1
Adolescence
PedF MU, JS 2015
Mgr. Tomáš Kohoutek, Ph.D.
Vymezení
„most mezi dětstvím a dospělostí“
V minulosti někdy ztotožňována s pubertou
sociální mezníky dospělosti v současné euroamerické
společnosti jdou však daleko za toto období (S. Komárek:
„Nejdéle dospívajícím savcem je doktorand“)
a působí i opačný proces – „sekulární akcelerace“ –
posun věku počátku puberty do nižšího věku
Zahrnuje:
fyzický a duševní rozvoj
pohlavní dozrávání
sociální učení v nejširším slova smyslu
Je ale nejen „něčím mezi“ (mostem), ale svébytným (a
v mnohém kritickým) obdobím
Erikson: „v žádném jiném stadiu životního cyklu... nejsou si tak
těsně blízké příslib objevení sebe samého a hrozba ztráty sebe
samého“
2
Vymezení - časové
Historicky druhá polovina druhé dekády (Aristoteles: 14 – 21;
Komenský: 15 – 20)
V současnosti převažuje pojetí tří stadií dospívání (např. Macek,
2000):
1) časná adolescence (10/11 – 13): dominují biologické a
fyziologické změny, u všech počátek pohlavního dospívání, u
většiny dokončení; některé psych. a soc. změny lze považovat za
přímý důsledek pubertálních změn (zájem o vrstevníky zpravidla
opačného pohlaví), jiné ne – rozvoj kognitivních procesů; některé
jsou definovány sociálně (přechod ze ZŠ na SŠ jako krok
k profesní identitě)
2) střední adolescence (14 – 16): vlastní dospívání se stává
objektem úvah a hodnocení, vzniká snaha definovat se, lišit se,
subkultury mládeže – specifický životní styl…; psychologicky
období hledání vlastní identity, jedinečnosti a autentičnosti
3) pozdní adolescence (+/- 17 a více): nejvíce explicitně
směřuje k dospělosti, posiluje se sociální aspekt identity (potřeba
někam patřit, něco sdílet, na něčem se podílet), více úvah nad
osobní perspektivou, o budoucích cílech a plánech ohledně
profese, partnerských vztahů…
Vývojové změny I: biologické
primární změny se podle mnoha autorů týkají změn hormonálních;
typický je vývoj primárních i sekundárních pohlavních znaků a
zrychlený růst
nástup puberty charakterizuje metabolická teorie dospívání, podle
které je pro začátek puberty u dívek potřebná tzv. kritická tělesná
hmotnost
významným pojmem je sekulární akcelerace
důležité také je, jak jsou tyto změny vnímány a hodnoceny okolím
(od vrstevníků a rodičů po média a módu);
jde o reflexi kvality a kvantity pubertálních změn i o to, kdy se
(především ve srovnání s vrstevníky) odehrávají; vědomí změn mívá
patrně vyšší význam pro D než pro CH, dívky také vnímají pubertu jako
větší „restriktivní zásah“ do svého života, chlapci většinou pozitivně;
časnější dospívání je výhodou spíše pro chlapce než pro dívky, pozdní
není známo; pak se ovšem situace mění, podle německých dat
vyspělejší dívky ve věku 14,6 lepší sebehodnocení
související témata: fyziologická rovnováha, pohlavní/genderová
role, tělesné schéma
3
Vývojové změny II: kognitivní
Piaget: období formálních operací
lepší výkon v abstraktních disciplínách, ale i např. vyšší
pochybnosti, v důsledku lepší schopnost i vytvářet alternativní
řešení - zatímco dětství je or. na poznávání světa, jaký je, raný
adolescent již může spekulovat, jaký by svět mohl, resp. měl být;
u mladších adolescentů se někdy popisuje sklon tyto schopnosti
přeceňovat („považovat je za všemocné“), s čímž může souviset i
vědomí, že všechny problémy se dají snadno vyřešit, bývají sice
schopni generovat více řešení, ale prosazují jediné (Vaculík:
„stará ražnost mládí“);
paradoxně mj. z důvodu zvýšení kognitivní kapacity může upadat
výkon, protože je člověk nesoustředěný
Vývojové změny II: kognitivní
V sociálních souvislostech
na počátku dospívání si člověk zvýšeně uvědomuje sebe sama
