1
Teorie raného psychosociálního
vývoje: vznik rané citové vazby
(attachment)
Za poskytnutí podkladů děkuji doc. Mgr. Lence Lacinové,Ph.D.
a Mgr. Zuzaně Masopustové, Ph.D.
Prezentace čerpá i z materiálů Mgr. Rii Černé (o. s. Almathea)
a Mgr. Jany Kocourkové (LUMOS)
Připomenutí: zájem o raný vývoj po Freudovi
(a v jeho stopách):
E. H. Erikson: důvěra, autonomie
R. Spitz: vývoj objektních vztahů
M. Mahlerová: fáze vývoje Ega, separace,
individuace
D. W. Winnicott: vývoj „self“, význam „dost dobré
matky“
…
Teorie rané citové vazby (attachment;
J. Bowlby, M. Ainsworthová)
2
Pozdější psychoanalytické teorie s důrazem na
rané dětství: René Spitz (1897–1985)
Stádia:
Preobjektální (asi do
3.měs.
S. předběžného objektu
(do 6. – 8. měs.): reakce na
spatření obličeje, iniciativní
úsměv
S. objektu (objektní):
rozlišení mezi známou a
cizí tváří, pečující osoba je
„libidinózně obsazený
objekt“, vytváří se specifický
vztah
„úzkost osmého měsíce“,
„strach z cizince“,
„anaklitická deprese…
Pozdější psychoanalytické teorie s důrazem na rané
dětství: Margaret Mahler (1897–1985)
Dva hlavnDva hlavníí vývojovvývojovéé úúkoly:koly:
naunauččit seit se žžíít s ostatnt s ostatníímimi
naunauččit se udrit se udržžet si od ostatnet si od ostatníích odstupch odstup
Fáze vývoje Ega:
Autistická fáze (do 2 měs.)
Symbiotická fáze (2–6 měs.)
Separačně-individuační fáze (6 měs.–2 r.)
subfáze diferenciace
subfáze praktikování
subfáze znovusbližování
(sub)fáze stálosti objektu/individuality
(2–3 roky) *
*popř. ve skutečnosti celoživotní; teorie objektních
vztahů zdůrazňuje zásadní důležitost raného vztahu
s mateřskou postavou (primární objekt) a zakládání
osobnostní struktury v 1. roce života
3
Pozdější psychoanalytické teorie s důrazem na rané
dětství: Donald W. Winnicott (1896–1971)
Koncept „držení“ (holding)
Separační úzkost
Přechodový (tranzitorní) objekt
tlumící úzkost a umožňující
separaci (přikrývka, hračka…)
„Antisociální tendence“
Uspokojení vs. frustrace, dobrý
vs. špatný objekt – „dosti dobrá
matka“ je zdrojem uspokojení a
poskytuje (přiměřenou) příležitost
k prožitku frustrace
Význam hry
Vývoj „pravého“ a „falešného“
self
Pozdější psychoanalytické teorie s důrazem na
rané dětství: D. W. Winnicott (1896–1971)
4
Teorie vývoje citového přilnutí - vazby
(attachment)
John Bowlby (1907–1990)
Mary Ainsworthová (1913–1999)
5
Teorie raného přilnutí (vazby) jako
teoretická syntéza dalších směrů
Psychoanalýza
- je akceptována důležitost raných zkušeností
- reviduje se naopak předpoklad o prvořadosti sexuálního pudu
Etologie a evoluční věda
- je akceptována koncepce vrozeného repertoáru chování
- metoda přímého pozorování interakce dítě - matka
- zdůrazňuje se evoluční význam adaptivního chování tohoto
typu
Psychologie (experimentální směr, teorie učení)
- do výzkumu raných zkušeností se začleňují experimentální
studie
Významný příspěvek k teorii citové vazby
Harry F. Harlow, “Love
in Infant Monkeys,”
1959
Mateřská deprivace u
mláďat makaka rhesus
https://www.youtube.com/
watch?v=OrNBEhzjg8I
6
Návod z etologie – poněkud humánnější varianta
„Housata jsou při narození
naprogramována, aby
následovala první figuru,
která se před nimi objeví,
většinou husu, ale v tomto
případě následují
fylogeneticky vzdáleného
dvojnožce Konrada
Lorenze…“ (Hardy: Mother nature:
a history of mothers, infants, and natural
selection, 1999)
https://www.youtube.com/watc
h?v=eqZmW7uIPW4
Jak probíhá proces vzniku vazby u Homo sapiens?
