ČÍNSKÉ REÁLIE

                                     (Soubor odborných textů)


                                         Karel OURODA, Ed.









                                              B R N O

                                              2 0 1 4





                                             O b s a h

                                              Content



                                                    str.


Úvodem
        3


1.   Lifespanové pojetí faktorů historického vývoje čínského národního

charakteru                                                                                        9

2.   Čínské reálie – Zvláštnosti zahraničních obchodních partnerů                        při
stolování
15

3.   Čína a perspektivní jazyky pro 21. století                                              23

4.   Neuromarketing v kontextu současné čínské vědy                                  30

5.   Kroužek čínštiny a čínské kultury na Gymnáziu F. M. Pelcla

v Rychnově nad Kněžnou                                                                    36

6.   Výzkum na Terakotové armádě                                                           39

7.   K využití lingvistické antropologie ve vzdělávání učitelů SOŠ                    55


Přílohy


Obsah předmětu Čínské reálie

Jak číst přepisy znaků do latinky

Některé další podklady ke studiu













Úvodem

Introduction


Studenti dostávají tímto do rukou odborné texty s využitím ke studiu základních otázek z historie a
kultury čínské společnosti. Najdou zde také příklady zajímavé studentské mobility nebo
antropologického výzkumu. Některé texty se také zabývají lingvistickými
otázkami.
























      1.      LIFESPANOVÉ POJETÍ  FAKTORŮ  HISTORICKÉHO VÝVOJE ČÍNSKÉHO NÁRODNÍHO CHARAKTERU

       THE LIFESPAN CONCEPT OF HISTORICAL DEVELOPMENT FACTORS OF CHINESE NATIONAL CHARACTER


                                            Otto ČAČKA

Abstrakt:


Současné  pojetí  činitelů vývojových změn psychiky v ontogenetické, sociologické, ale i
transkulturální oblasti zahrnuje stále více faktorů, které ústí do specifické multifaktorově
podmíněné syntézy, vykazující v průběhu historie významný podíl na formování  charakteru projevu
obyvatel té-které oblasti.


Abstract:


The current concept of the psyche evolutionary changes factors in the ontogenetical, sociological
and also transcultural area includes more and more factors, which lead to the specific multi-factor
conditioned syntheis showing a significant share in the expression character shaping of the
inhabitants of the given areas in the course of history.


Klíčová slova:

Historie;  kultura; filozofie; náboženství; ekonomika; osobnost;


Keywords:

History; culture; philosophy; religion; economics; personality;


V našem příspěvku se chceme pokusit zachytit vzájemné vazby více aspektů (ekologických,
historických, nábožensko-filozofických, ale i ekonomických a uměleckých, včetně významných
historických událostí atp.), které nesporně spolupůsobí na utváření psychiky jak jedince, tak i
širších kohort zasažených obdobnými historicko-společenskými vlivy.

V průběhu času dochází neustále k dynamickému  střetání ustálených        .       Foto: pan doc.
Čačka při přednášce               tradic s  novými myšlenkovými podněty i lidskou přirozeností.
Snaha o harmonizaci ustálených hodnot s aktuálními požadavky pak nutí k hledání cest k obnově
psychické homeostázy.

Cesta k vyrovnání se s  nesnadným lidským údělem směřuje často od  uměleckých tvůrčích počinů, až
po  ulpívání na iracionálních náboženských praktikách.


Také  intelektuálové - v určitých sociálně-ekonomických podmínkách a dobové úrovni poznání, tedy
podle míry uchopitelnosti příčin strádání - zůstávali vždy ve svém subjektivním obrazu světa i
pojetí jeho řádu více či méně rozkročeni mezi  racionálními a iracionálními aspekty.  Podobně
dochází  i k  obecnější relativně ustálené syntéze  charakteristik duchovního světa u lidí   určité
epochy a koutu světa,  která tvoří   východisko  jejich prožívání a chování. Setrvačností tradic i
relativní stabilitou životních podmínek se tak postupně utváří až podvědomá mozaika ustáleného
národního  charakteru.



HISTORICKÉ A KULTURNÍ VLIVY JAKO BAZÁLNÍ ASPEKTY FIXACE  SPECIFICKÉHO PROŽÍVÁNÍ A CHOVÁNÍ  ČÍŇANŮ


XX.-XI.st.př.n.l. stát ŠANG

Paralelně s počátky egyptské kultury (3000 let př.n.l.) se rozvíjela i v Číně dobře organizovaná
společnost dobytkářů a zemědělců. V její ideologii byly uplatňovány základní „archetypy" všech
pozdějších náboženství i základní mechanizmy světské moci. Stát byl řízen z opevněných měst
vojenskou a civilní byrokracií. Užívali písmo, uplatňovali právo, dovedně zpracovávali bronz,
hedvábí, keramiku atp.

Věřili, že dění v přírodě je ovládáno panteonem přírodních duchů Duchovnímu světu vládla směs
animizmu („vše, co existuje má cit a sílu“) a šamanizmu („k usmíření duchů obřady a zvířecí
oběti“). Uznávali potřebu harmonizace „vůle Nebes a dění v Podnebesí“ i „kult předků“. Panovník
hlavou sboru věštců, kterým Nebesa vyjevují svou vůli cestou nejrůznějších náznaků (věštby
z želvích krunýřů atp.).

Povinnosti „vyvoleného Syna Nebes" vyjadřuje idea:„Nebesa se dívají a naslouchají očima a ušima
lidu. Péče o lid je jediným kriteriem ctnosti. Vladař, který vysává lid, žene sám sebe do záhuby…“.
Tato myšlenka byla pak v celých dějinách oporou mnoha lidových povstání.

První státní útvar zanikl vpády nepřátel a vnitřními rebeliemi.


XI.-III.st.př.n.l. dyn. ČOU

Po bitvě u Mu (1122 př.n.l.) převzali dobyvatelé vyspělou šangskou kulturu a dalších osm století
(1066-221 př.n.l.) až do úpadku po oslabení centrální moci byla dále rozvíjena a šířena. Nová
aristokracie usilovala o vyšší vzdělanost najímáním učitelů z řad sesazených úředníků, filozofů a
šlechty (vznikaly rozdílné pohledy na „řád světa“).

Studium přírodních věd přivedlo některé učence až k ateistickému chápání jevů (Cuo-Čuan: „Lidské
oběti nejsou prostředkem proti suchu. Je třeba zpevnit hradby, zvažovat výdaje a vést lidi k tomu,
aby si pomáhali. Štěstí či neštěstí pochází pouze od lidí. Cesta nebes je daleko – cesta člověka je
blízko“). V obecné praxi však přetrvávaly nadále prvky animizmu a šamanizmu. Umění se ale uvolnilo
z kontroly státu i náboženství. Prosazuje se  láska k fantazii (fantastická zvířata).


Léta 403-221 př.n.l. DOBA VÁLČÍCÍCH STÁTŮ.

V duchovní oblasti pak probíhá paralelně soupeření STA ŠKOL usilujících různými cestami o nalezení
řádu ve spletitém přírodním i společenském dění – který by se stal východiskem k optimalizaci
způsobu vládnutí.

Škola Jin-jang-tia  shledávala základní princip stálých změn v přírodě i společnosti ve střetání
protikladných sil Jin a Jang, které však mohou přecházet i jedna do druhé (tvrdé-měkké, teplo-zima,
světlo-chlad, dobro-zlo, maskulinita-feminita atp.). Podobný přístup  nacházíme i ve škole 8
trigramů či Učení o pěti prvcích . (= Naivní pojetí fyziky a přírodních zákonů).


TAOIZMUS (Lao-C VI.st.př.n.l. Tao-te-ting - škola Cesty a její Síly) je učení přitažlivé spíše pro
vzdělance. Protestující intelektuál (Jinš – samotář), znechucený společenskou situací, volil život
stranou politických událostí, kde hledal soulad s řádem přírody i sebou samým - s přesvědčením, že
takto realizovaná osobní autokultivace přivodí časem nakonec i širší změny ve společnosti („Člověk
je součástí přírody, takže zákony obdobné přírodním platí i ve společnosti. Je potřeba  pochopit
obecný zákon Tao a řídit se jím. Vždy se stane, co semusí stát“). Je to interní „harmonizující
autoterapie“ apelující spíše na individuální kultivaci vlastní přirozenosti, než na nějakou
konfuciánsky povinnou jednotnou „uniformitu“ („Neměňme hlavu za klobouk!“).

Taoisté nevěřili v posmrtný život. (Wang-Čchung 27-107: „Nebesa jsou jen hmotný jev, jako jakákoliv
jiná věc podléhající přírodním zákonům. Lidský duch je vázaný na tělo jako plamen na svíci. Člověk
se orientuje pouze na základě zkušeností a uspořádání svého rozumu“).

Taoisté rozvíjeli i botaniku, medicínu aj. vědy.

Postupnou vulgarizací ale vzniklo lidové TAOISTICKÉ NÁBOŽENSTVÍ se „spravedlivými nebesy“,
zbožštěným Lao-cem a panteonem nejrůznějších patronů (osm nesmrtelných) smíšeného původu (vč.
hinduizmu, buddhizmu aj), které zahrnulo i okultizmus a alchymii.  Dodnes existují i taoistické
chrámy.


KONFUCIANIZMUS (Kchung-fu-c VI.př.n.l 551-479 př.n.l. Š-ting) Představuje uspořádaný systém
starších myšlenek s osobitou interpretací. „Řád přírody“ převeden do oblasti společenské . Realita
má naplňovat významu pojmů (“Panovník musí být panovníkem, poddaný poddaným, otec otcem a syn
synem.“/rolifikace/). Je to státotvorná filozofie mírumilovné a harmonické společnosti, dodržující
zásady „spravedlivého jednání“. Smysl pro spravedlnost a empatie byly považovány za vrozené,
vycházející z vůle Nebes (“Kdo zná přirozenost zná Nebe“). Správného lze dosáhnout pouze správnými
prostředky. Konfucius odmítal třídní rozdíly a byl průkopníkem vzdělávání pro všechny společenské
vrstvy. Požadoval rozvíjet vnitřní kultivovanost i vnější zdvořilost vůči nadřízeným. („Vznešený se
zajímá o to, co je správné, malý o to, co je prospěšné. Vznešený člověk je vždy šťastný, malý stále
smutný. Morální člověk ani po nezdaru nerezignuje, ale nadále jedná správně, i kdyby si tím měl
škodit.“; „Osobním zájmům poslouží nejlépe ten, kdo bude naplňovat obecné zájmy lidstva.“). Jako
věřící však vyžadoval vykonávání rituálů a obřadů. Toto učení bylo za dyn. Čchin zakázáno a bylo
znovu oceňováno až za dyn. Chan.

Někteří konfuciáni byli již ve III. st.př.n.l spíše materialisty a ateisty, přidali ještě další
ideje k myšlence jednoty makrokosmu a mikrokosmu, z níž vyplývá abstraktní etika. (Meng-C
:“Přirozenost není dobrá ani zlá, ale stává se takovou“; Sun-C aj. („Člověk nemá ve světě žádné
mimořádné postavení, je součástí přírody jako jakákoliv jiná věc. Z těla se rodí duch schopný
mravního vědomí, které je však třeba uměle pěstovat a vychovávat. Žádosti citu musí korigovat rozum
nezatížený předsudky a strachem“; „Nebesa nemají vlastní vůli ani rozum a neberou žádný zřetel na
jednání lidí“; „Sdružování je hlavní lidskou zbraní proti silám přírody. Harmonie ale vyžaduje
vytyčení hranic. Rovnost neexistuje - na každém stupni společenské hierarchie je však nutné se na
danou funkci hodit svými schopnostmi“). Obřady ani žádné úkazy neurčují osud, každý sám je tvůrcem
vlastního údělu („Pracuješ-li a šetříš - nebudeš chudý, zachováváš-li životosprávu a často se
pohybuješ – nebudeš nemocný“).


Zcela jinak viděli principy dění ve světě LEGISTÉ (Chan-Fej: Základem fungování společnosti není
„láska“, ale „boj za dosažení prospěchu“. Vladař a dané zákony musí mít „neomezenou autoritu“ a pak
už stačí jen bdít nad jejich dodržováním. Lidská přirozenost je od nepaměti „zlá“ (usilující
dosáhnout prospěchu bez osobních škod) a „vypočítavá“ (odměny a sankce kupují oddanost), idea
„harmonického řádu“ je (vedle vojska a ekonomiky) pouze nástrojem k uchovávání vědomí jednoty.
Vyučovat smí jen „státem povolení učenci. Ostatní školy musí být zakázány a jejich knihy páleny).


Paralelně pronikal z Indie do Číny  BUDDHIZMUS. (Buddha VI.st.př.n.l.). Tato filozofie s prvky
„duševní hygieny“ se postupně změnila na náboženství (klášterní celibát však narážel v Číně na
tradiční prioritu rodinných pout a nesrozumitelný zůstal i abstraktní princip „nesmrtelné karmy“).
Utrpení je důsledkem orientace na pomíjivé a je tedy subjektivní povahy, způsobované „nevědomostí“.
Lidská duše je údajně součástí všepronikajícího „univerzálního ducha“, a proto je nesmrtelná.
Nesmrtelná KARMA (souhrn duševní činnosti) prodělává možnou „orientací na pomíjivé“ dlouhodobý
koloběh zrození a umírání. Cílem je NIRVANA, tj. splynutí se světovým duchem, vymanění se z utrpení
„nejvyšším pochopením“. Osvícení je přístupné každému, bez ohledu na národnost či postavení.
Přizpůsobováním buddhizmu čínské mentalitě vznikla řada variant (Čchan, Tien-taj, Čing-tu aj.)

Materialističtí odpůrci buddhizmu Např. Fan-Čen (450-515) „Traktát o smrtelnosti ducha“ („Tělo je
hmotný základ a duch je jeho funkce – stejně jako ostrost nemůže existovat bez ostří“).


MOHISTÉ (Muo-Ti 479-381 př.n.l.) odmítali fatalizmus, konfuciánského Řádu i nesmyslných ceremonií.
Postupně se oprostili od náboženského rámce, popřeli existenci duší zemřelých a orientovali se na
vědu. Požadovali zdůvodňování soudů.

 („Největší prospěch je moci se najíst, teple obléci a po práci si odpočinout. Co tomu brání je
nemorální a co proti tomu bojuje je spravedlivé“).


EKLEKTICI usilovali o sjednocení pozitivních stránek jednotlivých škol, zvl. taoizmu a
konfucianizmu („Existují bílé liščí kožešiny, ale neexistují zcela bílé lišky“). Vznikl jen soubor
citátů bez uceleného systému.


