1
Fauna Chorvatska
Seminární práce
Vypracovaly: Jana Pikalová, Veronika Prčíková
Datum: 19. 6. 2012
Podmořský život:
Chorvatsko je známo pro svůj rozmanitý podmořský život, který láká jak rybáře, tak vědce,
kteří zde zkoumají v průzračných vodách Jaderského moře živočichy.
Bezobratlí živočichové:
Měkkýši
Značná část mořských živočichů patří do kmene měkkýšů (Mollusca). Je to druhově
nejpočetnější skupina mořských živočichů - známe jich na 130 000 druhů. Žijí ve všech
světových mořích, a to od hlubin až po hladinu. V Jadranu se setkáváme se zástupci několika
skupin, především s hlavonožci, plži a mlži.
Draví, pohybliví hlavonožci jsou schopni bleskurychlé reakce. Při nebezpečí nebo na útěku
vypouští většina druhů hlavonožců z tzv. inkoustové žlázy tmavě zbarvený sekret, který
znesnadňuje útočníku orientaci a zatím hlavonožec rychle zmizí. Mnohé druhy hlavonožců
jsou schopny tzv. barvoměny, kterou používají při lovu, v rozrušení nebo v nebezpečí, jako
reakce na změnu prostředí a podobně. Jsou též schopni se barvou, vzorkováním a strukturou
povrchu svého těla přizpůsobit, resp. napodobit své okolí. Ještě jednu zbraň používanou
zejména při lovu mají některé druhy: při kousnutí ochromují zároveň kořist výměškem svých
jedových žláz. Hlavonožce dělíme na 2 velké skupiny: osmiramenné chobotnice a
desetiramenné sépie a olihně.
V Jadranu žije chobotnice obecná (Octopus vulgaris), která dorůstá až 50 cm délky. Druhou
skupinu, desetiramenné sépie, zastupují v Jadranu sépie obecné (Sepia officinalis), žijící
většinou na mořském dně, kde loví především kraby. Blízkými příbuznými sépií
jsou olihně (Loligo ssp.), v Jadranu dosti hojné. Ty obyčejně táhnou ve větších hejnech a jsou
důležitou potravní složkou dravých ryb. Patří však i k velmi žádané a oblíbené specialitě
přímořské kuchyně.
Další významnou třídou měkkýšů jsou plži (Gastropoda), kterých je známo na 100 000
druhů. My zde upozorníme na několik z nich žijících v Jadranu: přílipky, ostranky,
jehlanky, věžule a křídlatka pelikání.
Plži mají hlavu, nohy a útrobní vak, chráněný u některých druhů spirálovitě stočenou ulitou.
Hlavu i nohu, pomocí které se pohybují, mohou plži v případě potřeby zatáhnout do ulity a
dokonce ji mohou zavřít víčkem. Jsou to velmi draví živočichové, a to už těsně po vylíhnutí,
kdy se vzájemně požírají. Najde li potápěč lasturu mlže s vyvrtanými otvory, pak jde o dílo
plžů, kteří takto mlže vyžírají.
Mlži (Bivalvia), další třída měkkýšů, jsou v Jadranu dosti bohatě zastoupeni skupinou škeblí.
Ty se stavbou svého těla liší od ostatních měkkýšů. Jejich lastura je složena ze dvou chlopní,
2
spojených buď tzv. zámkem, nebo rohovitým vazem. Silné uzavírací svaly je mohou těsně
uzavřít. Existuje na 20 000 forem škeblí. Většina jich žije přisedlé na dně, potravu nasává.
V Jadranu patří k nejznámějším slávka jedlá (Mytilus edulis), žijící v mělkých vodách.
Zvláštními vlákny, která vylučuje, se přichycuje k pevnému podkladu. Slávky se shlukují v
menší i větší kolonie, vytvářejí až celé škeblové lavice.
U gurmánů bývaly velmi oblíbené datlovky vrtavé, které se zavrtávají do vápencových skal.
Jejich pomalý životní cyklus spolu s problémy jejich výlovu vedly k tomu, že jejich lov je
zakázán.
I další škeble, ústřice jedlá (Ostrea edulis) doplatila na svou oblibu u gurmánů. Již v
minulém století zcela vymizela z evropských moří, dnes se na příhodných místech i v Jadranu
chová uměle. Ústřice se většinou pojídají živé.
Z dalších druhů škeblí žijí v Jadranu kyjovky, srdcovky, datlovky, rozchlipky, a v menším
měřítku i velmi chutné známé hřebenatky jakubské. Ty žijí na dně, ale mohou se velmi
obratně pohybovat pomocí vodního proudu, když rytmicky otevírají a zavírají lasturu.
