PŘÍRODNÍ PARK SEČOVELJSKE SOLINE

Na slovinském pobřeží při hranici s Chorvatskem se nachází zajímavá kulturní krajina Sečoveljské
saliny. Spolu s mnohem menšími Strunjanskými salinami jsou Sečoveljské saliny označovány někdy jako
Piranské saliny. Sečoveljské saliny jsou solná pole, přičemž sůl se zde produkuje tradičními
způsoby a postupy (Matyášek J. (ed.) a kol., 2004).

Tato krajina má zvláštní ekologické podmínky podmiňující výskyt rostlin a živočichů. Z rostlin se
zde vyskytují halofyty, což jsou druhy přizpůsobené vysoké koncentraci solí v prostředí. Na tomto
území se vyskytuje také bohatá ptačí fauna, která čítá až 270 ptačích druhů. Právě rozmanitá a
bohatá avifauna byla jedním z důvodů pro vyhlášení této oblasti za krajinný park Sečoveljske saliny
a jeho zařazení mezi zvlášť významné evropské mokřady, tzv. Ramsarské. Rozloha krajinného parku
činí 8,5 ha. Cílem tohoto parku je chránit přírodu a chránit výjimečné přírodní a kulturní hodnoty.
Významná je především ochrana vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů (Matyášek J. (ed.) a
kol., 2004).

Saliny jsou jediným slovinským územím, kde hnízdí pisila čáponohá (Himantopus himantopus), rybák
malý (Sterna albifrons) a racek bělohlavý (Larus cachinnans). Dále zde hnízdí cistovník
rákosníkovitý (Cisticola juncidis), cetie jižní (Cettia cettii), linduška luční (Anthus campestris)
a konipas luční (Motacilla flava). Některým druhům ptáků slouží tato oblast k přezimování nebo jako
zastávka při migraci. K těmto druhům se řadí například potáplice severní (Gavia arctica), kormorán
malý (Phalacrocorax pygmaeus), volavka stříbřitá (Egretta garzetta), morčák prostřední (Mergus
serrator), bekasina otavní (Gallinago gallinago) nebo vodouš rudonohý (Tringa totanus). Typickými
halofily jsou v místních podmínkách brakických vod žábronoška solná (Artemia salina) a halančík
pruhovaný (Aphanius fasciatus). Z ryb se zde vyskytuje úhoř říční (Anguilla anguilla), cípalové
(Mugil spp.) a gavúni (Atherina spp.). V řece Dragonje se ze sladkovodních ryb nachází např. ouklej
obecná (Alburnus alburnus arborella), jelec tloušť (Leuciscus cephalus cabeda), koljuška tříostná
(Gasterosteus aculeatus), lipan podhorní (Thymallus thymallus), mřenka mramorovaná (Noemacheilus
barbatulus) a okoun říční (Perca fluviatilis). Co se týče výskytu drobných savců, je zde podobné
složení jako v našich podmínkách. Vyskytuje se zde bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon), myš
domácí (Mus musculus), myšice křovinná (Apodemus sylvaticus), myšice temnopásá (Apodemus agrarius),
plch velký (Glis glis), krtek obecný (Talpa europaea) a ježek západní (Erinaceus europaeus)
(Matyášek J. (ed.) a kol., 2004).

Z rostlin je zde velké množství halofytů, které se nachází především podél řek a na okrajích
solných polí. V oblasti Lera se vyskytuje zejména slanorožec rozprostřený (Salicornia prostrata).
Botanicky zajímavější oblastí je Fontanigge, kde se nachází pravé halofytní louky. Najdeme zde
šruchu zelnou (Portulaca oleracea) a také levanduli lékařskou (Lavandula angustifolia). Okraje
salin jsou porostlé pelyňkem pravým (Artemisia Absinthium L.) (Krajinski park Sečoveljske soline
[online], 2011).

Mělčiny při ústí řek jsou charakteristické střídáním vysoké hladiny vody během přílivu a suchem
během odlivu. Nachází se zde bahnitá dna, která jsou významná přítomností extrémně rezistentních
organismů. V bahně se nachází mnoho bezobratlých živočichů a celá oblast je prorostlá halofyty
(Krajinski park Sečoveljske soline [online], 2011).

V severovýchodní části Jadranu leží Terstský záliv, v němž se nachází čtyři menší zálivy. Jedním z
nejzajímavějších je Piranský záliv, který je jádrem sporů mezi Slovinci a Chorvaty, protože omývá
břehy obou zemí. Tyto země se společně nedokážou shodnout na tom, jak velká část zálivu náleží dané
zemi. Rozloha Piranského zálivu činí zhruba 19 km^2. Právě zde se nachází Sečoveljske saliny, což
jsou nejseverněji položené saliny Jaderského moře s tradiční technikou těžby soli
(HedvabnaStezka.cz: cestovatelský portál [online], 2014).

