___ w
Mgr. Tereza Skubalová
•Pedagogická . • psychológie - KS
• VY3DC_peps •pvckc pdps
Vyučující
■ Mgr. Tereza Skubalová
■ terskub@mail.muni.cz
■ 603 872 899
■ Konzultační hodiny: po domluvě katedra psychologie Poříčí 31, 1. patro
■ Student/Studijní materiály (e-learning)/ -kód předmětu - /Učební materiály
Okruhy k pedagogické psychologii
1. Předmět a vývoj pedagogické psychologie
2. Metodologie a metody pedagogické psychologie
3. Psychologie učení a vztah učení, vývoje a výchovy
4. Psychologie výchovy
5. Osobnost současného žáka
6. Problémový žák
7. Psychologie kreativity
8. Školní úspěch a neúspěch
9. Učební styly
ío. Psychologie osobnosti pedagoga
11. Psychohygiena edukace
12. Rodina, škola a vývoj
13. Psychosociální klima školy
dú DO PŘÍŠTĚ
o Vyberte si nějakou situaci, která Vám činila nějaké výrazné potíže (a třeba se opakuje) a pokuste si zaznamenat: co jste si mysleli, co jste cítili, jak jste se zachovali.
o Pokud máte potíže s konkrétním člověkem, jehož chování Vám vadí, všímejte si: kdy a za jakých okolností k tomuto chování u něj nedochází, kdy je to bezproblémové. Co se děje, když se nic neděje?
o Písemné postřehy prosím s sebou!
literatura
w
Cáp, Jan - Mareš, Jiří. Psychologie pro učitele .Vyd. 1. Praha : Portál, 2001. 655 s. ISBN 80-7178-463.
■  Kohoutek, Rudolf. Základy pedagogické psychologie . Brno : Cerm, 1996. 184 s. ISBN 80-85867-94.
Fontána, David. Psychologie ve školní praxi: příručka pro učitele. Vyd. 2. Praha : Portál, 2003. 383 s. ISBN 80-7178-626
CÍL PŘEDMĚTU
o synteze základních znalostí z obecné psycholo psychologie osobnosti, vývojové psychologie a sociální psychologie.
o rozšíření teoretické základy pro možnost praktické aplikace poznatků pedagogické psychologie do učitelské praxe
PREDMET A VÝVOJ
PEDAGOGICKÉ
PSYCHOLOGIE
PEDAGOGIKA a pedagogická
psychologie
Jan Ámos Komenský (1592-1670)
o zakladatel novodobé pedagogiky a
pedagogické psychologie a filozof výchovy
o doporučoval učit příkladem, pravidlem a praxí
o princip názornosti (opírat co nejvíce o bezprostřední smyslovou skutečnost)
o princip od jednoduššího po složitější učivo
Velká didaktika Informátori u m školy mateřské Brána jazyků otevřená Orbis pictus
Labyrint světa a ráj srdce Škola na jevišti Vševýchova
PEDAGOGIKA a pedagogická psychologie
Johann Heinrich Pestalozzi (1746-1827) o švýcarský pedagog , filozof, filantrop, politik
o školní a sociální reformátor
o bývá považován za zakladatele pedagogické a vývojové psychologie
o po Komenském jedna z nejvýznamnějších postav moderní světové pedagogiky
o „ Jestli se má vývoj osobnosti dítěte podařit, tak mu musí rodiče poskytnout čas a darovat něhu."
Vztah pedw k pedagogice
PEDAGOGIKA
jak optimálně vyučovat a vychovávat z hlediska cílů výchovy a vyučování
PEDAGOGICKÁ PSYCHOLOGIE
jak vyučování a výchova působí na psychiku a osobnost člověka
o obě se zabývají výchovou a vzděláním
o obě vědy spolupracují zejména při evaluaci výchovně vzdělávacích výsledků
Proměny pohledu na předmět ped^p
Předmětem pechy byla aplikace poznatků obecné psychologie na pedagogickou teorii a výchovně vzdělávací praxi. (19.st.)
Předmětem pedyj byla aplikace poznatků vývojové psychologie na pedagogickou teorii a| na výchovně vzdělávací praxi. (poč.20.st, Fr, anglosas.)
Předmět pedijj podřízen pedagogice, ta určovala obsah (poč.20.st, SSSR, u nás)
