Paradigmata v dějinách a jejich vztah k výchově Ego cogito – člověk jako myslící subjekt Jana Skácelová v „Mohu říci, že myslím? Tu shledávám, že myšlení patří k mé podstatě. To jediné nemůže být ode mne být odloučeno. Já jsem , já existuji, to je jisté.“ v Descartes, R.:Úvahy o první filozofii v v v v „U předchůdců či zakladatelů moderní přírodní vědy je jejich dílo plod ratio, v která podle kartesiánských formulí je pojímána jako vlastnictví člověka, jako jeho majetek. Tato ratio je nadřazena věci, při setkání s věcí nenaráží na nic cizího, nýbrž jen na rozvoj sebe samé. Tato ratio může být uzavřenou duší uplatněna jako základní argument pro její pojetí světa.“ v Jana Patočka v v Descartes hledá jistotu v poznání, o kterou se může opřít v Jisté je to, že myslím nebo také v jiných překladech, že pochybuji v Z pojetí subjektu se rodí základní subjekt-objektový vztah světa v Věda dává hlavní impulsy tomuto období v vZ pojetí subjektu se rodí základní subjekt-objektový vztah světa. vVýznamnou činností je věda, která dává hlavní impulsy tomuto období. vSvět není již kosmos nebo živoucí organismus - , ale MECHANISMUS – skoro jako fungující stroj. vSvět je také označován jako labyrint , ve kterém můžeme zabloudit (představa Descartese, Bacona i Komenského). 97F1086D vAbychom mohli poznávat, musíme mít odstup – distanci a to umožní přehlédnout celek. vRené Descartes –dualista a rozděluje svět na dvě základní substance – res cogitans a res extenza – věc myslící a věc rozprostraněná v Subjekt je oddělen od objektu, který může nezávisle na sobě pozorovat, zkoumat a poznávat MCj02959850000[1] vPravda je důležitý požadavek novověku a je jinak pojata než předtím, kde by se hodilo říci, že pravda nás vlastní nebo, že žijeme v pravdě vNovověký koncept připisuje pravdu poznávajícímu člověku a považuje ji za výsledek lidské poznávací aktivity vPro člověka je také typické, že je si vědom sebe sama , jako toho, kdo je schopen reflexe. MCBD19973_0000[1] v Baconův názor :vědění je moc vLidské myšlení je tedy předmětné a vztahuje se k vnějšímu světu, který je chápan jako souhrn předmětů v vLatinské ob-iaceo – znamená přemítám, stavím před sebe. Když to přeženu jde o vztržení věcí a vystavení před člověka, aby je mohl prozkoumat. MCj02410770000[1] vMnohé nebezpečí - vše tak může být degradováno jako surovinový zdroj, je tu jen jako objekt pro člověka vDůležité je vědomí sama sebe – sebevědomí vToto může vést k pragmatismu, manipulaci. vČasto je zmiňován problém panství člověka nad světem – jako suveréna a velkým nástrojem je mu věda. MPj01825540000[1] vV politické sféře je novověký koncept spojen s myšlenkou politických svobod a s tím souvisí výchova – výchova je rozvojem mohutností člověka vVýchova směřuje k praktickému pozemskému životu vVýchova dobrého občana, gentlemana, uhlazeného obchodníka,spravedlivého a odpovědného a zbožného rodiče vPraktické cíle mohou být i cestou spásy. v Dílo významného sociologa Maxe Webera: Protestantská etika a duch kapitalismu vPodle Webera duch protestantismu a jeho myšlenky podpořily rozvoj kapitalismu. vWeberův buržoazní étos povolání vHeslo: Přičiň se a Bůh ti požehná, Bůh pomáhá tomu, kdo sám si pomáhá MPj01789700000[1] vPrincipy novověkého paradigmatu: vIndividualismus – jistota je člověk sám, jeho vnitřní identita v vCíl výchovy není v pokračování , ale v dosažení něčeho nového , vyššího. vCílem je společenský pokrok v vIndividuální úspěch v vAkcent na sebevýchovu a vlastní disciplínu. MCj02155340000[1] v Vychovatel (i vychovávaný) má rozpoznat talent a naplnit ho, ale ještě k tomu „zabudovat“ do vychovávaného jakousi vnitřní hnací sílu vK tomu Riesmann (Osamělý dav) říká: „ za takových podmínek jsou děti jenom vychovávány místo toho, aby vyrůstaly v lásce“ vPrestižně pojatá výchova vCíl – vzestup na společenském žebříčku vJ. A. Komenský a jeho Labyrint světa a ráj srdce vSymbolika labyrintu vSymbol labyrintu se objevuje v kulturách celého světa a to nezávisle , je mu připisován archetypický význam bludnosti, složitosti a zároveň smysluplnosti související s obrazem životních cest. v 90DDDB0B v v Symbol labyrintu se vykládá různě jako návrat do středu, znovuzískání ráje nebo dosažení poznání po zkouškách. vLabyrint jako alegorie. vSvět viděný očima hledajícího poutníka - člověka a zkreslovaného jeho průvodci. vVševěd-Všudybud a Mámení vSymboly brýle mámení, volná uzda vKomenského labyrint – je labyrintem zkomoleného lidství (Patočka) vOdcizené lidství, jemuž vládne královna Marnost, která si ovšem říká moudrost. vVýzva : „Vrať se k sobě a zavři dveře“ vPrůvodci – vyhánějí každý záchvat autentičnosti, opravdovosti. v MCj01982150000[1] v v Úpadková možnost člověka – zapletení se do sebe, soustředění se na sebe, lhostejnost a nenávist ke všemu, čím je toto uzavření rušeno (Patočka) vOpačná možnost: poutníkova cesta labyrintem jako proces spějící k bodu obratu, k „sebezachycení otevřené duše“ vCesta z roztříštěnosti, částečnosti,povrchnosti a uhoněnosti ke klidu a rozvaze vPatočka i Komenský vidí řešení v přijetí lásky. vPříjme-li člověk lásku, ta ho pak může vyvést z labyrintu v v Svět jest kolo, vJež se točí, vPrudce chvěje, hlučí, zvučí. vKdo mu v centrum neusedne, vZamotá se a vypadne. v vVšichni na jednom velikého světa stojíme va cokoliv se tu koná, všech se týče. v J. A. Komenský v v v vCo favorizuje člověka v řádu bytí? v vCo je vaším osobním labyrintem? v vJak vysvětlíte výzvu: „Vrať se k sobě a zavři dveře“? vJaký je labyrint současného světa? v v Otázky: