5.1.10 Částice (partikule) Částice patří ke slovním druhům nesamostatným a neohebným, z hlediska syntaktického nejsou větnými členy. Jsou značně nesourodým slovním druhem, proto jsou také různě klasifikovány (děleny). Obvykle uvozují samostatné věty a naznačují tak jejich druh, např. rozkaz (Ať mlčí!), přání (Kéž se ti dobře spí.), otázku zjišťovací (Zdali se ještě uvidíme?), zvolání (Kdybys nemluvil!) nebo vyjadřují stanovisko mluvčího k obsahu věty – částice modální. Různé významové odstíny vyjadřují také ve spojení s větným členem, např. větný člen zdůrazňují, vytýkají, hodnotí apod.: i taková může být skutečnost, zemřel už dávno, k kladným vlastnostem patří především pravdomluvnost, přišla dokonce Ivana atd. Původem jsou částice zvláštní slova, např.: ať, nechť, bodejť, prý. Z hlediska vzniku lze rozlišit částice, které vznikly a) významovým posunem ze slov ohebných: to, ono, což, tuším… b) z příslovcí: vážně, zřejmě,… c) ze spojek podřadicích: zda, zdali, -li, aby, kdyby, že… d) ze spojek souřadicích: a, i, ani, také, však. Z hlediska funkce se částice dělí na modální, vytýkací, modifikační, odpověďové, negační a přací. 5.1.10.1 Modální částice Nejčastěji se vyskytují ve větách oznamovacích. Jsou základním prostředkem k vyjádření modality jistotní, tj. mluvčí vyjadřuje stupeň jistoty své výpovědi od úplné jistoty až k nejistotě: jistě, určitě, nepochybně (jistota) – Cesta k hradu vede jistě (nepochybně, určitě) lesem; opravdu, skutečně (ujišťování) – Květiny jsem opravdu (skutečně) zalila; asi, snad, pravděpodobně, možná (nejistota) – Zveřejněný text se asi (snad, možná, pravděpodobně) zabývá národnostními menšinami (o tom viz též kapitola 6.3.3.1). 5.1.10.2 Vytýkací částice Patří k nim např. slova jen, také, právě, přímo, už, teprve, … Vytýkají určitý člen ve větě: Ze zkoušených uspěli jen dva (ostatní neuspěli); Odpověděl přímo jemu (jiným ne); Mezi pozvanými byl také můj přítel (byli pozvaní i jiní) apod. 5.1.10.3 Modifikační částice Modifikační částice jsou slova, která mají ve větě primárně funkci jiného slovního druhu, např.: a, ale, však, že (spojky); tak, takhle, klidně, pěkně (příslovce); ona, to, co (zájmena). a) spojka x částice Vzal si klobouk a odešel. x A to myslíš vážně? Přišla, ale byla smutná. x Tady je ale nepořádek! Rodiče přijeli, děda však zůstal doma. x Však ty si ještě vzpomeneš! Čekali, že se vrátí. x Že to můžu udělat jinak? b) příslovce x částice Tak se dříve nakupovalo. x Kdyby tak přišel? Mluvila pomalu a klidně. x Klidně si to vezmi. Honzík píše pěkně. x To se pěkně chováš! c) zájmeno x částice Ona tam nepůjde. x Ona to Zdena zatím neví. Podařilo se ti to. x To ani nepřijdeš domů? Co by sis přál k narozeninám? x To je, co? 5.1.10.4 Odpověďové částice Jsou to slova, kterými se odpovídá na zjišťovací otázky: ano, ne, ovšem zajisté. Např.: Učil ses? Ne. Máš hlad? Ano. S ubytováním jste byli spokojeni? Ovšem (zajisté) (O tom viz také kapitoly 6.2.1.2 B.3., 6.2.3.2 E, 6.2.4.1 C.) 5.1.10.5 Negační částice Patří k nim slova ne, nikoli. Např.: Všímal si ne jejího vzhledu, ale její dobrosrdečnosti. Učil se nikoli sám. (O tom viz také kapitola 6.2.4.) 5.1.10.6 Přací částice Tvoří obvykle slova ať, nechť, kéž, bodejž a ve větě stojí vždy na jejím začátku: Ať už neprší! Kéž se uzdraví! Nechť přijde. (O tom viz také kapitola 6.3.2.4.)