Korýši
Po měkkýších jsou další skupinou mořské fauny korýši (Crustacea) s asi 30 000 druhy. Ty se
stavbou těla vzájemně značně liší. Úplně jiní jsou např. vilejši, patřící k svijonožcům, zcela
odlišní jsou i desetinožci, k nimž patří téměř všichni rakovci. Ti bývají na Jadranu
vytouženou loveckou kořistí nejen nadšených podmořských rybářů - amatérů, ale i
profesionálů, a mají značný hospodářský význam.
Na dně Jadranu žijící krabi jsou především langusty (Palinura) s dlouhou ocasní částí a
mohutnými tykadly, avšak bez velkých klepet. Langusty dosahují max. 45 cm. Větší než
langusty jsou mohutní humři (Homarus gammarus) dlouzí až 60 cm. Oba druhy se živí
drobnými mořskými živočichy. Jejich maso je velmi ceněno, takže jsou intenzivně loveni, a
proto jich stále ubývá. V Jadranu jsou však dosud místa, kde úlovek bývá bohatý
K rakovcům se řadí i poustevníčci (Anamura), s velmi zvláštním tvarem těla a lapacími
klepety. Z jejich zástupců uvedeme především poustevníčky, kteří nemají pancířem
chráněnou zadní část těla, a tak vyhledávají prázdné ulity nebo skořápky jiných mořských
živočichů.
Ostnokožci
K ostnokožcům (Exinodermata) patří mj. velmi známé hvězdice (Asteroidea), vyskytující se
v Jadranu v řadě druhů. Přes svůj půvabný a něžný zevnějšek jsou to mimořádně útoční a
nenasytní dravci, kteří dovedou úplně zlikvidovat celé škeblové lavice značných rozměrů.
Mimořádně žravá je hvězdice hrabavá, která se přes den zahrabává do písku a teprve v noci
vyráží na lov za potravou.
Ježovky (Exinoidea) jsou pod lidovým názvem „mořští ježci“ rovněž velmi dobře známé
všem návštěvníkům Jadranu. Na svém vápenatém povrchu těla mají ježovky vápenaté ostré
bodliny. Ježovky se živí na dně přisedlými bezobratlými a řasami.
Ačkoli tak nevypadají, řadí se mezi ostnokožce i sumýši (Holothuroidea). Pro své válcovité
protáhlé a trochu odpudivé tělo se jim říká "mořští červi" nebo "mořské okurky". Dorůstají
délky až 40 cm. Ostny mají ukryté pod silnou kůží. Zbarvení je většinou černé, ale jsou druhy
hnědé, béžové nebo do červena. Na břišní straně mají tři řady přísavek, kolem ústní dutiny
malá chapadélka k přijímání potravy.
3
Mořské houby a koráli (Corallium rubrum) se v Jadranu vyskytují podstatně méně než dříve
a ve stále větších hloubkách (40 - 100 m). Jejich kolonie zdecimoval intenzivní výlov.
Obratlovci
Mořské živočišstvo odvozuje svůj původ od fauny starého moře - Tethydy. V Jadranu žijí
zástupci čistě středozemní vodní fauny, dále živočišstva tropického, atlanticko-středozemního
a endemická jadranská fauna. Moře je domovem téměř 380 druhů ryb. Většina jich patří
k tzv. modrým rybám (plava riba), především sardele, tuňáci, makrely a palamidy. Jsou to
vesměs ryby, které nežijí v Jaderském moři stále, nýbrž pouze v určitých obdobích táhnou z
domovského Středozemního moře. Na 75 % výnosu veškerého mořského rybolovu
Chorvatska tvoří právě tyto migrující druhy. K rybám, které žijí v Jadranu stále, patří tzv. bílé
ryby (bijela riba), např. zubatec, parmice nachová, cípal hlavatý. Jsou to nejchutnější, ale z
jídelního lístku nejdražší ryby.
Paryby a ryby žijící ve vodách Jadranu
Hladkoun obecný (Mustelus mustelus) je menší žralok o hmotnosti až 50 kg, ale úlovky
bývají podstatně menší, jen kolem 10 kg. Loví se na udici na kousky ryb nebo krabů,
především se však loví průmyslově do sítí. Maso má výbornou chuť.
Máčka skvrnitá (Scyliorhinus caniculus) je malý žralok (do 1 m), žije při pobřeží. Loví se
vláčením na kousky ryb, potápěči je loví harpunou. Průměrná hmotnost 5 kg.
Ostroun obecný (Squalus acantrias) žije v povrchových vrstvách i v hloubkách. Je to
oblíbená ryba sportovních rybářů. Loví se na vláčenou na kousky rybího masa i na umělé
návnady.