 III. st.př.n.l. císařství ČCHINŮ

Obratnou politikou a energickou bezohledností obsadil Čchin Š chuang-ti (260-210 př.n.l.) okolní
země a dosáhl tím „první sjednocení celé Číny“. Hlavním městem byl Si-an. Sám si udělil titul
„Prvního svrchovaného císaře“ a svoji vládu opřel o byrokratickou správu uplatňující legistické
principy. Pronásledoval intelektuály a ničil artefakty dřívějších kultur („Po Čhinech není nic
staré“). Lidé museli myslet pouze na prospěch státu, nikoliv na vlastní. Za takové provinění byli
posláni do otroctví, vždy s několika generacemi své rodiny. Stejně dopadli i ti, kdo jej neudali.
Statisíce otroků pak budovalo prvních 700 km DLOUHÉ ZDI nebo pracovali na TERAKOTOVÉ ARMÁDĚ a
obrovské císařské hrobce.

Není divu, že paranoidní císař popravující i své lékaře byl nakonec v 50ti letech otráven a jeho
říše se pak postupně rozpadla na tři části.


III. st.př.n.l. – III. st . dyn. CHAN

Doba „tří říší“ měla nezbytný cíl zrestaurovat zemi zničenou válkami + upevnit vládu „zbohatlých
plebejců“ a poskytnout lidu oddech, jistotu a bezpečí. Proto bylo také nutné „obnovit obecné
povědomí Řádu, práv a povinností“. Dočasně ustalo pronásledování filozofických škol a zvláště byl
oživen zájem o taoistickou autokultivaci i konfuciánskou „rolifikaci“ atd.

Proklamovaná povinnost panovníka „vládnout morální silou a nikoliv násilím“ byla sice působivá pro
lid, v praxi se však prosazovaly spíše legistické principy moci („Navenek konfuciáni, v praxi
legislativci “).

Tung Čung-šu autorem vychytrale eklektického „lži-konfucianizmus“ s náboženským nádechem, který byl
od té doby základem jednoty vzdělávání a kultivace. („Božská nebesa vědomě a účelově zasahují do
dění na světě. Přírodní katastrofy jsou varováním za nemorálnost. Nejvyšší ctností je podřízenost
atp.“). Úřady byly přidělovány podle výsledků u zkoušek garantovaných „císařskou akademií“ bez
preference aristokracie. („U každého se mají rozvíjet jen takové znalosti a dovednosti, které jsou
mu dostupné a potřebné. Pouhé napodobování mudrců vede k nevědomosti“).


          Skuteční konfuciánští učenci i taoisté však bojují za očistu svých učení mj. i schválným
přeháněním důsledků nových pouček, aby tak vynikla jejich absurdita. Prostší lidé pak hledali
východisko spíše v buddhistickém náboženství.


VII.-VIII.st. období SUEJ

Krátkodobé znovusjednocení země předcházelo následující slavnou éru Tchangů. Přineslo atmosférou
„klidu, jímavé hřejivosti a prostoty“. Centrem město Čchangtiang.

Císařský dvůr podporuje buddhizmus. Z této doby stojí dodnes stovky chrámů s množstvím soch a pagod
s lichým počtem pater i monumentální náhrobky s realistickou a až „barokně“ přeplácanou výzdobou.


VII.-X-st. dyn. TCHANG

S Tchangy nastává upevnění moci a rozšíření země až k Persii. Zpočátku vládne liberální
kosmopolitizmus přijímající všechny vlivy. To se projevuje i ve „zlidšťování“ náboženských plastik
(bohové na „thangském lotosovém podstavci“). 845 na popud konfuciánců vydal císař Wu-Cung zákaz
buddhizmu, rozpustil kláštery a bylo zničeno statisíce plastik (od té doby jen kopie, nebo cizí
vzory) Obnoveny „úřednické zkoušky“ s „lži-konfuciánským“ obsahem. Avšak zároveň „Zlatý věk čínské
kultury“ – mnohé umělecké oblasti na vrcholu (malířství, literatura, brokát, řezby, laky, bronz,
keramika, šperky aj.) Pagoda malé divoké husy – Sian fu (704) je vzácný pozůstatek tchangského
hlavního města Čchang-anu.

Koncem VIII.st. tíživé nájezdy ze severu, vzrůst moci generálů, dvorské intriky a lidové povstání
(860).



X.-XIII. st. dyn. SUNG

Po znovusjednocení nový rozkvět státu i kultury. Centrem Chang-čou. U moci realističtí podnikatelé
utíkající se od vysokých úřadů ve městě do venkovských statků, kde pěstovali „svobodné umění“ v
úzkém kroužku přátel („sedlačící hodnostáři“). Umělecká tvorba (poezie, kaligrafie, malířství,
hudba aj.) potřebou vzdělanců (Monochromatická krajinomalba opěvující grandióznost přírody s
osamělou figurou = sugestivní dojem nekonečna a filozofického klidu) zachycující osobní prožitky.


Na sklonku dyn. Sung vlna „materialistické kritiky“ („Když člověk pochopí, co je základní, pak se
šest klasiků stane pouhým komentářem jeho vlastních myšlenek. Ztratí se hranice mezi Já a Světem,
vnucovanou povinností a vlastním chtěním. Stačí se řídit vlastní intuicí – namísto vymýšlení
složitých konstrukcí vlivů a cest k sebezdokonalování“ ).

V době nepokojů na severu se zvyšuje zájem o čínskou formu Zen-buddhizmu (bezprostřednost,
jednoduchost, zkratka, skromnost, individualita), což se promítá i do umění.

Éra končí dravým náporem Mongolů.


XIII.-XIV. st. mongolská dyn. JUAN

Hlavním městem Peking (dnes nejstarší). V euroasijské kosmopolitní říši („Pax Mongolica“) nastává
rozvoj řemesel, obchodu i měst, prohlubuje se však bída venkova. Keramika bez osobitosti.

Intelektuálové setrvávají v pasivní rezistenci a pod vlivem taoizmu (Motivy: pavilon s borovicemi,
ženy, rostliny, ptáci i hmyz a opět samotář v krajině).

Povstání rolníků smetlo nadvládu Mongolů.


XV.-XVIII. st. dyn. MINGŮ

Téměř tři století klidu (1368-1644). Stále despotičtější režim se obklopoval nádherou a izoloval od
lidu. Programová revitalizace tradic tchangské a sunské kultury. Snaha o obnovu lesku císařského
dvora vedla k rozvoji řemesel. Vznikla řada skvělých architektonických výtvorů – např. izolujícího
Zakázaného města (1407-20)  Chrámu nebes (1409-20), impozantní hrobky. Pokračuje dobudovávání
Dlouhé zdi. Kosmopolitizmus, avšak oficiální státní ideologií zůstává neokonfucianizmus.

„Malující literáti“ pokračují v opozičním duchu svou individuálně originální tvorbou vyznačující se
napětím a stylizací (závěsné svitky, kolorovaná tuš na papíře – velké panoramatické krajiny s
borovicemi).

Zaostalá a slabá říše nakonec nezadržela vpád Mandžuů.


XVIII.-XX. st. mandžuská dyn. ČCHINGŮ

Zaostalejší Mandžuové s nadšením přijímali čínský luxus. To napomohlo k dalšímu rozkvětu uměleckých
řemesel. Vládne však tvrdé až bezduché kopírování starých vzorů a narůstající zahraniční poptávka
vede ke komercionalizaci.

Čínští vzdělanci Mandžui pohrdali a na protest se usilovně věnovali studiu čínské historie
(vznikají slovníky a encyklopedie starých textů). Jasnozřivější intelektuálové požadují obrátit
pozornost na praktické, společenské, politické, hospodářské a vojenské otázky. Studují první
překlady západních autorů a volají po reformách („Pravdu lze poznat jen prostřednictvím rozumu.
Askeze nepřináší štěstí. Uspokojování přirozených potřeb není v rozporu s morálkou, ale naopak
morálka musí být v jednotě s lidskými přirozenými potřebami“).


XIX. st. čínská společnost zasažena střetem „mandžuského feudalizmu s dravým západním
kapitalizmem“. Po vnucené a nevýhodné Nankingské smlouvě na konci opiové války s Velkou Británií
(1842) se Čína dostává do polokoloniální závislosti.

Následuje porážka Francií (1887) a Japonskem (1895).


XX. –XXI. st.

Ozbrojené povstání vedené Sunjatsenem svrhlo dyn. Čching (1911) a obnovilo nezávislost. 1912
vyhlášena Čínská republika. Šíří se kritika stinných stránek kapitalistických manýrů. Ideologické
střety zastánců různých reforem od konfuciánců, přes pragmatiky až po propagátory marxizmu. Mao
vede boj uvnitř i vně státu.

Porážka Japonskem. Od 1949 Čínská lidová republika.

SOUČASNOST:  Po letech voluntaristických absurdit komunistického režimu se v poslední době Čína
vzmáhá ekonomicky, což se odráží i na narůstající životní úrovni a sebevědomí obyvatel.


Pokusíme-li se o shrnutí, pak neo-konfucianizmus působil nejdéle na čínské myšlení /za dyn. SUNG +
JUAN + MING = IX.-XX.st/. („Dbejte pravidel poslušnosti a budete v souladu s přírodou“, „lidská
přirozenost zahrnuje jak tělesné žádosti, tak abstraktně ideální principy morálního jednání
vycházející z všudypřítomné světové přirozenosti“, „kultivujte se socializací“.). Dogmaticky
autoritářská náplň „úřednických zkoušek“ brzdila myšlenkovou kreativitu.

Současní Číňané sice již často ani nechápou principy taoizmu, buddhizmu či konfucianizmu, ale
přesto podle nich neuvědoměle řídí - protože  je po celou historii neustále nasávají s „mateřským
mlékem“.

                                                                              Foto: pan doc. Čačka
– diskuse s posluchači na přednášce





Literatura:


FUNG YU-LAN, A. (1983) History of Chinese Philosophy. Vol.1: The Period of the Philosophers (from
the Beginnings to Circa 100 BC). Princeton University Press, 812 s.,

HUGHES, E.R. (1942) Chinese Philosophy in Classical Times. Edited and translated by E. R. Hughes,
London: Dent and Sons,  336 s.

JORDAN, M. (2000) Tajemný svět Asie.  Praha: Knižní klub – Balios,  224 s. ISBN 80-7176-946-0.

LAO-C´ /KREBSOVÁ, B./ (1971)  O Tao a ctnosti.  Praha: Odeon, 298 s.

LESNÝ, V., PRŮŠEK, J. (1940) Hovory Konfuciovy. Praha:  Jan Laichter, 226 s.

LESNÝ, V. (1998) Buddhismus. Olomouc: Votobia,   reprint edice nakl. Jaroslava Samce (1948)  450 s.

MILLOVÁ, K. 2012   Psychologie celoživotního vývoje   Brno : Host,  128 s.  ISBN
978-80-7294-699-0.

MODERNÍ ČÍNA  Komplexní průvodce novým světovým ekonomickým gigantem (2009). JOTA, 339 s.,  ISBN
978-80-7217-681-6.

NARADA, M.T., MARX J. (1998)  Budha a jeho učení. Olomouc:  Votobia , 573, ISBN  8071983411.












         2.    Čínské reálie – Zvláštnosti zahraničních obchodních partnerů při stolování

                   CHINESE REALITY - SPECIAL FOREIGN BUSINESS PARTNERS AT TABLE


                                          Zdeňka HRBKOVÁ


Abstrakt


Příspěvek pojednává o čínské pohostinnosti. Jako příklady je podrobněji popisován oběda a obsah
večerního banketu. Dále se v příspěvku setkáme s otázkami použití jídelních hůlek, s problematikou
kouření ve společnosti a s problematikou čajového obřadu.


Klíčová slova

Číňané, osobní zkušenost, pozvání na oběd nebo na večerní banket,

dochvilnost, kulatých stolů, čajový obřad, fotografie.


Abstract

Chinese people, personal experience, an invitation to lunch or evening banquet,
punctuality, round tables, tea ceremony, photography.


Keywords


Chinese personal experience, an invitation to lunch or evening banquet,
punctuality, round tables, tea ceremony, photography.


Číňané  - osobní zkušenost z návštěvy v Suzhou a v Šanghaji


Číňané jsou velmi pohostinní.  Běžnou součástí obchodního jednání je pozvání na oběd nebo na
večerní banket.

Oběd začíná cca od 13 hodin, večeře od 18 hodin. Trvání oběda je cca hodinu a večeře hodinu a půl
až dvě hodiny. Dochvilnost je požadovaná za samozřejmost. Před servisem pokrmů předchází
představení všech přítomných a podávání a popíjení čaje. Hostitel přichází jako první a vítá své
hosty potleskem, slušnost je, potlesk opětovat.


Sedí se zpravidla u kulatých stolů, v jejichž středu je otočná deska, na ní se servírují společné
misky a hosté mají možnost si vybrat a ochutnat nabízené pokrmy. Host sedí na čestném místě. Jídlo
zahajuje hostitel tím, že nabídne hostům některý pokrm nebo pronáší
přípitek.                         Foto: paní dr. Hrbková při přednášce

Host je neustále vybízen ke konzumaci pokrmů. Číňané oceňují, když host konzumuje pokrm hůlkami.

U stolu se host nedotýká rukama pokrmů, je to považováno za nevychovanost. Když host dojí, zkříží
hůlky na misce.  U stolu by neměly hostovi hůlky spadnout na zem / přináší to smůlu/, host by dále
neměl odmítnout  nabídku  posledního chodu / je to projev nevhodného chování/. Zároveň je nevhodné
naklánět se pro jídlo na druhou stranu stolu.

V Číně je podávána jako poslední polévka. Jí se z misky porcelánovou lžící.

V Číně se nedojídá- není vhodné sníst vše, co máme na talíři, ale zároveň není vhodné ponechat
netknutý pokrm na talíři/ je to velmi nezdvořilé/.

Čínská kuchyně je velmi pestrá, lehce stravitelná, některá jídla jsou pro nás Čechy ostrá a některá
např. moučníky velmi sladké. Mezi nejslavnější pokrmy patří „ pekingská kachna“. Číňané rádi
přivítají hosta u stolu, kde se nabízí široký

      Foto: paní dr. Hrbková při diskusi se studenty       sortiment čerstvých ryb, darů moře atd.

                                                           Hosté si sami vyberou, který druh ryby
nebo masa budou konzumovat. Velmi zajímavé je připravovat si tyto suroviny přímo u stolu hosta.
Tento druh pohoštění vytváří i příjemnou společenskou atmosféru a velmi dobře se při této
příležitosti navazují osobní i pracovní kontakty.

Jako nápoje se podává pivo, čínská pálenka a víno, různé druhy čajů. Odmítnutí alkoholu se považuje
za nezdvořilé. Číňané mají vysokou odolnost vůči alkoholu, netýká se piva. Při přípitcích se
předpokládá, že pronese přípitek i čestný host, obchodní partner. Se skleničkami se nepřiťukává a
do dna /kan-pej/ se pije první sklenička. Nápoje se podávají nechlazené, v  pokojové teplotě / víno
a pivo/.

