Podklady k okruhu č. 6 Logopedická péče o jedince se sluchovým postižením: Předstupněm vyvozování artikulace jsou tzv. průpravná cvičení -dechová cvičení -artikulační cvičení (gymnastika mluvidel) - ovládání aktivních artikulačních orgánů * rty (postavení rtů při tvoření hlásek) * čelisti (čelistní úhel) * měkké patro (patrohltanový závěr) * jazyk (špička, hřbet, okraj, kořen) * svalstvo tváří Tvoření artikulace samohlásek u SP (Základ artikulace i odezírání) * zrakové napodobování tvaru rtů a velikosti čelistního úhlu * aktivní polohování mluvidel napodobováním mluvního vzoru a polohování mluvidel pomocí logopedických pomůcek – sondy, špátle * napodobování zvuku (tónu) na podkladě taktilně-vibračního pociťování činnosti hlasivek * využití fonátoru, indikátoru hlásek * automatizace do slovních stereotypů Tvoření artikulace souhlásek u SP * optický obraz hlásky * taktilně vibrační prožitek hlásky odhmatáním mluvidel (případně taktilní vjem pomocí přístroje) * asociace hlásky s grafémem a vizuálně motorickým znakem pro hlásku * identifikace hlásky do struktury slova (pomocí ZJ) * P, B, M * F, V pomůcky kontrolující výdechový proud * artikulační postavení (spodní ret přitlačen k zubům) * znělost – neznělost * T - artikulační postavení bez znělosti (naučit se kvůli neznělému T na konci slov) * cvičení závěru (exploze), při nedokonalém upevnění uniká výdechový proud po stranách jazyka - spojení se vokálem A * pozor na nazalitu - měkké patro nevytváří dokonalý závěr * pozor na prodloužený výdech (th…) * D - přidat znělost k T - omezit nazalitu při artikulaci A * N - odhmatání artikulačního postavení (znělost + výdechový proud nosem) * vizuální kontrola (artikulační zrcadlo) * pozor na silnou explozi, která hlásku deformuje * S - důležitý stav dentice * artikulační postavení (hrot jazyka za dolní řezáky, výdechový proud pouze středovou úžinou, neznělost) * je možné vyvodit prodlouženou artikulací T * Z - vyvozujeme ze S přidáním znělosti * Š - vyvozujeme ze S zaokrouhlením a vyšpulením rtů, posunutím hrotu jazyka do dutiny ústní, neznělá hláska * Ž - přidáním znělosti k hlásce Š * L - postavení hrotu jazyka na horním patře, pohyb jazyka, boční výdechový proud, znělost (důležité pro artikulaci R) * pozor na nazalitu, vyplazování jazyka, opačný pohyb jazyka * J - vyvozování z hlásek z I+A * pozor na nazalitu, při silném přitlačení jazyka k tvrdému patru – K * obtížně spojitelné s ostatními vokály * K - nejčastěji ve spojení s A, z T zatlačením jazyka mírně dolů a vzad * pozor na dávivý reflex, poloha vleže * při nedostatečném závěru zní jako „kch“ * G - přidáním znělosti ke K Příčiny vadného tvoření hlásek(Janotová, Řeháková, 1990) · nesprávné postavení jazyka -ť, ď, ň zní jako t, d, n – jazyk netvoří závěr proti tvrdému patru, špička jazyka nemá správné postavení -špatná artikulace l (jazyk se opírá o dásňový výstupek spodní stranou ne špičkou -k (jazyk nedokáže vysunout k měkkému patru) -š zní jako ch · nesprávné užití výdechového proudu, nesprávná intenzita, nebo nesprávný směr -nadměrné úsilí u hlásky p – přídech – ph -přehnané artikulační úsilí u hlásky r – větší počet kmitů, hrčivé r -při špatné výslovnosti s uniká výdechový proud po jedné nebo obou stranách · nesprávné postavení rtů -nedostatečné zaokrouhlení rtů při hlásce u · nesprávné užití znělosti -obvyklé u párových hlásek, kde dochází k záměně znělosti – z/s, b/p · nesprávné užití nosovosti -typický problém výslovnosti SP – dítě nazalizuje hlásku e nebo i – posouvá kořen jazyka dozadu -hlásky j nebo l – část výdechového proudu uniká nosem -hlásky p, b zaměňuje za m a obráceně · tvoření hlásek jiným způsobem vzhledem k anomálii mluvidel (slyšící děti mají sluchovou kontrolu) -při nedovíravém chrupu vzniká mezizubní sykavost -při výměně dentice uniká výdechový proud mezerou mezi zuby · nesprávné tvoření závěru, úžiny