Filozofické otázky výchovy 2
Moudrost mytologie, příběhů a výchova
Jana Skácelová

vJeden panovník dávných časů hloubal nad otázkami života. Protože ho znepokojovala podstata dobra a
zla, přikázal svému sluhovi, aby přinesl orgány, které jsou nejlepší , nejkrásnější a nejcennější.
Sluha přinesl zvířecí srdce a jazyk. Panovník si orgány prohlédl, přemýšlel o jejich smyslu a poté
sluhu poslal, aby přinesl nejošklivější a nejhorší orgány. Sluha šel a přinesl opět srdce a
jazyk.Udivený panovník se zeptal: „Přinášíš srdce a jazyk jako  ty nejlepší orgány, a současně i
jako ty nejhorší, jak to?
v
v

v Sluha odpověděl: „ Když to, co člověk cítí a co si myslí, jde upřímně od srdce a jazyk říká
čestně jen pravdu, jsou srdce a jazyk ty nejcennější orgány. Člověk, jemuž patří , se cítí zdravý a
šťastný. Když se však ze srdce stane vrahovo doupě, které zapírá svá přání, a jazyk mluví nepravdu
a faleš, jsou oba orgány pro člověka, kterému patří, skutečným trestem. Svár, který rozsévá
navenek, plní i jeho nitro  a štěstí se od něho odvrací.“
v                                                               Čínská moudrost
v

vTi stejné splatit:v tom jsem pán i já.
vVždyť Foibův sluha jsem, tvůj nikoliv,
vNač Kreolovy záštity mi třeba?
vŽes nadal mi i slepců, tedy slyš:
vJsi vidomý a přece nevidíš,
vSvé hanby, ani kde ses usadil,
vTys vládce,mám však stejné právo slovem
vS kým obcuješ – či víš snad, čí jsi si syn?-
vA netuše jsi protiven svým drahým
vI pod zemí i tady na Zemi

vA jednou dvojí kletba rodičů
v
vTě vyštve děsným krokem z této země, a vida teď,
v pak do tmy budeš zřít!
v
vA který záliv, která skála vbrzku
vSe nebude tvým nářkem ozývat,až poznáš přístav, domu svému
vTak neblahý, kam vplul jsi s pohodou?
vA spousty jiné bídy netušíš, již sobě uchystals i synům svým!
vNuž tup si Kreonta i ústa má:
vVždyť není smrtelníka na světě,
vJenž bude zničen bídněji než ty!
v                      Sofokles: Král Oidipus a
Antigoné
v
v
v
v

vMýtus – mythos – vyprávění
v
vMytologie – nejstarší světonázorový obraz světa
vZakoušení jednoty a řádu
vSvět jako kosmos
v

vJednota světa –harmonie
vStřetávání dobra a zla
v
vMýtus vyzývá k účasti
vTragika v mýtu
v
vOsud
BD06662_

vČlověk  jako hybris - vybočení z řádu
v
vČlověk a jeho zpupnost
vRituál
vPoslušnost tradici
v
vŽivot a riziko
v
BD00028_

vNávrat k původní otázkám
v
vCo je člověk?
v
vKde jsi Adame?
v
v
vJan Patočka si klade otázku:  Nejsou katastrofy našeho století posléze opakováním téhož pádu pod
práh lidskosti, který v Oidipovi pro člověka všech dob předvedl Sofokles?.
v

vPohádky – iniciační prostředek při výchově dětí
vPříběhy jsou jako zrcadla – posluchač se může v příběhu poznávat, ztotožňuje se s hrdiny, získává
odstup od svých problémů
vPříběhy ukazují možnosti řešení – možnosti interpretací,  jsou výzvou k napodobení a povzbuzení
k pokusům
vPříběhy poskytují ochranu

vPříběhy se dobře pamatují – řeč obrazů a symbolů, využití pravé hemisféry
vPříběhy tradují kulturu
vPříběhy jsou prostředníci mezi kulturami
vPříběhy podněcují fantazii
vPříběhy nabízejí alternativy a ukazují nový způsob pohledu

Vypravěč příběhů
vJak se mají vyprávět příběhy? Tak, aby člověku samému pomohly! Můj dědeček byl chromý. Jednou ho
požádali, aby vyprávěl příběh o svém učiteli. Vyprávěl tehdy, jak velký Baal Schem při motlitbě
vždycky při motlitbě vždy poskakoval  a tancoval. Můj dědeček stál a vyprávěl a vyprávění ho tak
strhlo, že musel poskakovat a tancovat, aby ukázal, jak to dělával mistr. Od té chvíle byl vyléčen.
Tak se mají vyprávět příběhy!
v                                                    Chasidská legenda