jako subjekt, je schopen větší introspekce
sklon k černobílému vidění světa, často souvisí i zvýšená
kritičnost (což souvisí i s jinými jevy, schopnost abstrakce ji ale
umožňuje)
Příhoda (1967) zdůrazňuje metafyzické myšlení, mystické a
náboženské prvky; Erikson: zvýšená ideologičnost
mění se vnímání času, a to i v souvislosti s vlastní osobou; na
důležitosti nabývají úvahy o budoucnosti; spolu s potřebou
identity úvahy o budoucnosti vytvářejí i potřebu jistoty a bezpečí,
anticipace budoucnosti, seberealizace se rozšiřuje z přítomnosti
na budoucnost
posiluje se i určitý egocentrismus, což se může projevovat
hyperkritičností (i k sobě i k okolí), sklonem polemizovat i jistou
formou vztahovačnosti
postupně se pohled stává diferencovanějším, myšlenky se
integrují - zařazují…
4
Vývojové změny III: emocionalita
citové zážitky se diferencují, přibývá vyšších citů
mizí některé emoční reakce, související s preferencemi v dětství
může projevit (zvl. v rané a.) vyšší míra emoční lability, což souvisí
s hormonálními změnami, se zvýšeným egocentrismem, s pocitem
krize identity, druhotně s konflikty, s nadšením pro ideály…
zvýšená unavitelnost, ochablost a apatičnost se střídá s fázemi
zvýšené aktivity
Pozn. uvedené nemusí platit univerzálně, jen to není nic neobvyklého;
problémy mají především ti, kdo je měli už dříve a je velká pravděpodobnost,
že je budou mít i později, což platí více pro chlapce než pro dívky
(Petersenová, 1988, dle Macek, 1997; jiné názory hovoří o tom, že
„bezproblémové dospívání“ znamená odkládat řešení důležitých typických
konfliktů do budoucna
střední a pozdní adolescence je obdobím odeznívání náladovosti a
lability
zvláštní význam pak získávají emoce a city související s erotickou
sférou života, estetické city, morální cítění
s rozvojem všech citů se pojí i efekt „prvního vystřízlivění“
Vývojové změny IV: sociální
změny v kognitivních i emočních procesech interagují se změnami
v sociálních vztazích;
ve vztahu k sobě je patrná zvýšená sebereflexe (souvisí
s identitou)
mající tu a tam podobu „vývojové“ hypochondrie či dysmorfofobie
nebo dokonce poruchy (mentální anorexie)
sebepojetí se podle některých autorů zásadně mění, podle jiných
kontinuálně rozvíjí; význam konzistentního sp. se během dospívání
zvyšuje; začínají hrát význam „možná já“, důležitým ukazatelem i
úkolem je sebepřijetí;
vztahy s druhými: se procházejí transformací, adolescent se
v zásadě chce dostávat na symetričtější rovinu; to je zvláště patrné
na změnách vztahů k rodičům a autoritám;
důležitým úkolem je emancipace od rodiny (hovoří se o
„dokončování separace“ – viz M. Mahlerová, prezentace 5), která
nevede ke zrušení, ale změně citové vazby na rodinu; je zde
(zdánlivý) konflikt: rodiče usilují o zachování vlivu a autority,
dospívající o vyšší autonomii a symetrii
5
Vývojové úkoly (R. J. Havighurst, modifikace P.Macek, 1997):
přijetí vlastního těla, fyzických změn včetně pohlavní zralosti a
pohlavní role
kognitivní komplexita, flexibilita a abstraktní myšlení; schopnost
aplikovat intelektový potenciál v běžné každodenní zkušenosti
uplatnění emocionálního a kognitivního potenciálu ve vrstevnických
vztazích, schopnost a dovednost udržovat vztahy s vrstevníky obojího
pohlaví
změna vztahů k dospělým (rodičům, dalším autoritám) – autonomie,
popř. vzájemný respekt a kooperace nahrazuje emocionální závislost
získání představy o ekonomické nezávislosti a směřování k určitým
jistotám, které s ní souvisejí – k volbě povolání, k získání profesní
kvalifikace, k ujasnění představ o budoucí profesi
získání zkušeností v erotickém vztahu, příprava na partnerský a
rodinný život
rozvoj intelektu, emocionality a interpersonálních dovedností
