Odezírání n specifická forma vizuální percepce řeči n vnímání orální mluvy zrakem a její chápání podle pohybů úst, mimiky tváře, výrazu očí, gestikulace rukou i celého těla (Sovák, 1965) n dovednost jedince vnímat mluvenou řeč zrakem a pochopit tak obsah sdělení nejen podle pohybu úst, ale i podle mimiky obličeje, výrazu očí, gestikulace rukou, celkových postojů těla, situačních faktorů a kontextu obsahu mluveného. (Krahulcová, 2002) n je odhadování vyslovovaných slov z pohybů mluvidel – rtů, zubů, jazyka, lícních svalů n odezřít lze v nejlepším 30% fonematické informace řeči n nemůže nikdy zcela nahradit sluch a je vnímáno jako jeho nedokonalá náhrada n při odezírání je třeba znát a dodržovat celou řadu pravidel, vytvářet vhodné podmínky a přizpůsobit se situaci Podmínky odezírání Vnější podmínky odezírání a) dokonalý a nepřerušovaný zrakový kontakt b) osvětlení c) vzdálenost mluvící osoby d) řeč, její tempo a rytmus e) způsob výslovnosti mluvícího f) momentální situace g) znalost tématu hovoru h) další zdroje hluku (TV, rádio) a) zrakový kontakt . - je pro neslyšící základním předpokladem vzájemného dorozumívání. b) osvětlení - ideální je denní rozptýlené světlo - obličej mluvící osoby by měl být natočený proti zdroji světla c) vzdálenost mluvící osoby - nedoslýchaví – 1-1,5m - jedinci s těžkým sluchovým postižením – 4m d+e) řeč, její rytmus a tempo a způsob artikulace mluvícího - jakákoli nesprávná artikulace ztěžuje odezírání - artikulace by měla být mírně zvýrazněná, ne však na úkor přirozenosti, mírně zpomalená a pečlivá - rychlé nebo naopak pomalé tempo řeči či dokonce slabikování působí negativně na možnost odezírání - pauzy, které člení výpověď na logické celky - správné frázování Vnitřní podmínky odezírání - vnitřní předpoklady pro úspěšné odezírání u každého člověka jiné n vnitřní psychické a somatické podmínky trvalejšího i aktuálního rázu - momentální zdravotní stav - stav zraku - nemoc a bolesti - únava - pozornost - emoční a motivační stránka - míra uspokojení potřeb - pozitivní citový kontakt - postřeh a pohotovost - paměť - vrozené předpoklady pro rozvoj dorozumívacích dovedností Stupně odezírání n rozlišujeme tři stupně odezírání, které na sebe postupně navazují a každý musí projít nejprve stupněm nižším, aby se mohl dostat ke stupni vyššímu a) odezírání ideovizuální, globální, pasivní, primární - faciální obraz je spojen s představou, nikoliv s artikulovaným slovem - jednoduchá vstupní forma odezírání, b) odezírání vizuálně-fonetické, technické, lexikální - tohoto stupně dosahuje dítě/jedinec se sluchovým postižením : 1) když začíná mluvit, v období vyvozování hlásek a slov 2) na začátku metodického nácviku odezírání u ohluchlých c) odezírání ideativní, rozumové, integrální - základem je poznávat faciální formu mluveného slova, uložit do zrakové paměti globální obraz slova nebo celé věty a z celku usuzovat na význam, obsah výpovědi - odezírání tak dostává komplexní a konečnou formu Složky odezírání Dvě základní složky odezírání : - technická a psychická složka 1) technická složka - viditelnost hlásek : a) samohlásky - jsou kostrou vizuální částí mluvy - tvoří v českém jazyce zhruba 40% všech hlásek a proto jsou označované jako "body optické opory„ - liší se od sebe jen velikostí čelistního úhlu, zaokrouhlením či zaostřením tvaru úst, pohybem jazyka dopředu nahoru nebo dozadu nahoru b) souhlásky - jejich odezírání je pro rozpoznání slov mnohem důležitější než odezírání samohlásek n co se týče viditelnosti a rozpoznatelnosti souhlásek, vzájemně se v podobných ústních obrazech pohlcují a dělí se na základě typických vizuálních obrazů a typických artikulačních pohybů do kinematických skupin n kiném - jednoduchý mluvně pohybový útvar, zrakem odlišitelný od jiných mluvně pohybových útvarů - jednomu kinému neodpovídá jediný foném, ale několik fonémů. - je jich dvanáct : pět pro samohlásky („a,á“, „e,é“, „i,í“, „o,ó“, „u,ú“) sedm pro souhlásky 1. „p,b,m“ – bilabiální kiném, 2. „f,v“ – labiodentální kiném, 3. „t,d,n,ť,ď,ň“ – lingvoalveolární kiném, 4. „s,z,c,ř“ – kiném ostrých sykavek, 5. „š,ž,č“ – kiném tupých sykavek, 6. „l“, „r“, „j“ – lingvoalveolární a vibrační kiném 7. „k“, „g“ – velární kiném * „h“, „ch“ a velární „n“ nemají vůbec svůj kiném - nejsou viditelné • body optické opory – ne jen samohlásky, ale i souhlásky bilabiální, labiodentální a některé alveolární (m-a-y, -o-s-á) b) psychická složka odezírání (logické doplňování neúplných ústních obrazů a kombinační schopnosti) - napomáhá tomu, aby mohly být doplňovány mezery, nedostatky a neúplnost ústních obrazů, a to tak, aby mohl vzniknout srozumitelný, smysluplný celek - vlivy únavy, pozornosti, postřehu, pohotovosti, paměti, stresu, nervozity, motivace a aktuálního psychického stavu jedince Shrnutí: n koncentrace a rozsah pozornosti při odezírání, n zpracování vizuálních vjemů řeči v mozku, n plasticita mozku a odezírání, n paměťové funkce při odezírání, n zatížení krátkodobé paměti při odezírání, n logické myšlení, n kombinační schopnosti, n doba potřebná k odezírání, n náročnost psychické činnosti při odezírání Jazykové aspekty odezírání n vliv znalosti jazyka na odezírání n znalosti českého jazyka n gramatické zvláštnosti ve vyjadřování n přizpůsobení hovoru jazykovým možnostem osob se sluchovým postižením Vliv sociálních zkušeností na odezírání n znalost konvenčních jazykových zvyklostí n doplňování smyslu sdělení podle kontextu n moment očekávání Metody odezírání a) metoda čistého odezírání b) metoda s příležitostnou, částečnou pomocí c) metoda odezírání se systematickou pomocí Metody usnadňující odezírání a) prstová abeceda (daktylotika, daktylní řeč či daktylní abeceda) b) fonemické posunkové kódy 1. Hand – Mund systém 2. Cued Speech (kódovaná mluva) 3. Chirografie ¨ Typologie odezírajících a) typ vizuální b) typ motorický c) typ smíšený dále: a) typ totální b) typ parciální c) typ smíšený Metodika nácviku odezírání n odezírání není bohužel komunikační schopnost, kterou lze získat spontánně nebo pouze praktickou činností n pravidelný, pečlivý, systematický a dlouhodobý výcvik n úkoly metodického postupu: stanovení obtížnějších úkolů, zbystřování pozornosti a stimulace komunikační schopnosti n musí se rozlišovat nácvik odezírání u malých dětí, které se již se sluchovým postižením narodily nebo ho získaly během raného vývoje nebo nácvik odezírání u jedinců, kteří ohluchli až během dospělosti. n nutnou podmínkou ke zvládnutí správného odezírání je správný rozvoj zrakového vnímání Skupiny metodik nácviku odezírání a) metodika nácviku odezírání u dětí s prelingválním těžkým sluchovým postižením b) metodika nácviku odezírání u dětí s postlingválním těžkým sluchovým postižením c) metodika nácviku odezírání u dospělých osob s těžkým sluchovým postižením Význam zraku pro odezírání n pro neslyšícího je jedinou vnímací cestou, kterou se může dorozumívat s ostatními (odezírání i sledování znakové řeči se uskutečňuje na základě zrakových vjemů) n se správnou funkcí zrakového analyzátoru souvisí i: schopnost prostorového vnímání, prostorové orientace a odhad vzdáleností - společně ovlivňují schopnost odezírat n u refrakčních vad n v případě strabismu nebo amblyopie (poruchy binokulárního vidění) vznikají problémy s: Rozvoj zrakového vnímání * např.: - vyhledávání stejných barev, stejných tvarů - pozorování délky a velikosti - využití dětských her - neúplné obrázky- vyhledávání co chybí - nácvik a rozvoj zrakového kontaktu, zrakově-motorická cvičení Pomocné artikulační znaky (viz okruh „Řeč u osob se sluchovým postižením) Doporučená literatura: HUDÁKOVÁ, A. Odezírání. In HUDÁKOVÁ, A. Ve světě sluchového postižení. Informační a vzdělávací publikace (nejen) pro zdravotnický personál o životě a potřebách neslyšících, nedoslýchavých a ohluchlých lidí a lidí s kochleárním implantátem. Praha: FRPSP, 2005. ISBN 80-86792-27-7 STRNADOVÁ, V. Hádej, co říkám aneb Odezírání je nejisté umění. Ministerstvo zdravotnictví ČR, 1998. ISSN 0323-0732 KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0329-2 KRAHULCOVÁ, B. Komunikační systémy sluchově postižených. Praha: Beakra. 2014