Polorejnok křídlatý (Squatina squatina) je oblíbená ryba sportovních rybářů. Loví se
přívlačí za jedoucí lodí. Návnadou jsou měkkýši a drobné rybky. Žije na místech s písečným
dnem. Úlovky až do 30 kg.
Rejnok hladký (Raja batis) je hospodářsky důležitá ryba. Sportovními rybáři je vysoce
ceněna. Loví se na vláčenou na kousky rybího masa. Žije při dně.
Trnucha obecná (Dasyatis pastinaca) se loví na kousky rybího masa na plavanou nebo na
položenou. Zranění jejím trnem je velmi bolestivé a dokonce i nebezpečné. Maso nemá
zvláštní, ale zdolávání ryby je vzrušující až do konce.
Cípal hlavatý (Mugil cephalus) dosahuje hmotnosti až 8 kg. Žije v hejnech. Loví se na
plavanou. Nejvíc se uloví v přístavech.
Cípal ostronosý (Mugil ramada) má velmi chutné maso, hmotnost do 3 kg. Loví se na
kousky ryb i na umělé nástrahy.
Cípal pyskatý (Mugil chelo n. chebrosus). Jeho maso je nejvyhledávanější ze všech cípalů.
Dosahuje až 2 kg hmotnosti. Žije většinou těsně pod hladinou, nanejvýš do 10 m. Rád táhne v
hejnech do zálivů a do brakických vod při ústí řek. Loví se na plavanou na umělé návnady.
Cípal zlatý (Mugil auratus) mívá hmotnost až 2 kg. Loví se na kousky rybího masa nebo na
těsto. Žije především u ústí řek.
Jazyk mořský (Sola solea) je hospodářsky důležitá ryba. Žije u dna, loví se vlečnými sítěmi.
Sportovní rybáři ji loví na kousky rybího masa v příboji. Hmotnost až 3 kg.
4
Jazyk bezploutvý (Monochirus hispidus) bývá jen 20 cm velký. Na dně, kde v hloubkách od
10 do 200 metrů žije, je dokonale maskován.
Kanic guazza (Epinephelus guaza) se loví se do vlečných sítí, na udice i harpunami
(potápěči) - je pomalý. Maso je výborné. Výjimečně dosahuje až 30 kg.
Kanic hnědý (Epinephelus marginatus) je jedna z největších a nejpopulárnějších ryb v celém
Středomoří. Dorůstá až do délky 1,5 metru. Zdržuje se celý život v jednom revíru s mnoha
úkryty, děrami a rozsedlinami ve skalách. Může se dožít až 50 let. Vyskytuje se v hloubce od
5 do 200 metrů. Je hospodářsky velmi významný, cení si jej i sportovní rybáři. Ve Středomoří
žije ještě osm dalších druhů kaniců.
Kranas Dumerilův (Seriola Dumerili) žije v malých hejnech u skalnatého pobřeží. Je velmi
chutný. Loví se ze břehu (žije jak v malých hloubkách, tak i velkých - až do 300 metrů).
Návnadou bývá rybí maso, sepie ap. Průměrná hmotnost lovených ryb 8 - 10 kg. Vyhledávají
potápěči.
Makrela obecná (Scomber scombrus) je hospodářsky důležitá ryba. Loví se na vláčenou z
lodi na rybí nebo i umělou návnadu. Hmotnost až 2 kg.
Mník středomořský (Molva macrophthlma) dosahuje hmotnosti až 7 kg. Loví se na kousky
rybího masa. Průmyslově se používají vlačné sítě.
Modroun tanečník (Pomatomus saltatrix) je hospodářsky významná ryba, dosahuje
hmotnosti až 25 kg. Sportovně se loví na udici na vláčenou na kousky ryb nebo sepií.
Sportovními rybáři je vysoce ceněna. Má chutné maso. Vyhledává místa u pláží, ostrůvků a u
ústí řek. Zabíjí rybky, i když je již sytá.
Mořčák chutný, evropský (Dicentrarchus labrax, dříve Morone labrax) dosahuje hmotnosti
až 12 kg. Loví se na živé i mrtvé rybky.
Muréna obecná (Murana helena). Potápěči ji loví většinou na kousky rybího masa nebo
harpunou. Žije často ve vracích, v rozsedlinách, v amforách. Svými jedovatými zuby může
být potápěči nebezpečná. Dosahuje hmotnosti až 12 kg. Existuje přes 100 různých druhů
murén.
Pilobřich ostnitý (Zeus faber) má výborné maso, proto je oblíben sportovními rybáři. Loví se
na umělé návnady, potápěči je harpunují. Úlovky několik kilogramů.