zaměřených ke komunitě a společnosti – tj. získání kompetencí pro
sociálně zodpovědné chování
představa o budoucích prioritách v dospělosti – důležitých osobních
cílech a stylu života
ujasnění hierarchie hodnot, reflexe a stabilizace vlastního vztahu ke
světu (světový názor)
Vztahy – rámce
rozvoj komunikačních dovedností = rozvoj vztahů
snižuje vnitřní napětí a agresivitu
větší sebejistota, emoční podpora, prestiž, pocit vlastní hodnoty
vztahy k rodičům, vztahy k autoritám – možnost konfliktu, cesta k
symetričtějším vztahům
vztahy k sourozencům: význam roste, jsou to příslušníci rodiny a
přitom stejné generace; je-li rozdíl 2-3 roky, je ale více soupeření;
dospívající ovlivňují spíše starší sourozenci (tranzitorní role – „dveře
lítačky“)
důležitějšími sestávají vztahy s vrstevníky; role důvěrného
kamaráda/kamarádky, role skupiny i vrstevnické kultury podporuje
autonomní identitu – členství dodává zázemí i status (i zde se skrývají
nejen klady, ale i rizika)
partnerské vztahy
skupiny: party (cliques; neformální, vysoká koheze, tři až deset členů,
obvykle strukturované (vůdčí člen), jde o denní komunikaci, větš.
nejsou smíšené) větší skupiny (crowds – 15 – 30 členů, příležitostné
večírky, párty, často prostředí heterosex. kontaktů), později po ustavení
párů bývá přátelství mezi (několika) – smíšené
V neposlední řadě se mění i vztah k sobě – identita, sebepojetí
6
Vztahy – vrstevnické skupiny
vrstevnická skupina
napomáhá pocitu získání pocitu vlastní autonomie
dospívající v ní získává sociální status a pocit vlastní hodnoty
doplňuje či nahrazuje rodičovskou podporu
stabilizuje a zakotvuje dospívajícího v procesu vlastních
fyzických, psychických a sociálních změn
zdroj standardů chování
nezařazení se do nějaké vrstevnické skupiny často
pociťováno jako stigma
vrstevnická konformita je nejvyšší v časné a střední
adolescenci
zajímavé v této souvislosti je zjištění, že adolescenti se přesto
svou hodnotovou orientací podobají spíše rodičům než svým
přátelům (týká se především cílových hodnot); podle některých
výzkumů mají rodiče větší vliv n ež vrstevníci ve všech oblastech
kromě trávení volného času; nesouhlas se týká aktuálního života
teenagerů, trávení volného času, zájmů, kultury, oblékání…;
význam „peer programů“: právě ty se týkají volného času
Vztahy – rodiče
Freud:
dospívání = zvýšené konfliktní období ve vztazích rodič-dítě
mezigenerační konflikt nezbytný pro překonání závislosti na rodičích a
získání vlastní autonomie
současný pohled:
průběh vztahů v dospívání nelze generalizovat
individuální, kulturní a historické rozdíly
vztah může zůstat trvale pozitivní a přitom se závislost snižovat
rodiče si mohou uvědomovat přirozenost „bouření“ adolescentů – a tím míru
konfliktu snižovat
vysoká míra konfliktů často spojena s rizikovým chováním
mění se styl chování rodičů, styl komunikace v rodině
důležitý je:
rodičovský zájem a zaangažovanost
emoční intenzita interakce
podstata rodičovského vedení
podstata rodičovské autority
nerizikovost a nekonfliktnost vztahu rodič-dítě = neprojití si vlastní krizí
= častější selhání adolescenta či mladého dospělého v „životních
zkouškách“
7
Vztahy - partnerské
první vztahy obvykle vznikají již v období puberty
souvisejí s uvědomením si vlastní sexuality,
obvykle však rozvoj vztahů a sexuality probíhá více
„dvojkolejně“ (platonický charakter prvních lásek), přičemž u
chlapců je vyšší potřeba okamžitého vybití,
liší se i sociálně dané pohlavní role; v pubescenci první schůzky
častěji u dívek, postupně ubývání motivů zvědavosti a potřeby
přesvědčit se o vlastní ceně
postupně přibývání zkušenosti i motivů
