Logopedie
Úvod, organizace péče, legislativa, prevence


Vymezení oboru
ØZ řeckého logos = slovo, paidea = výchova)
ØJedná se o vědní obor, který se formoval až v první polovině 20. století.
Ø
ØLogopedie je speciálně pedagogická disciplína zabývající se výchovou a vzděláváním osob s
narušenou komunikační schopností a zkoumající tuto narušenou komunikační schopnost z hlediska
jejích příčin, projevů, následků, možností diagnostiky, terapie i prevence.
Ø
ØLogopedie se nezabývá pouze dětskou klientelou! Orientuje se na narušenou komunikační schopnost
osob ve všech věkových kategoriích – děti, adolescenti, dospělí, lidé ve stáří.
Ø

Ødefinice podle M. Sováka (1965):
Ø    Nauka o výchově řeči (tj. všech složek sdělovacího procesu) a předcházení a odstraňování
poruch řeči.
Ø
Ødefinice podle V. Lechty (2002):
Ø    Vědní obor interdisciplinárního charakteru, jehož předmětem jsou zákonitosti vzniku,
eliminování a prevence narušené komunikační schopnosti. Logopedie v moderním chápání je vědou
zkoumající NKS z hlediska jejích příčin, projevů, následků, možností diagnostiky, terapie a
prevence.

Cíle logopedie
ØCíl obecný = dosáhnout co možná nejvyššího a všestranného rozvoje osobnosti jedince a jeho co
možná nejširšího a nejúspěšnějšího uplatnění pracovního i společenského.
ØCíl socializační = dosažení maximálně možného stupně socializace, překonat tíživé subjektivní
prožívání vlastní vady, nesprávné sebehodnocení a umožnit tak přiměřenou seberealizaci jedince.
ØCíl logopedické péče = aktivita s úkolem předcházet, vyhledávat, diagnostikovat a odstraňovat nebo
překonávat následky NKS a rozvíjet komunikační schopnosti.

Předmět logopedického výzkumu
Øzkoumání příčin vzniku, průběhu a výskytu narušené komunikační schopnosti (NKS)
Øzkoumání následků
Ødiagnostika NKS
Ølogopedická intervence, terapie NKS
Øurčování prognózy
Ørozvoj komunikačních schopností také u intaktních dětí

ØLogopedie je interdisciplinární věda, spolupracuje s obory:
lLékařskými:
Ø foniatrie, stomatologie, plastická chirurgie, ORL (otorinolaringologie), neurologie,
neurochirurgie,ortodentie, psychiatrie, pediatrie.
lJazykovědnými:
Ø fonetika, fonologie, lingvistika .
lPsychologickými:
Ø vývojová psychologie, patopsychologie
lDalšími:
•genetika, informatika, právní vědy.
l
Ø
ØU nás se logopedie řadí do speciální pedagogiky a je úzce propojena s ostatními pediemi.
Ø
Ø

Logopedický asistent, logoped, klinický logoped
ØLogopedický asistent - bakalářské vzdělání se SZZ z logopedie a surdopedie
Ø pracuje vždy pod dohledem a dle pokynů logopeda (podílí se na prevenci poruch vývoje řeči,
realizace dechových, fonačních, přípravných artikulačních cvičení, podílí se na korekci odchylek
artikulace na základě diagnostiky a doporučení logopeda, realizaci mimoškolních výchovných programů
se zaměřením na logopedickou, intervenci a upevňování výsledků péče logopeda.
ØLogoped – magisterské studium se SZZ z logopedie a surdopedie
Ø pracuje v rezortu MŠMT nebo MPSV (učí v logopedické škole, mateřské škole logopedické, PPP, SPC,
apod.).
Ø Musí mít odborné znalosti a schopnosti, výbornou úroveň komunikační kompetence, dobrý fonematický
sluch, zájem o vzdělávání.
Ø Kompetence: logopedická prevence (osvětová  činnost), diagnostika NKS, terapie NKS, poradenská
činnost, výzkumná činnost, spolupráce s ostatními odborníky (psycholog, pediatr, foniatr, neurolog,
atd.).
ØKlinický logoped – magisterské studium se SZZ z logopedie a surdopedie + postgraduální studium
zakončené atestací (nutná praxe, specializační příprava, ústní, písemná a praktická zkouška)
Ø působí v rezortu zdravotnictví (zařazení provádí MZ) - zákon o nelékařských zdravotnických
povoláních 96/2004.
Ø Licenční osvědčení k provozování soukromé praxe

Systém péče, legislativa
ØV ČR je organizace poskytování logopedických služeb v kompetenci tří rezortů: ministerstva
zdravotnictví, ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a ministerstva práce a sociálních věcí.
Logopedi také působí v nestátních organizacích, které začaly vznikat po roce 1989.
Ø3 typy zařízení:
lstátní (nemocnice, lázně, …)
lnestátní (charitativní, církevní, okresní, městské,…)
lsoukromé (ambulance, …)
Ø
ØLogopedická intervence v rezortu zdravotnictví - logopedické poradny, soukromé kliniky,
specializované lůžkové oddělení, klinika neurologie, foniatrie, léčebny, rehabilitační ústavy,
lázeňská zařízení.
Ø

ØLogopedická intervence v rezortu školství – logopedické třídy při MŠ nebo ZŠ, MŠ logopedické, ZŠ
logopedické, PPP, SPC, MŠ a ZŠ pro sluchově postižené, MŠ a ZŠ pro tělesně postižené, MŠ
speciálních, ZŠ praktických i speciálních.
Ø ZŠ a MŠ logopedické:
lpro děti s NKS, jejichž postižení je takové, že jim znemožňuje navštěvovat běžnou MŠ či ZŠ;
lobsah výuky na ZŠ logopedické je shodný s obsahem výuky běžné ZŠ + hodiny individuální logopedické
péče, snížený počet žáků, individuálnější přístup;
lPro nízký počet ZŠ logopedických jsou tato zařízení často internátního typu, proto dochází k čím
dál častější individuální integraci žáka s NKS do běžné ZŠ. Pro integraci je nutný individuální
vzdělávací plán.

