Obojživelníci
(Lissamphibia)
čeleď Salamandridae
- terestričtí, rozmnožování ve vodě
- u nás 8 druhů
- dříve 7 druhů rodu Triturus, 1 druh Salamandra
- nyní Triturus (3), Lissotriton (3), Ichthyosaura
(1), Salamandra (1)
Salamandra salamandra, mlok skvrnitý
- typické žlutočerné zbarvení (variabilita – v Evropě asi 15 poddruhů)
- výrazné parotidy, ocas na řezu kruhovitý až oválný
- rozmnožování v tekoucích vodách
Rozdíly mezi pohlavími
♂
♀
♂
Lissotriton montandoniVajíčka čolků
Vodní vs. suchozemská fáze
„Velcí čolci“, rod Triturus
- velké druhy (14 - 18 cm), výrazné hřbetní
hřebeny u samců s přerušením před ocasem,
světlý pruh na ocase, oranžová skvrnitá
břicha
T. cristatus, čolek velký, nejhojnější
T. dobrogicus, čolek dunajský, JV Morava
T. carnifex, čolek dravý, JZ Morava, J Čechy,
pouze kříženci s T. cristatus
„Malí čolci“, rod Lissotriton (8 -10 cm)
L. vulgaris, čolek obecný
- nejhojnější, (velikost a zbarvení)
- hřbetní lem samců bez přerušení
- samci skvrnití na hřbetě i na břiše
- na souši celkově světlejší
- oblé boční lišty u F, M lemy na
zadních nohách
- hlavně otevřené mokřady nížin (asi do
700 m n. m.)
L. montandoni, čolek karpatský
- samci bez hřbetního lemu (začíná až od pánve)
- podélné kožní lišty (hranatý vzhled), mramorování
- chybí skvrny na žlutooranžovém břichu, drsná kůže
- volný konec ocasu (ocasní vlákénko)
- „karpatský endemit“ – vyšší nadmořské výšky
L. helveticus, čolek hranatý
- ještě výraznější podélné kožní lišty
(hranatý vzhled), hladká kůže
- volný konec ocasu (ocasní vlákénko)
- žlutooranžové břicho větš. beze skvrn
- západoevropský druh (u nás Z Krušné
hory – vyšší nadmořské výšky)
I. alpestris, čolek horský
- tmavě zbarvený, sytě oranžové břicho
beze skvrn, na bocích černé skvrnění
- pruhovaný hřbetní lem u samců
- samice světlejší s mramorováním
- velikost do 12 cm
- ve výškách nad 350 m n. m.
„Malí čolci“, rod Ichthyosaura
Anura – žáby (bezocasí)
- v dospělosti bez ocasu
- 4 končetiny, zadní zvláště
vyvinuté (skákání a plavání)
- samci menší – pářící mozoly
- bubínky na povrchu hlavy
- jazyk většinou přirostlý ke
spodině úst vpředu (vzadu
volný) - lov
- v ČR 13 druhů z 5 čeledí
(Bombinatoridae, Pelobatidae,
Bufonidae, Hylidae, Ranidae)
Snůšky žab
- vnější oplození  vajíčka
(specifické uspořádání)
Larvy žab
 pulci (vnitřní žábry, zrohovatělá
ústa s rohovitými zoubky)
č. Bombinatoridae - kuňkovití
- málo pohyblivý jazyk (můžou jej vysunout z
úst jen nepatrně)
- inquinální amplexus (chyt před zadníma
nohama)
- rod kuňka (Bombina) – u nás 2 druhy
- bradavičnatá kůže, zbarvení břicha (kuňčí
reflex), tvar zorničky
Bombina bombina, kuňka obecná
- do 5,5 cm
- na břiše oddělené oranžové skvrny (menší
rozsah proti černému podkladu), mezi nimi bílé
tečky
- svrchu tmavší, hladké bradavky, tmavé oválné
skvrny
- hlavně rybníky
Bombina variegata, kuňka žlutobřichá
- asi 5,5 cm
- na břiše žluté neoddělené skvrny (větší podíl
žluté než černé), bez bílých teček
- svrchu světlejší, hrubé bradavky, méně
skvrnitá
- hlavně lesní cesty, drobnější mokřady (střední
až vyšší polohy)
č. Pelobatidae – blatnicovití
- svislá zornička, inquinální amplexus
- krátké nohy s ostrým patním
hrbolem (metatarzální hrbolek;
zahrabávání)
Pelobates fuscus, blatnice skvrnitá
- 5 – 8 cm, vyklenuté temeno
- tmavé skvrny, někdy až pruhy
- kožní sekret páchne po česneku
- slabý hlas, noční
- hlavně nižší polohy, písčitý substrát
- přezimující pulci (až 18 cm)
č. Bufonidae – ropuchovití
- zavalité s krátkýma nohama,
bradavičnatá kůže, parotidy
(příušní jedové žlázy)
- zornička podélně oválná
