Přírodu tvoří dvě hlavní složky, příroda živá (biotická) a příroda neživá (abiotická). Jednotlivé složky neživé přírody vytváří podmínky pro živé organismy. Seznamovali jste se s nimi v především v průběhu prvního (IVZ1) a částečně také druhého (IVZ2) semestru.

Geologické podloží ČR: Území ČR náleží jednak ke staršímu Českému masivu (který tvoří především vyvřelé a přeměněné horniny. Po dlouhou dobu toto území podléhalo erozi, která je přetvořila do dnešní podoby vrchovin a pahorkatin se zaoblenými vrcholy, širokými říčními údolími s malým spádem. Východ republiky náleží Západním Karpatům, výrazně mladším, tvořeným především sedimentárními horninami. Vzhledem ke svému relativnímu „mládí“ zde najdeme větší výškové rozdíly, příkrá údolí a řeky s větším spádem.

Půdy v ČR:     Na většině území ČR se nachází hnědozemě, ve vyšších polohách špatně propustné podzolové půdy, v nížinách pak menší ostrůvky černozemí. Specifické podmínky v okolí řek daly vzniknout lužním půdám, na vápencích renzinům a na horách horským půdám.

Klima ČR:        Česká republika náleží do mírného podnebného pásu, který je charakteristický pravidelným střídáním období s teplotou pod a nad 0°C. Území ČR dělíme do tří oblastí – mírně teplé (průměrná roční teplota 6 – 7°C, srážky 600-800mm), teplé (8-9°C, pod 600mm) a chladné (3-5,5°C, 900-1200mm) klimatické oblasti.

Vegetační pásy (biomy): Na převážné většině území ČR převažují podmínky pro vznik biomu Listnatý (a smíšený) opadavý les. Pouze díky vlivu člověka je velká část našeho území pokryta kulturní stepí (tedy poli a loukami). Pouze na nejvyšších horách našeho území jsou podmínky pro vznik horských jehličnatých lesů a do jižního cípu Moravy zasahuje oblast evropských stepí. Přesto by bylo chybou představovat si území naší republiky bez zásahů člověka jako jednolitý neprostupný les. Vegetace na konkrétních místech by se lišila jednak s konkrétní nadmořskou výškou (tzv. vegetační stupně), ale také v závislosti na lokálních podmínkách – podloží, naklonění vůči světovým stranám, osluněnou, převládající směr větru apod.

Vegetační stupně: Pro určité rozmezí nadmořské výšky jsou charakteristické dřeviny, které zde nachází optimální podmínky ke svému růstu. Druhové zastoupení různých rostlin se měnilo v závislosti na dlouhodobých změnách klimatu (teplotních a srážkových proměnách) a od neolitu postupně roste vliv člověka na krajinu (viz. IVZ3). Vliv člověka na krajinu však nelze považovat za jednoznačně negativní. Díky velkým zásahům (jako např. budování rybníků) a pravidelným zásahům (např. kosení luk) byla naše krajina obohacena o nová prostředí umožňující život takovým organismům, které by zde nebyly nebo byly pouze v omezené míře.

Obr. č.1 Porovnání přírodní a kulturní krajiny.

Vztahy mezi organismy a prostředím.

• Jedinci jednoho konkrétního druhu se mnohdy vyskytují na stanovištích s pro ně optimálními podmínkami - biotopech.  
• Soubor všech jedinců jednoho druhu žijícího na jednom místě v určitém čase se nazývá populace.
• Na biotopech se stejnými podmínkami nenacházíme jen jednoho druhu, ale soubor populací určitých rostlin, živočichů (a hub, bakterií, …), kterým vyhovují dané podmínky. Hovoříme pak o společenstvu organismů (např. listnatého lesa, lužní lesa, kulturní louky, mokřadu, …)  obývající společnou část životního prostoru – biotop (listnatý les, lužní les, kulturní louka, mokřad, …). Organismy jednoho společenstva na sebe navzájem působí a ovlivňují se – např. přemnožení určitého býložravce může vést k větší konzumaci rostlin, zvýší se počet predátorů. Velké množství býložravců si zlikviduje potravní zdroje, v důsledku toho hladoví, jejich počet se sníží, což řetězově sníží počet predátorů.
• Život společenstva však neovlivňují pouze vztahy mezi jednotlivými populacemi nebo uvnitř populací, ale také složky neživé přírody. Neživé i živé části přírody daného místa v daném čase spoluvytváří ekologický systém, tzv. ekosystém. (Ve výuce na 1. stupni používáme pojem společenstvo místo odborně správnějšího biocenóza. Vzhledem ke komplexnosti a složitosti vztahů v ekosystémech se tomuto pojmu také vyhýbáme a používáme pouze obecnější označení místa výskytu jako jsou biotop nebo stanoviště).