Platýs velký (Pleuronectes platessa) dosahuje hmotnosti až 7 kg. Je to hospodářsky důležitá
ryba, ceněná též sportovními rybáři. Loví se většinou na položenou u dna na kousky měkkýšů.
Polozobec toulavý (Scomberesox saurus) je sportovními rybáři oblíbená ryba, potápěči ji loví
harpunou. Žije v mělkých pobřežních vodách. Hmotnost až 5 kg.
Pražma obecná (Brama brama) žije v hejnech, loví se většinou vláčením z lodí stojících i
jedoucích.
Pražma zpěvná (Spodyliosoma cantharus) žije v blízkosti skalnatého i písčitého dna. Úlovky
do 60 cm.
Pražman obecný (Pagrus pagrus) je ceněná a důležitá konzumní ryba. Žije s oblibou na tzv.
mořských loukách. Loví se při skalnatém pobřeží na udici na plavanou na malé rybky nebo
korýše. Má chutné maso. Úlovky do 80 cm.
Růžicha rudá (Pagellus bogaraved) dorůstá jen do 1 kg, má dobré maso. Loví se většinou na
plavanou na různé korýše. Žije do hloubky 50 m.
5
Štikozubec obecný (Merlucius merlucius) dosahuje hmotnosti až 10 kg. Ve dne se pohybuje
ve značných hloubkách, v noci loví při hladině. Loví se na umělé nástrahy.
Treska Merlan (Merlangius merlangus) může dosáhnout až 3 kg. Loví se na rybí maso nebo
na umělé nástrahy. Má ráda písčité dno.
Treska středomořská je dravá ryba, žijící v pobřežních skaliscích s děrami a rozsedlinami,
které jí ve dne poskytují úkryt. Žije hlavně v hloubce těsně pod 15 metrů, ale i podstatně
hlouběji. Dorůstá do 50 cm. V Jadranu místy chybí.
Tuňák obecný (Thunnus thynnus). V celém Středomoří bývají zvlášť velcí, tedy i v Jadranu.
Je to hospodářsky velmi důležitá ryba, vysoce si ji cení i sportovní rybáři. Je to mimořádně
houževnatý bojovník. Loví se na vláčenou za lodí na větší kusy ryb. Hmotnost ulovených
kusů bývá až 500 kg, dorůstá však hmotnosti až 900 kg.
Zubatec obecný (Dentex dentex) má obzvlášť chutné maso. Dobře se loví na udici na kousky
ryby nebo chobotnice. Hmotnost až 10 kg. Žije jak při pobřeží, tak i ve velkých hloubkách.
Na Jadranu tvoří častý doprovod lodí delfíni. Větší kytovci (velryby) zavítají do Jadranu jen
zcela výjimečně. Někdy se zde vyskytnou menší druhy žraloků - hladkoun a máčka
skvrnitá. Žraloci se na Jadran obvykle dostanou tak, že doprovázejí velké námořní lodi,
protože vyhazované odpadky jsou jim vítanou potravou.
Mimo trasy těchto lodí a mimo oblasti velkých přístavů se žraloci na Jadranu vyskytují
naprosto výjimečně.
Z Jadranu prakticky zmizeli vzácní středomořští tuleni (Monachus monachus albiventer),
někdy jsou uvádění jako středomořští lachtani, kteří se dnes jen zřídka objevují u
chorvatských ostrůvků Jabuka a Brusnik, nejdále vysunutých do moře. Dříve žili na
ostrůvku Biševo, na Mljetu a na dalších místech. Patří k nejohroženějším živočichům ve
Středozemí vůbec.
Sladkovodní ryby:
Pstruh obecný (Salmo trutta), Pstruh duhový (Oncorhyncus mykiss), Štika obecná (Esox
lucius), Živorodka komáří (Gambusia affinis), Okoun říční (Perca fluviatilis) aj.
Obojživelníci:
Zvláštním, výhradně sladkovodním živočichem je macarát jeskynní, kterému Chorvati
říkají čovječja ribica. Žije v chorvatském krasu (ale i ve slovinském, bosenském a
černohorském), např. v prameni Cetiny, v řece Gacce u Otočce, ve vyvěračce řeky Goručice u
městečka Sinje a na několika dalších místech, převážně v podzemí. Ostatní zástupci: Skokan
hnědý (Rana temporaria), Skokan zelený (Pelophylax esculentum), …
Suchozemští živočichové
Fauna přímoří se vyznačuje bohatstvím druhů volně žijících v přírodě, z nichž mnohé jsou
endemické. Zvláštností jsou např. šakali, žijící na poloostrově Pelješac. Rozšířili se i na
Korčulu. Na ostrově Mljetu žije v poměrně značném množství promyka mungo, dovezená v
6
19. stol. z Indie, aby hubila přemnožené hady. Svůj úkol promyky splnily, ale dnes si na ně
místní zemědělci někdy stěžují jako na škůdce drobného zvířectva.
Ještěrek a hadů je v přímoří stále dost. Z jedovatých hadů jsou nejnebezpečnější zmije
růžkaté, ale není jich příliš mnoho. Vyskytují se ve větším počtu např. na vrchu Sveti Ilija
(nejvyšší na poloostrově Pelješac), pro nějž se místně používá přiléhavější název Monte
Vipera, tj. Hadí kopec. Najdeme je i v národním parku Paklenica. Proto se při výletech do
těchto oblastí doporučují dobré boty a dlouhé kalhoty.
Výjimkou v přímoří nejsou ani želvy. Vyskytují se i štíři, přičemž všechny druhy mají na
konci zadečku žlázy s jedem. Nejsou však příliš častí. Zvláštností jsou velké stonohy
Scolopendra spp.. Typickým hmyzem přímoří jsou neúnavné cikády. Mimořádná je i druhová
pestrost motýlů.
Poměrně hojní jsou v některých oblastech zajíci, koroptve, tetřívci, jeřábi, orebice řecké (v
krasu), dále lišky, jezevci a kuny. Některé části pobřeží (především Dalmácie) jsou bohaté
na tažné ptactvo. Žijí tu divoké husy a kachny, čápi, jeřábi, pelikáni a plameňáci, jsou tu i
významná zimoviště ptáků ze severní Evropy. Na pobřeží pak hnízdí mnoho ohrožených
ptačích druhů, například sokol stěhovavý, orel jestřábí, orlík krátkoprstý, orel skalní,
puštík bělavý nebo sup bělohlavý. Na území je zřízeno několik ornitologických
rezervací, kde se ptáci uchylují k odpočinku nebo zde dokonce žijí trvale.
Chránění živočichové:
Medvěd evropský
Na území Chorvatska nalézají svůj mobilní domov také velké šelmy – medvědi hnědí.Žije
jich zde asi 400, a protože jsou to velcí cestovatelé a nevyhýbají se silnicím, stává se, že dojde
ke střetu s vozidly, pro medvědy většinou s neblahými následky. Ročně jich na silnici zahyne
kolem pěti kusů. Pokud byste chtěli toto zvíře zahlédnout v jejich přirozeném prostředí, máte
šanci v národním parku Risnjak.
Chorvatské kuny
Chorvatsko poskytuje přirozené životní podmínky pro dva druhy kun, a to kunu lesní a kunu
skalní. Liší se tak říkajíc v "garderobě". Tyto šelmy mají žlutohnědou srst, ozdobenou
charakteristickými žlutými skvrnami pod krkem a na prsou u kuny lesní, bílými u kuny skalní.
Kuna skalní se vyskytuje častěji, dokonce na ostrově Cres a Krk. Na ostrově Krk se v 11.
století platily daně kuními nožkami, odtud název chorvatské měny.
Sup bělohlavý
Tohoto krásného ptáka můžete zahlédnout v kaňonu Malé Paklenice, kde si na rozeklaných
skalách staví hnízdo, do kterého snáší jedno vejce. Na vejci se rodiče poctivě střídají. Hlavní
potravou jsou mršiny a slabá zvířata. Má-li příležitost, rád se věnuje bohatému stolování. Za
toto obžerství je však okamžitě potrestán tím, že nemůže vzlétnout. Supi bělohlaví ke svému
vzletu startují z rozběhu, což se jim občas pro velkou váhu nepodaří.
Mohutný zoban, u kořene modrý, přechází v kobaltovou barvu. Jasně bílá hlava a krk, kolem
něhož se vine bílo-hnědé boa ze vztyčených per jsou doplněny hnědým brněním per na
mohutných křídlech. Tuto oslnivou kreaci doplňuje bezbranný a nevinný pohled.
7
Použitá literatura:
http://www.chorvatsko.cz/tema/ryby.html
http://www.chorvatsko.cz/tema/mekkysi.html
http://www.nykar.cz/fauna-na-jadranu.html
http://www.nykar.cz/fauna-na-jadranu-2-dil.html
http://www.nykar.cz/chorvatsko-more-fauna-pobrezi.html
GERSTMEIER, Roland. Steinbachův velký průvodce přírodou. 1. vyd. Praha: GeoCenter, 1994. ISBN 3-
575-11063-2.