4. DNES: Předmětem pedip je samostatná oblast, zkoumá osobnost v pedagogickém procesu.
+ Zákonitosti učení - v oblasti psychomotorické, rozumové, sociální, emocionální + Podmínky učení - sociálně psychologické, psychohygienické
+ Osobnost učícího se a toho, kdo na něj působí (výchova, vyučování, vzdělávání)
Ped^p v systému psychologických věd
sociální
výzkum vlivů sociálních a kulturních činitelů na psychiku
člověka
+ aplikace na výchovně vzdělávací prostředí
I
vývojová iy
psych, zvláštnosti určitých věkových údobí
+ jak jsou ovlivňovány vyučováním a výchovou
obecná iy
mechanismy chování a prožívání + pedi^j čerpá teoretická východiska
Otázky, které řeší pedt
? vliv základních činitelů vývoje na osobnost
? poznávání a utváření psychiky, osobnosti žáků
? problematika osobnosti pedagogů a žáků - optimalizace jejich vztahů
? sebepercepce a sebereflexe pedagoga ve vztahu k žákům
? zvláštnosti vývojových etap osobnosti ve vztahu k vyučování a výchově
? učební styly a rozvoj poznávání
? úloha motivace v pedag.procesu
? psychologické základy výchovy
? adekvátní edukace a socializace rizikových a problémových žáků
? zjišťování příčin špatného školního prospěchu žáků
METODOLOGIE A METODY PEDAGOGICKÉ PSYCHOLOGIE
Metodologické přístupy v ped.^f
1. Transverzální (průřezový). Např. jednorázový
výzkum inteligence jednoho žáka nebo všech žáků určité školni třidy.
2. Longitudinální (dlouhodobý). Např. opakované zkoumáni inteligence a jejiho vývoje.
3. Psychometrický (testový)
Kasuistický (klinický)
metoda A POŽADAVKY NA METODY
o konkrétní cesta, způsob, nástroj, pomůcka k řešení dílčího odborného, vědeckého, výzkumného či experimentálního problému
1. Validita (platnost, adekvátnost)
2. Standardnost (normalizovanost)
3. Reliabilita (spolehlivost)
4. Objektivnost
5. Kvalitativní nebo kvantitativní interpretovatelnost
6. Ekonomičnost
Používané metody ped.^p
o Pozorování o Rozhovor o Dotazník
o Rozbor výsledků činnosti
o Projektivní techniky
o Kazuistika
o Experiment
o Didaktické testy
o Sociometrické metody
PSYCHOLOGIE UČENÍ A VZTAH UČENÍ, VÝVOJE A VÝCHOVY
Podkapitoly:
VZTAH UČENI, VÝVOJE A VÝCHOVY DEFINICE UČENÍ VYBRANÉ TEORIE UČENÍ DRUHY UČENÍ VÝSLEDKY UČENÍ ZÁKONY UČENÍ
1) vztah učeni, vývoje a výchovy
Vývoj = předpoklad pro výchovu (změny ||, nepravidelná spirála)
r
Výchova = podmínka vývoje (proces ovlivňování osobnosti)
Učení
(opak zděděného, vrozeného, instinktivního)
2) biologická podmíněnost psychiky
Zrání:
o zákonitý sled rozvojových a zánikových změn v celém organismu
o změny po sobě následují u všech lidí v zásadě ve shodném pořadí (individuální variabilita) a u stejných věcí (smysly, pohyb...)
o předpoklad pro učení
o kritická období (senzitivní fáze): řeč (do 5 let - vlčí děti řeč nerozvinula, citová vazba (do 3 let)...
o Biologické struktury umožňují vrozenýmpředpokladům, aby začaly fungovat, rozvíjet se - musí přijít vhodné podněty
2) DEFINICE UČENI
o v širším pojetí
• přetrvávající změny v osobnosti v důsledku získávání zkušeností
• zkušenosti: individuální a obecné
• biodromální pojetí
o v užším pojetí
• intencionálni = záměrné, cílevědomé, systematické
• funkcionální = nevědomé, podvědomé a nezáměrné
• pod vedením učitele (řízené učení), ale může to být také sebevzdělávání a sebevýchova ^
3) VYBRANÉ TEORIE UČENI
a) behavioristické
o učení = schopnost reagovat na podnět v důsledku předchozích zkušeností
základní vzorec: stimul - reakce (učitel dává stimul, aby vznikla žádoucí rekce)
B) kognitivní
o Piagetův konstruktivismus
o Komplexní učení - kognitivní mapy, schémata
o Instrumentální konceptualismus (nabývané zkušenosti zvyšují schopnost řešit problémy — „žádné pochopení není zbytečné")
c) humanistické (personalistické)- učení = nalézání identity o Motivace učební činnosti = vytváření situací — smysl učení o přebírání odpovědnosti; získávání sociálních zkušeností
•
http://www.voutube.com/watch?v=mDntbGRPeEU http://www.youtube.com/watch?v=EZSk7oCNaHq
4) DRUHY UČENI
1. Senzomotorické
2. Podmiňování
3. Verbální
4. Pojmové
5. Problémové
Sociální učení
l. Senzomotorické
o vytváření manuálních návyků, motorických operací za pomoci smyslů a pohybu (tkaničky, jízda na kole) - zapojena představa pohybu a regulace
1) etapa seznámení
K) cvičení
3) kontrola učení