- axiální amplexus (chyt za
předníma nohama)
- u nás 3 druhy (Bufo, Bufotes,
Epidalea)
Bufo bufo, ropucha obecná
- 8 – 12 cm; hnědé zbarvení
- velké rozbíhající se parotidy
- párové subartikulární hrbolky na
zadních chodidlech
- slabý hlas (bez hrdelního rezonátoru)
- hojně po celém území
Bufotes (Pseudepidalea, Bufo) viridis, ropucha zelená
- do 8 cm; bělavé zbarvení se zelenými nebo olivovými skvrnami („maskáče“)
- velké hruškoidní parotidy, jednoduché subartikulární hrbolky na zadních
chodidlech
- nižší až střední polohy, otevřená krajina, často mělké louže a periodické mokřady
Epidalea calamita, ropucha krátkonohá
- nejmenší ropucha (5-6 cm)
- šedavý, zeleně skvrnitý až tmavě hnědý
hřbet s tenkým podélným žlutým pruhem
- malé rovnoběžné parotidy
- nejkratší nohy (neskáče)
- západní část státu, otevřená krajina (lomy,
výsypky, mělké louže)
č. Hylidae – rosničkovití
- štíhlé žabky s hladkou kůží, zalomené
poslední články prstů (šplhání), přísavkové
terčíky na konci prstů, axiální amplexus
Hyla arborea, rosnička zelená
- max. kolem 5 cm; nejčastěji sytě zelené
zbarvení (barvoměna – podle podkladu a
nálady)
- spodina bílá či nažloutlá; hrdlo u samců
medově hnědé, u samic bílé
- černý boční proužek
- úzká plovací blána na zadních končetinách
- mělké zarostlé mokřady, heliofilní
č. Ranidae – skokanovití
- dlouhonohé žáby, dobře viditelný bubínek, horizontální
zornička, plovací blány na zadních končetinách, axiální
amplexus
Suchozemští (hnědí) vs. vodní (zelení) skokani
- styl života, zbarvení, období rozmnožování
- hnědí: tmavá spánková skvrna, hrdelní vnitřní rezonátor
(tichý hlas), oči dále od sebe, menší plovací blány
- zelení: často světlý pruh na hřbetě, vychlípitelné zevní
rezonátory v koutcích úst (silný hlas), oči blíž sobě, větší
plovací blány
Rana temporaria, skokan hnědý
- do 10 cm, zbarvení variabilní
- břicho mramorované až skvrnité
- tupé rostrum
- nejkratší zadní končetiny
- malý metatarzální hrbol
- hlavně střední až vyšší polohy
Hnědí skokani – rod Rana
- délka zadních končetin značně variabilní!
Rana arvalis - skokan ostronosý
- 6 – 8 cm; hřbet v různých odstínech hnědé
- ostré rostrum, bubínek menší a dál od oka
- břicho s menšími skvrnkami (po stranách)
- největší patní hrbol, středně dlouhé nohy
- samci v době páření sytě modří
- mokřady v nížinách (lužní lesy), ve
středních a vyšších polohách (rašeliniště)
Rana dalmatina - skokan štíhlý
- 6.5 – 8 cm; většinou světle hnědý (často
narůžovělý), břicho beze skvrn, štíhlé tělo
- ostré rostrum, velký bubínek těsně u oka
- nejdelší zadní končetiny, středně velký
patní hrbol
- spíše nižší polohy, teplomilný
Pelophylax ridibundus - skokan skřehotavý
- naše největší žába (9 - 12 cm)
- barevně variabilní, spíše tmavší hřbet, bez světle
zelené či žluté
- malý patní hrbol, nohy dlouhé (lýtko delší než
stehno) – u dospělých!
- rezonátory samců tmavé (kouřově šedé)
- nížinné mokřady (stojaté a pomalu tekoucí vody)
Zelení skokani – rod Pelophylax
Pelophylax lessonae, skokan krátkonohý
- nejmenší vodní skokan (5 - 7.5 cm)
- světle zbarvení – žlutozelené, světle zelené
- nejkratší nohy (lýtko kratší než stehno) – u
dospělých!; největší patní hrbol
- samci v době páření světlí, bílé rezonátory
- nižší až střední polohy (J část státu) – spíše
chladnomilný (nejméně vodní)
Pelophylax esculentus - skokan zelený
- kříženec předchozích druhů (morfologicky
přechod), klepton
- 8.5 – 10 cm, variabilní zbarvení - spíše světlé
- středně dlouhé nohy (lýtko stejně dlouhé jak
stehno)
- středně velký patní hrbol
- bělavé až našedlé rezonátory
- nejhojnější (hlavně nížiny)