Krádež Krádež (Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (§ 205)) (1) Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, b) čin spáchá vloupáním, c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí, d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo e) čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 větší škodu. (4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebo c) způsobí-li takovým činem značnou škodu. (5) Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 škodu velkého rozsahu, nebo b) spáchá-li takový čin v úmyslu umožnit nebo usnadnit spáchání trestného činu vlastizrady (§ 309), teroristického útoku (§ 311) nebo teroru (§ 312). (6) Příprava je trestná. Dětské krádeže – souvislosti (Ondráček 2003)  vývojová nezralost, mentální postižení  snížená schopnost sebeovládání v souvislosti s touhou vlastnit něco, co patří někomu jinému; snížené uvědomění si morálního kontextu  sociální podmíněnost krádeže  snaha získat určité postavení, touha po sounáležitosti  tzv. frustrační krádež  kompenzace nedostatečné míry uspokojení některých potřeb – potvrzení vlastní důležitosti, přijetí druhými, být milován, vážen...  optikou individuální psychologie dle Adlera  „kradoucí individuum“ se cítí být ochuzeno, málo oceňováno; krádež jako prostředek k vyrovnání takového deficitu  kleptomanie  nutkavé impulzivní kradení bez kontextu nouze či plánu; neurotická porucha chování – psychiatrická diagnóza; zřídka kdy  plánovaná krádež  výchovně nejzávažnější; dobrá příprava = obtížné odhalení; dítě se učí krást promyšleně, snaha obohatit se na úkor druhých – často naučená norma z přirozeného prostředí První reakce (Čapek 2008)  otázka autority a důvěry  postižený žák jde za učitelem  neočekává kázání o hlídání si věcí, nenošení drahých věcí do školy... na to přijde čas  vyšetřování – ihned, je-li to možné Druhá a další reakce... (Čapek 2008)  zajištění místa činu  nikdo neodchází, nepřichází  opravdu se to ztratilo?  často jde o ztracenou či založenou věc  spolupráce je na prvním místě  navození atmosféry a žádost o spolupráci všech přítomných  motivace  prohledání prostoru  kde by to mohlo být zapadlé, schované  poslední šance pro pachatele věci „najít“ („nálezce“ však neosočujme)  již je všem jasné, že to učitel nezahraje „do outu“  neobviňovat „známé firmy“  vyšetřování a alibi  vytvoření časového obrazu – kdo, kde, co, kdy... ... další reakce a postup (Čapek 2008)  v některých případech je možná metoda „hoří má panenko“  anonymní a skryté odevzdání předmětu  kontrola tašek  nesmí to být učitel, kdo prohledává (Co kdybyste poškozenému ukázali tašky?)  upozornit, že nás mimořádně nezajímají jiné „zajímavé věci“ (cigarety...)  všímavosta pozorování  pachatel na sebe často upozorní sám  pak ho pod nějakou záminkou odvést a nabídnout přijatelné řešení  poučení a varování  až po všech předchozích krocích  ale ještě je možné:  osobní prohlídka (genderově segregovaná třída, spolupráce, důvěra, autorita)  policie ... někdy to nemusí vyjít  někdo nevydrží tlak při vyšetřování a začne se podezřele projevovat (plakat...) – to neznamená, že je viník  někdo se pod tlakem přizná, jen aby to už skončilo Co s tím? (Ondráček 2003)  je-li pachatel zřejmý, lépe projednat a řešit pouze s žáky krádeží přímo dotčenými, namísto vyjasňování před celou třídou  zorientovat se v situaci a příčinách krádeže  Jaké důvody žáka ke krádeži vedly (tohoto předmětu, který patří tomuto člověku)?  Ukradl žák něco poprvé nebo patří kradení k repertoáru jeho chování?  Co posiluje jeho odhodlání něco ukrást?  Hledá žák dobrodružství a napínavé zážitky?  Použil žák ukradené věci k získání přátelství a uznání (tím, že ji někomu daroval)?  Jaká je reakce postiženého a ostatních (učitel, spolužáci, rodiče) na krádež?  Posilují tyto reakce finalitu krádeže (pozornost, moc, odplata) a tím i odhodlání k dalšímu kradení?  motiv, cíle, chování – východisko k dalšímu kroku:  společně s žákem i ostatními dětmi hledat jiný způsob řešení problému, který stojí za krádeží Co s tím dál? (Ondráček 2003)  rozhovor by neměl probíhat za přílišného rozruchu (až opadne rozčilení)  ruch = pozornost (nebezpečí potvrzení cíle, kterým může být právě pozornost)  užitečné pracovat s logickými důsledky typu „vrať to, nebo to nahraď“  morální kázání bývá neúčinné, žák velmi dobře ví, že překročil hranici  při úvaze o motivech, závažnosti, důsledcích krádeže a o postihu či náhradě škody zvážit  sociální nezralost kradoucího žáka  situační příležitostí (vlastníci nechávají své věci ležet bez dozoru, viditelně) – pro vymizení drobných krádeží často stačí omezit výskyt takovýchto lákadel  pomoc kolegů – externistů  po objasnění, vymezení postihu, „odpykání“ důsledků – by měla být celá záležitost považována za vyřízenou  žák by měl dostat nabídku vybudovat znovu ve třídě vztahy (nenarušovat je připomínáním „činů minulých“)  dlouhodobě pracovat na sebehodnotě žáka, abychom snížili tendenci kompenzovat dané i domnělé nedostatky na úkor druhých Krádeže u malých dětí (Mertin 2011)  dítě se od útlého věku musí učit, že ne vše, co chce, může mít  nejsou peníze, je to někoho jiného, nemůžeme nebo nechceme to koupit  učí se chránit si věci své nebo svých blízkých  budování pocitu „toto je moje“ nebo „toto je naše“ neznamená „nesmím půjčit“ nebo „nesmím dát“  různá pojetí „krádeže“  vzalo si bez dovolení  sladkosti x peníze doma  peníze – ze stolu, z kabelky, ze zavřeného/zamčeného stolu  nepoužívejme kritéria dospělých na děti a připisovat jim stejný význam  dítě se všemu teprve učí  pokud nevíme přesně oč jde, kdo čin spáchal nebo když neznáme příčinu, okolnosti, průběh, vždy volme vysvětlení ve prospěch dítěte nebo jeho příznivější verzi Krádeže u malých dětí (Mertin 2011) 1. zjistěme, co dítě s věcmi udělalo – tím činu snáze porozumíme 2. řešení, jak situaci napravit, jak dítě škodu napraví • je důležité, aby dítě zažilo, že když už škoda vznikne, je třeba nést následky a pokusit se škodu napravit • dohoda s dítěte, co vykoná či kterých prožitků se na přechodnou dobu vzdá • na úhradu škody použít i část kapesného; vytvářet příležitosti ke splacení dluhu • doba úhrady kratší než delší (raději týdny než měsíce) • trest není tak důležitý, jako náprava • vštípení názoru, že dítě se samo svobodně rozhoduje i k nepravosti 3. promyslet, jak zabráníme dalším krádežím • někdy pomůže zavedení kapesného nebo jeho mírné zvýšení • dáváme více pozor na peněženky... • věnujme dítěti více času, trávíme společné chvíle • vysvětlit způsoby braní si věcí/peněz doma a mimo domov • pomáháme najít kamarády Literatura Čapek, R. 2008. Odměny a tresty ve školní praxi. Praha: Grada Mertin, V. 2011. Výchovné maličkosti. Průvodce výchovou dítěte do 12 let. Praha: Portál Ondráček, P. 2003. Františku, přestaň konečně zlobit, nebo... Praha: ISV nakladatelství