Je zřejmé, že dětské
mládě chce zůstat v
blízkosti attachmentové
figury…
Dítě je ale neschopné
od narození přibližně až
do jednoho roku věku
attachmentovou figuru
následovat
7
Fáze vzniku vazby
1) před vznikem vazby (asocial stage,
nekritické sociabilita; asi do 3 měsíců)
2) zárodky citové vazby – vazba nerozlišená,
ve fázi utváření (asi do 6.- 8.měsíce)
3) období vyhraněné citové vazby (plně
kolem 4. roku)
vliv přřřředpokladůůůů pro tvorbu vazby na straněěěě dítěěěěte
i na straněěěě vztahové figury (matky, otce)
k růůůůzným peččččujícím osobám (k otci, k matce) můžůžůžůže
mít dítěěěě růůůůzný typ vazby, přřřřiččččemžžžž pro zdravý vývoj
je důůůůležžžžité, aby nejméněěěě jedna z těěěěchto vazeb byla
bezpeččččná
schopnost rodičččče reagovat na vazbové chování
dítěěěěte a typ jeho reakcí jsou odvozovány zejména
z vlastní děěěětské zkušenosti rodičččče, takžžžže typ vazby
se se zvýšenou pravděěěěpodobností přřřřenáší na
další generace
Aspekty vztahové vazby
8
Co nám vazba poskytuje: „Vnitřní pracovní
model“ jako předpoklad vztahů k druhým a k sobě
Zážitky z raných vztahů nastavují způsob navazování
a udržování klíčových vztahů a tedy i schopnost k
nim.
Je moje maminka/tatínek, která/ý o mě pečuje, někým,
kdo bude obecně reagovat pozitivně, když budu
potřebovat pomoc a ochranu? („Co očekávám od svých
blízkých?“)
Jsem někým, komu se s velkou pravděpodobností
dostane od maminky/tatínka/ pečující osoby pozitivní
reakce? („Co pro sebe očekávám?“)
1. fáze: „před vznikem citové vazby“
(asocial stage) – nekritická sociabilita
od narození zhruba do 3 měsíců věku dítěte
dítě reaguje tak, aby co nejvíce zvýšilo pravděpodobnost
pokračování kontaktu s dospělými lidmi
pro vytváření zárodků citové vazby je velmi důležitý tělesný
kontakt s matkou při kojení a laskání matky s dítětem.
iniciátorem udržování blízkosti bývá v tomto období většinou
pečující osoba, dítě se však pomocí uvedených projevů chování
snaží o co největší možnou přítomnost matky (pečující osoby).
jde o projev predispozice k sociálnímu kontaktu, což se mimo
jiné projevuje i tím, že dítě preferuje lidské tváře a hlasy
dítě je také vybaveno speciálními atributy, které poutají zvýšenou
pozornost dospělých (například velké oči apod.).
v chování dítěte a dospělého pečovatele existuje značná
komplementarita.
nejdůležitějšími konkrétními projevy chování jsou natahování
ručiček, stiskání, držení, úsměv a pláč.
9
2. fáze „zárodky citové vazby“ (stage of
indiscriminate) –nerozlišená, ve fázi utváření
hlavním cílem tohoto období je odlišení
primární pečující osoby od ostatních
dospělých osob - především proto, aby dítě
mohlo cíleně zaměřovat své vazbové chování
dítě se proto stále častěji snaží aktivně
iniciovat kontakt se svými pečovateli
3. fáze „období vyhraněné citové vazby“
(clear cut attachment)
významně ovlivněna mnoha změnami, které se u dítěte
začínají projevovat v období kolem 7. měsíce věku především
změnami v oblasti motoriky, kognice a
komunikace.
Vývoj motoriky v této etapě dítěti dovoluje aktivní
pohyb (lezení), pomocí nějž se snaží o udržování
blízkosti s pečující osobou.
Dítě tak může matku následovat, přibližovat se k ní či
se od ní vzdalovat nebo se na ni věšet.
Výrazným rysem je v tomto období tzv. strach
z cizince, který se začíná objevovat hned z počátku a
projevuje se především silnými protesty dítěte proti
separaci od matky.
10
4. fáze „záměrný vztah a partnerství“
(goal-corrected partnership)
v tuto fázi proces vývoje citové vazby vyústí (až) okolo čtvrtého roku
nezbytnou podmínkou je vytvoření základů identity u dítěte
pokud předchozí vývoj citové vazby probíhal bez vážných
komplikací, vztah matky a dítěte se proměňuje
Dítě se postupně zbavuje naprosté závislosti na matce a stává se
z něj autonomní jedinec.
Tato počínající nezávislost bývá (při bezproblémovém vývoji)
ukončena v dospělém věku.
Dítě v této fázi vývoje je schopno se natolik oprostit od matčiny
přítomnosti, že může objevovat nové věci v okolním světě (v našem
kulturním prostředí – nástup do MŠ).
dalším významným mezníkem v tomto období je postupný vývoj
empatie – dítě dokáže chápat i potřeby druhých lidí a zjišťuje, že
matka má i jiné potřeby, než pečovat
citové vztahy s rodiči, vrstevníky, popř. partnery se tak postupně
stávají symetričtějšími a spějí od jednostranné závislosti dítěte na
rodičích k reciprocitě vztahů
Test neznámé situace – SST (M. Ainsworth)
Pozorování dítěte (do 2 let) při separační situaci. Trvá asi 90
minut, má 8 sekvencí:
1. matka a dítě vchází do neznámé místnosti
2. matka si sedá a dítě má možnost volně se pohybovat
3. přichází neznámý člověk
4. matka jde pryč, opouští dítě s neznámým člověkem
5. matka se vrací zpět, cizí člověk odchází
6. matka odchází, nechává dítě samotné v místnosti
7. cizí člověk se vrací
8. cizí člověk jde pryč a matka se vrací
Sledování:
stupně blízkosti, kterou děti vyhledávají u svých matek před a po
separaci
stupně blízkosti, kterou děti vyhledávají u cizí osoby, jsou-li na
chvíli opuštěny matkou
protestu při separaci od matky
11
SSTSST –– test nezntest neznáámméé situacesituace
httpshttps://www.://www.youtubeyoutube..comcom//watchwatch?v=?v=QTsewNrHUHUQTsewNrHUHU
Typy vazbyTypy vazby
AA) nejist) nejistáá vazbavazba –– vyhýbavvyhýbaváá ((AAvoidantvoidant))
BB)) bezpebezpeččnnáá (jist(jistáá) vazba) vazba
CC)) úúzkostnzkostnáá vazbavazba
odmodmíítavtaváá / ambivalentn/ ambivalentníí nebonebo
DD)) dezorganizovandezorganizovanáá vazbavazba
12
Chování v SST
A (vyhýbavá):
Děti se příliš nepřibližují k matce a
nepreferují ji před cizí osobou, mohou
ale protestovat, když matka odchází.
B (jistá):
Děti se drží v blízkosti matky, jsou si jisté
a hrají si, když je přítomna. Bývají
rozrušeny, když matka odejde, ale po
jejím návratu se rychle zklidňují a
pokračují ve hře.
C (úzkostně odmítavá / ambivalentní):
Děti se drží v blízkosti matky, ale mohou
iniciativu z její strany odmítat, protestují
při jejím odchodu, po návratu vykazují
známky aktivní či pasivní hostility vůči
matce.
4 kritéria jisté citové vazby
1) Aktivní hra a explorace v přítomnosti pečovatele
(slouží jako bezpečné zázemí)
2) Radostné vítání s pečovatelem při opětovném
setkání po separaci
3) Efektivní utišení dítěte pečovatelem v situacích,
kdy je dítě rozrušeno
4) Absence vzteku, nevrlosti nebo stahování se z
kontaktu (dítě bez potíží, zdravé, nasycené atd.)
13
Mohuse
spolehnout nato, že
pečující osobabude dostupná
a citlivá?
pečující osoba je
stálecitlivá
pečující osobaje
stálenecitlivá
pečující osobaje
někdy citlivá, někdy necitlivá
ANO NE
MOŽNÁ
JISTÁCITOVÁVAZBA
(SECURE)
NEJISTÁCITOVÁ VAZBA
VYHÝBAVÁ
(AVOIDANT, DISSMISING)
NEJISTÁ CITOVÁVAZBA
AMBIVALENTNÍ
(ANXIOUS/AMBIVALENT,
PREOCCUPIED)
Jistá citová vazba –
předpoklady vzniku
Potěšení a radost z blízkého kontaktu s
dítětem
Srozumitelné vyjadřování emocí
Citlivost na sociální podněty od dítěte
Pohotové a adekvátní povzbuzování dítěte
do objevování nového - explorace
14
Vyhýbavá citová vazba – předpoklady
vzniku (A)
2 možné zdroje chování pečujících osob:
A
trvalé odmítání pokusů dítěte o útěchu či jejich
odklánění stranou (zvláště pak o útěchu formou
tělesného kontaktu)
Nedostatečná vnímavost k projevům dítěte
Projevování negativních pocitů směrem k dítěti
Tyto pečující osoby je možno popsat jako rigidní a
sobecké, které s vysokou pravděpodobností své
děti nepřijímají.
Vyhýbavá citová vazba – předpoklady
vzniku (B)
B
Druhým potenciálním zdrojem vzniku této formy citové
vazby je:
velmi „horlivá“ pečující osoba
nepřiměřená míra stimulace, se kterou si dítě neví
rady a nestojí o ni
Adaptivní odpovědí dítěte na takové projevy chování
může být naučené vyhýbání se těmto osobám.
