1
Předškolní věk
PedF MU, JS 2015
Mgr. Tomáš Kohoutek, Ph.D.
Předškolní věk
V našem kulturním kontextu věk zhruba 3 – 6 let,
v zásadě se kryje s možností docházky do MŠ
Začátek „druhého dětství“ (V. Příhoda – do 15 let),
ale i pokračování „magických let“ (S. Freiberg)
Počátek: tvarová proměna, rozvoj motoriky,
plynulé řeči, vlastní identity, rodinné identity,
vztahů mimo rodinu, hry, kresby, předoperační
stádium myšlení, nástup sociálních emocí
Ukončení: 2. tvarová proměna, další pokroky v
motorice (grafomotorika), myšlení – stádium
konkrétních operací (Piaget) , nástup „dětského
realismu“, počátek smyslu pro povinnost, realismus
ve hře, v kresbě, rozvoj soutěživosti… (ad školní
zralost)
2
Pohled na předškoláka v různých přístupech
J. A. Komenský - Informatorium školy mateřské prvních
šest let v životě člověka
S. Freud - falická fáze - období identifikace
s vlastním pohlavím, téma moci, úzkost ze „soka“
E.H. Erikson – konflikt iniciativy proti vině
J. Piaget - předoperační stadium (odložená
nápodoba, symbolická hra, prudký rozvoj řeči,
vnitřní řešení problémů a kognitivní egocentrismus)
Výlet do historie: J.A. Komenský – Informatorium…
3
Úkoly předškolního období
pojmenování je mírně zavádějící: důležitá je nejen
„příprava na školu“, ale i rozvoj mnoha důležitých
schopností a dovedností potřebných mimo školní
kontext
utváření vztahů s vrstevníky
spolupráce i soupeření
vedení i podřízení se
řešení konfliktů a uzavírání kompromisů
Pravidelný a dostatečný kontakt s vrstevníky je pro
předškolní dítě nezbytný a nenahraditelný.
Rozvoj vztahů s osobami jiného věku (starší i
mladší děti, dospělí mimo rodinu…)
rozvoj sociální role, identity, „záměru“
Tělesný vývoj a vývoj motoriky
Pokračuje rychlý růst (6 – 8 cm a 2 kg ročně; orientačně: váha = věk
x 2 + 8, výška = věk x 6 + 77)
Diferenciace pohybů, oproti předchozím vývojovým obdobím jistější
a působí ladněji, dobrá realizace záměru – patrné např. v
kooperativní hře
Rozvoj jemné motoriky – patrné v konstruktivní hře (materiál,
stavebnice…) a v kresbě (grafomotorika)
V předškolním období se rovněž začíná vyhraňovat lateralita
Období končí zhruba souběžně s
tvarovou proměnou (ta se
posuzuje i pomocí tzv. filipínské
míry) – přechod od proporcí „malého
dítěte“ k „velkému dítěti“
4
Kognitivní vývoj
Ad Piaget: „předoperační stádium“, fáze předpojmového a
symbolického myšlení (asi do 4 let) a myšlení názorného a
intuitivního (cca 4 – 7 let, tedy až do počátku školní
docházky)
na počátku myšlení magické (a artificialistické, egocentrické… viz
prezentace 7), později posun k realismu, přetrvává ale velký význam
fantazie;
stabilita objemu apod. nebývá ještě dosahována (až v prvníh letech
školy - viz konkrétní operace), myšlení může být útržkovité, ulpívat
na jednom předmětu, chybí komplexnost
příklady utváření pojmů a kategorií: určování a pojmenování
barev, chápání pojmů času (včera – dnes – zítra)…
Chápání vztahů: na počátku období častá otázka „proč?“
(celoživotně největší koncentrace této otázky na jednotku
času)
Fantazie: velký význam pro harmonizaci, ale i pro rozvoj hry;
patrné v oblibě pohádek; sklon ke konfabulaci – „vymýšlení
si“ (nikoli lhaní)
Vývoj řeči
Těsná vzájemná souvislost s kognitivním vývojem
(osvojování slov jako označení vnímaných
skutečností, vztahů…)
Prudký rozvoj aktivního slovníku
na počátku (3 roky) děti hovoří sice již zpravidla plynule,
aktivní slovní zásoba obsahuje asi 1000 slov, běžné jsou
agramatismy, vady výslovnosti apod.
