Kognitivní vývoj, vývoj morálního usuzování PedF MU, JS 2015 Mgr. Tomáš Kohoutek, Ph.D. Kognitivní vývoj Jean Piaget (1896 – 1980) švýcarský biolog a psycholog vycházel z pozorování vlastních dětí (měl 3) strukturalistický přístup ke kognitivnímu vývoji kognitivní schémata proces diferenciace probíhá cestou asimilace (použití vytvořeného schématu na nový objekt) a akomodace Proces ekvilibrace Asimilace,akomodace a vývoj kognitivních schémat Jean Piaget (1896 – 1980) Kognitivní vývoj – stádia období senzomotorické inteligence (do 2 let) velká role vrozených dispozic, vše probíhá „tady a teď“, vytváří se pojetí trvalosti objektu; „kruhový vývoj“ předoperační období (2 – 7 let) předpojmové a symbolické myšlení (2 – 4 roky):egocentrismus, animismus, dosud ne kategorie, logika, hierarchie, také neschopnost správně posoudit fyzikální vlastnosti věcí (stálost objemu apod.) názorné a intuitivní myšlení (4 – 7 let): intuitivní souvislosti – role bezprostředního vnímání, fantazie, naivních představ, schopnost vnímat v daném okamžiku pouze jeden aspekt problému následují: období konkrétních operací (7 – 12 let): vzniká logické myšlení, schopnost grupovat operace – pojmout více aspektů problému, schopnost třídění, řazení, hierarchizace období formálních operací (rozvoj od 12 let):abstraktní myšlení, dedukce, abstrakce Stabilita (permanence) objektu Egocentrismus (vs. teorie mysli) https://www.youtube.com/watch?v=OinqFgsIbh0 Princip zachování množství Princip zachování objemu https://www.youtube. com/watch?v=gnA rvcWaH6I Balanční úkol Piaget: vývoj morálního usuzování Předoperační období: 1. stádium: počátky pojetí pravidel, patrných v rámci symbolické hry, kdy každé dítě má sklon dodržovat vlastní pravidla, která odpovídají především jeho přáním, neslouží kolektivním účelům (spolupráce, soutěžení) 2. stádium: (poč. kolem 5. roku) – smysl pro povinnost dodržovat pravidla (neměnná, daná autoritou, povahy „fyzikálního zákona“); činy se neposuzují podle motivů, ale podle následků Období konkrétních operací: 3. stádium: sociální konvence, pravidla jsou záležitost společné dohody a mohou se měnit, pokud účastníci souhlasí, při hodnocení činů jsou důležité i úmysly Období formálních operací: 4. stádium: dospívající vytvářejí pravidla tak, aby byli schopni vypořádat se se situací, se kterou se ještě nesetkali Rozšíření koncepce morálního vývoje: Lawrence Kohlberg (1927 – 1971) Vycházel z Piagetova pojetí Vycházel z pozorování dětí a dospívajících a z rozhovorů Identifikoval šest stádií morálního vývoje, sdružených do tří úrovní Svou koncepci ověřoval empiricky – pomocí hypotetických dilemat Podobně jako Piaget dokládal, že dítě je činitelem vlastního morálního vývoje – morálku nemá „osvojenou“ na základě výchovy a vlivu rodičů, ale prochází zákonitým vývojem (0 – předmorální stádium: rozlišování libého /zábavné, napínavé, dobré/ a nelibého /co působí bolest, strach…/, není představa pravidel, autority, povinností…) úroveň I – předkonvenční morálka: hedonistické následky, fyzická moc 1. orientace na poslušnost, vyhnutí se trestu 2. orientace na odměnu – přizpůsobuji se, abych získal odměnu, aby se mi vrátilo, co jsem poskytl úroveň II – konvenční morálka (nejen „konformní“) 3. orientace na to,být „hodným dítětem“, vyhnout se nesouhlasu 4. orientace na autoritu, právo a řád (dodržování zákonů, pravidel, povinností – vyhýbání se pocitům viny za nedodržování) úroveň III – postkonvenční morálka (autonomní, orientovaná na principy nezávislé na autoritě) 5. orientace na společenskou smlouvu – principy obecně uznávané jako důležité pro všeobecný prospěch 6. orientace na (samostatně zvolené) univerzální etické principy – spravedlnost, důstojnost, rovnost… Následovníci, kritika Z feministických pozic Carol Gilliganová – ženy kladou větší důraz na potřeby ostatních, společenskou souhru v tomto smyslu, než na abstraktní principy cílem morálního vývoje není pouze rozvinutí etiky spravedlnosti, nýbrž také etiky účasti (care) Kohlberg s Piagetem předpokládali úzkou vazbu mezi kognitivním a morálním vývojem, patrně však podcenili schopnost dětí morálně usuzovat Dennis Krebs: morální usuzování v reálném životě je jiné než při řešení „testovacích“ dilemat „Heinzovo dilema“ V jedné daleké zemi umírala žena, která onemocněla zvláštním druhem rakoviny. Existoval lék, o němž si lékaři mysleli, že by mohl ženu zachránit. Šlo o určitou formu rádia, kterou jeden lékárník v tomtéž městě právě před nedávnem objevil. Výroba byla velmi drahá, avšak lékárník požadoval desetkrát víc, než kolik jej stála výroba. Za rádium zaplatil 200 dolarů a za malou dózu s lékem požadovat 2000. Heinz, manžel nemocné ženy, vyhledal všechny své známé, aby si půjči peníze a usiloval i o podporu úřadů. Shromáždil však jen 1000 dolarů, tedy polovinu požadované ceny. Vyprávěl lékárníkovi, že jeho žena umírá a prosil jej, aby mu lék prodal levněji, nebo ho nechal zaplatit později. Lékárník však řekl: „Ne, já jsem ten lék objevil a chci na něm vydělat nějaké peníze.“ Heinz tím vyčerpal všechny legální možnosti; je zcela zoufalý a uvažuje, zda by se neměl do lékárny vloupat a lék pro svou ženu ukrást. …řešení 1. stádium (poslušnost): Heinz neměl ukrást lék, protože následkem toho by byl uvězněn 2. stádium (osobní zájem): Heinz měl ukrást lék, protože pak by byl mnohem šťastnější, kdyby zachránil svou ženu, i kdyby byl odsouzen do vězení 3. stádium (hodné dítě): Heinz měl ukrást lék, protože to jeho žena očekávala. 4. stádium (zákon): Heinz neměl ukrást lék, protože zákon zakazuje krást 5. stádium (společenská smlouva, lidská práva): Heinz měl ukrást lék, protože každý má právo na život, bez ohledu na zákon. Nebo: Heinz neměl ukrást lék, protože vědec má právo na kompenzaci za své úsilí. 6. stádium (univerzální etika, individuální svědomí): Heinz měl ukrást lék, protože zachránit lidský život je základnější hodnota než právo jiné osoby na majetek. Nebo: Heinz neměl ukrást lék, protože tak porušil zlaté pravidlo cti a respektu.