15
Ambivalentní citová vazba – předpoklady
vzniku
Nestálost péče
Značně proměnlivá citlivost k potřebám dítěte, oscilující
mezi nadšením na jedné straně a lhostejností na straně
druhé
Chování, které rodič projevuje směrem k dítěti přitom
není odpovědí na podněty dítěte, ale pramení spíše
z aktuálního naladění rodiče.
S touto proměnlivostí péče se dítě snaží vypořádat
zoufalou snahou o získání pozornosti – ať už skrze pláč
nebo snahou o tělesný kontakt s rodičem. Je-li jeho
snaha o získání pozornosti neúspěšná, je zarmoucené a
rozčílené.
Zvládání stresu u jednotlivých skupin
Vyhýbavá citová vazba – (A) – předpokládají,
že pečující osoba je nedostupná, neposkytuje
jim útěchu nebo je zahlcuje, vyhýbají se jí
Jistá - (B) – předpokládají u pečující osoby
útěchu a s důvěrou ji vyhledávají
Ambivalentní - (C) – naučily se, že jejich
pečující osoba je občas nedostupná,
vyhledávají ji, ovšem s nedůvěrou
16
Skupina D – dezorganizovaná vazba
U dětí, které byly obtížně klasifikovatelné dle Ainsworthové
kódovacího systému, rozpoznali Mainová a Solomonová čtvrtý
druh citové vazby – tzv. dezorganizovaný.
Tyto děti nemají žádný stabilní způsob, jak zvládat stresovou
situaci (oproti typům A, B, C): Dítě nemůže vyvinout jakoukoli
fungující zvládací strategii – reaguje z toho důvodu
dezorganizovaně
Typická je pouze nehybnost, „zamrznutí“, obavy z pečovatele,
protichůdné reakce, nekonzistence v chování nebo naopak
stereotypie gest a pohybů.
Dítě je někdy stresováno samotným pečovatelem – nastává
paradox, místo aby pečující osoba byla zdrojem bezpečí, stává
se zdrojem stresu.
Do této kategorie často spadají děti s různým druhem
postižení, týrané, zneužívané… (viz též psychická deprivace
v dětství, trauma)
Co podporuje možnost rozvoje jisté vazby?
Pečující osoby, které mají samy vytvořeny vazby navozující
pocit bezpečí, a jsou „zdrojem útěchy“.
Osoby, které dovedou reflektovat své vlastní emoce, a
neberou jednání/slova dítěte jako osobní útok proti sobě.
Osoby, které dovedou vnímat chování jako sdělení.
Osoby, které umějí dítěti pomoci porozumět jeho vlastnímu
chování a změnit ho.
17
Co pomáhá?
- Řád, denní režim
- Důležitost fyzické přítomnosti
- Ovládání se – nejít do boje o moc
- Možnost výběru
- Vlastní kázeň – zastavit se, naladit se a až
pak konat
- Přirozené následky místo trestů
- Time –in (oddychový čas pro dítě)
- Povzbuzení místo pochvaly
Přístup k dětem s poruchou vazby: praktické tipy
Daniel Hughes - koncept PLACE:
Playfullnes (hravost) – humor, legrace, hra, zážitky,
hezké chvíle…
Love (láska) – s láskou vidět, kým se dítě může
stát
Acceptance (přijetí) – „také bych se tak cítila,
kdybych žila v dětském domově jako ty…, kdybych
přišla o mámu, … kdybych byla svědkem toho,
čeho ty…“; „chápu, proč je pro tebe těžké…“
Curiosity (zvědavost) – „zajímá mě proč…,
přemýšlím, proč asi…, zajímalo by mě, zda…“
Empathy (empatie) – „koukám, že s tím zápasíš –
mohu ti s tím pomoci? Zdá se, že je to pro tebe
těžké…, je to děsivé, když člověk musí…“
18
Přístup k dětem s poruchou vazby: praktické tipy
Dítě se strategií přizpůsobení „je mi to jedno“, „nevím“,
„jak chcete“ necháváme dítě volit, rozhodovat,
zkoušet, ochutnávat, zažívat
rodič dítěti vysílá zprávu: „zajímá mě, co ty chceš, mám
pro tebe čas, abychom to spolu zjistili“
př. mléko nebo džus? s obrázkem nebo bez?
Sdílení zkušeností
při společné práci, při vyprávění příběhů a historek (když jsi byl
malý, když jsme si pro tebe jeli,…) – dítě a rodič sdílí emoce,
dávají pozornost stejné věci sblížení
Dítě „mluví“ nepřijatelným chováním učíme mluvit
slovy
„teď a tady zkus říct, co potřebuješ“