Na závěr oběda nebo večeře se nabízí čaj a teplé vlhké ručníky na omytí rukou. Dále se čestný host
loučí a ostatní jej následují. Čínští hosté čekají v restauraci, až odejdou cizinci, pak odchází
oni.


Další postřehy

Například kouření během jídla je obvyklé, chce-li někdo kouřit, nabízí cigaretu i ostatním. Číňané
hovoří u stolu hlasitěji, při jídle i mlaskají nebo po něm nahlas říhají, což není považováno za
nevhodné, je ale  známkou dobrého rozložení po jídle.

U jídla se obchodní otázky neprobírají, nebo jen velmi všeobecně. Vhodným tématem je „čínská
kuchyně“, „ první dojmy ze zahraničí“, „spokojenost s ubytování“ apod. Spíše neutrální témata.

Oběd i večeře vždy končí přípitkem hostitele a při loučení předává hostitel drobné dárky.  Hostitel
se loučí s personálem restaurace. Vhodné je, aby i čestný host oplatil pohostinnost. Čínskému
partnerovi dáváme najevo, že si ho vážíme.






Velmi zajímavá zkušenost  - čajový obřad v Číně


Nejoblíbenějším nápojem je čaj/ nejvíce zelený čaj /. Pije se před jídlem i po něm, v úřadech, v
domácnostech… Nejzajímavější pro cizince je, když pití čaje je spojeno s určitou čajovou kulturou
neboli s „ čajovým obřadem“. Ke klasickému čajovému obřadu patří harmonické prostředí v souladu
s přírodou, pečlivý výběr druhu čaje, typ nálevu, čajové nádobí a náčiní. Velmi zajímavá jsou
pravidla  chování  při podávání  čaje.

Čaj se podává nejprve starším osobám a pak se trpělivě čeká, dokud nezačnou pít. Když jsou naplněné
všechny misky, může se začít pít. Šálek nebo misku je třeba držet palcem a ukazováčkem a ze spodní
strany přidržovat prostředníkem. Čaj je třeba nejprve pomalu ochutnat, užít si jeho nádhernou vůni.
Pije se s hlučným srkáním. Přestávky v pití čaje, které vzniknou, než se čaj v konvici přelije a
vyluhuje, slouží k zábavě.


Ukázka přípravy čaje „čajový obřad“. Výuka v odborné škole v Suzhou (foto)




            Gejší –  studentky: uvítání hostů v čajovně



Gejší – studentka: příprava a servis čaje. Zahájení čajového obřadu

Čajový obřad – příprava čaje


Restaurace  a  zábava


V Číně je mnoho hospod barů, klubů pro zahraniční hosty. Ty jsou vybaveny tak, aby splňovaly
zaměření – německá restaurace, italská restaurace, mexická restaurace apod.  Nejoblíbenějším
společenským místem pro místní obyvatele jsou KTV bary / Karaoke/. Vzhledem k tomu, že Číňané
milují zpěv / i přes to, že některým se nedaří/ jsou tyto kluby vyhledávané a většinou plné.


Odborná praxe  studentů Hotelové školy,  Vršovická 43, Praha 10

ve městě Suzhou , které leží v čínské provincii Tiang-su, hraničící se Šanghají.


Popis místa pobytu


Město má cca 9 milionů obyvatel. Moderní čtvrť Suzhou Industrial Park /SIP/ má mnoho továrních
podniků a Suzhou new distrikt, kde se nachází mnoho budov s kancelářemi světoznámých firem.

Město je zaměřeno na obchod, a  proto je zde mnoho cizinců a restaurací s cizími kuchyněmi.

Uprostřed města se nachází jezero Jin-ji lake, které měří po obvodu 20 km. Ve slunečních dnech se
toto místo stává centrem klidu a odpočinku místních lidí.

Z hlediska trvalého bydliště je Suzhou velmi dobrým místem pro každého, jelikož je to město
bezpečné s mnoha krásnými bytovými komplexy, obchodními domy, širokou škálou škol a službami
každodenní potřeby,včetně  překrásných zahrad, kanálů apod.

Suzhou Zhouzhuang Village  Fotografie charakterizující místo pobytu - Suzhou

Suzhou Grand Canal
      Vodní brána Zhouzhuang                       Grand Canal Suzhou

Suzhou Garden
Suzhou Silk
               Hedvábí v Suzhou                                 Zahrady v Suzhou


Odborná praxe studentů Hotelové školy, Vršovická 43, Praha 10.

V Hotelu Crowne Plazza , Suzhou


Hotel Crowne Plazza byl  vystavěn v roce 2009 na břehu jezera Jin-li lake.  Vlastníkem hotelu je
developerská skupina Join-in group. Hotel patří do skupiny IHG group, která je největší na světě.
Hlavním zaměřením hotelu jsou obchodní cestující a hotel se zabývá touto skupinou zákazníků.

Ocenění hotelu:

-         Hotel byl během dvou let provozu vyhlášen dvakrát Nejlepším obchodním hotelem v Číně,
zařazen mezi 1OO nejlepších hotelů v Číně včetně různých dalších zahraničních ocenění.

-         Obsazenost hotelu 85% - je to velmi vysoké číslo mimo příchodu čínského nového roku -
25%-jsou zavřené továrny, hosté odjeli na dovolené domů.


Největší zajímavost:

 je samotná Čína jako celek a to, co s ní souvisí.



Zkušenosti žáků:

Odbornou stáží získávají žáci:

-  mnoho nových zážitků

-  větší rozhled i mnoho teoretických a praktických zkušeností  z  mezinárodního hotelového
provozu/recepce, show kitchen, hostesky v restauraci, ve V.I.P. klubu…/

-  poznání čínské kultury, která je odlišná od naší kultury. Etiku při stolování. Kvalitu čínského
stravování a pohostinnosti atd.

-  nová přátelství.

Žáci se naučili velmi dobře komunikovat v cizím jazyce, někdy i velmi zábavnou formou. Naučili se
hospodařit s vlastními prostředky a být bez rodiny v daleké cizině.


Dále poznávají:

-  nová města, městské prefektury s dlouhou historií

-  železnici spojující Šanghaj s čínskými provinciemi

-  neuvěřitelně nádherné dálnice vybudované kolem Suzhou a Šanghaje,

-  pamětihodnosti v navštěvovaných městech

-  čínskou operu, hedvábí, rukodělné umění, čínské malířství, kaligrafie atd.

-  čínskou operu, hedvábí, rukodělné umění, čínské malířství, kaligrafie atd.

Osobní přínos odborné stáže pro studenty:

-  i do vlastního života si žáci přináší poznatky o tom, jak se starat o svou domácnost.

-  naučili se hospodařit s vlastními penězi

a hlavně:

-   poznat, jaké to je, být odloučený od rodiny a přátel, na delší čas.


Do své budoucí práce si přináší studenti hodnocení, které je výbornou vizitkou pro vstup do jejich
pracovní kariéry.

Náročné situace pro studenty

-          vžít se do zvyklostí přátel, které jsou odlišné od evropských a někdy nepochopitelné pro
obě strany

-          domlouvat se v obchodních centrech při nákupech, smlouvat v tržnicích…

-          Vyrovnat se s příkazy dávané na meetingu v čínštině

-          zvládnout všechna nařízení dávána personálu při plnění povinností na jednotlivých
úsecích

-          zvykat si na systém dopravy na ulicích, dávat velký pozor na přechodech a křižovatkách
atd.


 Přínos škole po skončení odborné stáže

-  zkušenosti stážistů jsou správnou motivací pro další žáky, kteří mají zájem

-  odborná stáž v zahraničí je správnou vizitkou pro žáky, kteří se ucházejí o studium např. při
Dnech otevřených dveří

-  škola získává nezastupitelné informace o této destinaci.



Literatura

Suzhou Garden Photo Tour .< http://www.chinaodysseytours.com/suzhou/suzhou-garden-photo-tour.html
>.

Osobní archiv. Fotografie z pobytu studentů v Číně.






Poznámka: V textu byly použity fotografie ze soukromého archivu autorky.










                         3.    Čína a perspektivní jazyky pro 21. století

                       China and perspective languages ​​for the 21 century
                                           Josef Vojáček

Abstrakt

Evropská mnohojazyčnost působí nemalé problémy při mezinárodní komunikaci, a to nejen v Evropě, ale
na celém světě. Tento problém neřeší optimálně ani používání angličtiny. Jako společný jazyk,
„jazykový most“, může sloužit neutrální nadnárodní a snadno naučitelný jazyk. V příspěvku je
popsáno, jak se takové jazyky, nazývané plánové, vyvíjely. Největšího a celosvětového rozšíření,
včetně Číny, dosáhl plánový jazyk esperanto. Podrobněji je o tom pojednáno v příspěvku, včetně
možnosti navázání kontaktu v Číně.

Abstract
European multilingualism has posed significant challenges to international communication, not only
in Europe but throughout the world. This does not solve the problem optimally by using English. As
a common language, "bridge language" can serve multinational neutral and easy to learn language.
The paper describes how such languages​​, called plan, developed. The greatest and global
expansion, including China, reached the planned language Esperanto. More details about that are
discussed in the paper, including the ability to make contact in China.


Eŭropa multlingveco kaŭzas grandajn problemojn por internacia komunikado, ne nur en Eŭropo, sed en
la tuta mondo. Ĉi tiun problemon solvas optimume nek uzado de la angla. Kiel komuna linvo, „lingva
ponto“, povas servi neŭtrala supernacia kaj facile lernebla lingvo. En la kontribuo estas
priskribita, kiel tiaj lingvoj, nomataj planlingvoj, evoluadis. La plej grandan kaj tutmondan
disvastigon, inkluzive de Ĉinio, atingis planlingvo Esperanto. Pli detale estas tio pritraktita en
la kontribuo, inkluzive de ebleco ligi kontaktojn en Ĉinio.

Klíčová slova

Neutrální jazyk, plánový jazyk, esperanto, interlingvistika, jazykový most, čínské univerzity,

Keywords
Neutral language, planned language, Esperanto, interlingvistika, bridge language, Chinese
University

El popola Ĉinio, China Radio International, Universala esperanto asocio, esperantologie.



Před sto lety by jako perspektivní jazyk pro 20. století byla s největší pravděpodobností
považována francouzština. V dalším vývoji, vedoucím ke 2. světové válce, posílila němčina, po válce
byla ve východním bloku spojovacím jazykem ruština, kterou po rozpadu Sovětského svazu poměrně
rychle nahradila angličtina, která s postupující globalizací upevňuje své postavení. Taková je
situace v Evropě, musíme se však podívat také na ostatní kontinenty. V Severní Americe převažuje
angličtina, v Kanadě se mluví také francouzsky. Jižní Amerika používá španělštinu kromě Brazílie,
která je skoro tak velká jako celá Evropa, kde je jednotným jazykem portugalština. Afrika je
mnohojazyčná, z evropských jazyků se tam používají jazyky bývalých kolonizátorů. V Austrálii je
kromě domorodých jazyků angličtina. Asie a Oceánie je zase jiný jazykový svět, kde významným a
rychle se rozvíjejícím velkým státem je Čína. Ne zcela neopodstatněně se žertem u nás
 Foto: pan doc. Vojáček při přednášce

objevil názor, že se naši vnuci

(případně vnuci našich vnuků) budou místo angličtiny učit čínsky. Uvažujeme-li o společném
nadnárodním jazyku, musíme dojít nutně k názoru, ke kterému už před více než 500 lety došel Jan
Amos Komenský, že tuto funkci nemůže zastávat žádný národní jazyk, protože by byli zvýhodněni
rodilí mluvčí. Komenský nedoporučoval ani latinu, která byla mezinárodním jazykem učenců
středověku, protože pro její složitost by se ji obtížně učil prostý lid. Univerzální společný jazyk
musí tedy být neutrální a snadno naučitelný. Tyto dvě základní podmínky může splnit jazyk uměle
vytvořený, s plánovitě vytvořenou gramatikou a slovní zásobou. Proto tyto jazyky lingvisté nazývají
plánové. O plánové jazyky se zajímá interlingvistika^[1].



Stručný přehled vývoje plánových jazyků

Problémy s dorozumíváním měli lidé již ve středověku – viz legendu o stavbě Babylonské věže a
zmatení jazyků při její stavbě. Postupně vstupují na scénu řečtina a latina. Středověcí filozofové,
kromě Komenského také Leibniz a Descartes a mnozí další se zabývali vytvořením mezinárodního
jazyka. Ve středověku byla vytvořena řada projektů jazyků, které si kladly za cíl „vyjádření
podstaty jevů“, nikoliv jejich snadné naučení. Potřeba společného jazyka se hlásila stále více
s klesajícím používáním latiny.

Prvním plánovým jazykem, který dosáhl určitého rozšíření, byl Volapük, který se začal používat v
roce 1879. Jeho autorem byl německý katolický kněz Johann Martin Schleyer. Ten považoval jazyk za
své vlastnictví a vyhradil si právo na změny. Tím se hnutí rozštěpilo a po Schleyerově smrti v roce
1912 pokusy o jeho oživení neuspěly.

V roce 1887 vydal varšavský oční lékař Ludvík Lazar Zamenhof v ruštině své dílo, učebnici jazyka
s názvem Měždunarodnyj jazyk, pod pseudonymem Doktoro Esperanto, který znamená „doufající“. Tento
pseudonym pak přešel do názvu jazyka. Myšlenkou vytvoření takového jazyka se zabýval od dětství.
V Bjalystoku, kde vyrůstal a který tehdy patřil k carskému Rusku, žila mezinárodní směsice obyvatel
– Rusové, Němci, Poláci, Židé, Litevci. Mezi lidmi z těchto národnostních skupin nevládly příliš
přátelské vztahy, protože si většinou vzájemně nerozuměli. Mladý Ludvík došel k názoru, že tuto
situaci pomůže vyřešit společný neutrální jazyk, a to nejen v Bjalystoku, ale na celém světě. Bylo
v tom hodně idealizmu, ale tyto ušlechtilé myšlenky přešly do vnitřní ideje jazyka a pomohly mu
přežít v mnohých kritických situacích.

Volapük a esperanto nezůstaly osamocené, projektů dalších jazyků rychle přibývalo. I když se
esperanto úspěšně rozvíjelo, lingvisté si nebyli zcela jisti, jestli je to ten nejvhodnější jazyk.
Proto byla v roce 1901 založena společnost Delegace pro přijetí mezinárodního jazyka, která měla
vybrat vhodný pomocný jazyk pro mezinárodní komunikaci. Komise rozhodla v roce 1909 přijmout
esperanto v reformované podobě pod názvem Ido (potomek). Proti tomuto rozhodnutí protestovala řada
členů delegace, protože komise rozhodla bez souhlasu všech členů, a kromě toho úkolem Delegace bylo
vybrat vhodný jazyk, nikoliv vytvořit nový, reformovaný. K Idu se přihlásila řada esperantistů a
přívrženců dalších jazyků a hnutí se zpočátku úspěšně rozvíjelo, ale postupně začalo slábnout.

