___ w Mgr. Tereza Skubalová •Pedagogická . • psychológie - KS • VY3DC_peps •pvckc pdps Vyučující ■ Mgr. Tereza Skubalová ■ terskub@mail.muni.cz ■ 603 872 899 ■ Konzultační hodiny: po domluvě katedra psychologie Poříčí 31, 1. patro ■ Student/Studijní materiály (e-learning)/ -kód předmětu - /Učební materiály Okruhy k pedagogické psychologii 1. Předmět a vývoj pedagogické psychologie 2. Metodologie a metody pedagogické psychologie 3. Psychologie učení a vztah učení, vývoje a výchovy 4. Psychologie výchovy 5. Osobnost současného žáka 6. Problémový žák 7. Psychologie kreativity 8. Školní úspěch a neúspěch 9. Učební styly ío. Psychologie osobnosti pedagoga 11. Psychohygiena edukace 12. Rodina, škola a vývoj 13. Psychosociální klima školy dú DO PŘÍŠTĚ o Vyberte si nějakou situaci, která Vám činila nějaké výrazné potíže (a třeba se opakuje) a pokuste si zaznamenat: co jste si mysleli, co jste cítili, jak jste se zachovali. o Pokud máte potíže s konkrétním člověkem, jehož chování Vám vadí, všímejte si: kdy a za jakých okolností k tomuto chování u něj nedochází, kdy je to bezproblémové. Co se děje, když se nic neděje? o Písemné postřehy prosím s sebou! literatura w Cáp, Jan - Mareš, Jiří. Psychologie pro učitele .Vyd. 1. Praha : Portál, 2001. 655 s. ISBN 80-7178-463. ■ Kohoutek, Rudolf. Základy pedagogické psychologie . Brno : Cerm, 1996. 184 s. ISBN 80-85867-94. Fontána, David. Psychologie ve školní praxi: příručka pro učitele. Vyd. 2. Praha : Portál, 2003. 383 s. ISBN 80-7178-626 CÍL PŘEDMĚTU o synteze základních znalostí z obecné psycholo psychologie osobnosti, vývojové psychologie a sociální psychologie. o rozšíření teoretické základy pro možnost praktické aplikace poznatků pedagogické psychologie do učitelské praxe PREDMET A VÝVOJ PEDAGOGICKÉ PSYCHOLOGIE PEDAGOGIKA a pedagogická psychologie Jan Ámos Komenský (1592-1670) o zakladatel novodobé pedagogiky a pedagogické psychologie a filozof výchovy o doporučoval učit příkladem, pravidlem a praxí o princip názornosti (opírat co nejvíce o bezprostřední smyslovou skutečnost) o princip od jednoduššího po složitější učivo Velká didaktika Informátori u m školy mateřské Brána jazyků otevřená Orbis pictus Labyrint světa a ráj srdce Škola na jevišti Vševýchova PEDAGOGIKA a pedagogická psychologie Johann Heinrich Pestalozzi (1746-1827) o švýcarský pedagog , filozof, filantrop, politik o školní a sociální reformátor o bývá považován za zakladatele pedagogické a vývojové psychologie o po Komenském jedna z nejvýznamnějších postav moderní světové pedagogiky o „ Jestli se má vývoj osobnosti dítěte podařit, tak mu musí rodiče poskytnout čas a darovat něhu." Vztah pedw k pedagogice PEDAGOGIKA jak optimálně vyučovat a vychovávat z hlediska cílů výchovy a vyučování PEDAGOGICKÁ PSYCHOLOGIE jak vyučování a výchova působí na psychiku a osobnost člověka o obě se zabývají výchovou a vzděláním o obě vědy spolupracují zejména při evaluaci výchovně vzdělávacích výsledků Proměny pohledu na předmět ped^p Předmětem pechy byla aplikace poznatků obecné psychologie na pedagogickou teorii a výchovně vzdělávací praxi. (19.st.) Předmětem pedyj byla aplikace poznatků vývojové psychologie na pedagogickou teorii a| na výchovně vzdělávací praxi. (poč.20.st, Fr, anglosas.) Předmět pedijj podřízen pedagogice, ta určovala obsah (poč.20.st, SSSR, u nás) 4. DNES: Předmětem pedip je samostatná oblast, zkoumá osobnost v pedagogickém procesu. + Zákonitosti učení - v oblasti psychomotorické, rozumové, sociální, emocionální + Podmínky učení - sociálně psychologické, psychohygienické + Osobnost učícího se a toho, kdo na něj působí (výchova, vyučování, vzdělávání) Ped^p v systému psychologických věd sociální výzkum vlivů sociálních a kulturních činitelů na psychiku člověka + aplikace na výchovně vzdělávací prostředí I vývojová iy psych, zvláštnosti určitých věkových údobí + jak jsou ovlivňovány vyučováním a výchovou obecná iy mechanismy chování a prožívání + pedi^j čerpá