„skutečně“ partnerských, rolových;
důležitá zkušenost pro rozvoj emotivity; později se
vztahy stávají stabilnějšími a dlouhodobějšími
v adolescenci se obvykle poprvé projeví i odlišná
sexuální identita, preference nebo orientace („coming
out“), což může být náročný moment
Proces individuace adolescentů (R.Josselsonová, 1980)
psychologická diferenciace: uvědomení si odlišnosti od
ostatních, především rodičů, zvyšuje se kritičnost, bourají se
mýty, kognitivní výkon „předbíhá“ emoční kapacitu, může
nastat až generalizace negativních postojů;
zkoušení a experimentování (14-15 let): snaha zbavit se
závislosti na formálních autoritách, „soupeření“ s rodiči,
zvyšování zodpovědnosti vůči vrstevníkům;
období navazování přátelství (16 – 17): obnovují se vazby
s rodiči, autorita přijímána selektivně, zvyšuje se
sebezodpovědnost, důležitost blízkého přátelství a erotických
vztahů, uvědomení si zvláštní hodnoty specifického vztahu
k rodičům i autoritám;
konsolidace vztahu k sobě (pozdní adolescence), založená
na pocitu vlastní autonomie a jedinečnosti, propojení
minulosti, přítomnosti a další perspektivy života (ale ani to
není dokonalé a definitivní)
8
Identita (Erikson, Marcia - I)
jiné pojetí výojového úkolu (viz E.Erikson – prezentace 2)
typy a stadia podle přítomnosti krize (hledání) a závazku
identifikoval J. Marcia:
difúzní, rozptýlená identita (krize může či nemusí být
přítomná, závazek chybí): stav, kdy čl. neprožívá krizi ani
závazek, nemá aktivní potřebu sebedefinování, je snadno
ovlivnitelný vrstevníky, mění často svoje názory,
přesvědčení i chování, aby bylo v souladu s aktuální
skupinou; proto i sebehodnocení značně kolísavé, závisí
na reakcích druhých; na rozdíl od náhradní identity méně
rigidní, méně konvenční, relativně nezávislí, ke škole
obvykle kritický vztah, k drogám liberální postoj; typické pro
časnou adolescenci
Přítomnost krize vede ke statutu aktivního hledání; další
typy je možné vnímat jako řešení této krize
Identita (Erikson, Marcia - II)
status náhradní identity či předčasného uzavření (foreclosure):
závazky, konzistentní obraz světa a sebe bez toho, že by člověk
zažíval krizi identity, postoje, normy… s přebírají nekriticky od
autorit; preference osvědčeného stylu života, větš. nižší sebevědomí,
poměrně konfliktní vztahy s druhými, spokojenost se školou, striktní
odmítání drog, bez výraznějších osobnostních krizí; typické pro
časnou adolescenci
status moratoria: krize identity se stavy úzkosti a pochybnostmi,
aniž by však na sebe bral skutečné závazky; pouze
experimentování, zkoušení rolí, objevování hodnot, rozvíjení zájmů
…; méně flexibilní, méně jistí v soupeření i ve spolupráci, nejsou
tolik spokojeni se školními výsledky, nejistota ve vztahu k vlastní
budoucnosti; pozitivní představa o sobě a o svých vztazích
s druhými lidmi; typické pro střední adolescenci
status dosažení identity (identity achievement): spojen se
zážitkem krize z hledání, pochybností při současné snaze řešit
otázku svých závazků; spojení min, přít. a bud. ve smysluplný celek,
zážitek kontinuity a sebeakceptace, posilování Já, navazuje
schopnost intimity; typický pro pozdní adolescenci
9
„Emerging adulthood“
Jeffrey Jensen Arnett
nový koncept
životní etapa mezi adolescencí a dospělostí, období
mezi 18 až 29 roky
většina lidí v této etapě tvrdí, že ještě nejsou zcela
dospělí – „v něčem ano, v něčem ne“
dáno sociokulturně, vlivem určitých společenských,
demografických změn
oddálila se doba prvního sňatku, početí dítěte
podobnost s generací X (román Coupland: Generation
X) – více materialistická, cynická, větší ambice,
přesvědčení, že jednou dosáhnou toho, co chtějí