Lingvisté nezapomněli ani na latinu. V roce 1903 sestavil Giuseppe Peano jazyk Latino sine flexione
(latina bez flexe), čili zjednodušenou latinu. Na rozdíl od Volapüku a esperanta nešlo o hnutí
s myšlenkami na sjednocení lidstva, ale o střízlivý a logický jazyk odborných informací moderní
civilizace. Asi šedesát let jeho existence ukázalo, že racionální využití latiny v oblasti
vědeckých informací je zcela realistické.

V dalším vývoji hrála roli mezinárodní interlingvistická organizace IALA – International Auxiliary
Language Association, založená počátkem dvacátých let. Od návrhu přijetí nebo modifikace některého
z existujících mezinárodních jazyků přešla k úkolu sestavení jazyka na vědeckém základě. Lingvisté
analyzovali existující mezinárodní jazyky, problematika byla projednávána na mezinárodních
kongresech a sympoziích (např. v Ženevě 1925 a 1930). Mezi šesti nejdůležitějšími zkoumanými
mezinárodními jazyky byly: Esperanto, Ido, Nov Esperanto, Occidental, Novial, Latino sine flexione.
Protože se nepodařilo najít kompromis, ukázala se nutnost dalších výzkumů. Pokračovaly kongresy
v Ženevě – 1931 a v Římě – 1933. Kromě analýzy zkoumaných mezinárodních jazyků byly provedeny
srovnávací studie angličtiny, němčiny, ruštiny, francouzštiny, španělštiny, italštiny a latiny,
byly vytvořeny frekvenční slovníky. Postupně vznikly čtyři velmi podobné varianty mezinárodního
jazyka a na základě dvou vybraných vypracoval ředitel IALA, Alexander Gode, závěrečnou verzi,
nazvanou Interlingua. V roce 1951 byla publikována její gramatika a Interlingua – English
Dictionary. Tím IALA splnila svoje poslání a v roce 1953 byla rozpuštěna. Koncem padesátých let se
začala Interlingua používat pro vědecké účely. Blízká byla především lékařům díky jejich znalosti
latiny.

Plánových jazyků bylo vytvořeno kolem tisícovky. Některé zůstaly ve stadiu projektu a mluvil jimi
jenom jejich autor, případně ještě několik lidí z jeho nejbližšího okolí. Nevelký počet dosáhl
určitého rozšíření a praktického používání. V posledních letech díky internetu vznikaly tzv.
Conlangs – Constructet Languages, které jsou spíše pro zábavu než pro praktické použití. Největšího
rozšíření dosáhlo esperanto, které je využíváno v nejrůznějších oblastech lidské činnosti, od
milovníků koček až po odborné aplikace ve vědě a technice. Má tedy největší předpoklady se stát
mezinárodním jazykovým mostem.



Čína a esperanto

Pro Číňany, jako pro všechny asijské národy, je obtížné se učit evropské jazyky včetně esperanta,
které má evropský základ, jednak díky odlišné struktuře jazyků a také proto, že mezinárodní slova,
která tvoří část slovní zásoby evropských jazyků, neexistují v asijských jazycích. Esperanto je
však pro Číňany asi desetkrát snazší než angličtina, která je vyučovaná povinně. Esperanto
vyučované jako první cizí jazyk může učení angličtiny značně usnadnit. A naopak, mají-li žáci již
základy angličtiny, učí se snadněji esperanto. Pro efektivní výuku esperanta je důležité, aby
slovní zásoba v kurzu byla založena na frekvenčním slovníku, aby žáci mohli začít co nejdříve
mluvit. V roce 2012 bylo esperanto vyučováno na šesti čínských univerzitách.

Mezinárodní liga esperantských učitelů (ILEI) uskutečnila začátkem roku 2012 v Hajnanu v Číně
velkou akci, který se tak stal „Esperantským ostrovem“. Od 11. ledna do 12. února zde probíhaly tři
kurzy různých úrovní: Základní intenzívní kurs, metodický seminář a dva paralelní univerzitní
kurzy. Kurzů se zúčastnilo kolem 130 osob z 23 zemí, většinou asijských, ale na metodický seminář a
univerzitní kurzy dojelo několik desítek Evropanů. Žáci základního kurzu byli neobyčejně pilní:
Výuku – celkem 200 hodin – měli denně od 8 do 18 hodin a od 20 do 22 hodin pokračovali samostudiem,
při kterém jim pomáhali účastníci metodického semináře, kteří si tak prakticky vyzkoušeli, co se
učili teoreticky. Na závěr se 29 kurzistů podrobilo zkoušce podle Evropského rámce jazyků
v úrovních B1, B2 a C1.

V Číně byl vydáván časopis El popola Ĉinio (EPĈ), bohatě ilustrovaný barevnými obrázky. Čtenář se
v něm mohl seznámit například s Terakotovou armádou, se Zakázaným městem, s Čínskou zdí,
s přehradou Tři soutěsky, postavené na mohutné čínské řece Jang-c'-ťiang (Dlouhá řeka) a s mnoha
dalšími zajímavostmi. Asi před dvaceti lety přestal vycházet v papírové podobě a přešel na
internet^[2]. China Radio International (CRI)^[3] vysílá také v esperantu. Z vysílání se lze
dovědět nejen novinky týkající se esperanta, ale také aktuální informace a zajímavosti jak z Číny,
tak z celého světa. Občas do vysílání přispívají i čeští esperantisté.

V Číně vychází v esperantu také řada knih, několik jsem z mé knihovničky přinesl na seminář na
ukázku: 5000 let Číny, Malá encyklopedie Číny, Konverzace čínštiny, sbírka básní Aŝma, Opiová válka
a několik dětských knížek: Pěkný snílek, Dvě kočičky, Rozpustilé kůzle, Vážit slona, Nové šaty pro
panenku, Čí je to kapesník.

Navázat kontakty v Číně pomocí esperanta není problém. Světový esperantský svaz UEA (Universala
esperanto asocio) vydává každoročně Ročenku (Jarlibro)^[4], ve které je kromě informací o UEA
uvedena „síť delegátů“, což je adresář dobrovolníků, kteří jsou ochotni poskytnout esperantistům,
kteří se na ně obrátí, radu nebo pomoc. V Ročence 2012 jsou v Číně delegáti ve 26 městech, ve
větších i tři nebo čtyři. Na tak velkou zemi to není mnoho, ale mohou vás zkontaktovat
s esperantisty v místech, kde nejsou delegáti. Pomoc mohou poskytnout také v EPĈ nebo v CRI.
Komunikace pomocí esperanta může být příjemnější než v čínštině nebo angličtině. Zajímavé je, že i
když se esperantisté vidí poprvé, díky společnému jazyku se spolu mohou bavit jako staří dobří
známí.

V roce 1986 byl v Pekingu 71. Mezinárodní esperantský kongres se 2482 účastníky a v roce 2000 se
uskutečnil Mezinárodní mládežnický kongres v Hong Kongu s 200 účastníky. Esperanto má v Číně dobrý
zvuk, možná lepší než v některých státech v mnohojazyčné Evropě, konkrétně u nás.



Závěrem

V roce 2012 oslavilo esperanto polokulaté 125. výročí svého vzniku. Někomu se může zdát, že za tak
dlouhou dobu se velmi málo rozšířilo a že je už za svým vrcholem díky širokému používání
angličtiny. Uvážíme-li však tu skutečnost, že za esperantem nestojí hospodářská a politická moc
jako za národními jazyky, je postavení esperanta, které v současné době má, velmi dobré. Další
brzdou v jeho rozvoji byla nedůvěra, zda to je nejdokonalejší a nejvhodnější jazyk pro mezinárodní
komunikaci a snaha o jeho reformování (viz především Ido). Dalším problémem byly roztržky
v esperantském hnutí, které supluje pro plánový jazyk neexistující stát. V EU hraje důležitou roli
Evropská esperantská unie (EEU). Podrobnější popis vývoje, úspěchů a neúspěchů esperanta by zdaleka
překročil rozsah tohoto příspěvku. Problematikou esperanta a esperantského hnutí se zabývá
esperantologie.

Překážkou pro rozšíření esperanta je také řada předsudků a chybných informací. Lidé často mají
takovou představu, že esperanto chce konkurovat angličtině a vytlačit ji z mezinárodního kolbiště.
Skutečnost je však úplně jiná. Esperanto dobře poslouží jako jazykový most, především
v mnohojazyčném prostředí, ale tam, kde je běžně používaná a dobře slouží angličtina, případně jiný
národní jazyk, budou bez problémů tyto jazyky užívány i nadále.

Velmi důležitou roli hraje propedeutická hodnota esperanta. Výuka esperanta jako prvního cizího
jazyka je vlastně jazykovou přípravou pro učení dalšího cizího jazyka. Jak bylo uvedeno, pro Číňany
je taková pomoc ještě markantnější.

V příspěvku jsem chtěl ukázat, že esperanto patří k perspektivním jazykům a je využívané a
použitelné také v Číně. Pro širší pohled jsem přidal něco s vývoje plánových jazyků a esperanta.
Mnoho informací o esperantu lze získat na internetu, například na stránkách esperanto.cz nebo ve
Wikipedii. Na internetu je také řada kurzů esperanta [5], pracuje se také na kurzech národních
jazyků, které se bude možno učit pomocí esperanta.



Literatura

[1] Barandovská-Frank, Věra: Úvod do interlingvistiky. GARMOND Nitra, 1995.
ISBN 80-967 425-0-7.

[2] El popola Chinio [online]. [cit. 2013-02-14]. Dostupné z WWW: http://www.espero.com.cn/

[3] CRI [online]. [cit. 2013-02-14]. Dostupné z WWW: http://esperanto.cri.cn/radio/china.htm

[4] Universala Esperanto-Asocio: Jarlibro 2012. ISSN 0075-3491

             Lernu! [online]. [cit. 2013-02-14]. Dostupné z WWW: http://cs.lernu.net/
























                      4.      Neuromarketing v kontextu současné čínské vědy

                      Neuromarketing In the context of contemporary Chinese science


                                          Jaroslav JANČÍK


Anotace

Východiskem tohoto sdělení je vývoj vědy v Čínské lidové republice, její silné a slabé stránky,
vědecký standart současné čínské vědy v mezinárodním srovnání, stejně tak jako počet vydávaných
vědeckých publikací, výsledků výzkumu a spolupráce  v mezinárodní oblasti. Marketingoví experti a
vědci na poli neurověd na univerzitě v Hangzhou zkoumají pomocí nejmodernějších vědeckých metod (
fMRI – funkční magnetické rezonance), jak např. působí reklama na naše podvědomí. Čínská
neuroekonomie a neuromarketing hledají „klíč“ k mozku jejich zákazníků.


Annotation
The basis of this communication, is the development of science in China, its strengths and
weaknesses, scientific standard of contemporary Chinese science in international comparison as well
as the number of published scientific papers, research and cooperation in the international arena.
Marketing experts and scientists in the field of neurosciences at the University of Hangzhou
examined using the latest scientific methods (fMRI - functional magnetic resonance imaging) to act
as advertising on our subconscious. Chinese neuroeconomics and neuromarketing are looking for the
"key" to the brain of their customers.



         Kurzfassung (Abstract): Neuromarketing im Kontext der chinesischen Wissenschaft:

Der Ausganpunkt dieser Mitteilung ist die Entwicklung in der Wissenschaft innerhalb der
Volksrepublik China, Stärken und Schwächen der Wissenschaft in China und Chinas
Wissenschaftsstandard im internationalen Vergleich, genauso wie Anzahl von wissenschaftlichen
Publikationen, Forschungsergebnisse und Kooperationen im internationalen Bereich. Marketingexperten
und Hirnforscher an der Uni in Hangzhou untersuchen mit modernsten wissenschaftlichen Methoden (
fMRI - Funktionelle Magnetresonanztomographie ), wie z.B. Werbung auf unsere Unterbewusstsein
wirkt. Neuroökonomie und Neuromarketing in China suchen die „Schlüssel“ zum Hirn Ihrer Kunden.


Klíčová slova

Věda; výzkum; vědecká publikace; výzkum mozku; neuromarketing; rozvojová země; funkční magnetická
rezonance fMRI.


Keywords
Science, research, scientific publications, brain research, neuromarketing; developing country;
functional magnetic resonance imaging fMRI.


Schlüsselworte: Wissenschaft; Forschung; wissenschaftliche Publikation; Hirnforschung;
Neuromarketing; Entvicklungsland; funktionelle Magnetresonanztomographie fMRI.



Největším partnerem Číny v oblasti vědy a techniky je Německo. Peking však již před dvěma lety
předstihnul Berlín co se financování výzkumu a vývoje týká (hovoří o tom studie OECD); více
investují ve světě pouze Spojené státy. V roce 2011 investovala ČLR dvakrát více prostředků do této
oblasti než SRN; ještě v roce 2001 investovaly obě země ve stejné výši. Zajímavý je podíl státu a
průmyslu, který u průmyslu činí 67%, což je zhruba 5% nad průměrem OECD

      Foto: pan dr. Jančík při přednášce            – pouze Finsko, Švýcarsko a Lucembursko

mají tento podíl vyšší.

