"Plazi"
Plazi
- ektotermní živočichové
- kůže silně rohovatí (epidermální šupiny
nebo krunýře)
- 2 křížové obratle, metanefros
- monokondylní lebka
Theropoda
Amniota
Testudines
Diapsida
Lepidosauria
Archosauria
Synapsida
Sauropsida
Crocodylia
Mammalia
Aves
Squamata
Sphenodontida
Gekkota
Scincoidea
Lacertoidea
Amphisbaenia
Lacertidae
Acrodonta
Pleurodonta
Anguimorpha
Serpentes
Anguidae
Varanidae
Helodermatidae
Chamaeleonidae
Agamidae
Iguania
Typhlopidae
Boidae
Pythonidae
Viperidae
Elapidae
Colubridae
Želvy - Testudines (Chelonia, Testudinata)
Pleziomorfní znaky želv:
anapsidní lebka (sekundárně), absence Jacobsonova orgánu, podélná kloakální
štěrbina, nepárový erektilní penis, kladení vajec
Apomorfie:
• krunýř – derivát pokožky a škáry, tedy rohovitá
vrstva s kostěnými štíty, karapax (hřbetní část),
plastron (břišní část)
• žebra vrostlá do krunýře (není hrudní koš)
• obvykle pětiprsté končetiny s drápy (5+4), často
zatažitelné pod krunýř
• tlama – rohovité lišty
Dvě skupiny:
Pleurodira – skrytohlaví
- zatahují hlavu ohybem krku do strany, jižní polokoule
Cryptodira – skrytohrdlí
- zatahují hlavu pozpátku (krk se skládá esovitě), příp.
nezatahují
čel. Emydidae (emydovití) a Testudinidae (želvovití)
čel. Emydidae - emydovití
- vodní želvy, nízce klenutý oválný karapax,
prsty volné (vs. Testudinidae), spojené plovací
blánou, silné drápy, delší ocas, spíše dravci
Emys orbicularis – želva bahenní
- do 25 cm; hnědočerný karapax se světlými
skvrnami, ty rovněž na končetinách, krku a
hlavě, plastron špinavě žlutý s temnou kresbou
- samci mají delší ocas, vydutý plastron,
hnědočervenou duhovku (středoevropské
populace)
- samice s kratším ocasem, plochým plastronem
a žlutou duhovkou (středoevropské populace)
- dravá, dožívá se až 100 let
- u nás jen introdukovaná – např. dolní Podyjí
(NPR Betlém – životaschopná); původní ještě
na JV Slovensku – autochtonní populace
Trachemys scripta elegans – želva nádherná
- velikost do 30 cm; karapax hnědý až černý, žlutě proužkovaný (v mládí jasně
zelený), samec – protažené drápy na předních končetinách, dlouhý ocas.
- žluté podélné pásky na hlavě krku a nohách, za okem červená skvrna
- původem ze severní Ameriky, úniky ze zajetí a vypouštění teraristy
- dnes místy běžněji (i zimování), ale nepotvrzené rozmnožování
čel. Testudinidae - želvovití
- suchozemské želvy
- silněji vyklenutý karapax
- samci s konkávním plastronem,
samice s plochým
- přední nohy hrabavé (při zatažení
kryjí hlavu) a zadní kráčivé
- býložravci
Testudo hermanni – želva zelenavá
- 25 cm; krunýř žlutozelený s tmavou kresbou (výraznější)
- na konci ocasu výrazný nehtovitý trn (rozdělen rýhou)
- suprakaudální (nadocasní) štítek rozdělen na 2 části
(jen většinou!)
- tvar páteřních štítků na karapaxu (o málo širší než delší)
- Balkán, pobřeží Jadranu, Itálie, Sardinie, Korsika
(lesostepní)
- k nám T. hermanni hermanni
Testudo graeca – želva žlutohnědá
- 25–30 cm; proměnlivé zbarvení, hnědé s tmavou
kresbou
- okraje karapaxu prohnuté nahoru (hlavně u starších),
tmavý plastron
- bez trnu na ocase (příp. s malým), bradavice (kuželovité
šupiny) na stehnech
- suprakaudální (nadocasní) štítek celistvý (téměř vždy!!)
