Slovesa (verba)

vyjadřují dynamický příznak substancí (děje a stavy)

slovní druh: ohebný (časují se), plnovýznamový, ve větě funkci přísudku


Dělení sloves:

1. podle toho, co vyjadřují

a) činnostní (kreslit)

b) stavová (spát)


2. podle významu

a) plnovýznamová (mají samostatný věcný význam, většina českých sloves)

b) významově pomocná (způsobová /např. chtít, muset/ a fázová slovesa /začít, začínat, přestat,
přestávat/)

c) významově prázdná (pomocná /součást složených slovesných tvarů/ – být, bývat)


3. podle morfologického hlediska

a) slovesa s formou jednoduchou (tvary jednoduché – syntetické)

b) slovesa s formou složenou (tvary složené – analytické)


Tvary sloves:

a) určité (vyjadřují kategorie osoby, času a způsobu)

b) neurčité (nevyjadřují kategorie osoby, času a způsobu:

infinitiv (volat, říct, péci),

příčestí minulé (volal, -la, -lo, …),

příčestí trpné (volán, -a, -o, …, rozbit, -a, -o, …),

přechodník přítomný (volaje, volajíc, volajíce),

přechodník minulý (přivolav, přivolavši, přivolavše).


Tvoření tvarů:

1. z kmene přítomného: píš-e (podle kmene přítomného dělíme slovesa do 5 tříd)

2. z kmene minulého: psa-l (podle kmene minulého dělíme slovesa do 6 tříd, viz Příruční mluvnice
češtiny)

3. z kmene infinitivního: psá-t


Slovesa nepravidelná – mají zvláštní, nepravidelné tvary a ke třídám a vzorům se neřadí, tj. být,
chtít, jíst, vědět.