V současné Číně exploduje počet vydávaných odborných a vědeckých publikací, v letošním roce Čína
předstihne první Spojené státy. I když USA s Velkou Británií, Francií a Německem vydávají společně
celosvětově na výzkum a vývoj 59%, přistupuje k těmto klasickým velmocem nejen Čína, ale i Brazílie
s Indií a v blízké době k nim budou patřit i regionální velmoci Irán a Turecko. Samozřejmě,  že
pouhý počet publikací není rozhodující, určující je kvalita – tento kvantitativní přístup má i své
slabiny. Prof. Jörg Hacker, prezident Národní akademie věd SRN (Leopoldina) konstatuje, že dosti
neanglicky psaných či přes „peer review“ nedoporučených odborných sdělení „propadá sítem“ bez
povšimnutí – to se týká množství čínských, ale i německých publikací. Co se publikování týká, činil
mezi roky 1999 a 2003 počet čínských uveřejněných prací 242.000, což představovalo 4,4% podíl
celosvětově; v letech 2004–2008 to již bylo 748.000  (10,2% globálně, 2. místo za USA). Pokud bude
tento trend pokračovat, předstihne Čína USA již v letošním roce 2013. Robert Paul Königs, zástupce
německé „Forschungsgesellschaft“ trochu zpochybňuje tento rychlý růst: „Hodně publikovat ještě
zdaleka neznamená dobře publikovat“. Neméně důležité je, jak často je článek celosvětově citován –
častá citace znamená, že i jiní výzkumníci práci uznávají a pozitivně hodnotí. Z tohoto pohledu se
Čína nachází na 7. místě v celosvětovém měřítku. Matematik Königs uvádí, že v procentech jsou
publikované studie z Číny ne tak kvalitní jako z jiných národních zdrojů, sám zastává princip
„Klasse statt Masse“ a Němci se snaží brzdit počet uveřejňovaných prací novými pravidly; např.
publikovat menší počet referencí, ale zvláště ty, které mají silnou vypovídací hodnotu. Sám Königs
pracoval 2 roky v Číně a domnívá se, že Číňané „protlačují“ často publikace za pomocí jistých
triků, které však vidíme i u evropských výzkumných ústavů: např. objev je rozdroben na řadu
kratších článků a ne uveřejněn v jednom stručném uceleném sdělení. Přesto se domnívá, že Čína se
stane vedoucí světovou mocností v oblasti vědy a výzkumu. „Zatím tam nejsou, ale směřují nahoru“,
konstatuje britský prof. Sir Chris L. Smith a doplňuje: „Globální výzvy, jako změny klimatu,
potenciální pandemie, biodiverzita, zajištění dostatku potravin, vody a energie vyžadují globální
spolupráci“. Nesmírnou pomocí jsou nové způsoby a cesty komunikace mezi vědci – elektronická
komunikace, Skype, Facebook či Twitter, které vedou k větší spolupráci a šetří náklady na samotný
výzkum, na cesty a konference. Nové možnosti komunikace vedou i k použití tzv.
„Dual-use-Problematik“, kdy jsou jednotlivá témata diskutována otevřeněji – jedná se např. o
některé nové poznatky a technologie, jejichž užití je civilní i vojenské. Zůstává však otevřená
otázka, nakolik mají být zveřejňovány např. detailní údaje z oblasti medicíny, jež se týkají třeba
výzkumů původců smrtelných onemocnění. Německo patří se svými 440.000 vědeckých publikací
k vedoucím státům a současně zdůrazňuje nutnost zvýšit zájem o čínský výzkum (ale i brazilský a
indický). Uvádím úmyslně příklad Německa a jeho vztahu k Číně jako kontrast k orientaci naší, české
vědy. Připomínám, že např. stále více německých doktorandů hledá svou budoucnost v dlouhodobých
stážích v čínských ústavech, ačkoliv se jim nabízejí i možnosti stážovat v Anglii či v USA. Vlastní
čínský vývoj a výzkum získává na stále větší důležitosti, jen tak je dle čínské vlády Čína schopna
držet krok s ostatními státy. Hodnota exportu high-tech produktů z Číny(ne trička a obuv!) činila
v loňském roce 490 Mld USD (345 Mld Euro) – tím se Čína stala již po páté za sebou „mistrem světa“
v exportu v této oblasti. Roční růst tohoto segmentu představuje v předchozím roce 1,9 bilionu
Yuanů ( přibl. 200 Mld Euro) a ve srovnání s rokem 2005 se objem zdvojnásobil. Čína zaměstnává 2,6
Mio lidí ve výzkumu a vývoji, což představuje celosvětově pětinu všech pracovníků v této oblasti.
Země disponuje 57 Mio odborných pracovníků, schopných nasazení do této oblasti. Experti se
domnívají, že to vše je díky zlepšujícímu se systému vzdělávání a dalších vzdělávacích možností pro
odborné síly a rovněž díky vyrovnanosti poměru mezi vědci a techniky. V současné době Čína
disponuje solidním jádrem techniků mladšího a středního věku, což bude hrát v této oblasti
důležitou roli. Výsledkem nejsou jen úspěchy v kosmickém výzkumu, ale i stavba vysokorychlostních
tratí, objevy v oblasti supravodivých materiálů na bázi železa a v oblasti výzkumu fyziky pevných
částic, silnou stránkou čínské vědy je i matematika, chemie či inženýrské obory. Mimořádné jsou i
výsledky výzkumu v oblasti kmenových buněk jako slibné cesty k léčbě zatím nevyléčitelných
onemocnění jako je např. Alzheimer a Parkinson-čínské podmínky jsou liberálnější. Bruce Whitelaw
z britského institutu Roslin, kde byla v roce 1996 jako první savec naklonována ovce Dolly
prohlásil, že vývoj jde pomalými krůčky. Co se však podle něho podařilo v této oblasti čínským
vědcům s myší Xiao Xiao („mini“), je opravdu „kvantový skok“; v oblasti tzv. “buněčného
inženýrství“, spojení lékařských oborů a biomechaniky pro vytváření umělých orgánů a částí těla,
klonů, zaujímá Čína vedoucí roli ve světě. Jako jediná rozvojová země na světě se podílí na
mezinárodním projektu výzkumu lidského genomu – odpovídá to její vedoucí světové roli v oblasti
biotechnologií; ačkoliv Čína vstoupila do této oblasti relativně pozdě, rychle vybudovala dvě
špičkové centra, Pekingský genomický institut (ředitelem je prof. Huan ming Yang, špičkový
výzkumník, působící dříve  na renomovaných výzkumných pracovištích  v USA a ve Francii a Čínské
národní centrum pro výzkum lidského genomu. Z USA se vrací významní čínští vědci, jako např. Lin
Longnian a Qian Zhuo, kteří jako první na světě v ústavu biologie Východočínské univerzity
v Šanghaji dekódovali elektrickou aktivitu mozku. Návrat mnoha podobných odborníků z amerických
univerzit nepřispívá jen k rozvoji technologických poznatků, ale přináší do čínského výzkumu i
efektivnější mentalitu týmové práce a spolupráce. Společně s Vietnamem a Filipínami podepsala Čína
smlouvu o spolupráci při výzkumu zemětřesení v oblasti Jihočínského moře a o společném průzkumu
ropných zdrojů v tomto regionu. Čínští  seismologové provádějí na základě smlouvy s Etiopií
tektonický výzkumy na východoafrické čáře tektonického zlomu, je to první čínská expedice v této
oblasti vědy i z hlediska geografického. V březnu minulého roku představila  Čína ve městě Lanzhou
databanku tradičních tibetských léčiv a to ve spolupráci s tibetskými lékaři a vědci; databanka je
přístupná všem vědcům i nemocničním zařízením. Je třeba poznamenat, že obě skupiny tibetských i
čínských vědců společně pracovaly v přátelské atmosféře na kultivaci surových materiálů a že těsná
spolupráce se osvědčila.

Jednou z disciplín, která se v současnosti rozvíjí a ve které v posledních letech došlo díky
rychlému vývoji zobrazovacích metod v oblasti neurověd (např. funkční magnetické rezonance, mezi
lidmi známé jako „tunel“), je neuroekonomie, resp. neuromarketing. Zatímco v ČR zhruba před čtyřmi
lety se jen sporadicky objevovaly krátké zmínky o neuroekonomii a neuromarketingu (první bakalářská
práce na toto téma byla obhájena na VSFŠ v roce 2010), v Číně, konkrétně na  Zhejiangské
univerzitě  v Hangzhou se již ve stejném roce konala mezinárodní konference na téma: „Vývoj a
budoucnost neuroekonomie a neuromanagementu“. Na této univerzitě byla mimo jiné vybudována
laboratoř neuromanagementu pod vedením prof. Qingguo Ma, obsazená dvěma profesory, dvěma docenty a
řadou doktorandů a graduovaných absolventů. Vědecký výzkum je koncipován mezioborově, zaměřený na
oblasti jako je výzkum procesů rozhodování z pohledu neurověd, na neuroekonomii, neuromanagement,
neuroergonomii, popřípadě neuroprůmyslové in inženýrství. Např. neuromanagement se zabývá nejen
modely procesu individuálního rozhodování jedince, ale i sociálního rozhodování, organizací tohoto
procesu, neurofinančními aspekty, osobností zákazníka z pohledu neurověd a neuromarketingem.
Konference se konala za účasti renomovaných zahraničních vědců, jako např. Irwina P. Levina
(Department of Psychology, University of Iowa,  Richarda Gonzaleze z Uni Michigan, Tatsuyoshi Saijo
z Uni Osaka, Gui Xue z Uni of Southern California aj. Náhodně vybraný příklad ukazuje názorně
prudký rozvoj i zcela nově se konstitujících oborů v ČLR a to za situace, kdy v Čechách dosud
nevyšla jediná původní práce; i přes stávající obavy některých vědců, aby tyto poznatky nebyly
využity k manipulaci lidí a snad právě i proto je třeba se tomuto tématu věnovat. Intenzívní výzkum
čínských vědců je inspirativní.



      Foto: Pan dr. Jančík s přáteli na doprovodné akci Pekingská kachna



Literatura:

Beijing Rundschau, 18.Februar 2013.

DAAD Peking-Deutscher Akademischer Austausch Dienst,2013.

Lisa Krassuski: China steigt zur Weltmacht der Wissenschaft auf, Die Welt, 2011.

Unesco, Wissenschaftsbericht 2010

www.ir.zju.edu.cn/web/english Zheijang university in Hangzhou, international relations + osobní
sdělení.




         (Fotodokumentace ze soukromého archnivu autora - Laboratoř neuromanagementu na Zhejiang
University)








                              5.    Kroužek čínštiny a čínské kultury

                             na Gymnáziu F. M. Pelcla v Rychnově n/K.

                         THE  CLUB OF Chinese language and Chinese culture
                    IN THE GRAMMAR SCHOOL F.M. Pelcl in the city RYCHNOV N / K.


                                     Ing. Bc. Miluše Chlumecká



Abstrakt


Příspěvek pojednává o výuce čínštiny na gymnáziu ve městě Rychnov nad Kněžnou.

Od října 2012 navštěvovala tento kroužek skupina 10 studentů, především z vyšších ročníků gymnázia.
Výuka probíhala po 2 hodiny týdně. Kultura a reálie Číny jsou probírány v kontextu probíraného
jazyka. Do budoucna se také předpokládá nabídnutí kroužku pro žáky víceletého gymnázia.


Klíčová slova

Kroužek čínštiny na gymnáziu, základy čínštiny, týmoví pracovníci se znalostí čínštiny, výuka
čínštiny a čínské kultury, učebnice čínštiny.

Abstract

The paper describes teaching of Chinese at the  grammar school in Rychnov nad Kněžnou.
Since October 2012  the group of 10 students attended this Chinese club , and they were primarily
from the higher classes. Teaching took place  within two hours per week. Culture and Culture of
China  were discussed in the context of the  studied language. In the future, it is also assumed to
offer  this  club  to pupils of the several years grammar school


Keywords


Chinese  club in high school, basics of Chinese language, team personnel with knowledge of Chinese,
learning Chinese and Chinese culture, Chinese language textbooks.


Kroužek byl na gymnáziu založen s cílem zjistit, zda je o tento asijský jazyk mezi studenty zájem,
a v případě kladné odezvy je seznámit se základy čínštiny a přiblížit jim reálie Číny, popř.
Tchaj-wanu v kontextu jihovýchodní Asie.

V červnu 2012 byli pozváni všichni zájemci na dvouhodinový workshop, ve kterém nejprve sami
studenti sdělili důvod, proč by se chtěli čínštinu naučit. Na základě jejich sdělení byli
seznámeni  s možnostmi  uplatnění alespoň základních znalostí čínštiny v jejich dalším studiu na
vysoké škole nebo pracovním životě. Motivujícím prvkem byl seznam vysokých škol, resp. fakult, na
kterých se sinologie, čínská filologie a kulturní studia Číny vyučují; dále instituce, které
poskytují stipendia a možnost studia  v Číně a Taiwanu, a v neposlední řadě příklady firem a
společností, které hledají do svých týmů pracovníky se znalostí čínštiny a kultury Číny.

V druhé polovině workshopu se studenti dozvěděli základní informace o čínském jazyku, resp.
mandarínské čínštině, a jeho vývoji. Studentům byla také představena struktura mezinárodní zkoušky
HSK a možnost ji složit v Konfuciově akademii v Olomouci.

Od října 2012 navštěvuje kroužek deset studentů, především vyšších ročníků, ve dvouhodinové dotaci
jednou za týden. Překvapením je, že o výuku čínštiny projevili zájem i žáci nižších ročníků
víceletého gymnázia. Pokud u těchto žáků bude zájem přetrvávat, budou mít možnost kroužek
navštěvovat v příštím školním roce.

Studenti k výuce čínštiny a čínské kultury přistupují ve většině případů odpovědně: chodí
připraveni na hodiny, zajímají se o danou problematiku, a ani v jednom případě neodmítají zvládnutí
čínských znaků (jak tomu někdy bývá v kurzech pro dospělé). Rozhodně chápou čínštinu jako celek,
tzn. její mluvenou i psanou formu.

Snad jediným problémem jsou studijní materiály. Kromě učebnice Moderní čínština pro nesinology,
kterou vydala Univerzita Palackého v Olomouci, neexistuje žádná jiná učebnice čínštiny v češtině,
kterou by bylo možné využívat na středoškolské úrovni. Navíc ani tato učebnice není pro studenty
tak atraktivní  jako učebnice jiných cizích jazyků. Postrádá barevné fotografie a obrázky a zejména
jakýkoli odkaz na čínské reálie; prostě vše, na co jsou studenti zvyklí v učebnicích běžných cizích
jazyků. Proto jsou v kroužku využívány studijní materiály ze dvou učebnic čínštiny v angličtině,
Conversational Chinese 301 a Experiencing Chinese.

Cílem prvního ročníku kroužku je probrat 10 lekcí z učebnice Conversational Chinese 301 a 5 lekcí z
Experiencing Chinese. Obě učebnice se částečně prolínají a není problém je kombinovat. Česká
učebnice Moderní čínština pro nesinology je využívána  jako doplňkový materiál pro poslechová
cvičení a názvy míst a institucí v čínštině, popř. jejich přepis do znaků. Kultura a reálie Číny
jsou probírány v kontextu probíraného jazyka (oslovování rodinných příslušníků, jídlo, peníze) nebo
v souvislosti s aktuálním děním v Číně (nejdelší rychlovlaková dráha světa, čínský nový rok).

Studenti, kteří v letošním školním roce nematurují a budou moci pokračovat ve studiu   čínštiny v
příštím roce, se budou primárně připravovat na složení mezinárodní zkoušky HSK1 v březnu 2014 a
předpokládáme, že zvládnou četbu jednoduchých knížek adaptovaných na úroveň 300 slov.

Věříme, že i v budoucnu bude na gymnáziu o čínský jazyk a kulturu největší země jihovýchodní Asie
zájem. Pak jsme připraveni kroužek čínštiny a čínské kultury nabízet novým studentům.





































                                 6.    Výzkum na Terakotové armádě

                                THE Research at the Terracotta Army

                                           Petr Hlaváček

Abstrakt


Příspěvek pojednává o projektu výzkumu obuvi Terakotové armády, který realizovali vědečtí
pracovníci UTB Zlín. V nalezišti byl zjištěn výskyt 2 základních typů obuvi a každý tento typ obuvi
měl ještě 2 podtypy. Obuv „šla napříč hodnostmi“ terakotových vojáků. Na základě provedené
rozměrové analýzy byly zhotoveny repliky dvou párů obuvi nízkého střihu z plsti v provedení se
zvednutou hranatou špičkou a nezvednutou špičkou kulatého tvaru. Závěr archeologického experimentu
spočíval ve zjištění, že vysoké propojení svršku obuvi muselo být provedeno vědomě, protože to
kompenzuje vliv různých šířek nohou.


Klíčová slova


Císař Čchin Š'-chuang-ti, obuv Terakotové armády, materiály pro výrobu obuvi, experiment na
vyzouvání obuvi, používání obuvnických kopyt.

Abstract

The paper describes the research project of Terracotta Army shoes, which scientists realized  at
the UTB Zlin. The dig site was an outbreak of two basic types of shoes and every type of shoes
even had 2 subtypes. Shoes "went across the rank of" terracotta soldiers. On the basis of
dimensional analysis there were made replicas of two pairs of shoes low-cut felt in design with a
raised square toe and not lifting the tip of the round shape. Conclusion of the archaeological
experiment consisted in finding that high interconnection upper shoe had to be done consciously,
because it compensates for the influence of different foot widths.


Keywords


Emperor Qin Shi Huang-di, shoes of Terracotta Army, materials for footwear, experiment on doffing
shoes, use shoe lasts.


Naším prvním větším projektem byla obuv „Ötziho“ – tedy nejstarší zachovalá obuv v Evropě nalezena
v Ötzithalských Alpách. Další velký projekt se naskytl v Číně. V průběhu jednoho z pobytů v Číně
jsme navštěvovali různá kulturně – historicky zajímavá místa a při jedné příležitosti jsme získali
anglicky psanou brožurku o Terakotové armádě. Na vyobrazeních v této publikaci jsme si povšimli, že
na sochách vojáků jsou poněkud zvláštní typy obuvi.

       Proto jsme zpracovali další projekt, který jsme s úspěchem obhájili a získali tak finanční
prostředky k jeho realizaci. Oba projekty byly koordinovány světovou UNESCO, což s sebou vždy
přináší zvláštní zpřísňující podmínky. V projektu orientovaném na výzkum Terakotové armády muselo
být také vyřízeno číslované badatelské povolení, na něž navazovalo badatelské vízum. Tento proces
trval přes 5 let.

    Foto: pan doc. Hlaváček při přednášce



       Moje generace se výuce o čínských dějinách vyhnula, nebyla v osnovách. Pokud jsme tedy měli
zvládnout problematiku obouvání na této části světa v dané době, museli jsme si doplnit příslušné
znalosti samostudiem, ačkoliv to by patrně platilo pro výzkum této problematiky i v jiných částech
světa.

       V čínské historii, nebo vůbec ve vývoji čínské společnosti, se můžeme setkat s něčím
zvláštním: Je to fenomén, se kterým se v jiných kulturách nesetkáte. Kdybychom to řekli velmi
zjednodušeně - jejich první císař Čchin Š'-chuang-ti v sobě zahrnoval jakoby všechny velikány
jednotlivých kultur ve své doby.

     Pokud jde o jeho časové zařazení, žil v letech 259 - 210 před Kristem, což je tedy období
z pohledu obuvníka velice zajímavé, protože je to období, kdy se vojáci, dle dosavadních poznatků,
neobouvali, nebo teprve začínali používat obuv.

     Víme, že řecký voják Feidippidés, který měl údajně po bitvě u Marathonu (12. září 490 př.
Kr.), zvěstovat zprávu o vítězství Athéňanů nad Peršany, běžel z Maratonu do Athén (39,152 km)
bosý. Další důkaz pochází z období vlády Alexandra Makedonského, resp. z jeho dobového plastikami
zdobeného sarkofágu umístěného dnes v Archeologickém muzeu v Istanbulu. Z mramorových plastik na
bocích sarkofágu je jasně patrné, že makedonští vojáci byli bosí a naverbovaní perští vojáci měli
určitý typ primitivní uzavřené obuvi.

         Čchin Š'-chuang-ti je nazýván prvním císařem sjednocené Číny. On byl vlastně autorem mnoha
věcí, které se dnes ve společnosti a ve světě na řadě míst realizují. Jinými slovy, využívá se jeho
původních nápadů. Byl první, kdo rozdělil ve své době impérium, či území politický celek, na menší
oblasti, které můžeme označovat jako prefektury, a které se dále členily na okresy. Zavedl zde
přímou podřízenost, jak je tak vidět z grafického znázornění odpovědnosti. Tento císař se také
vyznačoval neuvěřitelnou krutostí. Dobové záznamy, jak se v citacích zachovaly, používají
vysvětlení, že každá neposlušnost a každý odpor byly trestány mučením a smrtí.

         Období jeho panování je velmi zajímavé tím, že tehdy došlo ke sjednocení pěti území,
někdejších pěti samostatných císařství. Od té doby Čína zůstávala přibližně stejně rozsáhlá.
V učebnicích strategie se vysvětluje, jakým způsobem tyto kroky podnikal: Vybral si nejslabší stát,
naznačil, že ho napadne, nato získal jeho spojenectví, takže získal jeho území. Rozeštval dva
zbývající státy, tedy ty dva nejsilnější, a ve fázi, kdy bojovali proti sobě, dobyl stát další.
Sjednotil a rozšířil svoje území, posílil armádu, a postupně dobyl celé území okolních států.

         Je mu také přičítáno, že zavedl gramatiku a systém písma, který se od té doby nezměnil.
Jako příklad z doby našeho nedávného výzkumného působení v Číně uvádím jednu epizodu, kdy se
pracovně setkali Číňané ze severní oblasti a Číňané od Vietnamu. Když si nerozuměli, svá sdělení
vyjádřili písmem. Obvykle se usmáli a tento způsob komunikace jim připadal normální.

         Další skutečností je, že tento císař, jako patrně první, zavedl jakýsi velmi tvrdý trestní
zákoník, který se týkal popisu provinění, za která může dojít k popravě.  A bylo také zajímavé, že
zavedl systém délek, vah a měr, který přežívá v podstatě na tom velkém území dodnes. Je
kodifikovaný v jednotkách obsahů i délek. To opět znamená zase něco, co nemělo v další části světa
srovnání.

       Je mu přičítáno také zahájení výstavby Velké čínské zdi. Tato původní čínská zeď se však
nevyskytovala v té podobě, jak ji známe dnes z prospektů nebo z návštěv. Ty první obranné zdi byly
budovány jednoduše na principu dvojitého bednění naplněného udusanou hlínou.

       Nález Terakotové armády byl překvapením, i když se dlouho tušilo, že by v těch místech mohlo
něco být něco vybudováno. Avšak možný nález Terakotové armády historici nepředpokládali.

       Je jen několik málo zdrojů, z nichž bylo možno analyzovat informace o tomto císaři: Je to
jistý deník císaře, který žil asi nějakých 80 až 120 let poté. A dále je to záznam jednoho
z generálů, který žil asi o 40 nebo 60 roků později. Všechny ty odkazy se shodují. A potom, jako
poslední zdroj, který je často citovaným, jsou zápisy Marca Pola. Z čínského pohledu, město Xi An
bylo místem počátku Hedvábné stezky. Po návratu do Itálie Marco Polo píše, že se v Xi Anu nachází
větší pyramida, než v Egyptě, a že uvnitř této pyramidy je imitace nebes, kde jsou hvězdy
nahrazovány lampami z velrybího oleje a že moře je zde imitováno rtutí.

       Jenom pro zajímavost je možno uvést, že před nedávnem proběhla v médiích zpráva Čínské
akademie věd o jejím rozhodnutí neotvírat tuto hrobku – pyramidu, která je vzdálena asi 2 kilometry
od naleziště Terakotové armády. Zdůvodněním bylo, že je tam velký obsah rtuti.

         V průběhu našeho výzkumu v Xi Anu pracovali na výzkumu němečtí odborníci, kteří prováděli
analýzy chemických prvků v blízkosti pyramidy. Výsledky, v nichž se zmiňovali o větším obsahu
rtuti, prezentovali na společném semináři. Zde je pak také nepřímo patrná skutečnost, že v Číně je
určitý ostych k historii, a to, co by u nás bylo prozkoumáno archeology několikrát z několika
stran, v Číně většinou zůstává nedotčeno. Včetně hrobů z různých dynastií daleko od Beijingu.

         Terakotová armáda se našla náhodou. Když v těchto místech zemědělci při vykopávání studny
objevili část trupu sochy. Museli svůj objev nahlásit, poté navštívili místo nálezu zástupci
archeologů z města Xi An, které bylo jistou dobu hlavním městem Čínské říše.

        Místo nálezu bylo uzavřeno, utajeně se pokračovalo ověřovacími sondami, provedlo
rozsáhlejší odkrytí zeminy a došlo k objevu zástupu soch terakotových vojáků. I když trvalo ještě
nějakou dobu, než byla vytvořena celková koncepce dalšího výzkumu, vzniklo nové pracoviště Čínské
akademie věd přímo na území nálezu. V současné době jsou přístupné čtyři tzv. „pity“, příkopy, ve
kterých se nacházejí sochy vojáků. Odkryto je však asi jenom necelých 900 soch vojáků. Terakotové
sochy v nalezišti byly patrně kolorovány nebo pigmentovány hned po jejich vypálení. Naleziště se
však vyznačuje velkou vlhkostí vzduchu, a navíc tam ve dnech turistické sezóny prochází okolo 100
tis. turistů denně. Návštěvníci procházející po ochozech nad nalezištěm zejména v letním období
zvyšují relativní vlhkost svým dýcháním. Následkem toho docházelo ke změnám v zabarvení soch tím,
že barvy na sochách objemově dilatovaly a opadávaly. Přitom nebyla dosud vypracována studie, která
by určovala chemické složení barviv. Protože naleziště patří do správy UNESCO, bylo na úrovni této
organizace rozhodnuto, že v dalším okrývání se nebude pokračovat, dokud nebude vyvinuta metoda
zabraňující změnám barev a jejich opadávání. Teprve po vyvinutí příslušné technologie se uvažuje o
dalším pokračování v odkrývání soch.

        Byla také pozvána skupina německých odborníků, která vyvinula zvláštní přenosný pozemní
radar, pomocí kterého se zkoumal terén metr po metru. Pomocí odraženého signálu, který přístroj
vysílá, byla vytvořena trojdimenzionální digitální mapa celého naleziště, takže už se ví, kolik
těch soch je ještě neodhalených, kolik je rozbitých, kolik je jakého druhu vojáků a jak byli před
destrukcí vojáci uspořádáni.

        Obhajoby našich výzkumů byly prováděny před zástupci pracovníků z Akademie archeologických
věd v Xi Anu. Toto pracoviště zaměstnává asi 400 zaměstnanců ve třech budovách vybavených pro další
výzkum. Takovou „červenou nití,“ která probíhala všemi obhajobami, bylo východisko, podle něhož se
jedná o období, které opět snese těžko srovnání s lidskými dějinami z jiných míst světa. Typické
pro toto čínské období byla silná akcentace účelovosti a odklon od módy. Například nositel
(vlastník) zdobené obuvi mohl být potrestán. Stručně řečeno, co bylo v tomto období k oblékání, to
bylo funkční. A to je pohled, kterým potom byly filtrovány všechny hypotézy o tom, jak se oděvy a
obuv mohly vytvářet, jak vyrábět.

      Jako doplňující příklad je možno zmínit, že v době, kdy jsme prováděli výzkumy, vycházely
každoročně dvě knihy o výzkumu Terakotové armády. Vyšla například literatura o účesech, v níž je
doloženo, že na těch asi 900 sochách bylo analyzováno a identifikováno 240 druhů účesů.

      Terakotové sochy vojáků jsou v podstatě dvojdílné nebo trojdílné. Nejčastější typ je korpus
se stojanem. Hlava se naposled vsazovala do tohoto korpusu.

Hlavy jednotlivých vojáků jsou neuvěřitelně realistické. Když se pohybujete mezi těmi hliněnými
sochami, uvidíte úsměv, údiv, strach, moudrost, jakousi vyrovnanost apod. Když jsme procházeli
s čínskou doktorandkou kolem těchto soch, komentovala je slovy: „Toto je Tibeťan, toto je z naší
oblasti, toto voják původem z Vnitřního Mongolska.“  Oni prostě podle vzhledu tváře jsou schopni
okamžitě určovat oblast původu.

        Všechny sochy byly opatřeny značkou určitého sochaře, to znamená jak část hlavy, tak také
část těla. Je to vydáváno v učebnicích jako první systém řízení jakosti. Mohlo se tak s odstupem
zjistit, kdo jak pracoval a kdo tam provedl případně něco jinak.

       Některé sochy představují lukostřelce. Všichni terakotoví vojáci měli reálné zbraně.
Podstatná část nálezu, která je dnes odkrytá, byla krátce po smrti císaře vypálená. Tehdy došlo
k obrovské vzpouře, kterou se podařilo potlačit, takže Čína se nerozpadla, ale patrně v této
oblasti byly vykradeny zbraně, protože se zde u řady hliněných vojáků nenašly. Nacházejí se však
v té části, u které se později propadly stropy. Takže ten lukostřelec držel luk v uvedené poloze a
na zádech měl toulec se šípy.

       Na jednom z obrázků z výzkumu je možné si povšimnout sochy, která byla zlomená. Je vidět, že
většina těch soch je monolitní, jen některé byly duté. Pro Vaši představu, taková socha váží 250 až
290 kilogramů, takže samotná manipulace s těmi jednotlivými sochami musela být velmi složitá.

        Když jsme uskutečnili o našem výzkumu již některé přednášky, velice často se nás posluchači
ptali, jak jsme přišli na to, z jakých materiálů ta obuv byla vyrobena? To byla věc, která nám byla
sdělena vedením archeologického pracoviště a nakonec se i nám podařilo najít při studii obuvi
důkazy, že jediné materiály, ze kterých bylo možné vyrábět obuv, byla plsť a těžká, patrně
třísločiněná useň z hovězin.

Jinak v té době byla velmi rozšířena v Číně technologie litého bronzu. Proto se například nalezly
na jednom z vozů panty, jaké se v Evropě objevily až někdy v 7. nebo v 8. století.

