm“, „chápu“…) •HOVOŘTE O TOM, CO DRUHÝ PROŽÍVÁ (oznamovací větou, nikoliv otázkou) –pojmenujte pocit: „Zdá se, že tě to zklamalo…“ „Tos musel být hodně rozzlobený, žes ho uhodil…“ –hovořte o běžných reakcích: „To člověka naštve, když někdo nedodrží slib…“„To nás mrzí, když nechtěně rozbijeme oblíbenou věc…“ –dejte najevo, že jste pochopili záměr nebo očekávání druhé osoby: „Myslela jsi asi něco jiného…“ „Ty jsi moc chtěl…“ •POPIŠTE CHOVÁNÍ „Vidím, že váháš…“ „Vidím, že pláčeš…“ •UMOŽNĚTE SPLNIT PŘÁNÍ DRUHÉHO VE FANTAZII •„Kdybych ty piškoty měla doma, jaké bys chtěl? Kakaové nebo obyčejné?“ „Kdyby tu maminka už byla, co byste spolu dělali?“ •REAGUJTE ČINEM – empatie skutkem musí jít v některých situacích ruku v ruce s tím, co říkáme (odstranění příčiny nepohody, fyzická pomoc…) •VYJÁDŘETE PODPORU – „Držím ti palce.“ „Když budeš chtít, potřebovat zavolej mě.“ Pomáhá také dotek, pohlazení, poplácání (kde je to vhodné). • Komunikace uZe všech našich znalostí a dovedností patří mezi nejdůležitější a nejužitečnější ty, které se týkají komunikace uDobrá schopnost komunikace je vždy naším nejdůležitějším aktivem – ať jde o osobní, společenský nebo pracovní život. uDíky interpersonální komunikaci navazujeme, udržujeme, ukončujeme a někdy znovu napravujeme osobní vztahy s druhými. uDíky interpesonální komunikaci dosahujeme cílů – osobních i cílů organizace uZpůsob, jakým my sami (a ostatní) komunikujeme, určuje kvalitu utváření vztahů. A to je důvod, abychom se podrobněji seznámili s některými aspekty komunikace Modely a pojmy komunikace •INTERAKČNÍ pojetí interpersonální komunikace • • • • • • • • mluvčí nebo/i posluchač posluchač nebo/i mluvčí Tady bude ústní komentář: zdůraznění neustálého vzájemného ovlivňování a toho, že v tomto pojetí jsme mluvčí a posluchači zároveň, současně komunikujeme a přijímáme sdělení. Tedy mluvení a naslouchání se odehrává zároveň. Vysíláme signály a druhý je vysílá také. V tomto pojetí jsou prvky komunikace (verbální i neverbální rovina) vzájemně závislé, nikdy je nepovažujeme za nezávislé. Každý prvek existuje ve vztahu k ostatním. Změna v kterémkoli využítí prvku vyvolává změnu i v ostatních prvcích. Např.: pokud se zastavím, změním naléhavost hlasu, tato změna vyvolá další změnu. Díky této změně mohu nastolit následující změny. Podmínkou je, že si tyto věci uvědomuji (při trénování je musím dát do vědomí) Velkou roli tady hraje vnímání (bude v bloku II) Sdělení Kód Kontakt Příjemce Iniciátor Kontext Interakční rovina Interakční pojetí komunikace (podle Jakobsona) NESOUHLASNÝ CYKLUS “NE” série NALADĚNÝ CYKLUS “ANO” série Jak přijímáme iniciativy dítěte? ANO NE Dítě přijímá reakci (řadu) dospělého Dítě míjí (nepřijímá) reakci (řadu) dospělého Přijatá iniciativa dítěte Dospělý míjí (nepřijímá) iniciativu dítěte Efektivní prvky komunikace učitele •Rovina neverbální komunikace – „ANO“ série •časté navazování očního kontaktu •výrazná znamení, gesta •dobrá práce s hlasem, výrazem tváře •vhodné natočení a pozice těla •přiblížení se, tělesný kontakt •potvrzování příjmu iniciativ dítěte, přitakání, pokývání hlavou •sladění tempa s jednotlivým dítěte, skupinou, třídou •jasná a srozumitelná sdělení Typologie reagování na negativní chování dítěte Chování dítěte je chápáno jako: •vzdor •schválnost •negace •bezmocnost •neschopnost •nedostatečnost Chování dítěte vyvolává potřebu: •ovládat •bojovat •odmítat •napomínat •přehlížet •pomoci •předcházet negativnímu chování V komunikaci převažují: NE - série ANO - série Charakter pedagogického klimatu: •bludný kruh •vzájemná bezmocnost •neustálý boj o moc •vřelost •struktura •kooperace INTERAKCE CHOVÁNÍ UČENÍ VĚNOVÁNÍ POZORNOSTI POVZBUZOVÁNÍ NOVÝCH INICIATIV PŘIJETÍ INICIATIV “ANO” (NEVERBÁLNĚ A VERBÁLNĚ) NALADĚNÉ INTERAKČNÍ VÝMĚNY KOOPERACE, HRA VEDENÍ A USMĚRŇOVÁNÍ Šipka doprava: Cítí se být rozpoznáno, milováno a vnímá svoji důležitost 1. PŘEDPOKLAD INTERSUBJEKTIVITY Nezbytné pro utváření naladěných interakčních výměn 2. INTERSUBJEKTIVITA Jádro naladěných interakčních výměn 3. MEDIOVANÉ UČENÍ Rozvíjení naladěného vztahu Základní stavební kameny komunikace – dospělý jako “poskytující pomoc” Možný důsledek na dítě jako “pomoc hledajícího” Cítí se být rozpoznáno, milováno a vnímá svoji důležitost Šipka doprava: Je si vědomo, že se o ně rodiče zajímají, o to co dělá, myslí, cítí Je si vědomo, že se o ně rodiče zajímají, o to co dělá, myslí, cítí Šipka doprava: Základní zkušenost přijetí druhou osobou, rodiče pojmenovávají pro dítě objekty, zkušenosti, myšlenky, pocity Základní zkušenost přijetí druhou osobou, rodiče pojmenovávají pro dítě objekty, zkušenosti, myšlenky, pocity Šipka doprava: Těšit se ze vzájemných výměn, z toho “být” s druhou osobou a cítit se bezpečně Těšit se ze vzájemných výměn, z toho “být” s druhou osobou a cítit se bezpečně Šipka doprava: Těšit se z nabízené pomoci a vedení, učení se od druhého Těšit se z nabízené pomoci a vedení, učení se od druhého Zvládání obtížných situací, porozumění možnostem a omezením, učení se novému Fig 1.1.3 Building attuned relationship LITERATURA •ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. Praha: Univerzita Karlova, 1997. ISBN 80-7066-534-3 •ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-463- X •KOPŘIVA, P. a kol. Respektovat a být respektován. Kroměříž : Spirála, 2008. ISBN 978-80-9040-30-0-0 •KOŤÁTKOVÁ, S. Humanisticky orientovaná proměna učitelky. In Retrospektiva a perspektiva předškolního vzdělávání a příprava předškolních pedagogů. Praha: APV, 2002. •KYRIACOU, CH. Klíčové dovednosti učitele. Praha : Portál, 1996. •MAREŠ, J., KŘIVOHLAVÝ, J. Sociální a pedagogická komunikace ve škole. Brno : Masarykova Univerzita, 2007. ISBN 80-042-1854-7 •MERTIN, V., GILLERNOVÁ, I. Psychologie pro učitelky mateřské školy. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-799-X •SVOBODOVÁ, E. Prosociální činnosti v předškolním vzdělávání. Praha : Raabe, 2007. ISBN 978-80-86307-39-8 •VAŠUTOVÁ, J. Kvalifikační předpoklady pro nové role učitelů. In WALTEROVÁ, E. (Ed.) Učitelé jako profesní skupina, jejich vzdělávání a podpůrný systém. Praha : PedF UK, 2001. ISBN 80-7290-059-5 •