- páteřní štítky výrazně širší než delší
- Řecko, jižní Itálie, Sicílie a jižní Španělsko
- k nám dovážen poddruh T. graeca graeca
Testudo horsfieldii – želva stepní
- 28 cm; žlutohnědý karapax s tmavou kresbou
- plošší karapax, okraje prohnuté nahoru
- širší hřbetní (vertebrátní) štítek
- suprakaudální (nadocasní) štítek celistvý
- na přední noze jen 4 drápy (předchozí vždy 5)
- ocas bez rohovinné špičky
- stepi Střední Asie a Ruska
Šupinatí (Squamata)
- tělo kryto šupinami, svlékání
- původní diapsidní lebka
- Jacobsonův orgán
- procélní obratle, rozeklaný jazyk
- schopnost autotomie
- hemipenisy
- vejcorodost, živorodost
Squamata – šupinatí (řád?), jestěři – Sauria (podřád?),
Scincoidea
čel. Scincidae - scinkovití
Ablepharus kitaibelii – krátkonožka evropská
- do 10 cm; útlé tělo a drobné končetiny daleko od sebe (spíše se plazí)
- hřbet hnědý až hnědozelený s „kovovým leskem“, na bocích tmavé pruhy
- nedělený anální štítek, tenký trn na konci ocásku, vejcorodá
- J a JV Slovensko, světlé a teplé lesostepi (dubový opad)
Lacertoidea, čel. Lacertidae - ještěrkovití
- pileus, krční límec, štítky, zbarvení – skvrny, tvar šupin
M - obvykle ztluštělá báze ocasu, vyrazné preanální / femorální póry
Lacerta agilis – ještěrka obecná
- 20–25 cm; na hřbetě tmavší pruh lemovaný dvěma světlými
- na bocích velké tmavé skvrny s bílou tečkou (někdy chybí u samců)
- samci se zelenou hlavou a boky (hlavně na jaře), samice celé šedohnědé
- tupě kuželovitá hlava
- štítky za nozdrou: 1 postnasální a 2 frenální štítky
- zoubkovaný krční límec, na hřbetě 8–16 řad kýlnatých šupin
- v ČR Lacerta agilis agilis (na východním SK L.a.argus)
- suchá slunná stanoviště (do 600 m n.m.)
Lacerta viridis – ještěrka zelená
- naše největší ještěrka (25–40 cm); velmi dlouhý ocas (asi 60 % těla)
- samci sytě zelení, modré hrdlo v době rozmnožování, neskvrnité břicho do žluta
- samice se zeleným hřbetem, boky hnědavé (občas 2 bílé pásy), hrdlo světlé, více
skvrnité
- rozptýlené tmavé tečky na hřbetě
- velká protažená hlava, 2 postnasální a 1 frenální štítek, pilovitý krční límec
- preferuje nížiny (obvykle do 400 m n.m.), stepi a lesostepi (Jižní Morava a Povltaví,
Č. Středohoří)
Zootoca vivipara – ještěrka živorodá
- štíhlá ještěrka, 15–17 cm; hnědý hřbet, chybí
zelená barva, častý melanismus
- většinou dvě světlé linky po stranách hřbetu, tmavé
skvrny (u samců se světlým středem)
- samci mají oranžové až červené břicho s tmavými
skvrnami, samice světlé beze skvrn (není pravidlem)
- protáhlejší čenich, 1 postnasální a 1 frenální štítek,
pilovitý krční límec
- slabé a kratší nohy, úzké šupiny na hřbetě pouze 1-
2 řady
- střední až vyšší polohy (paseky), na vlhčích
stanovištích i do nížin
- ovoviviparie
Podarcis muralis – ještěrka zední
- 18–20 cm; štíhlá, svrchu hnědá (bronzový lesk)
s tmavými skvrnami a síťováním (u samic splývá
v pruhy)
- plochá zašpičatělá hlava, 1 postnasální a 1
frenální štítek, malé šupinky nad očním víčkem
- massetericum - větší štítek mezi okem a
bubínkem, rovný krční límec
- na bocích tmavé pruhy; mohou být modré
skvrnky (u samců)
- břicho světlé až do červena (u starších)
- velmi dlouhý ocas a dlouhé končetiny (skáče)
- V ČR pouze na Štramberku (vrch Kotouč),