        Další takovou, spíše antropologickou, zajímavostí je tvrzení, že ty sochy jsou tam o něco
vyšší, než populace, podle které byly vytvářeny. Tento jev však lze vysvětlit tím, že do armády
byli vybírání zdatní muži, takže se tam z průměrné populace nedostali ti slabší.

       Před naší studií byla vypracována jen jedna krátká studie, kterou jsme se hned po tom našem
prvním studijním pobytu pokoušeli vyvrátit.

       V nalezišti se vyskytují 2 základní typy obuvi a každý ten typ obuvi má 2 podtypy. Je
zajímavé, že ta obuv „šla napříč hodnostmi.“ Našli jsme generála se stejnou obuví, jako byla u
některého pěšáka nebo u vozataje. Terakotové sochy lze rozdělit do čtyř skupin vojáků. Byli to
kopiníci (kteří měli kopí), lukostřelci, pěšáci a vozatajové.

       Armáda byla uspořádána podle zbraní do oddílů a všichni vojáci byli kompletně obuti. To
znamená, že Čína má možná i další prvenství v tom, že začala armádu pravidelně obouvat.

       Tajemství obuvi Terakotové armády se začalo postupně odhalovat s postupujícím výzkumem. Když
jsme provedli první analýzu, zjistili jsme, že ačkoliv nalezenou obuv lze rozdělit do 2 typů a 4
podtypů, tak na některých botách jsou samostatné řemínky, na některých určité třmínky, kterými
prochází řemínky a v jiných případech se vyskytují boty, které jsou bez toho dodatečného
bandážování. A člověku, který pracuje v oblasti obuvnické technologie, se na první pohled vybavuje
pochybnost o možném, či nutném vyzouvání obuvi při chůzi. Technicky formulováno, proč je obuv
terakotových vojáků tak hluboce vpředu prokrojená. Připomeneme-li si skutečnost, že v té době bylo
zdobení obuvi trestáno, musíme vyloučit vliv módy. Nicméně, tento způsob řešení svrškové části
obuvi musel mít nějaký důvod.

      Obuv ze spodu byla patrně opatřena plstěnou podešví a byly tam s největší pravděpodobností
bronzové nýty.

      Na obrázcích pořízených z výzkumu je možno vidět první typ obuvi, který se u vojáků
vyskytoval, který měl hranatý tvar, zvednutou špičku, svršek na výšku pokrýval nohu pod kotník. Jak
bylo zmíněno, prořezání svršku směrem ke špici přesahovalo oblast prstních kloubů. To je z dnešního
pohledu zásadní porušení pravidel pro konstrukci obuvi. Všechny současné softwarové podpory
používané při zhotovování výrobní dokumentace návrhu obuvi pracují s dlouholetým, praxí ověřeným,
pravidlem, který bod prokrojení svršku umísťuje ve vzdálenosti 62 % přímé funkční délky obuv ve
směru od paty. Tento poměr bývá v německy mluvících zemích nazýván zlatým řezem a je vymezován tzv.
„bodem valchy“, protože se některé dílce uzavřených střihů musely předtvarovávat do
trojdimenzionálního tvaru valchováním. Pokud se tento poměr nepodaří dodržet, tak by se obuv buď
vyzouvala, nebo by tlačila.

         Na obrázcích je možno dále vidět jeden z těch typů řemínků. V několika případech jsme
zjistili, že je zřetelný prostor mezi šířkou nohy a šířkou obuvi, což opět nepřispívá ke komfortní
chůzi.

        Další skupina obuvi je tvořena jiným typem obuvi, se svrškem patrně z usní, který se
sešíval hřbetovým švem vpředu a vzadu. Tady by se zase dala analyzovat technologie: V té době byl
materiál nejdražší, lidská práce byla levnější, takže se v té době snažili dělat boty z jednoho
kusu materiálu, čímž se mohlo ušetřit co největší množství ruční práce.

      Ve skupině dokumentované obuvi jsme se setkali i s případy, kdy byla obuv jen přetažena
(obmotána) tkaničkou. Tedy s obuví, která nebyla opatřena bočními třmínky pro připevnění tkaniček
ke svršku. Na dalším obrázku vidíte obuv opatřenou třmínky.

       Předmětem odborného sporu se stal jeden nález obuvi, kde na jedné straně nohy je šněrovací
tkanička reálně provedena, ale na opačné straně jsou jen jakési rýhy do hlíny, a tkanička tam
reálně vymodelovaná není. Po konzultaci s pracovníky akademie věd jsme byli informováni, že první
typy obuvi byly patrně bez jakýchkoliv tkaniček. U pozdějších modelů obuvi byly tkaničky volně
přetaženy. Poslední typy, které byly přístupné, už byly třmínky opatřovány pravidelně.

       Dále jsme zjistili, že poutka se vyskytují i u kotníčkových střihů obuvi, z čehož lze
usuzovat, že doplňkové opatřování obuvi třmínky se osvědčilo a poskytovalo lepší komfort obouvání i
u kotníčkových střihů obuvi. Dokonce se nám podařilo zdokumentovat i obuv opatřenou třmínky v patní
části.

       K dostupným obrázkům vojáků je možno poznamenat ještě jednu věc - brnění. Původní názor
vycházel z přesvědčení, že brnění je z bronzových destiček. Později došlo ke změně názoru, dnes
převládá názor, že prostí vojáci měli brnění z tlustých plátu vyčiněných hovězin.

       Hlavní závěr naší studie, založený na rozboru rozměrů obuvi a porovnání dat se současnými
pravidly a zvyklostmi, spočívá ve zjištění, že původní obuv na nohách vojáků se musela vyzouvat.

       Po této teoretické části byla formulována část praktická, pracovně nazývaná „Archeologický
experiment“. Pro přesvědčivé potvrzení hypotézy bylo rozhodnuto zhotovit funkční repliky obuvi a
podrobit je biomechanickým zkouškám, v laboratorních podmínkách.

        V původní studii o obuvi terakotové armády se objevovalo, že u vojáků se vyskytovaly rovněž
holínky. Poměrně snadno se podařilo vyvrátit tento názor a dokázat, že v případech, které byly
označeny jako holeňová obuv, byl ve skutečnosti některý z typů nízké. Nebo kotníčkové obuvi,
přičemž někteří vojáci měli navíc lýtka chráněny holenicemi, tedy výrobky, které pokrývaly holeně
nohou. Na holenicích se nepodařilo najít žádné stehy ani nějaký systém zapínání, z čehož usuzujeme,
že tento dílec byl prostě přetažen přes nohy předtím, než byl na nohy obut některý z dříve
popsaných typů obuvi. Mimochodem, informace o holenicích  se objevuje také v Kralické bibli, kde je
popsáno, že je měli na nohách židovští vojáci, jako kryt holeně. Pokud jste cestovali po antickém
světě, tak ty holenice se zachovaly, lze je spatřit v řeckých i italských muzeích, jsou ale na
rozdíl od čínských holenic z mosazi. Ve Vatikánském muzeu jsou také doklady o tom, že se
vyskytovaly i usňové kryty holení, nicméně antické holenice pokrývaly nohu zepředu a část lýtkového
svalu zezadu byla nekrytá.

       Stručné shrnutí – na nohách vojáků se vyskytují dva základní typy obuvi. Přibližně polovina
vojáků má obuv nízkého (polobotkového) střihu. Tento typ obuvi se navíc vyskytuje v provedení
s hranatým a zaobleným tvarem špičky. Druhá polovina vojáků má obuv kotníčkového střihu.

U obou typů obuvi se vyskytují tři úrovně bandážování. Tedy obuv bez jakýchkoliv řemínků, obuv
převázána prostým řemínkem (tkaničkou) v nártové části a obuv opatřena bočními třmínky, kterými
prochází řemínky.

Na základě provedené rozměrové analýzy jsme zhotovili repliky dvou párů obuvi nízkého střihu
z plsti v provedení se zvednutou hranatou špičkou a nezvednutou špičkou kulatého tvaru. Oba páry
jsme opatřili po straně třmínky.

V první části experimentu jsme porovnávali vyzouvání obuvi, která byla připevněna k noze řemínky
provlečenými třmínky s obuví bez tkaniček. Experiment probíhal na šlapacím chodníku. Videokamerou
byly snímány nohy probandů, kamera byla zaostřena na místa, při kterých dochází k maximálnímu ohybu
nohou. Pro velký zájem jsme počet dobrovolníků rozšířili. Přesto, že vyzouvání u obuvi bez tkaničky
bylo průkazné, porovnávali jsme s mírou vyzouvání i další doplňující rozměry nohou. I když šíře
nohou na vyzouvání nehrála žádnou významnou roli, dospěli jsme k jinému zjištění, že totiž
testovanou obuv s hluboce prokrojeným svrškem je možné bez problémů na jakkoliv širokou nohu.
Jinými slovy, obuv takto konstruované obuv nevyvolává diskomfortní problémy. Vyzouvání obuvi při
chůzi, které muselo být vedlejším nežádoucím jevem, bylo vyřešeno dodatečně přidanými třmínky a
tkaničkami.

Ve druhé části experimentu jsme se soustředili hlavně na studenty se širšíma nohama, které jsme
začali do experimentu vybírat. Tím jsme si uvědomili, že tento typ obuvi je univerzálně padnoucí a
komfortní z hlediska šířky. Mimo jiné, tento trend v současné době kopírují všichni výrobci
sportovní obuvi. Proti dříve proklamované potřebě vyrábět obuv ve více šířkách začal sportovní
průmysl nabízet obuv vyráběnou v jedné šířce, zato ve všech případech s posunutým prokrojením
svršku. Tato obuv padne na nohách Eskymáků, Finů, Norů, Řeků, Italů, Číňanů, Vietnamců a ostatních
národností, o kterých vědecká lieratura upozorňovala na rozdíly v šířkách nohou.

         Povšimli jsme si, že když jsme přeměřili ty délky od paty, kde mělo být 62 %, u těch typů
to všechno výrazně překračovalo.

      Závěr archeologického experimentu spočíval ve zjištění, že tak vysoké propojení svršku muselo
být provedeno vědomě, protože to kompenzuje vliv různých šířek nohou. Předpokládáme, že tehdejší
čínští ševci museli při výrobě tohoto typu obuvi používat kopyt. Výroba kopyt přitom není levná, i
když byla kopyta symetrická (tj. obuv se mohla nosit jak na levé, tak i na pravé noze). Používání
kopyt však přispívá ke zvýšení „prototypizace výroby“ a je výhodné v případech výroby většího počtu
obuvi.

      Doufáme, že se nám podaří pokračovat na dalších projektech s čínskými partnery. Chtěli bychom
především provést podobný experiment u druhého typu kotníčkové obuvi,

která je rovněž opatřena dodatečnými pásky. V tomto případě to ale bude

otázka „obvodu prozutí“ a obvodu paty.

                                                                                            Foto:
Ukázka výstupu výzkumu (replika obuvi)






























                7.    K využití lingvistické antropologie ve vzdělávání učitElů SOŠ


    The use of linguistic anthropology in the education of teachers at technical and vocational
                                              schools


                                           Karel OURODA



Abstrakt: Příspěvek se zabývá možnostmi využití některých aspektů kulturní a sociální antropologie
východní Asie pro vzdělávání učitelů středních odborných škol. Upozorňuje se zde na specifika
antropologie pedagogické a je podána informace o nově vzniklém předmětu na jedné z českých vysokých
škol, který by měl mít významný přínos v přibližování kulturní   a sociální antropologie východní
Asie studentům učitelství.


Klíčová slova: Sociální a pedagogická antropologie, jazyková problematika, čínská hudba, předmět
„Čínské reálie,“ odborný seminář.


AlphAbstract: This paper deals with the possibilities of using some aspects of cultural and social
anthropology of East Asia for training secondary vocational schools. The article draws attention to
the specifics of educational anthropology and is filed with information about the newly created
subject  at one of the Czech universities, which should have a significant contribution in
approaching cultural and social anthropology of East Asia student teachers.
Keywords: Social and educational anthropology, language issues, Chinese music, the subject of
"Chinese realities," seminar.




      Poslední listopadový den roku 2012 na FF UP Olomouc přinesl, mimo jiné, již 6. ročník velmi
zajímavé a nepochybně také velmi přínosné konference z oboru Kulturní a sociální antropologie
východní Asie, kde bylo mnohé řečeno zvláště k lingvisticky orientované antropologii.

     Pracuji již po nějakou dobu na úseku vzdělávání učitelů středních odborných škol a v nedávné
době jsem získal možnost přednášet pro tyto studující předmět Sociální a pedagogická antropologie.
Nadto jsem měl také to štěstí setkávat se přímo se sinologickou problematikou za své práce
hostujícího profesora na několika čínských univerzitách v nedávné době. Proto se domnívám, že na
zmiňovaném úseku vzdělávání odborných učitelů, i když se to na první pohled možná nezdá, lze
studentům prezentovat celou škálu zajímavých a užitečných antropologických poznatků. Nejrůznější
nové podněty z konference jsem tedy uvítal jako významné obohacení pro svůj předmět a pro své
studenty. Ostatně, jak už jsem konstatoval v jednom svém rozhovoru pro média,^[3]  v českém
prostředí chybí studentům pedagogického zaměření možnost kontaktů s autentickým prostředím, mezi
některými typy vysokých škol chybí smluvní kontakt, studenti se však přitom přesto zabývají
odbornými pracemi, které se týkají Číny nebo jiných asijských zemí či národností a nepochybně
potřebují konzultanty například z řad čínských odborníků zaměřených na čínskou edukaci,
komparativní pedagogiku a možnost účastnit se vhodných mobilit (získávání antropologických poznatků
nevyjímaje).

       Podle prof. Průchy,^[5]  pedagogická antropologie (volněji interpretováno), může mít tyto
okruhy problematiky:

a) interkulturní rozdíly v různých oblastech školní a rodinné edukace

b) jazyk a komunikace

c) interkulturní rozdíly v učení

d) problematika hodnot, postojů a předsudků

e) problematika edukace imigrantů

f) problematika tzv. „sexismu“, resp. odlišných vzdělávacích příležitostí mužů a žen.