Solná pole se nachází necelých 7 kilometrů z Piranu směrem k chorvatským hranicím. Slovinci se
těžbou soli ze Středozemního moře začali zabývat už ve 13. století a ještě dodnes na těchto
největších salinách v zemi leží zářivě bílé hromady. Technologické postupy za stovky let příliš
nepodlehly velkým změnám. Není proto divu, že se sem stavují turisté, aby pozorovali zdlouhavý a
zajímavý proces získávání této suroviny z mořské vody. Obrovské rovné plochy jsou rozděleny na
množství ohraničených polí, jimiž postupně prochází neustále se vypařující a filtrovaná voda. V
poslední fázi stačí v mělkých nádržích sesbírat sůl (HedvabnaStezka.cz: cestovatelský portál
[online], 2014).

Rozsáhlá solná pole slouží k získávání soli odpařováním mořské vody a nachází se při ústí řek
Dragonji a Drnice do Jaderského moře. Sečoveljské saliny byly největší z řady obdobných solných
polí na pobřeží Slovinska a jsou jediné, které jsou dosud částečně funkční (Slovinsko [online],
2006).

Kulturní a technické tradice původních výrobních postupů solné produkce jsou umístěny v solinářském
skanzenu, resp. v přírodním muzeu solinářství. Toto přírodní muzeum obsahuje muzejní sbírku, v níž
se nachází pracovní nástroje, obrázky, písemnosti a předměty bydlení v solinářském domě (Matyášek
J. (ed.) a kol., 2004).

Solné pole se skládá ze soustavy odpařovacích nádrží, oddělených hrázkami, a důmyslného systému
kanálů, které tyto nádrže napájejí mořskou vodou. Na severní straně ohraničuje solné pole kanál sv.
Jerneje, na jižní straně vlastní tok Dragonji, která tvoří zároveň státní hranici s Chorvatskem.
Solné pole se rozděluje na dvě odlišné části – severní Leru a jižní Fontanigge - kanál Dragonji.
Lera je dodnes částečně v provozu a získávání soli zde probíhá postaru - ručním způsobem. Plocha je
protkána úzkými kolejničkami, po kterých se sváží sůl v malých vozících. Fontanigge je již od konce
60. let 20. století opuštěné, s řadou rozpadajících se kamenných stavení bývalých dělníků. V její
části byl vybudován skanzen těžby soli (dva opravené domky, zrekonstruované větrné čerpadlo…),
zbytek je ponechán přírodě (Slovinsko [online], 2006).

Obě části jsou veřejně přístupné, avšak samostatně, takže nelze mezi nimi přecházet. Lera je
přístupná ze vsi Seča. V rámci prohlídkové trasy lze projít hlavní asfaltovou silničkou napříč
solným polem až ke kanálu Lery a pak malým okruhem po hrázkách mezi nádržemi. Do Fontanigge se
salinářským muzeem je přístup od hraničního přechod (Slovinsko [online], 2006).

Celé území salin je nesmírně hodnotné nejen jako kulturně historická lokalita, ale i z
přírodovědného hlediska - jednak jako významné stanoviště vodních ptáků, jednak jako lokalita
výskytu vzácných slanomilných rostlin. Mimo jiné se zde vyskytuje i nejmenší savec světa, a to
bělozubka nejmenší. Z těchto důvodů byly roku 1989 vyhlášeny Sečoveljske soline jako krajinný park
a v roce 1993 byly zařazeny mezi mezinárodně významné Ramsarské mokřady. Některé nejcennější úseky
tohoto území jsou prohlášeny přírodními rezervacemi (Slovinsko [online], 2006).

Zachování solné produkce je významným kulturním dědictvím a vzpomínkou na kdysi velmi bohatou
kulturní krajinu (Krajinski park Sečoveljske soline [online], 2011).


Literatura:

MATYÁŠEK J., 2004: Středozemská oblast. In: Matyášek J. (ed.) a kol.: Slovinsko: cesty do přírody.
Brno: Masarykova univerzita, 109-113, ISBN 80-210-3392-4.


Zdroje:

Krajinski park Sečoveljske soline [online]. 2011 [cit. 2015-06-11]. Dostupné z:
http://www.kpss.si/si/intro

Piranský záliv se solnou historií a středozemní romantikou. HedvabnaStezka.cz: cestovatelský portál
[online]. 2014 [cit. 2015-06-11]. Dostupné z:
http://www.hedvabnastezka.cz/zeme/evropa/slovinsko/16535-piransky-zaliv-se-solnou-historii-a-stredo
zemni-romantikou/

Sečoveljské soline. Slovinsko [online]. 2006 [cit. 2015-06-11]. Dostupné z:
http://www.mistopis.eu/evropa/slovinsko/Istrie/Saliny.htm