Evaluace v mateřských školách
Zora Syslová


3. Cíle a kritéria vlastního hodnocení
nCo znamená kvalitní škola?
n

Znaky kvalitní školy:
nspolečné stanovení a sdílení cílů školy, jejich konkretizace;
nparticipativní styl řízení, podpora spolupráce mezi učiteli;
ndůraz na průběžnou autoevaluaci školy na základě jasných kritérií, přijetí odpovědnosti
za výsledky vzdělávání;
nbudování kvalitního učitelského sboru – motivující a oceňující profesní růst;
notevřenost školy vůči rodičům a dalším partnerům;
nformulace cílů vzdělávání s důrazem na vyvážený rozvoj osobnosti dítěte, prokazatelně směřující
k rozvoji kompetencí;
npozitivní nedirektivní přístup k dítěti;
nkonstruktivistické pojetí výuky – učitel nepředává hotové poznatky, dává přednost kooperativním
formám učení atd.

Cíle vlastního hodnocení
nOblast – podoblast:
nPodmínky - věcné prostředí
n
nCíle vlastního hodnocení:
nSledovat, zda prostředí podporuje děti ve spontánní realizaci jejich zájmů a momentálních nápadů.

Kritéria
n(jako určitá měřítka, k nimž se hodnocení vztahuje) zásadně odlišují subjektivní hodnocení od
evaluace. Pomáhají hodnotit sledované jevy podle určitých znaků kvality, nikoli podle zkušeností,
postojů.

>

SAMOSTATNÁ PRÁCE
nVytvoř k cíli kritéria, na základě kterých budeš moci cíl vyhodnotit:
nSledovat, zda prostředí podporuje děti ve spontánní realizaci jejich zájmů a momentálních nápadů.
n

>

Indikátor
n– nebo-li ukazatel kvality.   „Pro přesnější a spolehlivější zjištění může být užitečné  tato
kritéria více konkretizovat, popř. je rozpracovat do podoby konkrétních ukazatelů (indikátorů)“.
Kritérium je vnímáno jako měřítko, které určuje žádoucí stav. Indikátor popisuje konkrétní projevy,
specifikuje podrobnější rysy a vlastnosti daného kritéria. Někteří autoři (Vašťatková, 2006;
Hausenblas, 2008) označují indikátory jako „vodítka“, díky nimž můžeme prokázat úroveň kvality
sledovaného jevu.
n
(SMOLÍKOVÁ, 2008, s. 10)

>

nKritérium
nHračky a pomůcky jsou uloženy viditelně, aby si je mohly děti samy brát.
nIndikátory
nHračky a pomůcky jsou rozmístěny v otevřených policích do výšky dětských očí.
nDěti se nemusí učitelky ptát, zda si mohou hračku půjčit.Týká se to všech hraček i pomůcek, tzn. i
výtvarného materiálu (barvy, plastelína, nůžky), náčiní a nářadí pro cvičení apod.

>