       Když se zamyslíme například nad jazykovou problematikou, musíme, bohužel konstatovat, že
někteří studenti ne-sinologických oborů mají patrně jen mlhavé znalosti o fonetické a dalších
charakteristikách čínského jazyka i dalších asijských jazyků. Při čtení názvů v pinyinu těmito
studenty například tak můžeme pozorovat, že mnozí z nich nemají tušení o tom, že takovýto přepis
existuje a používají buď přitom angličtinu anebo prostě čtou, jak text vidí, což je zvláště komické
u písmen, jako „q“, „j“, některých dvojhlásek, trojhlásek a tak podobně. Bohužel s těmito chybami
se setkáváme i například u některých komerčně šířených multimédií ze sféry turistiky nebo hudebního
umění. Nejsou to však jediné neznalosti. Nedostatek informací různého zaměření je dále možno
spatřovat i v různých uměleckých směrech. Těžko se například obstarávají na našem trhu média
s čínskou hudbou (CD, DVD), ačkoliv v Číně je jich nepřeberné množství. Vnucuje se v této
souvislosti poznámka, že již vlastně prvním odborníkem českého původu na čínskou hudbu byl před
několika staletími Karel Slavíček, který o tom také psal vědecké pojednání. Proto dnešní sporadický
výskyt různých produktů čínského hudebního umění na českém trhu je poněkud udivující a jistě nemůže
přispívat v tomto rozsahu k rozvoji multikulturního cítění českého studenta. Dále také mnozí
studující učitelství nemají představu o rozsahu a přínosu ani Konfucia,^[1] či například o
principech a metodách mravní edukace, které byly již v jeho době známy. Totéž se týká mnoha dalších
okruhů tématiky, budeme-li zvažovat, jak je možno přispívat dobrými znalostmi o Číně k rozvíjení
interkulturních kompetencí mladých lidí, snad kromě klasické čínské literatury, která je
k dispozici pro všechny zájemce v četných překladech, anebo známých bojových umění.

      Samozřejmě některé příčiny těchto jevů bylo možno do nedávné doby omluvit i jazykovými
bariérami. V současné době je však již možno najít nové zajímavé překlady čínské pedagogické
literatury do angličtiny (viz např.  GUO, 2009, str.50-61).


      Z těchto a obdobných úvah vycházely naše další snahy, které vedly ke koncipování nového
předmětu, který by měl přinést zlepšení.  Seznámili jsme se nejprve s podrobnostmi okolo výuky
disciplíny „Čínské reálie“ u zkušeného vysokoškolského učitele Západočeské univerzity, pana dr.
Ing. Jiřího Hofmana,           i s dalšími možnostmi, o nichž jsme většinou nalezli informace na
webech českých vysokých škol. Spolu se skvělou mladou novinářkou s bohatými zkušenostmi
v sinologické problematice, Hanou Staňkovou, která pobývá v Číně již po několikátý rok, jsme
připravili základní rozsah nového předmětu, který jsme pracovně nazvali rovněž „Čínské reálie“ a
začali tuto myšlenku rozvíjet v rámci jednoho z inovačních evropských projektů, jejichž řešení
probíhá na MU, s cílem upřesnit okruh a rozsah celého spektra informací, které by byly užitečné pro
vysokoškolské studenty ne-sinologických oborů.

       Navrženou obsahovou náplň daného předmětu bychom mohli charakterizovat těmito hlavními
okruhy:


1.   Informační báze předmětu Čínské reálie

2.   Historie, společnost

3.   Filozofie a náboženství

4.   Čínský jazyk a jeho lingvistické zvláštnosti

5.   Kultura, umění, nový mediální průmysl

6.   Pedagogika a čínské školství se zvláštním zřetelem k odbornému vzdělávání

7.   Multietnické složení obyvatelstva a interkulturní výchova

8.   Geografie  a dopravní spojení

9.   Čína v období otevřenosti, globalizace

     10. Ekonomika a finance,  obchod a služby v soudobé Číně

     11. Vědecko-technický rozvoj vstříc 21. století

     12. Příroda a ekologie

     13. Expertní činnost a diplomacie na poli spolupráce mezi ČR a Čínou,

           konzulární záležitosti

     14. Spolupráce mezi Čínou a zeměmi EU ve školství i v jiných oblastech,

           program Erasmus Mundus

     15. Doplňující téma.


       I když samotné zařazení do projektu se nesetkalo snad se žádnými závažnějšími komplikacemi a
kritické hlasy byly v naprosté menšině, rozhodování o obsahové náplni a uspořádání předmětu nebylo
jednoduché. Šlo o to, jak nejlépe učivo navázat na ostatní  předměty v určitém studijním oboru.
Naskýtala se úvaha, zda by nebylo vhodnější doplnit o výše uvedené okruhy ostatní vyučované
disciplíny, namísto vytvoření samostatného předmětu. Dále také nebyla nepodstatná otázka získávání
objektivních informací, jež by byly náplní studijních okruhů v novém předmětu. K tomu bylo nutno
zvažovat časovou náročnost vytváření vlastních multimediálních a zvukových doplňků, časové možnosti
zařazení předmětu, potřebnou hloubku studia jednotlivých okruhů, jednoduše řečeno - „vyhmátnout to
podstatné.“

     Naše pracovní hypotéza spočívala v tom, že evropské dimenzi již bylo učiněno zadost, a je
třeba se nyní porozhlédnout po smysluplném a účelném obohacování předmětů v daném oboru o některé
rysy „dimenze světové.“

     Tak vlastně vznikl určitý „informační balíček,“ který nakonec zůstal jako ucelený předmět
k dispozici v rámci studovaného oboru.

     Ani po zařazení nového předmětu do jarního semestru 2013 však naše práce nekončí. Rádi bychom
ještě dále prohlubovali a rozšiřovali spolupráci se specialisty v tomto směru. Proto jsme se
rozhodli uspořádat odborný seminář k problematice čínských reálií ^[4]  ve druhé polovině ledna
2013 (bližší podrobnosti na     http://www.ped.muni.cz/aktuality/odborny-seminar-cinske-realie).
Doufáme, že najdeme bohatou odezvu u co nejvíce kolegů, kteří v těchto směrech vědecky a
pedagogicky působí, a že budeme moci uvítat další vstřícnou spolupráci českých         i čínských
odborníků, což by vše mělo znamenat velký přínos především pro studenty.



Literatura


[1] GUO Qijia. A History of Chinese Educationla Thought. Beijing: Foreign Languages Press, 2009.
ISBN 978-7-119-05752-1.

[2] MURPHY,R.F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: Slon, 2008. ISBN978-80-86429-25-0.

[3] OURODA,K.   Rozhovor ke 4. světovému fóru komparativní pedagogiky. CRI [online]. 2011.
[cit.2011-10-27 ]. Dostupné

na  WWW: <http://czech.cri.cn/321/2011/10/27/1s125493.htm>.

[4] Odborný seminář k problematice čínských reálií ve vzdělávání učitelů SOŠ [online]. 2012.
[cit.2012-12-12 ]. Dostupné

na  WWW:  < http://www.ped.muni.cz/aktuality/odborny-seminar-cinske-realie/>

[5] PRůCHA,J. Přehled pedagogiky. Úvod do studia oboru. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-399-4.






Přílohy

LIST OF ANNEXES


Obsah předmětu Čínské reálie

Jak číst přepisy znaků do latinky

Některé podklady k doprovodným programům odborného semináře


































Obsah předmětu Čínské reálie

                           The course content of Chinese Reality (Facts)


Čína v období otevřenosti, globalizace

Čínský jazyk a jeho lingvistické zvláštnosti

Ekonomika a finance, obchod a služby v soudobé Číně

Expertní činnost a diplomacie na poli spolupráce mezi ČR a Čínou, konzulární záležitosti

Filozofie a náboženství

Geografie a dopravní spojení

Historie, společnost

Informační báze předmětu Čínské reálie

Kultura, umění, nový mediální průmysl

Multietnické složení obyvatelstva a interkulturní výchova

Pedagogika a čínské školství se zvláštním zřetelem k odbornému vzdělávání

Příroda a ekologie

Spolupráce mezi Čínou a zeměmi EU ve školství i v jiných oblastech, program Erasmus - Mundus

Vědecko-technický rozvoj vstříc 21. století







                                Jak číst přepisy znaků do latinky ?

               How to read the transcripts of Chinese characters into Latin characters ?


Vývoj čínského písma:


·           Nejstarším čínským písmem byly znaky na kostech (dyn. Shang).

·           Čínským písmem, které je již možné spolehlivě datovat, jsou znaky na bronzech  (2. a 1.
tisíciletí př.n.l.).

·           Dalším významným mezníkem byly znaky v Malé pečeti (snaha o sjednocení písma za císaře
Qing Shi Huangdi).

·           Dnešní tvary znaků v ČLR pocházejí z let 1952 a 1964, kdy byly provedeny reformy písma
(došlo ke zjednodušení znaků a zavedení latinky k vyjádření fonetické stránky znaků). Tato latinka
se však čte jinak, než např. angličtina, na což je třeba dávat pozor. Kromě toho existuje v mluvené
čínštině rozlišování na základě výslovnosti v jednom ze 4 (5) tónů.

Technika psaní znaků se zakládá na několika typech tahů:

Tah vodorovný, svislý, svislý dole zahnutý doleva, šikmý směrem doleva, šikmý směrem doprava, bod
nebo krátký tah.

Psaní znaků musí zachovávat určitá pravidla:

·           Tahy nahoře se píší před tahy dolejšími.

·           Tahy na levé straně mají přednost před tahy napravo.

·           Kříží-li vodorovný tah tah svislý, píše se nejprve vodorovný tah.

Velký význam mají znaky, nazývané radikály: Často jsou významovou složku znaku    a používají se
také pro řazení znaků ve slovnících. Je jich celkově 214.

Každému znaku v mluvené čínštině odpovídá jedna slabika, která se skládá z počáteční souhlásky
(iniciály) a z finály, koncovky která je tvořena jednou nebo více samohláskami a v některých
případech ještě koncovým [n], [ng] nebo [r]. Slabika dále může mít jeden ze čtyř tónů nebo
atónická. To se označuje pomocí čísel (vysoký tón – 1, stoupající tón – 2, hluboký tón s otázkovou
melodií – 3 a tón sestupný – 4). Někdy se pro označování tónů používají i symboly nad slabikami,
které přibližně naznačují průběh tónů. Označování výslovnosti se vyskytuje většinou však jen
v jazykových učebnicích a příručkách. V běžném čínském textu se nepoužívá.

Popis výslovnosti znaku je tedy možný vyjádřit prostřednictvím speciálně upravené latinky –
pinyinu, a proto se ve školách v Číně učí, vedle znaků, i tento systém, který mj. slouží
k vyjádření výslovnosti znaků (viz tabulka „Přehled čínské abecedy…“).



 Moderní čínský jazyk

·           V ČLR se používá úřední čínština (někdy označovaná jako mandarínština) a několik
dialektů.

·           Čínština se nadále píše znaky.

V přepisu čínštiny prostřednictvím pinyinu je potřeba zachovávat určité dělení slov, protože
čínština ve znacích mezery mezi slovy nemá. Je potřeba také zachovávat značení hranic slabik uvnitř
slov tam, kde by mohlo dojít k chybnému čtení. Vyskytují se také pravidla pro psaní velkých písmen.
Jména osob, měst, názvy států, firem apod., která byla do čínštiny převzata z jiného jazyka se
zpravidla doplňují vedle čínských znaků v původní podobě psané latinkou. To, samozřejmě, může
působit problémy při výslovnosti, protože v jiných jazycích se vyskytují jména a názvy již
v přizpůsobené výslovnosti, která z psaného textu není patrná (např. některá německá jména
používaná v češtině).


























Některé další podklady ke studiu

Some of the documents to study


Hudební pořady a přednášky o čínské hudbě:


OURODA, Karel - KORČÁKOVÁ, Alžběta - SVOBODA, Josef. Přednáška: Chvilky s čínskou hudbou:
Historické ohlédnutí. 2012. < http://www.proglas.cz/detail-poradu/2012-07-20-17-25.html>.
OURODA, Karel - MAGÁLOVÁ, Daniela - SVOBODA, Josef. Přednáška: Chvilky s čínskou hudbou:Typické
hudební nástroje. 2012. <http://www.proglas.cz/detail-poradu/2012-08-03-17-25.html >.
OURODA, Karel - SVOBODA, Josef. Přednáška: Chvilky s čínskou hudbou: Dětské písně. 2012.
<http://www.proglas.cz/detail-poradu/2012-07-06-17-25.html>.



Články:

OURODA, K. Zájem o čínské vzdělávání ve světě. Vyd. 1. Beijing : CRI, 2010.
<http://czech.cri.cn/381/2010/01/26/1s105389.htm>.
OURODA, K. Kořeny moderního čínského vzdělávání. Vyd. 1. Beijing : CRI, 2010.
<http://czech.cri.cn/441/2010/01/19/1s104970.htm>.
Ouroda,K. Mezinárodní edukační výstava v Beijingu (BIEE 2010) – 3. část.
<http://czech.cri.cn/321/2010/08/02/1s113536.htm>.



Fotografie:


OURODA, Karel - KAMENICKÝ, Petr - JANČÍK, Jaroslav.
Čína očima středoevropana. 2013. CZE, Galerie Černá linka, PdF MU. 23.1.2013 - 27.1.2013,
celostátní akce.

OURODA, Karel - HONKOVÁ, Eva.
Výstava čínské pedagogické a odborné literatury. 2013. EST, Studovna Ústřední knihovny PdF MU.
23.1.2013 - 25.1.2013, celostátní akce.

OURODA, Karel - HRBKOVÁ, Zdeňka.
Výstava o praxi studentů v Číně, doplněná ukázkami studentských odborných prací a videem. 2013.
CZE, Výstavní prostory fyzikálních pom. KCHOV PdF MU. 23.1.2013 - 27.1.2013, celostátní akce.



Filmy:


Dětský sbor Primavera v Brně. <http://www.youtube.com/watch?v=Vxu7bbZVozk&feature=youtu.be>.

OURODA, K. 7. Mezinarodni edukacni vystava v Beijingu.
<http://www.stream.cz/uservideo/804878-7-mezinarodni-edukacni-vystava-v-beijingu>.

OURODA,K. Muzeum Terakotové armády
<http://www.stream.cz/uservideo/799744-navsteva-prirodniho-muzea-terakotove-armady-nedaleko-mesta-x
i-an>

Oslava 100 narozenin profesora pedagogiky WANG Cheng-xu.
<http://www.stream.cz/uservideo/806178-100-lety-profesor-komparativni-pedagogiky>.




Výběrová literatura dostupná na webu:


China Education and Research Network. <http://www.edu.cn/english/>.

Čínská encyklopedie. China ABC.  <http://czech.cri.cn/chinaabc/index.htm>.

Konfuciův institut online  <http://czech.chinese.cn/chineseculture/node_29099.htm>.

MALINA,J., Ed. Panoráma biologické a sociokulturní antropologie. Čína

z antropologické perspektivy. Modulové učební texty pro studenty antropologie a „příbuzných“ oborů

<http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/js10/panorama/web/modules/21_antropo_malina.pdf>.

STAŇKOVÁ,H. Webblog: Cestování, kultura, byznys, komunikace, čínština, hudba, multimédia, čínská
encyklopedie. <http://czech.cri.cn/221/2010/01/27/Zt1s105491.htm>.