teoretická východiska Otázky, které řeší pedt ? vliv základních činitelů vývoje na osobnost ? poznávání a utváření psychiky, osobnosti žáků ? problematika osobnosti pedagogů a žáků - optimalizace jejich vztahů ? sebepercepce a sebereflexe pedagoga ve vztahu k žákům ? zvláštnosti vývojových etap osobnosti ve vztahu k vyučování a výchově ? učební styly a rozvoj poznávání ? úloha motivace v pedag.procesu ? psychologické základy výchovy ? adekvátní edukace a socializace rizikových a problémových žáků ? zjišťování příčin špatného školního prospěchu žáků METODOLOGIE A METODY PEDAGOGICKÉ PSYCHOLOGIE Metodologické přístupy v ped.^f 1. Transverzální (průřezový). Např. jednorázový výzkum inteligence jednoho žáka nebo všech žáků určité školni třidy. 2. Longitudinální (dlouhodobý). Např. opakované zkoumáni inteligence a jejiho vývoje. 3. Psychometrický (testový) Kasuistický (klinický) metoda A POŽADAVKY NA METODY o konkrétní cesta, způsob, nástroj, pomůcka k řešení dílčího odborného, vědeckého, výzkumného či experimentálního problému 1. Validita (platnost, adekvátnost) 2. Standardnost (normalizovanost) 3. Reliabilita (spolehlivost) 4. Objektivnost 5. Kvalitativní nebo kvantitativní interpretovatelnost 6. Ekonomičnost Používané metody ped.^p o Pozorování o Rozhovor o Dotazník o Rozbor výsledků činnosti o Projektivní techniky o Kazuistika o Experiment o Didaktické testy o Sociometrické metody PSYCHOLOGIE UČENÍ A VZTAH UČENÍ, VÝVOJE A VÝCHOVY Podkapitoly: VZTAH UČENI, VÝVOJE A VÝCHOVY DEFINICE UČENÍ VYBRANÉ TEORIE UČENÍ DRUHY UČENÍ VÝSLEDKY UČENÍ ZÁKONY UČENÍ 1) vztah učeni, vývoje a výchovy Vývoj = předpoklad pro výchovu (změny ||, nepravidelná spirála) r Výchova = podmínka vývoje (proces ovlivňování osobnosti) Učení (opak zděděného, vrozeného, instinktivního) 2) biologická podmíněnost psychiky Zrání: o zákonitý sled rozvojových a zánikových změn v celém organismu o změny po sobě následují u všech lidí v zásadě ve shodném pořadí (individuální variabilita) a u stejných věcí (smysly, pohyb...) o předpoklad pro učení o kritická období (senzitivní fáze): řeč (do 5 let - vlčí děti řeč nerozvinula, citová vazba (do 3 let)... o Biologické struktury umožňují vrozenýmpředpokladům, aby začaly fungovat, rozvíjet se - musí přijít vhodné podněty 2) DEFINICE UČENI o v širším pojetí • přetrvávající změny v osobnosti v důsledku získávání zkušeností • zkušenosti: individuální a obecné • biodromální pojetí o v užším pojetí • intencionálni = záměrné, cílevědomé, systematické • funkcionální = nevědomé, podvědomé a nezáměrné • pod vedením učitele (řízené učení), ale může to být také sebevzdělávání a sebevýchova ^ 3) VYBRANÉ TEORIE UČENI a) behavioristické o učení = schopnost reagovat na podnět v důsledku předchozích zkušeností základní vzorec: stimul - reakce (učitel dává stimul, aby vznikla žádoucí rekce) B) kognitivní o Piagetův konstruktivismus o Komplexní učení - kognitivní mapy, schémata o Instrumentální konceptualismus (nabývané zkušenosti zvyšují schopnost řešit problémy — „žádné pochopení není zbytečné") c) humanistické (personalistické)- učení = nalézání identity o Motivace učební činnosti = vytváření situací — smysl učení o přebírání odpovědnosti; získávání sociálních zkušeností • http://www.voutube.com/watch?v=mDntbGRPeEU http://www.youtube.com/watch?v=EZSk7oCNaHq 4) DRUHY UČENI 1. Senzomotorické 2. Podmiňování 3. Verbální 4. Pojmové 5. Problémové Sociální učení l. Senzomotorické o vytváření manuálních návyků, motorických operací za pomoci smyslů a pohybu (tkaničky, jízda na kole) - zapojena představa pohybu a regulace 1) etapa seznámení K) cvičení 3) kontrola učení o operace jsou silně fixovány a hůře se odnaučují 2. Podmiňování Klasické podmiňování o asociativní typ učení - vznik vazby nepodmíněně reflexního deje na nový podnět (pasivní — akceptování, zafixování) o Pavlovův slintající pes o U lidí - např. podmíněná emocionální reakce (desenzibilizace) Instrumentální/operantní podmiňování