na konci (6 let) aktivní slovní zásoba 3 – 5000 slov, zbytky
dětské patlavosti by měly vymizet v prvním roce školy
Rozvoj řeči po fonetické stránce
Na počátku běžné agramatismy, vady výslovnosti apod.
zbytky dětské patlavosti by měly vymizet v prvním roce
školy
5
Emoční vývoj
Souvislost s prudkým rozvojem motorických, poznávacích i řečových
schopností i s různými aspekty sociálního vývoje
Oproti batolecímu období méně afektivních výbuchů, ačkoli přetrvává
jistá labilita emocí
Stále převažují emoce krátkého trvání a mělké hloubky
Mezi 3. a 5. rokem začíná dítě rozumět subjektivní povaze emocí
Rozvíjí se „teorie mysli“ (ToM –Theory of Mind): porozumění myšlení a cítění
druhých, „schopnost vidět svět očima druhých“
Po počátku uvědomování si sama sebe rozšíření prožívání ve vztahu k
druhým
Rostoucí schopnost chápat druhé – na základě sociálních interakcí roste i
poznávací proces odlišování sebe od druhých
Počátky sebehodnotících emocí: zahanbení, hrdost, pýcha… (viz např.
Erikson a odpovídající vývojový konflikt iniciativy proti vině)
Rozvoj seberegulace, vývoj „svědomí“ (Freud: zvnitřněné superego);
dosud nestálé, závislé na autoritě a její přítomnosti (bezprostřední
uspokojení – „marshmallow test“ https://www.youtube.com/watch?v=Sc4EF3ijVJ8 )
Sociální vývoj
Vztahy k druhým:
diferencují se vztahy k rodičům
rozvíjejí se vztahy k dalšími dospělým
dítě proniká do „světa mimo rodinu“ – počátky „fáze veřejné socializace“
velký význam kontaktu s vrstevníky i se staršími dětmi (už od konce
batolecího období)
Utváření vlastní role
Na počátku předškolního věku by již dítě mělo znát své jméno a správně
určit své pohlaví.
Součástí identity předškolního dítěte se stává i tzv. osobní teritorium, do
kterého spadají blízké osoby, věci a místa
rodová role: postupné osvojování významu a obsahu dívčí a chlapecké
(mužské a ženské) role
Velký význam začíná mít sociální učení
důležitým aspektem chování předškoláka je nápodoba
Dítě se v tomto věku dobře zabaví činností podobnou té, kterou vykonává
vzor (např. rodič, ale i pohádková postava…), rádo se podílí na drobných
pracích a úkolech (upravených pro něj tak, aby mohlo být v jejich vykonávání
úspěšné).
6
„Věk hry“ – typy hry
Rozlišení hry vs. experimentace (V. Příhoda) –
experimentace vzniká sama ze situace, je
nepředvídaná, nahodilá…; hra má cíl, souvislosti,
průběh včetně ukončení…
Hry s materiálem
Funkční a činnostní hry: procvičování tělesných
funkcí ve složitějších formách; důležitá je funkční
libost
Konstrukční - realistická hra (stavění, kreslení…)
Symbolická – iluzívní, fantazijní hra („kuchyně se
stane lesem a štokrdle medvěděm…“)
Rolová – úkolová hra (prodavač, popelář, princezna,
prezident…)
Sociálně: hra paralelní, společná asociativní/
kooperativní, hra soutěživá
„Věk hry“ – pojetí hry
Dominantní pojetí hry:
Hra jako „příprava“ na reálný život, nácvik, zkoušení něčeho
„nanečisto“
Hra napomáhá rozumnému a účelnému životu (ač sama o sobě může
být nerozumná), vede k osvojení dovedností potřebných pro život, k
zotavení a uvolnění i k překonání sociálních nároků
Hra jako smysluplná činnost sama o sobě
Hra jako jedna ze základních potřeb člověka ve všech společenstvích a
kulturách, význam nemusí být obhajován jinými důvody. Souvisí se
svobodou člověka a s jeho tvůrčí, fantazijní a uměleckou schopností.