nebo polozávěru -nedostatečné napětí rtů při hlásce p -č může znít jako š, pokud první fáze při vyslovení není dostatečně pevná Děti s kombinovanými vadami · SP a zraková vada – nemožnost opírat se při vyvozování hlásek o zrak – hmatové vnímání · SP a DMO – postižena motorika mluvidel, př. dysartrie – rozvíjení řeči se děje souběžně s rozvojem hybnosti · SP a LMD – tvoření hlásek je negativně ovlivněno motorickou neobratností Doporučení pro praxi · individuální přístup · respektování věkových zvláštností dítěte · vhodné formy motivace · práce v klidném prostředí a pohodě · hlásky cvičíme ve slovech · střídání forem práce · využití spontánního napodobování · využití zpětné vazby – proprioceptivně, sluchem, zrakem, reakce okolí Reedukace sluchu a sluchová výchova Reedukace sluchu …„souhrn speciálně pedagogických postupů, jimiž se zlepšuje a zdokonaluje výkonnost v oblasti postižené funkce“… (Janotová, 1996, s.5) · u SP dítěte je nutné rozvinout (někdy dokonce vyvinout) schopnosti auditivního vnímání a vybavit ho akustickými zkušenostmi Dělení způsobu reedukace · podle počtu osob (individuální, skupinová) · podle věku (včasná, předškolního věku, školního věku, dospělých) · podle stupně vady (neslyšící, zbytky sluchu, nedoslýchaví, ohluchlí) · reedukace u osob s CI · podle účasti receptorů – monosenzoriální (uni) (bisenzoriální) multisenzoriální (poly) · Monosenzoriální přístup – mluvení do ucha, kdy se dítě učí rozeznávat samohlásky, pak teprve využití sluchadel » vždy bez odezírání!!! Představitelé: Wedenberg (Švédsko), Schmidt-Giovannini (Švýcarsko) · Multisenzoriální přístup – komplexnost smyslového vnímání – součinnost analyzátoru sluchového a zrakového Představitelé: Sovák, Janotová, reflexivní metoda mateřské řeči Van Udena (Holandsko) Předpoklady pro úspěšnou reedukaci sluchu (Janotová, 1996, s. 6) · Kvalitní sluchadlo · Vzdálenost při komunikaci · Vyšetření sluchu (vhodné diagnostické metody) · Diagnóza dítěte (další přidružené postižení) · Motivace a spolupráce rodiny Obecné podmínky sluchové výchovy · opětovné působení zvukového podnětu · spojování s významem se musí dít v určitých časových vztazích, musí docházet k součinnosti první a druhé signální soustavy · základní podnět musí být dostatečně silný · mozek musí být v bdělém stavu, nesmí být zaujat jinou činností či oslaben únavou · způsob reedukace musí respektovat psychické a fyzické možnosti jedince Co je cílem sluchové výchovy? * prevence ohluchnutí, oněmění a vznik posunkové řeči u dítěte (podle van Udena) * dosažení srozumitelného hlasového projevu * recipování i produkování mluvené řeči prostřednictvím psaného textu * chápání mluvené řeči prostřednictvím vizuální percepce * vnímání a korigování mluvené řeči pomocí zachovalých zbytků sluchu (Pulda, 1999, s. 19) Fáze sluchové výchovy – detekce, diskriminace, identifikace, porozumění Stupně obtížnosti her a cvičení dle způsobu jejich provádění 1. dítě vidí předmět či obrázek, o němž se mluví – optimální podmínky pro poslech i odezírání 2. dítě nevidí předmět či obrázek, o němž se mluví – dovídá se o něm pouze na základě odezírání a poslechu 3. dítě se již spoléhá pouze na sluch (dle úrovně sluchového vnímání dítěte) 4. dítě je v prostředí, kde jsou záměrně zhoršené akustické podmínky 5. dítě poslouchá řeč z magnetofonu, reproduktoru PC či z rozhlasu (poslech reprodukované řeči) Metody práce se SP * audioorální systém – reprezentovaný mluveným jazykem majoritní slyšící společností * vizuálněmotorický systém – zastoupený především znakovým jazykem, znakovaným jazykem a prstovými abecedami Doporučená literatura: Horáková, R. Sluchové postižení – úvod do surdopedie. Praha: Portál, 2012 Horňáková, K., Kapalková S., Mikulajová M. Jak mluvit s dětmi od narození do tří let. Praha: Portál, 2009 Krahulcová, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002