Grygov (Olomoucko-nepův.), v SR hojnější
Anguimorpha
čel. Anguidae - slepýšovití
Anguis sp. – slepýš křehký (a východní)
-30–50 cm; šedohnědý až bronzový hřbet, samice a mladí
mají tenký podélný hnědý proužek a tmavé pruhy na bocích
(samci bez pruhů)
- samice tmavé břicho, samci s tmavým pruhem
-malá tupá hlava, na hřbetě 2 řady větších šupin
- trnitý výrůstek na špičce ocasu, anální štítek rozdělený
- samci někdy s modrými skvrnkami („forma incerta“) či
úplně modří
- ovoviviparie
- A. fragilis po celém území (hlavně smíšené a listnaté
lesy), A. colchica (východní) – větší, praefrontale dále od
sebe
Hadi – Serpentes
čel. Colubridae – užovkovití,
Viperidae - zmijovití
Preokulární štítek - praeoculare
Natrix natrix – užovka obojková
- 70–120 cm; šedohnědý až modravě šedý hřbet s
drobnými černými skvrnkami, krk zřetelně oddělen od
hlavy
- za krkem dva žluté půlměsíčky, před okem 1 štítek
- kýlnaté šupiny na hřbetě, ne na ocase
- břicho světle žluté s tmavými skvrnami, někdy celé
tmavé, častý výskyt melanismu (vyšší polohy), občas 2
podélné bílé pruhy na hřbetě – m. persa
- náš nejhojnější had, břehy tekoucích i stojatých vod
- potrava: obojživelníci
čel. Colubridae - užovkovití
Natrix tessellata – užovka podplamatá
- 70–100 cm; svrchu šedá, olivová či hnědavá, tmavé
skvrnky – šachovnice, na krku tmavá kresba tvaru „V“
(málo výrazná)
- protáhlejší hlava, před okem 2 preokulární štítky
- kýlnaté šupiny na hřbetě, i na ocase
- břicho do žluta s velkými tmavými skvrnami (po
stranách se barvy střídají)
- tekoucí vody (velké řeky, nádrže) s kamenitým
dnem, v nížinách (Dyje, Jihlava, Svratka, Berounka,
Ohře, Vltava)
- potrava: ryby
Coronella austriaca – užovka hladká
- náš nejmenší had (45–70 cm), hřbet šedohnědý s
řadami tmavých skvrn (někdy pruhy), hlava
nezřetelně oddělena od krku
- typická kresba na temeni (podkova), hladké šupiny
bez kýlu
- plochá trojúhelníková hlava, od nozdry přes oko
tmavý proužek
- břicho: mladí oranžové, samci hnědavé, samice
tmavé; tečky na břiše, výskyt melanismu
- po celém území, suchá a teplá stanoviště, křoviny
(stepi a lesostepi)
- potrava: zejména plazi
- ovoviviparie
Zamenis longissimus – užovka stromová
- náš největší had (obvykle 1–1,5 m), svrchu hnědá či olivová (bílé
okraje šupin), břicho bělavé až žluté (někdy až síťování)
- hladké šupiny, u starých jedinců lehce kýlnaté
- před okem 1 štítek, za okem 2
- mladí se žlutými půlměsíčky za krkem a tmavým proužkem přes
oko (podobají se N.natrix)
- po stranách břicha výrazné hrany (šplhání)
- málo plachý, suchá stanoviště, často šplhá
- osluněné lesní okraje nedaleko vody, křoviny, 300-600 m n.m.,
v SR plošně, v ČR není zcela jasný autochtonní výskyt
(Karlovarsko v Poohří, Bílé Karpaty a Podyjí)
- potrava: savci, ptáci
čel. Viperidae - zmijovití
Vipera berus – zmije obecná
- 60 – 80 cm; zavalitý had, samci šedí, samice hnědé, středem hřbetu tmavá klikatá
čára, vzácněji celí černí (m. prester) nebo rezaví (m. chersea)
- silně zploštělá hlava, svislé zorničky, subokulární drobné štítky, tmavý proužek
přes obličej
- zřetelně kýlnaté šupiny, celistvá anální šupina, drobné štítky na pileu
- solenoglyfní jedové zuby
- vyšší polohy (obvykle nad 400 m n.m.), vlhká stanoviště ale osluněná (často
rašeliniště)
- viviparie