Výběr názorů:
Huizinga: kulturu stvořil „homo ludens“, ne „homo faber“
J. A. Komenský: Hra je přirozená lidská potřeba.
A. Lazarus: Hra je prostředník k přirozenému odpočinku.
H. Spencer: Hra slouží k odčerpání přebytečné energie.
G. S. Hall: Hra jako rekapitulace fylogenetických období v ontogenetickém
vývoji.
K. Gross: Hra má funkci přípravy a přípravného učení na „opravdový“ život.
Psychoanalytická tradice: Hra přináší slast č funkční libost.
E. Erikson: Hra jako řešení problémů a krizí.
7
„Věk hry“ – význam her ve vývoji
Hraje si každé zdravé dítě; hra je základní potřebou, je nezbytná
pro psychický vývoj (po stránce motorické, kognitivní, emoční i
sociální)
Hra = činnost, která je vykonávána proto, že je libá, přináší dítěti
uspokojení sama o sobě bez vnějšího uloženého cíle
Jednotlivé fáze:
Kojenec: procvičování pohybů, hra s jednoduchými
předměty,“prozkoumávání“, zájem o detaily, později o
vztahy mezi předměty, pohyb, zvuk… („není – kuk“),
přechod od náhodného k záměrnému
Batole: procvičování nově získaných schopností, počátky
nápodoby, manipulace s předměty a materiály, zkoumání
funkčnosti, hra destruktivní i počátky hry konstruktivní,
počátky čmárání, dětské hříčky (říkadla,“paci-paci“), hra s
ostatními – od paralelní postupně ke společné
asociativní, zárodky kooperace, popř. i fantazijní hry
Předškolák: hra jako hlavní činnost; kooperace a
soupeření, konstruktivní hra, nápodoba, námětová hra,
rolová hra, kresba, vyprávění, počátky her s pravidly
Kresba
Kresbu lze chápat jako formu hry i jako „výtvarnou řeč“
Počátky – prvotní motorický význam, objevování možností vlastního těla: „hra
se stopou“
Vývoj: do 1 roku skvrny, od 1,5 roku čárání (centrum grafického pohybu je
nejprve v ramenním kloubu, postupné přesouvání loket, zápěstí, čáry
obloukovitého charakteru, přesahování papíru, krouživý pohyb a tvorby
nedokonalého oválu = první grafická figura, kolem 2,5 roku přistupuje druhá
komplexnější figura = kříž, dokládá schopnost měnit směr čáry; dále body,
klikatky, klubíčka, čáry, spirály…)
Od 3 – 4 let kresba stále jistější, zřetelně zobrazuje konkrétní osoby, tvory,
předměty…; jako orientační vývojové měřítko se využívá např. kresba
postavy:
počátečním stádiem je „hlavonožec“ – naznačené končetiny (ruce dítě u sebe
objevuje mnohem dříve než nohy, v kresbě však je to naopak). Trup chybí, objevuje
se až později, zpravidla, když chce dítě na něj umístit něco zajímavého (knoflíky,
pupík)
končetiny postupně začíná zobrazovat jako dimenzionální (ne jednou linií), kresba
dlouho zůstává „skládaná“ z různých částí, může být přítomná transparentnost,
nerealistické napojení končetin, disproporce
Kresba postavy se využívá i jako orientační zkouška školní zralosti
Asi do 6 let dítě kreslí to, o čem ví, co ho zaujme; teprve od cca 7 let se
projevuje „vizuální realismus“ – snaha kreslit to, co vidí
8
První fáze kresby – čmárání, kruhy, hlavonožec
…4 roky
9
…4 roky
…5 - 6 let