Individuální vzdělávání a jeho varianta domácí vzdělávání (DV) 1. Co je to domácí vzdělávání? 2. Důvody pro DV? 3. Z historie DV v USA a v Evropě. 4. Nástin vývoje situace s DV v ČR. 5. Školský zákon č.561/2004 Sb. § 41 6. Argumenty pro a proti DV v reflexích odborné veřejnosti. Literatura: Asociace pro domácí vzdělávání (www. domaciskola.cz) Domácí vzdělávání aneb škola bez zvonění? (Škola): Dobromysl (www.dobromysl.cz) Internetové periodikum Nová Budeč (www.nova-budec.szm.com) Mertin, V. Pedagogicko-psychologické aspekty individuálního vzdělávání. Pedagogika, 2003, č. 4, str. 405-417. Štech, S. Škola, nebo domácí vzdělávání? Pedagogika, 2003, č. 4, str. 419-435. Co je to domácí vzdělávání: - vzdělávací proces, realizovaný mimo školu, - vzděláván bývá jeden žák nebo více žáků, zpravidla sourozenců, - vzdělavatelem bývá nejčastěji jeden z rodičů či prarodičů, popřípadě domácí učitel, - žák studuje kurikulem dané učivo, - v určených časových intervalech se dostavuje ke zkouškám do školy, - pokud v nich obstojí, získává vysvědčení, - DV je jednou z možností, jedním z typů vzdělávání, - před jeho zahájením je nutno pečlivě zvážit všechny faktory, rizika, schopnosti dítěte pro tento typ studia, schopnosti rodičů vést jeho studium atd. Důvody pro DV: - zdravotní stav dětí, - působení rodičů v zahraničí (bez přiměřené možnosti vzdělávat děti), - v roce 1997 přibyla v ČR možnost DV dětí navštěvujících 1.-5.ročník ZŠ bez udání důvodu, - skupina rodičů,kteří volí DV ze světonázorových důvodů (tzv.“ideologové“), - skupina rodičů,která se domnívá,že bude své děti vzdělávat lépe než škola (tzv.“pedagogové“). Nástin vývoje situace s DV v ČR: - od šk. roku 1998/1999 pokusné ověřování domácího vzdělávání, - hledání funkčního modelu spolupráce rodin s kmenovými školami, - pravidelné hodnocení výsledků DV jednou za půl roku, - nabídka nepovinných konzultací rodinám prostřednictvím čtyř kontaktních ZŠ zařazených do experimentu, - počet dětí v DV se stabilizoval na asi 350, - jen v několika případech rodiče DV nezvládli nebo zanedbávali. Školský zákon č. 561/2004 Sb. § 41 - o povolení individuálního vzdělávání (DV) žáka rozhoduje ředitel školy, do které byl žák přijat k plnění povinné školní docházky, - písemná žádost zákonného zástupce žáka, - pouze pro 1. stupeň ZŠ, - povinnost skládání pololetních zkoušek z příslušného učiva na kmenové škole, - ředitel školy může za určitých podmínek zrušit individuální vzdělávání žáka, - výdaje spojené s individuálním vzděláváním hradí zákonný zástupce žáka s výjimkou učebnic, základních školních potřeb a kompenzačních pomůcek Argumenty pro DV: - každé dítě je jedinečné a vyžaduje individuální a specifický přístup, - DV je pro dítě přirozenější než školní vzdělávání, - pro DV je charakteristická výrazná osobní angažovanost učitele-rodiče, - pro DV je typický pozitivní vztah k dítěti, - celou řadu vzdělávacích dovedností (zejména trivium) nelze rozvinout bez angažovaného rodinného prostředí, - škola neefektivně hospodaří s časem pro žáky ( má velké časové ztráty), - DV umožňuje vyšší a trvalejší vzdělávací angažovanost dítěte, - škola je odtržena od života více než rodina (vzdělávací dekontextualizace) - DV umožňuje aplikaci autentické diagnostiky (portfolio,činnostní a kurikulární prvky-učitel nepotřebuje jednoho nebo dva své žáky zkoušet), - školní zkoušková diagnostika je silným stresorem, - výrazný školní neúspěch znamená propadání,propadání znamená opakování téhož, - ve škole jsou zpravidla úspěšní žáci ještě úspěšnějšími a neúspěšní trvaleji neúspěšnými, - za nejdůležitější podmínky DV je považována pevná citová vazba mezi rodičem a dítětem,vřelá a akceptující atmosféra a bezprostřední pomoc a podpora,které se dítěti dostává. Argumenty ve prospěch školního vzdělávání - důvody ekonomické, - přirozená novověká (moderní) tradice, - kvalifikovanost učitelů (specifická odborná, pedagogicko- psychologická a osobnostní kultivace) - riziko problémové rodiny při DV, - „skleníkové podmínky“ v rodině (limitovaný prostor pro rozvoj komunikativních , koopertivních a dalších sociálních dovedností), - dítě se potřebuje naučit jednat a vycházet také s jinými dospělými než s rodiči, - musí umět přijímat a respektovat pravidla sociálního soužití (škola umožňuje pocity společného sdílení,společných zážitků…, - škola zprostředkovává žákům společné poznatky a hodnoty,které musejí sdílet všichni členové společenství,mají-li si navzájem alespoň trochu rozumět a má-li společenství přetrvávat, - dítě potřebuje pevnou strukturaci míst,osob a rolí bez konfúzí,t.j. zaměňování rolí (matka-učitelka,matka-kamarádka či partnerka), - škola umožňuje dítěti vytvořit si jinak strukturovaný pohled na sebe sama a svět kolem,než to dělá uzavřenější prostředí rodiny, - základy primární socializace vytvořené v rodině potřebují konfrontaci a rozvoj v procesu sekundární socializace mimo rodinu, - škola není jen místem plným anonymity, ztráty odpovědnosti, neosobních kontaktů s učitelem, prostředím ohrožujícím dítě stresem,šikanou a nebezpečím drog, - škola učí dítě například podřizovat se nadosobním pravidlům,pokynům,principům, - škola učí děti oceňovat systematičnost,formu,model a další obecněji platné poznatky a hodnoty, - společnost si „vytvořila“ školu proto, že potřebuje, aby její členové úsporně,bez zbytečných ztrát,v relativním bezpečí získávali způsoby myšlení a dispozice k chování, které nelze získat jinde nebo jen s vynaložením příliš velkých nákladů.