žinterpersonální teorie, kulturní psychoanalýza – vychází z psychoanalýzy, ale zdůrazňuje sociální prvky v růstu a zrání jedince (čímž navazuje na Adlera) žrozvíjení specifik ženské psychologie, prosazování rovnosti žen ve společnosti žodmítá Freudovu myšlenku vrozené fyziologické méněcennosti (závist penisu), podřízené postoje žen jsou výsledkem dlouhodobě působících sociálních a kulturních vlivů žÚzkost dítěte nevzniká sama sebou, je vyvolána dospělými – někdy nevhodným chováním (panovačnost, hyperprotektivita, popudlivost, náročnost, shovívavost, pokrytectví…), někdy nepochopením dítěte proudu rozporuplných sdělení ze světa dospělých žDítě se cítí osamocené, bezmocné, dostává se do úzkosti a snaží se ji překonat žK překonání základní úzkosti a získání pocitu bezpečí využívá dítě interpersonálních vztahů žPohyb směrem k lidem – snaží se získat dobrou vůli od ostatních, záviset na nich. Výběr nejsilnější osoby žPohyb proti lidem – vyjadřuje nedůvěru vůči společnosti, jediným prostředkem k překonání úzkosti je agresivní chování, dítě chce mít navrch a porazit ostatní žPohyb směrem od lidí – nechce k nim ani náležet, ani s nimi bojovat, stahuje se ze sociálních vztahů, protože se mu zdá, že mu ostatní nerozumějí a nemají o něj zájem. Způsob stažení společensky přijatelný či nepřijatelný žOhrožené dítě se strnule drží jednoho z těchto tří přístupů k ostatním (nezvladatelná agresivita x slepá oddanost a konformita x vyhýbání se všem vztahům s lidmi) žDuševní zdraví spočívá v přirozeném spojení těchto tří způsobů interpersonálních vztahů v závislosti na různých životních situacích žPokračování strnulých maladaptivních postojů z dětství žJsou nutkavé a obvykle nevědomé – jedinec je nucen k určitému chování, nechápe plně jeho význam nebo si jej nesprávně interpretuje. žPřekonání – psychoterapie, ale také velký význam svépomoc, každý člověk disponuje úzdravnými silami žNeurotická potřeba náklonnosti a schválení žNeurotická potřeba partnera, který převezme péči o život dané osoby žPotřeba vymezit svůj život úzce vytyčenými hranicemi žNeurotická potřeba moci žPotřeba využívat druhých žPotřeba prestiže žPotřeba obdivu žPotřeba výkonu žPotřeba soběstačnosti a nezávislosti žPotřeba dokonalosti a nenapadnutelnosti žSnižuje úlohu klinického způsobu pozorování žPreferuje a rozvíjí zhodnocení osobnosti na základě nepřímé informace získané psychologickými zkouškami a posuzovacími nástroji žEmpiricky podložená analýza složek osobnosti statistickým postupem - faktorová analýza žPopisnost žPredikce žPsychometrický přístup žSpolečné rysy – abstrakce z konkrétního operacionálního chování, každý rys je souborem odezev, které mají něco společného, jednotícího, co daný rys vymezuje. žPovrchové x pramenné rysy žKonstituční x prostředím utvářené rysy žSchopnostní rysy žTemperamentové rysy žDynamické rysy žFaktory jsou pramenné rysy s přiřazenou číselnou hodnotou, která vyjadřuje jejich korelaci s jinými faktory žZnámý příklad faktorů – inteligence, obecný faktor x dílčí schopnosti žL-data – údaje o životě, záznam o chování člověka ve společenství (údaje ze školy, informace dohledatelné v matrikách, lékařské záznamy…) žQ-data – sebeposouzení v dotazníku, který je člověku předložen – shoda či rozdílnost mezi L a Q údaji žT-data – objektivní testy – výsledky „zkoušek“, situací, v nichž se hodnotí chování jedince. Člověk buď vůbec netuší, že podstupuje zkoušku nebo netuší, které vlastnosti se hodnotí žVřelost žInteligence žEmocionální stabilita žDominance žŽivost žZásadovost žSociální smělost žCitlivost žOstražitost žSnivost žUzavřenost žUstrašenost žOtevřenost ke změnám žSoběstačnost žPerfekcionismus žNapětí žOvlivněn tvarovou psychologií, spolupracoval s Köhlerem a Wertheimerem žTopologická povaha této teorie osobnosti – pojmy jsou vyjádřeny v prostorových vztazích žZákladní pojmy – síla, vzdálenost, směr, je možné je dobře vystihnout matematicky žZákladní prvky – osoba P, psychologické okolí E žŽivotní prostor L=P+E žChování B=f(L) žPsychologické okolí – veškerá skutečnost dostupná dané osobě v daném čase. žSkládá se z různých oblastí, ty jsou vymezeny hranicemi různé hustoty, pevnosti a pružnosti. žOblasti jsou si různě blízké či vzdálené. žOblasti mohou být relativně trvalé či proměnlivé. žPřiřazení druhu a síly valence k dané oblasti. žVývoj osobnosti jako proces diferenciace, tzn. členění celostního jevu do částí. žOsoba je ústřední částí životního prostoru. žOddělená od psychologického okolí vjemově pohybovou oblastí skrze niž probíhá komunikace. žPeriferní x centrální buňky osoby žPůvodně navrženo pro osobnost – struktura osoby má tendenci k rovnováze, je však narušována tenzemi (přání, potřeby…), na ty osoba reaguje. žPopis v termínech vektorů žTento model se přenesl z popisu jedince na popis skupiny a organizace, rozšířil se v institucích, managerské a poradenské psychologii jako analýza silového pole.