o operace jsou silně fixovány a hůře se odnaučují
2. Podmiňování
Klasické podmiňování
o asociativní typ učení - vznik vazby nepodmíněně reflexního deje na nový podnět (pasivní — akceptování, zafixování)
o Pavlovův slintající pes
o U lidí - např. podmíněná emocionální reakce (desenzibilizace)
Instrumentální/operantní podmiňování
o spojení nepodmíněného podnětu se vzorcem chování
o naučený vzorec chování představuje prostředek, kt. umožňuje uspokojování potřeb organismu
o GENERALIZACE/ROZLIŠOyÁNI; POSILOVANI/VYHASINANI
Thorndikeova kočka v kleci (pokus-omyl)
3. Verbální učení
o nejrozšířenější druh učení = učení se verbálním asociacím
o vytváření nových spojení, asociací mezi slovy a jejich reprezentacemi (učení básní, definic)
o je to učení, kde má největší význam paměť (paměťové učení)
4.Pojmové učení
o základem je pochopení, porozumění
o pojeni = základní jednotka myšlení = mentální struktura, vyjádření podstaty předmětů a jevů
o význam pojmu: bezprostřední smyslová zkušenost (konkrétní předmět, jev) x spojením s jinými pojmy (kontext)
o výsledkem jsou vědomosti, základ pro utváření dovedností o vědomosti jsou tvořeny strukturami představ a pojmů —
posloupnost + spirála
Termíny: prototyp pojmu; jádro pojmu
5. Problémové učení
o samostatně odhalujeme vztahy mezi předměty a jevy, třídíme je a na základě toho samostatně nacházíme metodu/postup - nový způsob chování, který je možno použít v analogických situacích
o rozvoj intelektu a tvořivosti
o bloky: funkční fixace, stereotypní vnímání, nevhodný přenos způsobu řešení z dřívějška
Fáze řešení problému:
1) identifikace problému
2) analýza struktury
3) volba strategie/INKUBACE
4) realizace řešení
5) zhodnocení (zpětná vazba)
http://www.voutube.com/watch?v=6zSut-U1lks
6. Sociální učení
osvojování sociálních dovedností (návyků, postojů) formování motivů a charakteru
jedná se o učení sociální komunikaci, interakci percepci
přejímá za své sociální role, morální hodnoty (např. smysl pro spolupráci a vzájemnou pomoc)
Uskutečňuje se:
A) Napodobením
B) Sociálním zpevňováním
C) Identifikací
Napodobení - Albert Bandura experiment s panenkou b ob o
o Class, Codes and Culture (1971)
o úspěch dítěte ovlivňuje jím používaný jazyk, styl jazyka, jazyková vybavenost
o dle toho učitelé odhadují jejich inteligenci —> hodnocení těchto dětí ve škole.
Rozvinutý kód
■
Rodiče:
- vždy ochotní dítě vyslechnout
- hovorí s ním srozumitelně
- vciťuj í se
- umí dítěti dát najevo, že je berou vážně
- vyšší četnost složitých gramatických konstrukcí
- menší pŕedvídatelnost stavby věty a volby slov
- na kontextu nezávislé používání
v      v •
reci
—individuální závěry, odlišnosti, pocity, zobecnění
V^- častější používání „Já"_^
Omezený kód
■
Rodiče:
- omezují vzájemný styk na příkazy, zákazy či stereotypní fráze
- pokusy dítěte něco formulovat se setkávají s nezájmem
I I
^jednoduché konstrukce->
— vysoká pŕedvídatelnost stavby věty a volby slov
— na kontextu závislé používání
v      v •
reci
— omezené možnosti sdělení, je často doprovázeno neverbálními gesty, změnami tónu hlasu
Stpod.-y
5) VÝSLEDKY UČENÍ
o vědomosti (informace a poznatky)
o dovednosti (schopnosti pro vykonávání určité čin.)
• senzomotorické
• intelektové
• sociálni
o návyky (+ i -, automatické úkony)
o vlastnosti charakteru (kladné i záporné)
o Ovlivněny následujícími činiteli:
Činitelé souvisejici s učicim se jedincem Činitelé souvisejici se situaci, v niž učeni probihá Činitelé souvisejici s učebnim materiálem Činitelé souvisejici s osobnosti učitele
6) ZÁKONY UČENÍ
Zákon motivace
o intristické (vnitřní motivace, např. zájem). „Přirozený pud zvídavosti" lidi i zvířati - spontánní zkoumání a objevování; prostředí poskytuje odezvy na projevy tohoto pudu (brzdění, frustrace)
o extrinstické (vnější motivace či energetizace a stimulace, např. odměna)
o vlastní výsledky, uvolnění z dokončených úkolů, jasná definice cílů
Zákon zpětné vazby (lidé se učí tím lépe, čím včasnější a podrobnější informace o svém výkonu dostávají)
Zákon transferu - přenos informací z jedné oblasti do druhé (interference = překrývání informací: retroaktivní x proaktivní)
Zákon opakování - aktivní upevňování
• čím náročnější materiál-tím více opakování
• čím více se opakuje, tím jsou vědomosti trvalejší
• nejméně efektivní je pasivní předčítání textu