ØSPC
lporadenská zařízení a jsou zajišťována vyhláškou č. 116/2011 Sb. kterou se mění vyhláška č.
72/2005 Sb.,O poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních;
lzajišťují metodickou pomoc pedagogům mateřských, základních a speciálních škol a školských
zařízení a rodičům postižených dětí. SPC se zaměřuje zejména na zajištění podpory integrace dětí a
žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a s tím související pomoc jejich rodinám.
lHlavní úkoly SPC logopedické
•realizace komplexní speciálně pedagogické logopedické a psychologické diagnostiky
•stanovení konkrétních edukačních/reedukačních logo postupů
•zabezpečování komunikační kompetence dětí
•poskytování logo intervence s přihlédnutím na individuální potřeby klientů
•úzká spolupráce s pedagogy škol, kteří zajišťují individuální integraci žáka s NKS
•sestavení návrhů IVP
•evidence dětí, žáků a mladistvých v v péči SPC
•osvětová a informační činnost
•spolupráce s lékaři – foniatry, pediatry, otorinolaryngology, neurology, stomatology

ØLogopedická intervence v rezortu práce a sociálních věcí - Ústavy sociální péče pro děti a mládež
(zařízení pro osoby s tělesným postižením, mentálním postižením a jedince s kombinovanými
postižením), Střediska rané péče
ØSRP:
ljsou zajištěna zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách;
lje to soustava služeb a programů poskytovaných ohroženým dětem, dětem postiženým i jejich rodinám.
Cílem je přecházet postižení, eliminovat nebo zmírnit jeho důsledky a poskytnout rodině, dítěti i
společnosti předpoklady sociální integrace;
lslužby jsou poskytovány od diagnostikování postižení (často od narození) až do nastoupení dítěte
do vzdělávací instituce (MŠ nebo ZŠ) a to tak, aby se zvyšovala vývojová úroveň dítěte v oblastech,
které jsou postižením ohroženy;
lpro trvale zdravotně postižené děti (mentálně, tělesně, smyslově atd.), vývojově opožděné děti
(děti projevující se pomaleji v jedné nebo v několika vývojových oblastech) a pro děti ohrožené
možností výskytu zdravotního postižení nebo vývojové poruchy v pozdějším období (např. v důsledku
matčiných zdravotních problémů, zděděných nebo genetických nemocí v rodině, nedonošenosti, nízkou
porodní hmotností, nejistým rodinným zázemím atd.).
lPrincipy rané péče:
•návaznost na lékařskou, léčebnou péči
•respektovat individualitu dítěte a kulturní, sociální a výchovné zvláštnosti rodiny
•komplexní přístup
•orientace na rodinu (začlenění rodičů do týmu spolupracovníků, pomoci rodičům a dětem najít jejich
schopnosti a mechanismy k zvládnutí postižení)
•zajištění služeb v přirozeném prostředí dítěte, hlavně v jeho rodině
•podporovat sociální integraci dětí s postižením a jejich rodin
•právo rodiny službu si vybrat nebo odmítnout
•standardizace státem garantovaných služeb – zajištění odbornosti
•veřejná kontrola – akreditace poskytovatelů služeb

Legislativa
Øzákon č. 472/2011 Sb., kterým se mění školský zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním,
středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
Ø
Øvyhláška č. 116/2011 Sb. kterou se mění vyhláška č. 72/2005 Sb.,O poskytování poradenských služeb
ve školách a školských poradenských zařízeních
Ø
Øvyhláška č. 147/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a
studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných
Ø
Øzákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách
Ø
Ø
Ø
Ø

Logopedická prevence
ØRozlišují se 3 stupně:
ØPrimární – předcházení vzniku NKS, zaměřena na celou populaci
lspecifická – snaha zamezit konkrétnímu riziku např. v době nejprudšího řeč. rozvoje (např.
koktavost) , hlasová hygiena,
lnespecifická – snaha o všeobecné podporování žádoucích forem chování – správný řečový vzor
l
ØSekundární –  orientace na rizikovou skupinu, zvlášť ohroženou negativním jevem
lděti z nepodmětného prostředí, nedonošené děti – stimulace sacího reflexu,
lpředchází vzniku NKS prevence poruch hlasu u hlasových profesionálů
lděti s vývojovou dysfluencí (neplynulost) – zaměřeno na mluvní plynulost, počínající koktavost
dyslálie
l
ØTerciální – orientace na osoby, u kterých se NKS již projevila, snaha předejít dalšímu negativnímu
vývoji a důsledkům NKS
lsekundární důsledky se mohou negativně projevit – v kognitivní, emocionálně volní oblasti,
pracovní a sociální úspěšnosti, společenské adaptaci