o spojení nepodmíněného podnětu se vzorcem chování o naučený vzorec chování představuje prostředek, kt. umožňuje uspokojování potřeb organismu o GENERALIZACE/ROZLIŠOyÁNI; POSILOVANI/VYHASINANI Thorndikeova kočka v kleci (pokus-omyl) 3. Verbální učení o nejrozšířenější druh učení = učení se verbálním asociacím o vytváření nových spojení, asociací mezi slovy a jejich reprezentacemi (učení básní, definic) o je to učení, kde má největší význam paměť (paměťové učení) 4.Pojmové učení o základem je pochopení, porozumění o pojeni = základní jednotka myšlení = mentální struktura, vyjádření podstaty předmětů a jevů o význam pojmu: bezprostřední smyslová zkušenost (konkrétní předmět, jev) x spojením s jinými pojmy (kontext) o výsledkem jsou vědomosti, základ pro utváření dovedností o vědomosti jsou tvořeny strukturami představ a pojmů — posloupnost + spirála Termíny: prototyp pojmu; jádro pojmu 5. Problémové učení o samostatně odhalujeme vztahy mezi předměty a jevy, třídíme je a na základě toho samostatně nacházíme metodu/postup - nový způsob chování, který je možno použít v analogických situacích o rozvoj intelektu a tvořivosti o bloky: funkční fixace, stereotypní vnímání, nevhodný přenos způsobu řešení z dřívějška Fáze řešení problému: 1) identifikace problému 2) analýza struktury 3) volba strategie/INKUBACE 4) realizace řešení 5) zhodnocení (zpětná vazba) http://www.voutube.com/watch?v=6zSut-U1lks 6. Sociální učení osvojování sociálních dovedností (návyků, postojů) formování motivů a charakteru jedná se o učení sociální komunikaci, interakci percepci přejímá za své sociální role, morální hodnoty (např. smysl pro spolupráci a vzájemnou pomoc) Uskutečňuje se: A) Napodobením B) Sociálním zpevňováním C) Identifikací Napodobení - Albert Bandura experiment s panenkou b ob o o Class, Codes and Culture (1971) o úspěch dítěte ovlivňuje jím používaný jazyk, styl jazyka, jazyková vybavenost o dle toho učitelé odhadují jejich inteligenci —> hodnocení těchto dětí ve škole. Rozvinutý kód ■ Rodiče: - vždy ochotní dítě vyslechnout - hovorí s ním srozumitelně - vciťuj í se - umí dítěti dát najevo, že je berou vážně - vyšší četnost složitých gramatických konstrukcí - menší pŕedvídatelnost stavby věty a volby slov - na kontextu nezávislé používání v v • reci —individuální závěry, odlišnosti, pocity, zobecnění V^- častější používání „Já"_^ Omezený kód ■ Rodiče: - omezují vzájemný styk na příkazy, zákazy či stereotypní fráze - pokusy dítěte něco formulovat se setkávají s nezájmem I I ^jednoduché konstrukce-> — vysoká pŕedvídatelnost stavby věty a volby slov — na kontextu závislé používání v v • reci — omezené možnosti sdělení, je často doprovázeno neverbálními gesty, změnami tónu hlasu Stpod.-y 5) VÝSLEDKY UČENÍ o vědomosti (informace a poznatky) o dovednosti (schopnosti pro vykonávání určité čin.) • senzomotorické • intelektové • sociálni o návyky (+ i -, automatické úkony) o vlastnosti charakteru (kladné i záporné) o Ovlivněny následujícími činiteli: Činitelé souvisejici s učicim se jedincem Činitelé souvisejici se situaci, v niž učeni probihá Činitelé souvisejici s učebnim materiálem Činitelé souvisejici s osobnosti učitele 6) ZÁKONY UČENÍ Zákon motivace o intristické (vnitřní motivace, např. zájem). „Přirozený pud zvídavosti" lidi i zvířati - spontánní zkoumání a objevování; prostředí poskytuje odezvy na projevy tohoto pudu (brzdění, frustrace) o extrinstické (vnější motivace či energetizace a stimulace, např. odměna) o vlastní výsledky, uvolnění z dokončených úkolů, jasná definice cílů Zákon zpětné vazby (lidé se učí tím lépe, čím včasnější a podrobnější informace o svém výkonu dostávají) Zákon transferu - přenos informací z jedné oblasti do druhé (interference = překrývání informací: retroaktivní x proaktivní) Zákon opakování - aktivní upevňování • čím náročnější materiál-tím více opakování • čím více se opakuje, tím jsou vědomosti trvalejší • nejméně efektivní je pasivní předčítání textu